Dnes jsme se rozešli s přítelkyní po 8 letech. Respektivě ona se mnou. Hrozně mě to mrzí, a je fakt, že člověk si uvědomí chyby až potom, co se "to" stane. Nevím co mám dělat, nic mě nebaví, furt na ní myslím, a i když v srdci vím, že by to teď bylo hezké, víc bych si jí všímal, jejích pocitů, víc naslouchal, nemuselo se to stát. Ona byla mou PRVNÍ a naopak. Když jsem zijstil, že je definitivní konec, myslel jsem, že mi pukne srdce. Už jí nikdy nezískám nazpět. Už ji nikdy neřeknu myško moje.. Fakt to bolí..

Je možné abych milovala dva úplně odlišné lidi :(?

rozhodně bolí delší dobu, než pár týdnů... A když už si myslíme, že jsme z toho venku, zas nám to něco připomene. a jsme v tom zas.
A čím dýl vztah trval, tím obtížnější odpoutání.

Když jsem byla mladá dívka, zamilovala jsem se během pár dnů do jednoho muže, a pak dalšího půl roku jsem se trápila, Přestože jsme přerušili veškeré kontakty a on mi neodpovídal na dopisy (mobily nebyly). Přesto jsem se tím dovedla ještě mnoho měsíců užírat.

Ono to bolí.
A zahojí to jen čas.
Tak přeji hodně síly a nějakou další lásku před sebou...

tebe si jako trosku ani nechci představit. Přece jedna ženská nemůže mít takový dopad. Mysslím, že jsi psal, že už jsi se srozchodem smířil.

Asi založíme nějakej klub tragickejch trosek, který byli opuštěni svejma milovanejma přítelkyněma..

Já jsem se taky před měsícem rozešel s přítelkyní a nevím,jak s tím bojovat.Nedokážu na ní zapomenout,ale já vím,že musím.Nejhorší je,když člověk vidí,jak je v pohodě,prostě mi řekla,že mě po 3 letech bere jako kamaráda.Všude se k tomu hrdě hlásí a když jsem našel odvahu se podívat na její facebook,tak jsem jenom zíral,když se tím veřejně chlubí jejím "nápadníkům" i se smajlíky.Přitom ví,že to těžce nesu a ublížila mi.Potom v práci si přede mnou textuje,přitom se vidíme třeba jen 5 minut.Já vím,že by mě to nemělo zajímat,ale to by to nevydržela,až třeba odejdu?Já se snažim vypadat jako,že mi je to uplně jedno,ale není.Myslíte,že to je nevyzrálost,že to dělá?Přitom chtěla zůstat kamarády,ale to všichni víme,že jsou to většinou jenom zdvořilostní fráze.
Nenašel jsem odvahu se ji zeptat a vrátit věci až ted v pátek,když jsem ji viděl s tím mobilem,který jsme měli jen jako druhý tel. pro naše textovky zdarma.Tím mi vlastně chtěla ukázat,že už má někoho jiného na psaní nebo mě zkouší,jestli žárlím?No kdybych to četl od někoho jiného,tak bych řekl,že je to blbost,že ta dotyčná na něho kašle,ale bohužel jsem jí nepřestal mít ještě rád.
Vím,že ji vždycky nejvíc žralo,když se s ní někdo nebavil,proto jsem hned po rozchodu s ní přerušil kontkat.Ted mě to přešlo a snažim se s ní aspon prohodit denně slovo,když se vidíme.Poradte mi,nevím jestli to mám už uplně hodit za hlavu,předat věci,nic neřešit a jít dál...nebo jí mám ukázat,že jsem ji měl opravdu rád a zkousnout zuby i když už někoho má a udržovat s ní kontakt? zároven si nechci dávat neděje,která stopro není.Děkuji

Já myslel jestli si vzpomene jak nám bylo dobře třeba na výletě, jak jsme se dokázali lecčemu zasmát i při milování jsme si uměli udělat legraci. Já se místo snažení na ni zapomenout spíš snažím na ni nezapomenout, všude ji vidím, v bytě, když jsem na stavbě, vše se mi vrací jak jsme si to zařizovali a plánovali. Moc mi chybí.

tohle vůbec neřeš, zbytečně se užíráš a stejně nemůžeš vědět o čem přemýšlí. Určitě si vzpomene, ale radši by měla myslet na hezké věci, které s tebou prožila a ne na to, jak jsi ji opustil. A srovnávat milování , to už je vůbec nesmysl.

Díky za vaše odpovědi. Sice jste mě moc nepotěšili, ale máte asi pravdu. Já jsem takový bl..c že to nemá obdoby. Je vůbec možné že na mě už úplně zapomněla, že si třeba nevzpomene, když je s novým přítelem třeba na nákupu nebo výletě nebo se třeba milují jaké to bylo se mnou atd.?

