Bolavá duše

bolavou duši má každý ale někdo až moc a moc

no mne bolavou duši vyléčili na www.linka-pomoci.cz něco to stojí ale umějí pomoct

Dobrý den,

Váš článek jsem bohužel nenašla, ale četla jsem si diskuzi s ostatními a Vaše názory mi připadaly zajímavé. Bolavá duše ... tuhle zkušenost znám a mám. Moji rodiče se rozvedli, když mi byly 2 roky. Otec si založil, jak on rád říká, "vlastní" rodinu. Mě bere spíš jako přítěž. A matka střídala milence a "náhradní tatínky" jako ponožky. Když to tak zhodnotím, tak nikoho nikdy nezajímalo, jak se cítím nebo jak mi je. Nyní si matka našla stálou známost a mne dává jasně najevo, že má "nový život" a mne do něho už nepočítá. Ať řeknu cokoliv nebo jí dám najevo nějaké pocity, tak to ignoruje. Nyní se snažím sehnat práci a byt, abych se mohla z domova odstěhovat, ale není to vůbec jednoduché. Mám pocit, že pokud brzy z tohoto života neuteču, tak se zblázním ...

Smekám před Tebou, takhle to napsat bych nedokázala, ale v Tvém příspěvku je spousty pravdy a spousty poučení pro obě strany . Přeji Ti hodně pevné nervy a hlavně moc a moc držím palečky, aby tvůj
" puboš " brzy přišel na to, jak se věci mají a kdo ho má moc a moc rád .

Přečetla jsem si Tvůj příběh i rady, které dostáváš (jsou krásné a vzácné). Jak moc mi Tvé problémy připomínají mého syna. Taky má 16 let a taky "bojuje" s tak nemožnými rodiči a otcem, který jej "šikanuje". Na svůj názor má plné právo a já se na něj nezlobím. Tak ráda bych mu ukázala pohled z druhé strany. Nejde to. Momentálně nic nepřijímá. My, rodiče, máme spoustu chyb a on je nyní poznává. Chce se prosadit, tvořit jiný, lepší svět a zlobí se na nás, že mu nedáváme dostatečnou volnost a navíc jsme nedokonalí. To, co budu psát, je mé životní poznání, bude o komunikaci a přesto, že tomu věřím, mám občas velký problém se tímto poznáním řídit.
Lidskou komunikaci si představ jako tenisovou hru. Postavíš se na čáru a podáš. Do úderu dáš emoci. Bude-li laskavá, vrátí se ti laskavý míček. Zkus však odpálit míček plná vzteku a zloby. Protihráč Ti jej vrátí s ještě větší razancí. A tak tenisák lítá z jedné strany na druhou stále rychleji a agresivněji, dokud jednoho hráče nezasáhne a neskolí. I v této hře máš nejméně dvě možnosti. Jedna z nich je popsaná výše, druhá možnost je nechat tenisák prosvištět kolem a nevšímat si ho (tohle zřejmě provozuje Tvá maminka). Protihráč pálí jeden míček za druhým, ale nikdo mu zpět nepřihrává. Jeho agresivita slábne, až ho to přestane bavit a hru ukončí. Tímto se sice problémy nevyřeší, ale pokud nepřistoupíš na hru, neublíží Ti to. Pak je tu ještě jedna možnost. Tu bych nazvala vrcholem umění milovat (a upřímně, sama ji zcela nezvládám). Každý letící tenisák vrátit, ale ne agresívně. Dej do úderu lásku. Jak dlouho myslíš, že k Tobě budou létat agresivní míčky? Víš, když se v komunikaci nahromadí spousta negativní energie, velmi těžce se vztahy dávají dohromady a trpí všichni zúčastnění. Aspoň jeden z vás musí udělat maličkou změnu. Vystoupit z toho začarovaného kruhu a říct: "Miluji Tě, mám Tě rád/ráda". Je to ze začátku těžké, hodně těžké. Ale tato slůvka dělají zázraky.
S láskou
Romana

takto " na dálku " to nevyřešíme. Sama vidíš, že většina nedorozumění vzniká právě proto, protože rodiče nevytvořili ve vaší rodině pevná pravidla a nejsou vymezeny hranice.
Mamka je tedy pravděpodobně v domácnosti, ale měla by jít raději do zaměstnání. Vřele bych jí to doporučila. Změní prostředí, promluví s jinými lidmi a bude veselejší.Jako holky jste už dost velké a s domácností jí pomůžete.Řekni mamince, že chceš, aby chodila do práce, bude vydělávat, budete jako ženy soběstačnější, maminka bude mít také slovo v tom, jak naložit s rodinnými penězi.A ty si můžeš najít také malou brigádu, která by ti zvýšila kapesné. Věř, že nemůžeš lépe poznat hodnotu peněz než vlastním přičiněním, vlastní prací.

