Včera mi můj zdělil,že si nechá udělat testy DNA našeho dítěte které čekám. Prý ne proto,že by mi nevěřil,že není jeho...ale údajně aby byl o krok napřed před tchýní. Prý jí ten papír dá a chce vědět jakou bude mít ona reakci a jak se zachová. Mě nejde o ty testy,ale zdá se mi to nad míru uhozené. Pokud přece jako babička nechce přijmout svoje vnouče,tak nemůže na tomto nic změnit ani papír na kterém uvidí,že je opravdu jejího syna? Nevím, co si o tom myslíte Vy? A pokud by se chtěla změnit až po přečtení tohoto cáru papíru,tak pro mě bude už jako osoba úplná nula.... už teď nechápu proč je jí to úplně jedno,že bude mít od syna první vnouče. Přitom když se jí narodil už 4vnuk od dcer tak se rosplývala jak na obláčku a rosplývá se pořád a neustále ho hlídá...to mě vážně tak nesnáší? Pro moji mamku to ode mě bude druhé vnouče ....jinak její čtvrté a na všechny se těšila stejně a těší se i na toto... prostě to nějak nemůžu vstřebat a ty testy taky ne.... tímto mi můj docela ublížil.... ale on si asi neuvědomuje jak se cítím...

nebudu tady popisovat své story s tchýní, to je zbytečné, taky mě dlouho trápilo, že se manžel zastával spíš jí než mě, navíc jsme u ní bydleli několik let. Teď bydlíme vedle ní , sousedíme zahradami, dopadlo to strašně, manžel odejel za prací do zahraničí a z ní všechna její nenávist ke mě vylezla napovrch. Poslední kapka přišla, když volala manželovi do zahraničí a nehorázným způsobem mě pomlouvala. To už i manželovi s konečnou platností došla trpělivost. Nebavíme se skoro 3 roky, co jsem si od ní musela vyslechnout přes plot, se nedá publikovat. Odepsala i našeho syna i manžela, když mi psala jeden hnusný dopis, oslovovala ho příjmením. Ale přesto, že jsem toho měla někdy plné zuby a chtěla od něj kvůli jejímu chování odejít, jsem ráda, že jsem to neudělala. Došlo mu to po 20 letech, ale došlo. Ona mezi tím, ale pomohla rozeštvat nás s rodinou manželovy sestry, se kterou máme koupený dům. Rozhodně to nevzdávej!! Pokud ho máš ráda!! S tím, že za ní bude jezdit , se musíš smířit, i když je to velmi těžké, ať je jaká chce, je to jeho matka. Hlavně, aby tě nenutil se s ní stýkat, nebo aby chodila k vám domů. Držím palce a musíš se snažit vidět to lepší, zachránili jste rodinu nejenom pro sebe, ale i pro děti.

