nespolehlivý

ahoj, ráda bych se vámi podělila - poradila o mé situaci....
je mi 25, mám doma o 2 roky staršího kluka. Měli jsme spolu pár neschod, nechci říkat, že jsem bez viny, vše se jakš takš vyřešilo až na to, že jsem v poslední době zjistila, jak moc na něj není spoleh. dělá obchoďáka, tak mi přijde, že jeho profese ho naučila i lhát - to se projevilo i doma. Není to zas tak dávno, co lhal a tak strašně se zamotal do lži, že na to přišli i moji rodiče - tehdy se cítil údajně hrozně a já mu odpustila. Nebylo to jediné kdy mi lhal, na druhou stranu nejsou to žádné velké lži - všechno se motá okolo práce, nestíhá - vymyslí si lež, na něco zapomene - lže, jsme domluveni, že někam pojedeme, odloží to, jelikož nestíhá - je v práci. Upozorňuji, že dělá u soukromníka a plat neni nijak převratný, sám o sobě tvrdí, že je v té práci dobrý a to je důvod, že asi nikdy neodejde za lepším i za tu cenu, že je s platem hodně hodně pod průměrem. Hodně jsem na něj tlačila ať práci změní a tak (údajně) obesílal životopisy až na to, že mi vždycky lhal, že ho nevybrali, že se mu mají ozvat a bla bla... už vidím, jak mi odepisujete - lže lhát bude, ruce pryč. ALE!!! i přesto jsou světlé chvilky a to jsem s nim moc ráda a můžu říct, že ho miluju. Před rokem jsme se vzali - pár měsíců na to, jsem přišla na spoustu jeho lží (i když malých - ale stejně raní) copak mu můžu věřit?... snažíme se o rodinu, stavíme barák a já se trápím otázkou, jestli jeho lhaní není chronické - jestli ho k tomu nedohnala jeho práce a jestli je naděje, že mu budu ještě někdy plně důvěřovat