Při sledování TV je jaksi na dohodě s nimi, kdo určí program, na který se bude koukat celá rodina, a rodiče bys měla v tomto respektovat, zvlášť pokud je otec u vás tou rozhodující autoritou,nezbývá než se s ním domluvit,poprosit ho, pokud to lze. Pokud se nedohodnete, bude to stejně všechno podle táty, dokud u něho budeš bydlet a bude tě živit.

Řekni, jestli jsou vůbec chvíle, kdy jsi s taťkou ráda a kdy by s ním můžeš mluvit normálně? Pokud ne ty, tak alespoň mamka?Má mamka taťku ještě ráda? Chtěla bys, aby se rodiče rozešli a vy ženy jste žily bez taťky?Pokud nedovolíte, aby vám poradil odborník na mezilidské vztahy - psycholog, manželská poradna, pak se asi také nic nemůže změnit a zlepšit, neboť tomu nedáte šanci!!!!

Do manželské poradny snad můžeš zavolat i ty sama a zeptat se, jak ty jako dítě svých rodičů můžeš ovlivnit "ovzduší " vaší rodiny, vaši společnou domácnost.

Pokud této možnosti nevyužiješ, tak se samo od sebe nic nezmění. Ale pamatuj na jednu věc, ty se snaž s rodičem vždy jednat bez vrcholných emocí ( půjde to pomalu a metodou pokus - omyl - je to pro tvůj věk normální a někteří dospělí se to ještě nenaučili). Jen tak získáš. Pokud se začneš hned rozčilovat, k ničemu kladnému tě to nedovede. Ty budeš zklamaná, bude se ti chtít brečet nad zpětnou reakcí táty, a on bude čím dál tím víc podrážděně reagovat na jakoukoli kritickou odezvu z tvé strany.A to bys neměla svými reakcemi podporovat.

Platí tu zásada, než se s někým začnu
dohadovat,napočítám do deseti a zvážím, zda tou výměnou názorů mohu něčeho dosáhnout nebo změnit.Zeptej se táty, jak by to mělo doma vypadat, jak by si to on představoval, a zkus ho mile požádat, zda by on přistoupil na některé tvé návrhy.Jsi jeho dcera a jako žena bys to mohla dokázat. Tátové na dcerách hodně lpí a lecos jim dovolí.

Víc ti asi poradit neumím.Liana

Už mě táta fakt štve.v šest hodin přišel z práce tak jsem napsala kamarádce ať pro mě přijde.Přišla kolem sedmý tak jsme šli ven asi tak do půl devátý.Přijdu, otevřu dveře do obýváku kde táta sedí u televize.Ségra na mě, že dostala dvě jedničky atd.Táta začne ječet ať zavřeme hubu že se kouká.Skončí jeho pořad, začíná můj a to se táta začne bavit s anetkou.Skončí to, chci jít dát bobikovi vodu (to je náš králík) a táta na mě začne ječet tak ať vypnu televizi když jdu do kuchyně a přitom je obývák a kuchyně vedle sebe..A hned začal, že to moje chování je kvůli mým kamarádům, že za to za všechno můžou oni a že když ON bude doma takže nikam chodit nebudu a nikdo nebude chodit ke mě.To je ale omezování lidské svobody ne?!...Jako ale já nemám takový kamarády že by brali drogy nebo by to byli nějaký opilci.Moji kamarádi jsou úplně normální.Kdyby měli nějaký velký problémy tak to jako chápu že by mi to zakazoval a já jsem taková že bych se s takovýma lidma ani nebavila..Mamce se někdo taky nelíbí ale nezakazuje mi to.A to jak mi radíte třeba to jak mi má mamka dávat kapesné a říct si o to pak tátovi, tak to by mámu ási poslala do háje...Když mamka chodí do práce aby vydělala nějakou korunu tak je to špatně že je prý pořád pryč a že se o nás nemá kdo starat (myslím mě a ségru) a ĺe přitom se o sebe dokážeme postarat sami a když je máma teda doma aby se o nás teda starala tak se prý celý dny válí doma protože je prej líná jako veš...Tak když chce někoho kritizovat tak ať začne od sebe ne?..