....jo jo je to rok co jsem s tama utekla. A změny? hmmm nevím, možná je to mnou a nebo co ale pořád mě chování tchýně pronásleduje jak mor... Začali problémy ve vztahu.. A začalo to mým zjištěním,že čekám miminko... Jednou jsem mojemu řekla, něco v tom stylu,že si nepřeji aby zamnou tchýně přišla do porodnice a už vůbec ne ke mě domů,ale mimčo at jim pak někdy zaveze ukázat...bez mé přítomnosti. A na to on,že to tak brát nemůžu a že mi ho v porodnici vezme a ukáže jim ho na chodbě. A když dojedou ke mě,tak je nevyhodí.... Tak jsem mu řekla,že hodně rychle zapoměl jak se k nám zachovali...ale já na to rozhodně nezapoměla! Od té doby to začalo skřípat a bylo to ještě o to horší, že jsem nedělala nic jiného než od rána do večera jen ze všeho možného zvracela. A tím pádem jsem nestíhala domácí práce na baráku a on mi začal nadávat a já si připadala jako bych slyšela tchýni jak po mě opět křičí a zase se mi sypal svět. Možná jsem tak urputně zvracela i z nervového vypětí,nebot po hádkách to bylo jen a jen horší. Skončila jsem v nemocnici na kapačkách. Ale i po návratu z nemocnice se moc nezměnilo a vztah jen krachoval. Musela jsem mu říct at se odstěhuje,že než takové nervy a ještě k tomu v jiném stavu,tak radši budu sama i s malým. Začali výhružky,že mi mimčo po porodu sebere a já se čím dál víc sypala.Čím dál víc jsem viděla jak se jí podobá a to mě děsilo.Byl odstěhovaný (a kam jinam by šel než k mamince) a na mě začali padat deprese...sama a s dítětem a navíc těhotná na baráku v započaté rekonstrukci a ještě k tomu na samotě. Hypotéka na krku a já na neschopence. Byli pro mě oporou sousedi z vedlejší samoty. Začali mi pomáhat abysme dokončili rekonstrukci aspon do vánoc. Můj začal sklidnovat a prý si uvědomil jak se ke mě hnusně zachoval. Ale i přes jeho hrozné výhružky jsem se mu snažila odpustit aspon kvůli mimču, Začal za námi znovu jezdit a my se snažíme to dát opět dohromady a slepit ty rozbité střípky. A tchýně po zjištění že čekám dítě,řekla ...no bohužel je děcko na cestě a nedá se nic dělat. A přemlouvá ho at se ke mě nevrací,že prý dělá chybu. Ani nechápe,že jí můj vysvětloval,že to děláme i pro to malé. Ale jí je to jedno. Tak proč mě tak strašně mrzí,že tam nemůžu jezdit? Když tam můj jede o víkendu makat a já trčím sama doma? Nemrzí mě,že nejezdím za ní...ale že nemám rodinu za kterou bych mohla jet i já s mojí polovinou. Přála jsem si jen normální tchýni a babičku pro mé dítě. Když je můj pryč tak jen brečím strašně mě to všechno mrzí,že to dopadlo právě takhle. Třeba ted právě je můj na plese u nich ve vesnici. Já mu to nezávidím,ale je mi líto,že tam nemůžeme být spolu.A už mě napadají myšlenky,že takový život,ani bez podpory partnerovi rodiny nechci. Pořád si říkám,že mi třeba opravdu není souzený a třeba je někde někdo kdo by mě měl rád..a to i v jeho rodině Ale kdyby mě aspon ten stín tak nepronásledoval.Kdybych na to vše mohla zapomenout a jít dál i bez nich...ale nejde to....jsem prostě býk a ten tak lehce nezapomíná...

Opravdu to je šílené, jak dovedou být někteří rodiče - převážně tedy matky - tak nesnášenlivé a zlé My se chystáme bydlet s přítelem v domě s našima - budeme mít vlastní patro, vlastní měřič elektřiny a vody, takže v tomto by to mělo být v pořádku. S rodiči vychází můj přítel velmi dobře, tak i po této stránce by mělo být vše v pohodě

Graluju k odstěhování, protože nic lepšího se nedalo udělat - někdy by se některé matky opravdu měly stydět za to, jaké jsou nenávistné a zlé semetriky

ahoj,tak jsem si přečetla tvojí životní etapu i rady od ženských tady. A můžu říct,že ti vesměs radily dobře. Vlastně jsem si tohle prožila ve 20 letech.Což je před 12 lety. A byl to brutus. Už nikdy bych to zažít nechtěla. A můžu říct že jste to vyřešili na jedničku. Je pravdou,že za pořizovací cenu domku by jste u rodičů udělali byteček podle svých představ. Ale lepší je koupit rujnu a celý život to opravovat a být v klidné normální rodině. Tak ti napíšu co jsem zažila já. Tak ve 20 letech jsem dostala peníze po tatovi,který mi zemřel. Tak jsme se s přítelovo rodičema dohodli,že si v horním patře uděláme byteček 2+1. A když nám to bude fungovat,tak později by jsme přistavili plus udělali zvláštní vchod atd. Tak jsem si zařídila můj první obýváček,ložnici a provizorní kuchyň. Byla jsem šťastná. Rodičům jsem nakoupila koberce do bytu a nějaké bytové doplňky. dokud jsem kupovala,tak to bylo dobrý. No ne dlouho. Přítel pracoval v německu s tátou.Odjížděl v pondělí a vracel se v pátek. Já mladá holka seděla doma. Jen práce a byteček. Občas jsem zašla z práce k rodičům na kafe. A když se blížil příjezd teď už manžela,tak jsem pakla dorty ve tvaru srdce,vymýšlela různé dobrůtky a také překvapení. Jenže právě proto,že jsem nikde ne***la ale moje tchýně ano. Chodila domu v noci nebo k ránu opilá. A asi jí vadilo,že já všechno vidím,Tak začal psych. teror. V noci bouchání na dveře. Vulgární nadávky. Nadávala na mě a urážela i mí rodiče. Ale neumíš si představit jakým způsobem. Můj tchán mi to nevěřil. Tak jednoho dne jsme s manželem si sedli na chodbu vzali si rádio kazetu a nahráli jsme to na kazetu. nakonec jsem tam vydržela 9 měsíců. a pak jsem na vozík za auto naložila nábytek a odstěhovala se i s manželem k mím rodičům. A po měsíci si našli byteček. Dneska jsme v baráku ve vesnici kde bydlí manželovo rodiče. Po čase se mi tchýně omluvila. Já jí pustila tu kazetu. Bylo jí strašně trapně. A dneska po letech máme dobrý vztah. Hlavně děti jí mají rádi. Dneska už je beru takový jaký jsou. I manžel stojjí a stál vždycky za mnou. A on i sám říká,že jako rodiče stálo za h............ vlastně jsem nikdy ani neslyšela aby tátovi řekl táto. Nemá k nim žádný vztah. ale je pravda ,že manžel svojí rodině a svým dětem dává všechno. Takže chci říct,že jste dobře udělali. Přeju hodně štěstí.

