jsem pesimista

Ahoj. Trápí mě bolesti kolen, nejsem už nejmladší a mám nadváhu. Našla jsem si přípravek Enzycol. Může mi k němu někdo něco říci? Doporučujete ho někdo?

Ahojky, určitě není nic dobrého ani zdravého se takhle přetvařovat a nutit se být naoko veselá, když se uvnitř nějak trápíš. Podle tradiční čínské medicíny patří smutek k Plicím a strach k Ledvinám, možná je tam nějaké oslabení nebo nerovnováha, díky které máš takové nálady. Pokud bys měla zájem, zdarma udělám diagnostiku a doporučím vhodné bylinné směsi. Můžeš mi napsat na jin_jang@volny.cz. Ahoj, Hanka.

jsou stavy kdy je člověk smutný dlouhodobě a opravdu nic nezabírá.Ale každý člověk má občas nějakou tu krátkodobou smutnou náladu.Já tomu říkám "depka".Ale samožřejmě tím nemyslím duševní chorobu.Jen pro vysvětlení pro "anonymní".

Pokud jde o skutečnou derpresi, je to něco jiného, než jen špatná nálada a rozhodně ji nejde rozehnat "veselými historkami", nebo vtipy, či společností lidí...znám to, a je to zbytečná snaha.
Deprese je nemoc a dokonce ikdyž se doktoři-psychiatři snaží ji léčit, nejde to.
JE TO STAV DUŠE A NEZMĚNÍ JI NIC, NEŽ ČLOVĚ SÁM, KTERÝ JIMI TRPÍ...

Když mám smutnou náladu,tak si udělám radost.Něco si koupím,třeba i drobnost a hned se cítím líp.Hlavně se snažím tomu nepoddávat a říkám si"hlavně,že jsme zdraví"

Ahojky, ja myslím, že to, co popisuješ, je naprosto normální. Nikdo přeci nemá dobrou náladu pořád. Zvlášť když se k tomu přidají nějaké problémy, tak se není co divit, když propadáš smutnění.... Pokud je k tomu důvod, trocha smutku je normální. Podle mě je nejdůležitější se tomu úplně nepoddávát a s problémem bojovat. Pak se ti skvělá nálada vrátí, uvidíš!

Myslím, že nejsí pesimista, jen jsi smutná.
Proč, co tě trápí? Musíš vyřešit ten problém, pak bude fajn, veselo, budeš svá a budeš mít radost do života.

jsem asi pesimista. Problémy doma mi nepřidají. přetvařuju se, abych působila vesele, i známí mi říkají, že mám pořád dobrou náladu. Ale já to tak necítím, když jsem sama tak i brečím. Pracuju s lidma a mezi lidma, musím vypadat dobře a tvářit se příjemně. Ale mě to deptá, protože nejsem přirozená. Po práci nebo v polední pauze na mě všechno padá. Nejvíc mě mrzí, že nemám někdy náladu ani na děti, jsem rozmrzelá, nic mě netěší...