situace, kterou popisuješ, je nezáviděníhodná, a je to především problém rodičů!!!!! přemluv mamku, ať zajde buď k psycholožce nebo do manželské poradny! MUSÍ to udělat už kvůli vám dětem!
Zažila jsi problémů doma už asi dost, tak prosím tě, ZATÍM zkus postupovat asi takto:
1) Dohodni se s maminkou, že si o kapesné budeš říkat jí, a že maminka si o peníze řekne taťkovi. Ty zůstaneš stranou, a bude to tak správně, protože dělení financí do rodiny je především záležitost obou rodičů, jestliže žijí v jedné domácnosti.
2)Pokus se mamince pomoci v tom, že si budete zapisovat, za co všechno jste utratily každičkou korunu, to abyste taťkovi mohly ukázat černé na bílém, že peníze byly vynaloženy rozumně a za věci nezbytně nutné - prostě si nashromáždíte argumenty. Pokud tatínek kouří - je to v současnosti finančně dost nákladná záležitost, a tu je třeba též v rodinném rozpočtu zohlednit.Pokud má na cigarety, měl by mít i na kapesné pro děti - ale kouření je návyk a dobrovolně se ho asi kvůli dětem nevzdá...
3) Pokud na tebe táta kvůli něčemu tzv. vyjede, zvaž nejdřív, jestli nemá v něčem pravdu ( třeba s tím králíkem, rozumný rodič by asi reagoval tak, že by dítě slušně požádal, aby seno uklidilo, a protože je to tvé zvířátko, musíš se o něj starat, což zahrnuje i úklid a péči o jeho čistotu a stravu.A hlavně, s tátou se o věcech nehádej a odpovídej mu mile a stručně, ano taťko, já to uklidím - apod., neříkej tátovi, co by měl udělat on, je dospělý a ty ho nepředěláš. Vzdorem také nic nezmůžeš.Vždy tátu žádej o něco slovy, jestli by byl tak hodný, laskavý a pomohl ti, apod.
To, že táta nechal maminku samotnou, když jí bylo hodně špatně, je moc smutné, někteří "chlapi" nevidí rádi nemocnou ženu a znám i jiné případy, kdy raději odejdou z domova. Ale to ho neomlouvá. Maminka ho potřebovala a on ji zklamal. Asi mu odpustila, ale je vidět, že ji to trápí dosud, když o tom s tebu mluví.Pokud s ním zůstala i nadále, je to její volba, a ty s tím sama nic nesvedeš. Za dva roky budeš dospělá holka a budeš si zařizovat svůj život sama, pokud budeš chtít.

Pokud bys šla za psycholožkou, domluv si s ní hned pravidlo, že o radu žádáš ty sama a nepřeješ si, aby kontaktovala tvého otce, že proto máš pádný důvod.Problémy můžeš řešit přes matku, pokud to ona dokáže a otci nesvěří vaše tajemství - totiž že máte poradce. To by asi neunesl.

Jíťo, zkus se ještě zeptat odborníka prostřednictvím internetu: Na Babinetu.cz jsou různé poradny.