Nechápu, jak můžou být rodiče zlí k partnerům svých dětí . Hlavně, že vy dva džíte spolu a podporujete jeden druhého. Do budoucna přeji vše dobré, ať všechno dopadne k vaší spokojenosti. To zlé jste si snad už vybrali.

No takže dopadlo to tak,že jsme se nakonec rozhodli tam zůstat A začali jsme vyřizovat hypotéku....a ejhle volali mojemu,že on si ji vzít nemůže,nebot je v registru neplatičů kvůli nějakým posraným třem stovkám,za vedení účtu které mělo být zdarma. A takže on je na 4roky odepsaný.....a začalo se řešit a CO TEĎ??? Už bylo vyřízené stav.povolení a projekt byl hotov .....takže jedinný způsob jak se z toho dostat,bylo vyřídit hypotéku na mě. No ale to byl velký kámen úrazu to prý neexistuje!!! Já na sebe v jejich baráku nic přepisovat nebudu!!!! To by mi prej nepodepsali zástavbu barákem....ale mojemu by ji bez problémů prej podepsali. prej at tam teda ty čtyři roky bydlíme tak jak do ted a užíváme i nadále jejich kuchyn a koupelnu... jenže to jsem já věděla,že bych se nedožila více jak půl roku a bylo by nejspíš po mě....asi bych si nakonec hodila mašli. A tak bylo naše rozhodnutí jít pryč..... a to jak jsme jí řekli,tak to mi teprve začalo peklo na zemi.... To jsem teprve o sobě slyšela vše co se jí honí za humus hlavou.... Můj ji prosil!!!!.... mami dej nám pokoj !!! nech nás tady v klidu dobydlet než si najdem něco nového....a věřte,že jsem domky hledala dlouho,dlouho do noci na netu,aby to bylo co nejdřív. A když už na mě začali řvát,že je to všechno jen moje vina a vlastně vše je jen z mojí hlavy.....,a to jsem se ještě ani nestihla vysléct a vyzout ,když jsem dojela z práce...myslela sem si,že je to můj konec. A nebyl....ještě přišlo horší....prej moje "***" dokáže asi zázraky,když můj tak zblbl.... A to už jsem měla srdce sevřené a zralé na infarkt. Tak mě můj prosil,at zavolám mojí tetě,která bydlí ve stejné vesnici,jestli mě s malou vezme do azilu... Můj tam ale musel zůstat...a jak do něho hustila ceou tu dobu,aby se semnou rozešel....ani nemusím popisovat.A vlastne si ho akorát tak znechutila,že už s ní ani on nechce komunikovat.... Domek jsme nakonec našli....sice s problémama (exekuce) ...ale to jsou dneska skoro všechny. A tak vše vyřizuji na sebe....naštěstí mi na to stačí plat. S odřenejma ušima,ale stačí. Exekučky jsme zaplatili a ted čekáme než bude čistý LV na katastru. Ale už bydlíme na skoro našem domku. A já se jen denně modlím aby pův. majitel nezemřel....nebot je na tom špatně v nemocnici....to bych musela čekat třeba dalšího třičtvrtě roku na dědictví. A to už by byl asi opravdu můj konec. Už jen to,že jsme udělali nový studnový vrt.. nebot ten původní vyschl nebo co...a s našim štěstím tam není voda.... tak snad už mám to zlé doopravdy vybráno......

