Co Vy a rodiče?

Na stěhování už sem taky myslela... A vystihla si to přesně! Peníze... nejsem zrovna šetřivej člověk a momentálně jedinej způsob přivídělku v mým okolí je vstávat ve 4 ráno 6 dní v týdnu a roznášet letáky... Je to dobře placený a uvažuju o tom koneckonců 3 až4 tácy není málo za pár letáků. Přítel byt má, ale zatím ho pronajímá a staví si svůj vlastní dům tak než mi bude 18 tak třeba už bude postavenej
Vděčnost za kamarádku mě už pomalu přechází protože od té doby co začla chodit s jedním z mých kamarádů na mě čímdál víc kašle a pořád se hádáme. Tento tejden u ní přítel bydlí a když sem ji řekla jestli by nechtěla jít na chvilku semnou ven-sama- že s ní potřebuju mluvit tak mi řekla "Víš my sme se s ním skoro neviděli..." což mi přijde jako blbost když spolu teď o prázdninách bydlej sami v baráku.... no nic.... Kdyby Tě něco napadlo tak piš A cokoliv, nepotkala sem moc lidí co by to měli stejný/podobný...

Ahoj, ja sem z domova taky nestastna, ziju s mamou a tatou. Ani s jednim z nich si vubec nerozumim..a ty vztahy sou..no nenormální je slaby slovo oni oba sou sami o sobe dost divny lidi....ale nemuzu sehnat praci ke skole,takze to tahnu tak nejak jakoze dobrý, aby mi nebylo tolik blbý si od nich brat aspon nake penize .... Reseni na tvoji i moji situaci je uplně jasný, ale neni tak snadný, ja po tom touzim uz od 14 ti minimalne.... To reseni je se proste ODSTEHOVAT se... Odstehuj se osamostatni se a kdyz budes chtit tak uz tyhle hrozny lidi co te ponizujou nikdy neuvidis.... Jenze mit ty penize..to je proste problem :( blby penize...Kdyby jsi to zvladla - nak vydelavat i studovat tak mas celkem po problemu. Mohli by ste si s pritelem sehnat nakej pronajem. A kdyby si ted v tech 16ti nemohla, tak si najdi aspon brigadu, porad neco delej a setri at muzes po tech 18ti vypadnout do svyho a zbavit se jich. Bud rada ze mas aspon dobrou kamaradku a jeji maminku... TAk zatim...

Je mi 16 let a žiju doma s rodiči a bratrem. Máme velké problémy tedy já s mámou a tátou. Kdykoliv jdu pozdě domů nebo se jen vracím od někud, kde sem byla s přítelem nebo kamarády mám hrozný pocit úzkosti. Bojím se toho co zase přijde, za co budu zodpovědná. Dnes jsem přišla ráno po noci strávené u kamarádky a mám hned zaútočila,jestli sem už střízlivá a jestli sem tam něco nepodpálila nebo tak a ať urychleně začnu vařit oběd. Táta pro tentokrát mlčel. Ale někdy je to horší a táta na mě i pro spadenou lžičku na zem začne křičet že sem hrozný tele a co vůbec mezi nima dělám. Nakonec většinou když spojí své "síly" máma začne vykřikovat že se nevděčnej spratek a že bych určitě nejradši byla u kamarádky doma a říkala její mamce "mami". Poslední dobou už to tak skoro je. Její máma pro mě má vždycky vlídné slovo nebo pochvalu, ale moje máma je vždycky kritická. Tátovo nejoblíbenější je "krávo blbá" nebo "ježiš já tě zbiju že si tejden nesedneš"- zatím to naštěstí neudělal. Dnesk jsme se pohádali s přítelem a téma byla antikoncepce. Máma řekla že když už teda sem tak "nadržená" že ve svém věku chci s někým spát tak že mě teda objedná a že tam půjde semnou- asi aby si ověřila že sem panna. Jenže já už panna nejsem. Máma mi to objednání slibuje tři měsíce a přítel je naštvaný. Říká že semdost velká na to abych to zvládla i bez ní,ale co až na to přijde? Akorát asi to risknu a půjdu sama bez máminýho vědomí.
Moje nejlepší kamarádka se o tom jednou bavila s mámou a tak jí řekla, že její teta taky nevycházela s rodiči. Nechtěli ji pouštět a když už ano tak ji to pak dávali pořádně "sežrat"(tak jako i mě) a teta se prý pokusila o sebevraždu. Naštěstí ji při tom přistihla její máma a pak si to všechno vyříkali, ale já mám pocit že tohle nic nevyřeší. Nenajdou mě a umřu ale nechci se vzdát tolika věcí co mě čekaj a svého přítele a nebo mě přistihnou a radši zabijou sami nebo pošlou do psych. léčebny jak vyhrožují. Před rokem mi kamarádka poradila abych jako "náhodou" nechala ležet na stole plán na útěk z domu a tak se stalo. Máma mě tak seřvala že takovéto metody už nezkouším.
Co byste dělaly Vy?
PS:omlouvám se za délku:)