Držím palce
Liana

Jituš, jít k té psycholožce se nemusíš bát a rozhodně bys to měla zkusit. Nemusíš tátovi říkat, že tam jdeš kvůli problémům s ním, ale se svými. Psycholožku navštěvuje hodně tvých vrstevníku. Asi víc, než si myslíš. Ve tvém věku má mnoho děvčat problémy, s kterými si neví rady. Kontakt k psychlogovi by ti měl dát tvůj dětský lékař.
Podle toho, co jsi od včerejška psala o problémech s tátou mi ale připadá, že i ty máš trochu vliv na jeho chování. Když ti stoupl před televizi, měla jsi to opravdu vzít víc s humorem. A ten svinčík po králikovi bych na tátově místě taky rozhodně odkopla a neuklízela. Pokud jste si se sestrou pořídily do bytu zvířátko, měly byste se také o ně postarat (a hlavně o pořádek po něm). Pokud by to táta uklidil jednou, tak by to taky mohl za chvíli uklízet pořád, ne?
Tátu asi dost psychycky deptá to, že vás nemůže lépe finančně zajistit. Pokud vyvádí kvůli každé koruně, kterou má dát navíc, zkus si najít na léto nějakou brigádu. Z vydělaných peněz si můžeš koupit třeba oblečení na podzim nebo něco do školy. Rodinnému rozpočtu by to určitě pomohlo a rodiče by viděli i snahu, že chceš být užitečná. Nevím odkud jsi, ale v každém regionu je většinou nějaká příležitost k přivýdělku.
Hanka

Já se ke psychologovi bojím jít, ne proto že bych se bála toho, co mi poradí, ale toho, jak by táta reagoval kdyby si ho tam taky pozvali.Myslím si že by to pak bylo ještě horší.Táta se ke mě a mamince chová jako k nějakým otrokům.Mě to moc mrzí, že je na mě a na mamku takový.K Anetce se tak nechová (to je moje mladší sestra...desetiletá)..Tu mám moc ráda.. Ale už jsem byla svědkem toho, že na ni už taky několikrát vyjel..samozřejmě když potřebovala kapesné...(zase peníze)..ale naštěstí jí napadal jenom slovně, ne jako mě fyzicky...Alkohol pije, ale to opravdu málo..jen vyjímečně, ale to asi každý.. Domácnost ta se platí tak půl napůl..Táta platí nájem a takový ty věci a mamka ta platí jídlo a věci do školy apod..Jenže to jsou pro tátu halířový částky (jak to nazval) .Včera jsem viděla jak táta seděl v kuchyni a kouřil cigaretu a kousek od něj bylo na zemi seno (máme v kuchyni králíka-mýho a anetčinýho miláčka ) a táta to jenom odsunul nohou.A já na něj:Tati ono je to jednodušší to odkopnout že jo?Než to vyhodit do koše?..A on na to:Moje starost to neni tak proč bych to dělal.Je to váš králík....Jako já vím že ten králík je můj a anetky ale např. to že mu mamka pere jeho oblečení nebo že mu vaří tak to už nevidí..a to mi na něm vadí ze všeho nejvíc..Jednou mi máma povídala že když mi bylo asi 5 let takže mámě bylo hrozně špatně..měla nějaký boule v krku...tak jsem prej byla u babičky a mamka byla s tátou sama doma.Mamka měla 40 horečky a táta se prý sebral a odešel..a mámu tam nechal samotnou..a pak všem prý vykládal že se máma jenom válí doma aby nemusela chodit do práce..Tohle mi přijde fakt nemožný

ahoj, je mi líto, že ve svém věku musíš řešit a prožívat to, co popisuješ nahoře.Myslím, že na Lince bezpečí ti poradili dobře - jít k psycholožce, která by tě naučí, jak můžeš takové situace zvládat, jak se v daném případě zachovat.Často velmi záleží na tom, jak napoprvé na takové chování zareaguješ. Myslíš, že když taťka zacláněl před televizí, že by reagoval jinak ,kdyby ses tomu zasmála, nebo by ho to ještě více rozezlilo? V poradně mají více zkušeností a mohou poradit nejlépe, uceleně, popovídat si s tebou a ty jim můžeš z očí do očí povědět o všem daleko víc. Navíc jsou vázáni mlčenlivostí,takže se nemusíš bát mluvit o všem.
Maminka ti v podstatě radí dobře, že když má táta takovou náladu, je lepší nebýt mu na očích. Ale být u kamarádky lze jen občas, a proto jsem si myslela, pokud máš blízko babičku nebo tetu, abyste s mamkou dohodly, že tam přijdeš a třeba i nějaký čas zůstaneš, abys měla klid, mohla se učit a dělat věci,které k tvému věku patří.
Táta asi sám neví, co se sebou, jak vyřešit své problémy a je z toho stresovaný a reaguje bohužel útočně.Nenapsala jsi, jestli také nepije alkohol.
V podstatě by měl jít k psychologovi on, vyřešit své problémy , ale to mu ty doporučit nemůžeš, naštval by se.Jeho chování je vlastně voláním ( hrubým a urážlivým )o pomoc, kterou jako chlap hledá sám ( ale sám od sebe se s nikým poradit nepůjde ). Tady může zakročit jen mamka, ale ta se bude bát.Je to začarovaný kruh.
Píšeš, že taťka je klidný, když má peníze - takže podstata jeho agresivity je nejistota spojená s pocitem nedostatečného materiálního zabezpečení.Kdo u vás doma s penězi hospodaří - maminka nebo on ? Chodí maminka do zaměstnání?
Opravdu ti radím také, abys zašla za psycholožkou , třeba společně s mamkou( možná k vám dochází i na školu, nebo ti na Lince dají kontakt ). A prosím tě, neodkládej to.Závisí na tom tvůj šťastnější život.
A ozvi se, budu čekat na odpověď.
Moc tě zdraví
Liana