ti mohu poradit, tak se co nejrychleji odstěhujte. Na tvém místě bych se s přítelem snažila od ní co nejdříve odstěhovat. Nevím, jestli byste měli samostatný elektroměr, vodoměr a zda byste měli možnost samostatného vytápění. Pokud nic z toho samostatně byste neměli, tak mi věř, že byste měli velké problémy s placením.
Dle toho co píšeš, by jste za chvíli ty i přítel skončili v blázinci. Co se týká vodění malé do školky, jistě bys našla nějakou ochotnou sousedku, která má dítě stejného věku.
Věř, že za chvíli by vám vyčítala, že nejste schopni se o malou starat, že ji musí vodit do školky dědeček apod.
Tady ti nic nepomůže sebelepší smlouva, věř mi, že by vám dělala naschvály. Z toho, co jsem si měla možnost tady o té tvé tchýni přečíst je alespoň mi jasné jedno: takovému člověku bych nevěřila vůbec nic. Raději se uskrovněte a najděte si něco samostatně, pokud nechcete, aby časem tím utrpěl váš vztah.

A myslíš, že když změní smlouvu, že změní i své chování? Myslím, že bude doma dělat peklo ...

Vím, že je to na houby, ale já taky než bydlet s tchýní, se kterou si nesedím, zvolila to, že s přítelem sice budeme žebračit, ale budeme ve svém a v klidu. Ale zase máš dítě, tak to asi nejvíc ovlivnuje situaci... Tak at to dobře dopadne ...

NO MŮJ ŘÍKAL,ŽE JÍ DÁ JEŠTĚ POSLEDNÍ ŠANCI ...... a jestli se prý nedá dohromady tak si na jaře budeme hledat svoje bydlení... Ale dívala sem se na realitky a zatím jsem do 2mil...našla v podstatě jen ruiny a nebo to bylo někde na konci světa....čili daleko do práce...do Brna... ach jo,už mě to fakt sere...mohla sem budovat naše hnízdečko a zatím se dopuju antidepresivama a říkám si,že se to spraví.... No co člověk nadělá...tak počkáme s čím dojde příště....

Radím odejít z toho domu a najít si vlastní bydlení, i když vás to bude stát víc peněz, aspoň budete mít klid. Bydlet s takovou "krávou" pod jednou střechou bych nevydržela a ještě by vám dělala problémy ve vztahu.

Jo, jo je to tak už ji donesla.....můj si ji přečetl ihned v ten den...jenže já šla do práce,tak jsem si ji přečíst nemohla. A když jsem dojela a chtěla si ji přečíst,tak mi ji můj nechtěl dát k přečtení... prý mi takovou hrůzu nemůže ukázat. A on že ji v žádném případě nepodepíše,že si napřed zajde za tou právničkou co to sesmolila. Aby prý věděl z čí je to hlavy.........dnes jí volal,tak z její hlavy to nebylo....bylo to na přání matky. Pěkně si prej s mojim pokecali.....i ta právnička ji má za těch pár schůzek přečtenou jako knihu úplně ji popsala jako by s ní bydlela od mala. Prý je to absolutně nepřístupný tip,staromódního názoru a za svou profesi nic tak ového ještě sepisovat nemusela. No ale abych se k tomu vrátila...tak mi to nechtěl dát,ale já do něho hučela jak piliňák přes hodinu,tak mi ji donesl....No samozřejmě mě nezklamala Vlastně sem to čekala ještě horší. Ale naštěstí mám svoji polovičku,tak se nemusím vyjadřovat k tomu,jestli bych ji podepsala. V podstatě,kdyby jsme se s mojim rozešli (nebo on si třeba našel jinou) tak bych se do jednoho měsíce musela spakovat,bez nároků na náhradní bydlení a fin. vyrovnání....atd. To si nedovedu zcela představit,když mám dítě....nemluvě o tom,že s mojím plánujeme mimčo na jaře. Asi bych si pobalila své saky paky , zamávala i s dětmi a "někam" prostě šla..... Já jako matka to prostě nepochopím.... Nemluvě o tom,že prý kuje pikle a chce si najednou na sebe nechat napsat půlku domu....no nevíme co si o tom myslet. A to už jsme vrazili peníze do projektu přestavby. Ale i ty prachy snad oželíme....hlavně že bude klid

