Ahoj všem odvážným kteří mají mladšího partnera letos jsem se zamilovala o sedm let mladšího kluka a i když nevím jestli on o mě stojí (on o tom že jsem do něj blázen ví) a po přečtení vašich názorů a zkušeností jsem na vážkách jestli mám o něj bojovat.Jsem vdaná a nevím jestli mi za to stojí a jestli to má budoucnost.???Vám všem držím palečky a jsem ráda že se můžu ještě rozhodnout a doufám že se rozhodnu správně .

poznali jsme se když jemu bylo 20 a mě o 7 více byla jsem vdaná a něla jsem 7 letého syna. nebyl vidět rozdíl ve věku a ten není ani dnes vidět tak nějak stárneme spolu. Věděla jsem i on to věděl že jsme na sebe čekali. Ač bylo spusta lidí kteří měli starosti za nás a starali se o náš věk a jejich řeči nebyli příjemné jsme spolu. je mi dnes 40 a jsem šťastná že jsme spolu a že se máme rádi čím dál tím víc . Neněli jsme to jednoduché přišli jsme o střechu nad hlavou amuseli se z toho vyhrabat. Drželi jsme spolu ikdyž jsme měli moc těžké chvilky . Ale když se lidi mají rádi a nejsou sobci dokážéu všechno. Až teprve v posledních letech jsem zjistila jak jsem své´mu muži křivdila a vnucovala mu svou byt dobře míněnou vůli. A spoustu jiného . Rozhodla jsem se ho milovat bez podmínek a pracuji na tom. Moc Vám všem přeju hodně lásky.

A jak dlouho jste spolu. To je skoro jak u nás.Mně je 30 a jemu 23.Možná, že když se bere věkový rozdíl u celkově starších partnerů, kteří už mají něco za sebou, tak to tak nevadí.Pořád si myslím, že za všechno nemůže moct věk.I starší chlapi dělaj hlouposti.Ale utvrdila jsem se v názoru, že po klukovi kolem 20 je fakt hloupost chtít něco opravdového a zodpovědného.

A za jak dlouho jsi přišla na to, že je to dítě? Jak jsi se s ním dokázala rozvést?Já mám v současnosti kojence, batole a navíc puberťáka v něm.Nemám sílu něco podniknout, už jednou to u nás vypadalo na rozvod, ale nechala jsem se ukecat:Sliby-chyby. Ostatní říkaj, počkej, třeba dospěje a za 5-10let to bude bezva chlapík.Ale já si říkám, že za 10let budu řešit pubertu mých opravdových dětí a nejsem si jistá, že to vydržím.A taky mám pocti, že jsme to dopracovali k tomu, že já jsem máma a on můj syn, který neposlouchá.Může takový vztah přinést něco do budoucna?

je mu 25let a já mám 31 let

Ahoj,a dávám aleně za pravdu!Vystihla to uplně přesně!Můj již ex.manžel byl o sedum let mladší,bylo to mé další dítě,které mělo pocit že o něco semnou přichází atd.došla jsem k názoru že rozvod je volba jak se netrápit!A ta zodpovědnost opravdu není na věku stím už se musí narodit.Hry a PC je to nejmenší šlo,rádi si hrají,myslim že vtom na věku nezáleží!

nezáviděníhodné, ale aspoň teď vím, že na tom nejsem tak úplně sama.Kolik je tomu Tvému příteli? Myslíš, že dospěje? že se začne aktivně potýkat s problémy, jako je třeba zrovna ta práce?Já si teď totiž myslím,že ne.To je má největší chyba, kterou jsem udělala, že jsem věřila, že se věci budou lepšit.Dokonce mi nedávno v podstatě vyčetl, že kvůli mně teď řeší problémy, které většina jeho vrstevníků ještě zdaleka nemá.A co já s tím? Kdybych to takhle brala, tak si pořídím děcko, když pak budu unavená a nebudu mít čas na další svoje koníčky, taky řeknu, že už mě to nebaví a že na to vlastně nemám a odložím ho někam? Přeci se ke všemu musím postavit čelem a vypořádat se s povinnostmi a starostmi.A ten počítač-od kdy je možné považovat to jejich vysedávání před obrazovkou za chorobu?Proč teď tolik chlapů dá přednost počítači před zábavou, nějakou činností, dokonce i ***u? Ten můj býval tak fajn,měli jsme tolik společného, během nějaké doby, kdy jsme se vídali jen o víkendech, se ukázalo, že začal hrát hry. Bohužel v té době už jsem byla těhotná a podlehla hormonom nebo čemu a vzali jsme se.Od té doby bych řekla, že na prvním místě je počítač a starost o něj. Co s tím, nevím.A abych řekla pravdu, ani se mi už nechce bojovat o jeho přízeň s virtuálními bojovníky nebo kamarády na internetu.Takže abych to shrnula,pokud se chlap nejeví jako ta opora hned na začátku, nečekala bych, že se postará později a raději oželela ten barák, než se pak potýkat jak s hypotékou,tak s dětmi a s ním.