Dobrý den.To jak jste mi poradila v emailu abych zavolala na linku bezpečí tak to už jsem udělala.Poradila mi jen to abych si zašla ke psycholožce, ale hlavní pro mě bylo,že jsem se někomu mohla vyspovídat (to mi pomáhá nejvíc).Říct to babičce nebo dědovi..bojim se že by se jim přitížilo....A říct to někomu v okolí?Moje kamarádky vědí jaký táta je a bojí se ho.Ani nechodí ke mě na návštěvu, když jsem s tátou sama doma.Mamka říká, že táta hrozně rád provokuje druhý (mamka už to ignoruje,takže zbývám jenom já) a mamka mi radí, že když se se mnou bode chtít začít hádat tak mám odejít ke kamarádce a vrátit se až večer a to taky dělám.Ale přijde vám třeba normální, dyž se dívám na televizi a on přijde stoupne si před televizi a začne na mě dělat ksichty a vystrkovat na mě zadek?..Já začnu tati nech toho...nepřestane.Znova tati nech toho-už hlasitěji...nepřestane..zakřičim tati nech toho..táta na mě:Co na mě ječíš..chceš pěstí?Mamka která je v kuchyni:co se děje?..táta:Já nic nedělam..ona si začala..a už se začnou hádat...Už jsem přemýšlela o tom že kdyby se mamince nedej bože něco stalo...tak asi uteču nebo si něco udělam..Hádky vznikají podle mamky kvůli tomu, že má táta problémy v práci a nebo nemá peníze..a to je asi pravda, protože když má táta peníze tak je klid..

Ahoj Jitko,
napsala jsem Ti dnes mail na Tvou adresu, možná jsi ho už četla. Nemáš to opravdu lehké, tím spíš, že pokud je u Tebe možnost vzniku epileptického záchvatu, měla bys mít především doma zázemí a klid.Promluv si o tom s mamkou, event. paní doktorkou.Možná najdete společně řešení, jak se nakonec s taťkou domluvit. Maminka to asi také nemá jednoduché a asi se s taťkou nedokážou společně dohodnout.
Hlavně , je to Jíťo situace, kterou by si mezi sebou měli vyřešit dospělí, protože asi tam bude ten problém, který si taťka možná ventiluje na Tobě. Řekni mamce, ať s tím něco udělá, protože bys jí to nakonec nemohla odpustit, že Tě nechala v takové situaci samotnou.
Pokud se toto řešení nepovede, zkus to, co jsem Ti poradila na mailu.Ale nenechávej to tak dál!!! Musíš to řešit co nejdříve.