Jako kdybych se při čtení Tvého příspěvku přenesla v čase o 31 let zpět do minulosti. Byla jsem ve stejné situaci, 2 roky před svatbou jsme si u rodičů předělávali patro ke svému bydlení - jezdila jsem z intru jen na víkendy a tak se všechno zdálo pohodové a to, že se mě snaží tchýně "předělávat" k obrazu svému, jsem anio nějak nevnímala. Byla jsem zamilovaná až po uši a viděla jen růžově. Pak jsem na konci školního roku roku přijela ve středu a v pátek byla svatba. Pár týdnů to ještě šlo, ale pak postupně začalo peklo - tchýni začalo vadit všechno, jak vařím, jak uklízím, jak skládám po žehlení pyžamo a košile, až došlo i tomu, že nám nahoře vrže postel a ona nemůže spát. Slyšela jsem, že jsem přišla s holým zadkem (měla jsem kompletní výbavu, ložnici, lednici a TV). Že si přišla k nám v kteroukoliv denní i noční hodinu "se svým synem zakouřit" už byl snad jen bonbónek. Horší jsem to měla na rozdíl od Tebe v tom, že se mě můj muž proti mamince nikdy nezastal a vše řešil slovy, vyřiďte si to mezi sebou sami. Myslela jsem si, že mě začne alespoň trochu brát po narození syna, ale omyl! Syna mi odnášela z postýlky v ložnici, kdykoliv se jí zlíbilo a v hádce mi řekla, že se takoví mladí fracci jako jsme my, neumí postarat o dítě jako ona (bylo nám v té době 22 + 25 let).
No, vydržela jsem to 4 roky a jeden měsíc a dodnes tvrdím, že jdu po smrti do nebe, protože mám už očistec za sebou. Z celé rodiny už zůstala jen ona sama, zemřel i můj syn i bývalý tchán i manžel. Snad je to pro ni dostatečný trest.
Já jsem se po roce od rozvodu vdala znovu, loni jsme oslavili stříbrnou svatbu, mám milujícího a MILOVANÉHO muže se synem a úplně fantastickou maminku (říct o ní tchýně by mi připadalo jako svatokrádež), pro kterou bych si přála aby žila alespoň tak dlouho jako já, abych si jí pořádně užila. Je to prostě skvělá ženská se srdcem a rozumem na správném místě.
Nevím, jestli jsem Ti poradila, ale věř, že i malý proud vody nahlodá žulovou skálu....... bylo by škoda vašeho manželství a spokojeného života.