Já nevím co bych ti na to poradila, ale něco podobného taky asi prožívám akorát ještě nemáme děti.....a nevím,jestli to nakonec nezkončí rozchodem
mám taky partnera mladšího o 6 let koupili jsme si barák na hypotéku...a do budoucna nebo někdy v dohledné době by jsme chtěli i dítě................ale je tady háček mě nepřipadá že by se partner nějak snažil najít si lépe placené místo......,ABYCH MOHLA JÍT V KLIDU NA MATEŘSKOU A NEMĚLI JSME SRTRACH ZE SPLÁCENIM.....pořád spoléhá na nynějšího zaměstnavatele že mu přidá.......ale mě připadá že ho jen tahá na kousku nějaké nudly........už si nechal aji vyfouknou SUPER FLEK nebylo to o moc dál než nynější zaměstnání...........jen protože když to řek svému nadřizenému tak ten mu slíbyl že mu přidá...já jsem mu tenkrát ,ale říkala že ho jen tahá za nos ,že za něho nemá náhradu..........ale on byl prostě hluchý...už je to asi rok a půl a dává mě za pravdu....ale to je všea stím počítačem to je u nás to samé...ale nikdy před tím to nehrál to je zajimavé ...někdy bych ho nejradši propleskala,aby se zpamatoval a nebo se mu rozsvítilo

Už se tu probíralo, jestli na vztah má nějaký vliv věk partnera.Já mám muže o 7 let mladšího a po pěti letech se bohužel musím přiklonit k názoru,že za určitých podmínek opravdu hraje roli to, jestli je chlap mladší nebo ne.V současné době řeším problém, jestli mám svého manžela opustit, zmlátit nebo dále podporovat.Asi 4 roky čekáme, až dostuduje, až postavíme, až budem bydlet, až začne pracovat, až začne splácet hypotéku...Do toho 2 malé děti, matka v baráku a tchýně na dohled.Když už nám skoro všechno vyšlo,postavil si hlavu, chce zahodit úplně všechno, čemu jsme společně-možná jen já-věřili a začíná se chovat jako puberťák, kterému nejlepší bláznivá léta ukradla dospělá ženská, která se už rozhodla usadit. Odmítá dokončit studium, aby získal lepší místo+peníze.V našem bydlišti není možné, aby někdo "dobrý"začal podnikat a vydělávat a on vlastně ani není dobrý, ani nechce dřít do večera.Zdá se mi,že až teď se ukazuje, že absolutně není zodpovědný, spolehlivý, že se mi hroutí sen i představy o něm.Nevím, co mám dělat, jak ho přesvědčit.Navíc veškerý volný čas tráví před počítačem-hry-a odmítá si přiznat, že na tom není něco v pořádku.Podle mě právě kvůli těm hrám úplně přestal žít a myslet. Napište, co si o tom myslíte.Prý na něj mám vysoké nároky, ale já jsem se přeci nepřihlásila na školu a neomezovala tak život svojí rodiny, jak finančně,tak prostě tím, že bych na svém partnerovi nechala všechny starosti kolem dětí, domácnosti...Mám pocit, že to těžké období čekání by se mělo nějak zúročit a né ho hodit za hlavu. Považuju to za projev nezodpovědnosti, slabošství a cítím se podvedená a hrozně zklamaná.