Moc děkuju, že jsi nebo jste si toho všimla..ale to co jste mi poradila tak to vážně nepomůže.Tady nejde o to, jak vést domácnost.Tady jde o to, že já se zastávám mamky a táta ví, že já mám pravdu a on to nechce přiznat tak to většinou dopadne tak, že mě za to zmlátí.Táta ani neví co chce.Když za ním jdu a zeptám se ho jak bylo v práci atd...tak mi na to odpoví:Ty chceš prachy že jo?A pošle mě do háje.A když se o něj nezajímám tak s nim jednáme prej jak s vonucí nebo co...a ta hádka vždycky je kvůli tomu,že mu řeknu:Hale tati všiml sis taky že máma taky platí určitý věci?A on na to že máma neplatí nic,že všechno platí on atd..Jednou když jsem byla s tátou doma tak jsem dostala epileptický záchvat a rozbila jsem dveře (prolítla jsem sklem) a táta mi to do dneška vyčítá, že já proto abych měla pozornost rozbíjím dveře..Těch problémů co se mi stalo s tátou je hrozně moc ale vypisovat je tady všechny by bylo na dlouho...ale fakt moc děkuju

Vůbec nechci nic zlehčovat ani nikoho obviňovat. Cítím, že v rodině Jitušky je táta " despota ", nebo jak to jinak nazvat. Ale je pravda, že máme pohled jen z jedné strany, neslyšely jsme tu druhou. Ono někdy naši " miláčci " nám dovedou pěkně brnkat na nervy. Ale za hořčici dostat výprask???? Jestli si otec něco nekompenzuje!!! Matka nic neřeší, tak co se obrátit na babičku, dědu, tetu nebo nějakou dobrou duši v rodině. Jaký příklad si asi ponese Jitka do dalšího života??? Je to začarovaný kruh....

napsala jsi to výstižně, ale co s faktem, že Jíťu táta šikanuje již od 10-ti let.Myslím, že tady už domluva nepomůže. Vím, že se jedná o věk, kdy nás děti dokážou pěkně "vytočit", ale když mamka o tom všem ví, ale neví , co má dělat, svědčí o situaci, že něco není úplně v pořádku.Především by si měla s taťkou promluvit mamka, a pokud je tam skutečně šikana, tak jen odborník pomůže. Dostat výprask páskem za to, že rozbiju sklenici (pokud to však nebylo úmyslně a v afektu - ale z toho Jíťu nepodezřívám ) je opravdu příliš.Táta by si měl uvědomit, že rozbíjí něco mnohem křehčího, než je sklo!!! A máma, ta by měla svou dceru ochránit. Ne nadarmo se doporučuje, že výchovu dívky zhruba od věku 12-ti let má určovat hlavně matka.U chlapce otec.
IK

Rodiče si, Jituš, nikdo vybrat nemůže. Táta se asi nejspíš nemůže vyrovnat s tím, že máš taky svůj vlastní názor a chceš vaši domácnost vést jako správná ženská spíš po svém než po jeho. Mám o rok starší dceru jako ty a kolikrát mě úplně dohání k šílenství, když v kuchyni něco přerovná, vyhodí nebo dá jinam, než jsem já zvyklá. Ovšem pásek jsem na ni za to nikdy nevzala, jen jsem si zanadávala. Jsi už velká holka, zkus se s taťkou domluvit, že v nepřítomnosti mamky povedeš domácnost a vysvětli mu, že se tím chceš postarat vlastně i o něho. Pokud je ale zvyklý, že mamka dělá něco tak, asi si těžko bude zvykat na to, že ty to děláš jinak - po svém. Chlapi nemají rádi změny, ani v domácnosti ne. Jsou zvyklý na to svoje a rozčílí je kolikrát maličkost, která se vymyká jejich stereotypu. Zkus si ho získat na svoji stranu. Domluv se s mamkou a začni mu třeba chystat dobré večeře ty. Obsluž ho, sedni k němu a povykládej mu, cos třeba ten den dělala (ne ovšem, jestli čučí na telku). Chlapi si potrpí, když si jich ženská trochu všímá. Možná jen taťka neví, jak s tebou má jednat, tak mu ukaž, že s tebou má jednat jako s dospělou. Měj trpělivost a uvidíš. Držím ti palce a dej vědˇět, jestli to zabralo.
Hanka

Dobrý den.Jmenuji se Jitka a je mi 16 let.Mám problémy jak doma tak i ve škole.Ve škole se dají ty problémy docela ustát, ale doma to je k zbláznění.Můj otec už mě od mých deseti let šikanuje a já vůbec nevím co s tím a čím jsem starší tím je to horší.Např.jednou když jsem se vracela z nákupu (byla jsem s tátou sama doma) mě táta zmlátil páskem za to, že jsem vylila hořčici.Mamka o tom ví, ale neví, jak to má řešit.Moc vás žádám o pomoc.Děkuji

