žárlivost???

Mne se moje nejlepší kamarádka vyspala s mým prvním klukem. A už je to skoro 40 let a nejlepší kamarádky jsme pořád a kde je konec tomu klukovi?
V tvém věku neber vztahy s klukama moc vážně, jen si dávej pozor na maléry a bav se a buď veselá. S klukama to mlátí, nějakou zradu si vůbec nepřipouštějí. A holky se zase snaží dokázat si, že jsou víc žádané než ty druhé někdy i za cenu zrady na kamarádce. Nedoprošuj se a neponižuj se. Buď příjemná a milá.

Ahojky je mi teprve 15 ale mám přítele už dva roky=)...a před pul rokem jsem měla rozlučák s devítkou no a vlastně on mě tam podvedl s mojí skoro nejlepší kamarádkou.Všechno je za mnou já mu odpustila a vyříkali sme si to...vlastně já o něj nechtěla tehdy přijít, takže jsem všechno odpustila, ale mrzí mě to do ted.Blíží se Silvestr a já s ním mám jít k jeho kamarádovi kde bude spousta holek, moje mamka si myslí, že bude lepší když budu spát doma a tak...že by pro mě kolem 3 přijela no a takhle to přesně bylo dřív..na rozlučák pro mě přijela a on tam zustal a stalo se to....žárlím děsně moc já nevím co dělat bojím se že když tentokrát odjedu že se to stane znova..já vim ..vztah je o duvěře...já mu věřím, ale mám děsnej strach že tam bude někdo lepší že mi ho tam nějaká vezme..achjo co dělat poradte=

to si piš, že budu dyt sme si dali včera i takovou přísahu "kámošky na vždy at se děje co se děje"
měj se krásně papa

Tak hlavně, že je vše v pořádku a kamarádka to vzala sportovně Vypadá, že to bude prima holka, tak bych se jí držela Papa

tak a je to...včera sem byla s tou kámoškou a pár lidma na discotéce a nějak sem se tam přiopila a všechno sem jí vyklopila...naštěstí to vzala dobře pokecali sme o tom a ted sme nerozlučná dvojka ...jinak ty se měj taky moc moc krásně a hodně štěstí

Děkuju! Tak, tak, někdy je sice těžké jít za tím co chceme, ale vyplatí se to-když se to nakonec nepovede, můžeme se z toho poučit, což je taky dobré... Tak přeju nám oběma, ať se nám podaří to, co chceme Měj se překrásně

docela dobrý úplně to samý chci ted taky zvládat...akorát už si věřim takže ted už by v ničem neměl být problém...stačí si jen věřit a jít si za tím co chci jak říkáš...doufám,že to všechno zvládneš ten měsíc bych ještě taky brala

Chci začít až od října, ještě mám měsíc prázdnin

Ahojky!
No, jasně, že to můžeš vědět, není to žádné tajemsví Jen nevím, jak to správně formulovat...
Řekla bych to asi tak, že se snažím urovnat si celkově svůj život-ujasnit si co chci a jít za tím-např. začít se pořádně učit a zvládnout školu, zlepšit si jazyky, tzn. jít na jazyk. kurz, začít se víc věnovat svým koníčkům, přátelům, atd. Chtěla bych překonat můj strach z rozhodování (víc v mém deníčku) a jít si zatím, co chci a nebát se, že to nedokážu nebo někoho zklamu. Takže tak asi nějak ve zkratce