S Vozlenkou a Sajrajtem.Za chyby se holt někdy tvrdě platí.

z učebnice. Klasický příklad, kdy si lidi neuvědomí , co mají.A přijdou na to, až je pozdě. Myslím, že Sajrajt má pravdu, budeš se muset smířit s faktem, že má někoho jiného, který ji asi ocenil víc než ty. Odpustit někomu zradu je moc těžké a někdy nemožné, ztracená důvěra se těžko vrací. Navíc jsi promarnil i šanci, kterou ti pravděpodobně dala.A tak jí nezbylo nic než se s tím smířit a jít dál. Udělej to samé, nekomplikuj život jí a ani sobě.

Sakon z Naruta? Bratr Yukona? Jestli koukáš, tak se nech inspirovat Shikamaru, stejně jako já.

Taky chtěl obyčejný život s milou manželku, dvě děti, průměrný plat a společně šťastně zestárnout a umřít. Nechtěl se do ničeho zaplést. Ale zjistil, že život tak jednoduchej holt nebude. Povzdechl si, jaká je to otrava a šel tou cestou trnitou.

Život prostě není peříčko! Nikdo to nikdy netvrdil, naopak. Všude se dočteš, jak těžký to je a přesto si každej myslí, že on je vyjímka a že jemu se to vyhne. Nemusíš si sám komplikovat život, on se zkomplikuje sám. Chce se ti brečet? Mě taky! Stýská se ti po ní? Mě taky! A jak! Tak krásný jsme mohli mít život, jako v pohádce! Ale realita je jiná.

Třeba ti holky něco poradí. Třeba dostaneš svou slečnu zpět. Pro mě už je pozdě, já už jsem rozchod přijal jako fakt a vyrovnal jsem se s tím. Musím jít dál svým životem a doufám, že mě toho ještě hodně čeká. Přál bych ti, aby se ti slečna vrátila - ale spíš myslím, že budeš muset udělat to samé jako já.

Dobrý den, prosím o radu. Před téměř 5 měsíci jsem se rozešel po 5,5 letém vztahu s bývalou přítelkyní. Mě je 31 let, přítelkyni bylo 32 let a měla holku 14 let. Vztah jsem ukončil, teď to již vím, z vlastní blbosti po chvilkovém poblouznění jednou spolupracovnicí. Teď vůbec lituju, že jsem tenkrát dostal odvahu to skončit. S bývalou přítelkyní jsme spolu bydleli 2 roky v mém služebním bytě, ale předtím jsme spolu bydleli u jejích rodičů. Tam to nedělalo dobrotu. Společně jsme začali stavět domek, vybírali společně věci, měli stejný vkus. Přítelkyně nepracovala, měla plný invalidní důchod, ale domácnost zvládala na jedničku, vařila pekla, zavařovala, prostě nejlepší ženská jakou jsem si mohl přát. Pak došlo k momentálníku zkratu a já se zhlédnul v jiné, se kterou jsme se asi po měsíci a půl rozešli. Byla úplně jiné povahy, volno raději trávila s kamarády, s kamarády šla tam a tam a se mnou nešla nikam. Hádali jsme se, řekl jsem jí také pár věcí, ale vždy jsem byl špatnej jen já a ona byla jednička.
Moje bývalá přítelkyně mi asi dva měsice po rozchodu napsala jestli může přijet, že se jí stýská po bytě a že by chtěla přespat. Řekl jsem klidně ať přijede, udělali jsme si krásný večer, dali jsme si vínko a ona řekla, že je to naposledy, že už ji nikdy neuvidim. To jsem nechtěl, ale ani jsem se nějak zvláště nesnažil ji přesvědčit aby se ke mě vrátila. Tenkrát jsem promarnil ten okamžik a stále si to vyčítám. Asi tak měsíc poté jsem jsem ji psal, že mi chybí a že všeho lituju a chtěl bych to vrátit zpět, ale napsala, že má nového přítele (nyní je s ním něco málo přes měsíc) a že je s ním moc šťastná a pak si změnila číslo. Chybí mi čímdál tím víc, jenže nemám pořádně možnost s ní mluvit. Byl jsem za ní v práci (dělá v řeznictví), ale tam mají pořád plno lidí a nemůže se vybavovat. Chvilku jsem s ní mluvil, ale nic jsem nedokázal změnit. Domů ji vozí přítel tak nemám šanci ji ani odchytnout u autobusu a k ní domů nemůžu jít, protože s jejími rodiči jsme se rozhádali. Nemám šanci s ní mluvit o samotě, dát ji kytku nebo ji někam pozvat, protože na ni nemám kontakt a sama není. Nevím co udělat aby se vrátila ani jak to udělat, nechci bez ní žít, všude ji vidím, stále vzpomínám. Prosím o radu a názor co si o tom všem myslíte. Děkuji