Neříká Ti to asi nic, že? Doporučuji Ti navštívit svého lékaře, pohovořit s ním o tom a nechat se odeslat k návštěvě odborníka na Tvůj problém. Dá se to zvládnout, čím dřív začneš, tím dřív se toho zbavíš. Nepodceňuj to.

ahoj,muj problem je asi v tom, ze jsem strasne přecitlivelá.Doma to nemam nejrůžovější.mam sice přítele,ale pro něho jsou nejdůležitější kamarádi a pak až já - vím že mě miluje,ale potřebuju trošku víc pozornosti.Nemám moc kamarádek,vlastně jen pár,a ted co jsem dokončila školu a vratila se domu se s nimi již nestykam,pripadam si strašně osaměla-mam problém s navazováním vztahů.chtela bych si najit pratele,abych nebyla tak "fixovana" na sveho pritele,ale nevim jak na to,nejsem zrovna spolecensky typ

Já vím že ho miluji to vím ale nevím někdy mi na nem pripada vsechno hrozné a chci se rozejit a pak si uvedomim že to zase nechci protože je moc hodný měla bych najit samu sebe ale nevim jak.

Když ani ty sama nevíš co chceš potom je to s tebou opravdu špatné.Musíš přece vědět jestli někoho máš ráda nebo ne!!!Pořádně popřemýšlej co je pro tebe důležité a co od sebe samé a celkově od života čekáš. Přeji hodně ůspěchu - především musíš najít sebe samu.

Sem s přítelem skoro 2 roky ted 16 srpna máme víročí nevim jestli sem
normální nebo ne vím že ho miluju ale mam někdy pocity že by bylo
nejlepší rozejít se že už to dál nevede že je to stejný ale nevim
jestli to všechno není jen strach z toho že to ani nejde rozejit se že
to nedokážu.Ovšem s nim mluvim a i pocity mu řeknu ale když řeknu
rozchod de na něm vidět že ho to mrzí a že by ho to zranilo a taky vim
že kdybych se rozešla asi bych litovala že sem tak fajn kluka nechala a
vim že když to udělam tak neni cesta spět znam jeho rodiče a všechny
příbuzný.Myslíte že je to normální nebo mam navštívit
psychologa.poradte prosím chci sním být až do smrti ale zároven strach
že když se snim rozejdu dýl tak pocity budou stoupat že se stejně
rozejdu a on to neunese šíleně mě miluje.co když není ten pravý a nikde je jiný jak to poznám.pomo prosím asi nevim co chci ne asi ale určitě

Gratuluji, první problém máš za sebou a je Ti hej a hned je jiný pohled na život, že? Tak se drž a likviduj to ze své cesty postupně, ať máš místo na další.... To samozřejmě žertuji. Ale je to realita, jeden vyřešíš, další se dříve nebo později vyloupne. Myslím si, že život bez problémů by byl nuda. Tak si užívej!

Pomohlo mi tady vypovídat se, dostat to ze sebe ven. A je mi vážně líp. Souhlasím s Gethai, škola je pro mě fakt záběr, ale myslím, že to tak má každý student. Jen já jsem puntičkář a nemám ráda nedokonalost a tak, když neudělám nějakou zkoušku hned je mi z toho špatně a připadám si k ničemu. A je hrozné se nemoct s tím podělit s rodinou. Dneska se mi podařilo jednu ze dvou zbývajících zkoušek dodělat a dostala jsem jedničku, jsem ze sebe nadšená a když jsem se pak stavila do práce, dali mi kvůli zkoušky dneska volno, tak když se ptali jak jsem dopadla, měli z mého úspěchu obrovskou radost, doma se ani nezeptali. Jsem asi citlivá dušička a všechno si hned moc beru. Přítel mi říká, že všechno moc řeším, ať se raději nejdřív nadechnu než začnu kritizovat a asi má pravdu. Od teď se pokusím nad vše povznést.