Děkuji všem za příspěvek a radu. S tou smlouvou samozřejmě za právníkem zajdem. S tím odstěhováním už to právě není tak lehké.... dcera chodí díky našemu stěhování každý rok do jiné školky...a tahle jsem doufala,že už bude opravdu její poslední. Navíc,když se jí tady tak líbí. Nejdřív jsme se stěhovali od býval.manžela na pronajatý byt. Když jsem se po čase dala dohromady s přítelem tak za ním bylo další stěhování...ale to už 100 km daleko od všech známých a hlavně od mojí rodiny A navíc jak už jsem psala,jsme na nich závislí vůči vodění malé do školky. Kdyby jsme se sem nenastěhovali a já ji nechala,ve školce kde byla nebyl by v tom problém...našli by jsme si byt v tom stejném městě kde jsme byli i předtím,tam jsem to měla do práce 5km...a to je rozdíl oproti 40. Takže ráno když jdu na 6h. nemáme ani jeden šanci jí zavést. Můj má volnou prac. dobu,ale takhle musíme jezdit spolu (on se přizpůsobí mojim směnám) abysme neprojeli ještě víc peněz...a věřte,že to není tak málo A já se do mojí práce nemám šanci dostat dopravou...z takové malé vesnice.. Jsem mobilní autem,ale jezdit každý jedním a v podstatě živit dvě auta neutáhnem.. A dávat výpověď se mi zrovna taky nechce,a o hledání nové práce už vůbec nemluvím.Je to strašně složité.Nesnáším tohle její falešné sobectví... proč to neřekla dřív... Prý si představovala někoho kdo kolem ní bude skákat ještě víc....ale já taky chodím do práce (a makám hodně fizicky-v JZD) a dojedu sedřená jak kůn. Sem ráda,že poklidím to co poklidím a né ještě skákat kolem někoho. Můj je z ní taky nešťastný,taťka (děda) taky. Neví už co jí na to říct. Nikdy by prý nevěřili,že se z ní vyklube něco takového.Prostě,pokud by měl člověk jen tři velké bágly a nic víc a k tomu mít kam jít,už tu ani jeden nejsme. Můj je nešťastný,protože já brečím každou noc a nevím co mám dělat. Tady se cítím jak vetřelec a bezdomovec. A nemám tady bohužel pocit klidného domova...Pořád si říkám (a říká to i můj) že až bude dodělané naše bydlení a já budu mít opět svou kuchyň a koupelnu a nebudu tedy nucená chodit dolů,že se to spraví. Můj dveře mezi námi do patra prý klidně zazdí,aby byl klid. Nebudu tedy muset poslouchat ty její kecy a ona at se tam aj staví prý na hlavě. A že když chce mít denně vydrhnuto,ať si to tedy drhne sama. Ale jen kvůli tomu dítku přemýšlím jak to co nejlépe vyřešit. Říkali jsme,že bysme kvůli ní koupili domek tady na vesnici,ale ...kdo bude malou vodit... prostě jsme v patové situaci a nevíme co teď

Přesně důvod, proč nebydlet s rodiči, pokud to není absolutně v pohodě. A že to tak je opravdu málokdy. Hledal bych si raději podnájem, než tohle - pokud v tom domku zůstanete, bude tchýně pořád "na koni" a dělat vám peklo, kdežto pokud se odstěhujete opodál, bude to ona, která bude trpět samotou a bude ráda za každou vaši návštěvu.

tímto tě zdravím a doufám ,že ti píšu správně jméno,vem dcerku ,toho svýho a jděte raději do podnájmu ,než takové podmínky ,nad takovou matkou ,nemám prostě slov,.Až budete mít na nový dům tak si postavte svůj ,kde ty budeš spolumajitelka vašeho společného domova,a kde bude mít tvá dcera svůj právoplatný domov,nevěř žádným smlouvám ,já bych tedy nevěřila ,má tě rád ,tak to bude chtít také,to na její dům bych se už ani nepodívala a né jí tam uklízela ,stejně tě pravděpodobně pomluví a buď ráda ,že to víš od začátku ,držím ti palce v rozhodování ,a je mi docela jedno že tvůj se nebude vídat se svou matkou ,protože co je na ní mateřského vůči vám třem, to fakt nevidím

Já ti radím nepodepisovat. Nepodepsanou smlouvu vzít a jít se poradit do advokátní nebo právnické kanceláře. Potom tedy případně ( pokud bude vše v pořádku ) podepsat u notáře s ověřením podpisů.Stejně by bylo nejlepší tam nezůstávat, po čase se takovéto vztahy spíš zhoršují než naopak. Aby ses nedostala ještě do větších problémů, než máš teď. Jo a tady platí na 100 % : Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Jim šlo asi o to, aby tam nebydleli sami.
Za mnou v podobném případě přišla tchýně s tím, že část domu přepíše jenom na manžela, jeho sestru přesnou polovinou do tří let vyplatíme a ještě tam jeho sestra bude mít zřízeno trvalé užívací právo. Takže já bych se o ni starala, finančně přispívala, vyplatila sestru a nepatřil by mi tam nikdy ani hřebík. Podotýkám, že už jsme byli manželé 15 let a že mě tedy znala. Takže to dopadlo tak, že jsme si vzali hypotéku a šli radši do vlastního napůl s manželovou sestrou a ona zůstala na baráku sama.Takže jakékoliv další kroky zvažujte s přítelem a dobře si to rozvažte.