Je to na delší dobu, ale snažím se -chci od září začít všechno tak nějak jinak-s elánem, s dobrou náladou, s vírou v sebe a to, co dokážu. Čeká mě hodně těžký rok, ale chci se s tím poprat-udělat vše, co tak dlouho odkládám, udělat si pořád v životě a prioritách, najít si systém v každodenních činnostech-učení, domácí práce, zájmy, přítel,práce, atd.
Takže takhle nějak to mám já

odpoledne sem si o tom popřemýšlela a ted večer sem jí viděla a mám pocit, že je to zase to čistý přátelství bez nějaké žárlivosti a podobně a o co se snažíš ty??jestli teda můžu vědět

nemáš vůbec zač, jsem ráda, že jsem ti zvedla náladu a ukázala ti to i z jiné strany Určitě jsi moc šikovná holka, jen vem život do svých rukou a klidně pomaloučku ho začni měnit k obrazu svému...budeš mít ze sebe radost, budeš šťastnější a přestaneš závidět. Já se teď snažím o něco podobného-nejsi v tom sama

při čtení toho vzkazu sem si opravdu začala uvědomovat spoustu věcí samozřejmě,že se mi to všechno nezmění ze dne na den, ale aspon ted vím, že má cenu se o to pokusit a začít "znova"...moc ti děkuju za "otevření očí"
popravdě bála sem se, že kdybych si o tom chtěla promluvit s tou kamarádkou, že už to nebude jako dřív tak si to tedy nechám pro sebe

předně si musíš uvědomit, že to není o žádném štěstí. Je to o člověku. Bude chyba, budeš-li si říkat: ona máš štěstí, je na škole, kde má víc kamarádů, vždy ví co říct, je oblíbená, atd. To je problém většiny lidí, že všechno co se děje-svalují na vyšší síly-štěstí, neštěstí, osud, atd.
Tvá kamarádka se má tak, jak si to zařídila. Ty se máš tak, jai sis to zařídila.Až si to uvědomíš, je jednoduchá cesta, jak z toho ven. Zbav se negativních pocitů, přej kámošce, ať je šťastná a zaměř se na sebe.Závidíš ji školu? Nikdo ti nebrání, abys zůstala na té, kterou studuješ. Závidíš jí, že si tam našla spoustu kamarádů? Věřím, že fajn lidi se vyskytují na každém oboru, fakultě, škole..Je jen třeba hledat, být přátelská, udělat první krok a seznámit se... Mrzí tě, že se ti někdy stává, že nemáš co říct? Mám to úplně stejně. Buď s tím něco dělej, nebo to ber jako součást své osobnosti. Já si taky musím člověka pořádně oťukat...a s tím, koho neznám, toho taky dvakrát nenamluvím..ale když se seznámíme je všechno v pohodě. Každý nemůžeme být zábavný extrovert-ale to by tu taky nebylo k vydržení. Smiř se s tím, jaká jsi, přijmi to, co je tvou součástí a vyzdvidhni své přednosti. Jsou určitě jiné, než je má tvá kamarádka a tak to má být.
Ale vše je jen na tobě-nemáš důvod k závisti! Nejsi-li spokojená se svým životem, přijmi za něj zodpovědnost, změn ho a budeš šťastná. Držím palce

P.S. Není důvod kamarádce o svých pocitech říkat a narušit třeba váš vztah-tohle jen a jen tvá věc-klíč ke štěstí a spokojenosti máš ve svých rukou.

ahojky mám takovej problém...znám svoji kamarádku už asi 10 let...fakt jí mám strašně moc ráda, můžu jí říct úplně všechno, ale v poslední době sem na ní začala tak nějak žárlit nebo tak něco...prostě má skvělou školu kde si našla hodně přátel, našla si spoustu přátel i jende, je zábavná a nestydí se snad za nic...a já sem si vybrala školu kde si skoro s nikym nerozumim takže sem si tam moc přátel nenašla, venku mám taky nějaký kamarády, ale stejně s nima nemám takovej vztah jako moje kamarádka s těmi svými, nestydim se za to jak se chovám, ale za to, že občas nevim o čem mám mluvit...nežárlim na to, že na mě nemá čas naopak má ho víc než kdy předtim, ale já si postupně uvědomuji, že má větší štěstí, ale to jí přeju...mám si s ní o tom promluvit? nebo to mám nechat být? Prosím poradte