Tak nevím, nechci malovat čerta na zeď,ale tento problém bude velmi, velmi vážný...pokud si někdo řeže ruky žiletkou, aby totou bolestí překryl jinou bolest a ještě přemýšlí o sebevraždě ,bude to mít určitě hluboké kořeny a nejsem si jistá, že by to vyřešilo pouhé přestěhování se. Ale je dobré, že o tom mluvíš, že to nedusíš v sobě, i když jen takto anomymně přes internet a ne někde s odborníkem, je důležité si o tom s někým popovídat a aspoň trochu té bolesti ze sebe dostat ven.

Milé děvče, čte se to špatně, co píšeš, ale trošku je tam cítit, že hlavní problém je, že Ti to nejde ve škole. Uvědom si, že vzdělání je pro Tebe to nejdůležitější, a až ho dokončíš, tak Ti to pomůže odstřihnout se od pupeční šňůry která Tě svazuje s rodinou. Všechno je dneska o penězích a jak je vidět, je u Tebe pouze máma, bratr a babička, hlavní zdroj financí - táta chybí. Musí to být pro matku dost velký záběr Tě udržet na studiích. Dneska je potřebuješ a oni to ví, že se bez nich neobejdeš a proto po Tobě chtějí výsledky. Ve všech situacích jsou vždycky 2 možnosti. A není pravda, že úspěšná je jen jedna. Je důležité se včas rozhodnout a jít vlastní cestou i když bude méně pohodlná. Ale bude to Tvoje volba. Možná by Ti prospělo přerušit studium na rok, jet někam dělat opérku, začít hledat někoho v okruhu školy jako spolubydlící, vykašlat se na nejistý vztah a začít pracovat hlavně na sobě. Pamatuj, že nejspolehlivější pomocná ruka je pouze jen a jen na Tvém rameni. A pokud se opravdu postavíš na vlastní nohy, nemusíš se bát, že Tě naše sociální síť (spíš peřina) nechá umřít hlady nebo na ulici. Zajdeš si na sociálku a vyřídíš vše potřebné. Jen neztrácej čas a začni jednat. Důležité je sehnat si potřebné informace,pak to všechno bude jednodušší. Život je super i s kupou problémů, které musíš vyřešit. Já neznám lepší pocit jako být v průšvihu a dokázat se z něj vysekat. To je radosti!

Znám ten pocit. Člověk si najednou připadá tak sám. Sehnat si podnájem jsem tehdy taky zkoušela, ale uvěřit pak někomu a dokonce cizímu je snad to nejtěžší.

Děkuji za tvůj zájem, myslela jsem, že už nezajímám nikoho. Často mám pocit, že jsem tady na světě nějak navíc, že jen vydychávám vzduch. Tak proč jsem se měla narodit? O přítele nechci přijít, sama teď být nechci. Proto mám strach, že mě opustí, i když tomu nic nenasvědčuje. Je právě jediný, který mě v této chvíli podrží. Je vlastně jediný koho mám. Až se mu vlastně divím, když jsem podle těch doma tak špatná jakto, že se mnou vydrží? Chtěla jsem vždycky něco dokázat, proto chci dostudovat VŠ, jen se mi pořád nedaří zvládnout dvě zkoušky a při tom stresu co doma panuje asi ani nepodaří. Vidíte jen ty pohledy ostatních doma, nemluví se mnou a já s nima. Kdyby tak mohl člověk vyběhnout pryč a ode všeho utéct. Víte, ráda dělám ostatním radost a když jsou Vánoce, narozeniny, koupím nějaké ty dárečky i když já třeba nic nedostanu. Člověka to pak sice zamrzí ale je to jen hloupý dárek. Ještě jednou ti děkuji za tvou reakci.

V první řadě vyžeň myšlenku z hlavy si něco udělat. ŽIVOT JE SÁM O SOBĚ KRÁTKÝ!!! I když to někdy vypadá, že už je všechno ztraceno musíš se proti tomu vzepřít a začít bojovat. Ujasni si, jak chceš, aby tvůj život vypadal a čeho chceš dosáhnout. Také pouvažuj o tom jestli není lepší být nějaký čas bez přítele než mít známost a neustále myslet na to jestli tě podvede nebo ne. Pokud ho máš ráda, tak mu odpusť a už ho nepodezírej - pokud to nedokážeš nemá cenu něco lepit. Drž se.