No to je síla. Nelituj tisícovky a jdi (i s přítelem) se poradit s právníkem. Veškeré zdejší rady i sebelépe míněné jsou bez záruky. Ty budeš pár let dřít na stavbě, strkat tam veškeré úspory a pak se něco stane a budeš mít ...(nic). Právník je v tomto případě dobrá investice.
Držím palce Katka

Zdravím všechny. Prosím o radu. Nemá někdo zkušenosti s podobným případem......? Před nedávnem....cca tři týdny,jsme se přestěhovali s přítelem do domku k jeho rodičům. Dům je dvoupatrový a po celou dobu co jsme bydleli zvlášť (od nich asi 30km daleko) mu tvrdili,že horní patro je jeho. Jenže jsme uvažovali o koupi domku ve stejném městě,kde jsme bydleli v bytě. A tchýně mojemu navrhovala,at se nastěhujeme nahoru,že je to tam stejně prázdné a nemusíme utrácet tolik peněz,jen za přestavbu dle našich představ atd. No a tak jsme zvažovali.....byla by to hrozně velká změna,nejen pro nás,ale i pro dceru.... A můj šestý smysl mi říkal nedělej to!!! Tchýně ujištovala,že se nám nebude plést do života atd.... Můj jí říkal,ale že si tam musíme dát s dcerou trv.pobyt,neboť jsme byli nahlášené na adrese bytu. Prý není problém,že to je samozřejmé.... no a navíc jsme jim říkali,že na nich budeme závislí s dcerou...vodit ji do školky. Tím přestěhováním oba totiž dojíždíme 40km denně do práce a nestihla bych malou zavést a přitom jít taky do práce... Takže to prý taky nebude problém. Malou ale vodí děda,tak tam problém není. Tak jsme se přestěhovali. 14 dní nato,jsem si vyslechla hovor mezi ní a mojím. Tak trv.pobyt mi tady prý nedovolí...ať prý se nahlásím,na město kde jsme bydleli A jaká sem nula atd... Tak mě se zhroutil i ten poslední příjemný kousek na tomto světě......kousek vedle mojí lásky. Můj jí říkal,že něco takového neexistuje,že nebudu jak nějaký bezdomovec. (ještě že se mě zastane). No a nato ona po domluvě s mojím,že buďto tam budeme mít trv.pobyt všichni tři a nebo nikdo....souhlasila,pokud podepíšu nějaký papír,kde se vzdávám nároků (vlastně ani nevím naco) Prý se musí pojistit,abych je na staré kolena nevyhodila z baráku. Nechápu ale proč si to myslí..... z prvního manželství jsem odešla jen se 60 tis z baráku který jsme koupili spolu. (a to ještě ani ty peníze nemám) Tenkrát jsem byla mladá a blbá a barák se nenapsal na nás oba,ale jen na manžela a navíc jsme ho kupovali před svatbou A tak nevím co mám dělat? Proč s něčím takovým nepřišla před našim nastěhováním? Já jí tady vařím,peru, uklízím a nakonec se dočkám něčeho takového. Zatím totiž máme společné kuchyň a koupelnu (to jsme chtěli dostavět nahoře),tak tam uklízet musím... ale na to jsem nic neříkala,to je totiž samozřejmé,že společné prostory musím uklidit. Tak nevím,mám jí to podepsat? Můj jí řekl,že když se chce pojistit ona,tak on taky.... A všechny peníze co do toho domku společně vložíme,že se budou dělit napůl (kdyby jsme se nedej bože rozešli) a že si sestry (jeho) nebudou dělat nároky na barák v případě jejich smrti. Rodiče jim pomáhali totiž stavět a finančně. Najednou totiž na něj nechce ani přepsat tu půlku baráku. Tak,tohle tam chce mít zahrnuté zase můj. Nevíte tedy někdo,zda stačí jen taková nějaká smlouva (údajně sepsaná její právničkou) nebo musí být na takové věci závěť nebo něco takového? Neradi bysme se totiž někdy dočkali vyplácení sourozenců.....všichni totiž víme,že v případě peněz není rodina rodinou. A hlavně ta jedna sestra je hodně vychcaná....ta mě nemůže taky (je to totiž celá tchýně a to nejen povahou) Podle mě jim totiž s tím trvalým pobytem nakukala takové blbosti ona ( vyřizuje právě tady na obci občan. průkazy a takové věci) Tak poradí mi někdo? Mám to podepsat? Můj jí totiž věří,když to bude od právníka......ale já nevím....tchýně taky pracuje na úřadě a má známé všude......