Tak holky a té paní co tady píšete jsem říkala Domašovandě ještě předtím než se tady tak vyjádřila,že se mi nelíbí,prostě i z jejích příspěvků vyzařuje takové bych řekla sobectví.Takový člověk je ale o něco chudší,nesudmě ji,vždyť my jsme lepší a máme spoustu kámošek s kterýma se můžem o vše podělit,to je něco co ona nemá.Jak se říká každémů co jeho jest.Takových lidí co si myslí že titulem a nebo lepší prací jsou i lepším člověkem jsem potkala dost a nebudu se k nim vyjadřovat,stejně je nezměníme.Názory na to jestli je někdo lepší a někdo horší neřeším,jsme přece všichni lidi a každý prostě dělá něco jiného,ať v montérkách a nebo v obleku,ale narodili jsme se všichni nazí a bez titulu.Takovým lidem je lepší se vyhnout a nechat je sobě samému.Vím že to někdy namíchne (někdy je takové namíchnutí i zdraví prospěšné) ale pak to přejdeme a zase si najdeme spříznenou dušičku a na ty ostatní zapomeneme.Takže holky hlavu vzhůru a přejme jim tu jejich zaslouženou samotu.

Ahoj,docela by mě zajímal tvůj věk.Tvoje vyprávění je mi totiž dost blízké,až na to že já jsem tohle prožívala od mládí a bez zkušeností.Zjevně máš svého muže ráda a snažíš se mu pomoct.Ale tu hranici,kdy už nebudeš moct,tu musíš poznat sama.Já jsem taky vyhledala manž.poradnu,nechtěla jsem to vzdát,ale tam mi po pohovoru s ním řekli,ať odejdu,než mě zabije.(psala jsem o tom na problémech.)Taky je pravda,že čím je člověk starší,tím méně se mu chce něco měnit,neumí si představit,že by začínal znovu.Nepíšeš jestli máš děti,vnoučata.To je dost velká motivace,změnit svůj život.No,jedstli máš zájem,můžeme to rozebrat ,třeba na vše budeš nahlížet z jiného úhlu.Třeba tvůj muž má problém,který se mu zdá neřešitelný(zdraví..).VOZLENKA má podobnou zkušenost jako ty a překonali to nakonec.Mějte se sluníčkově Anička

tak to opravdu čumím,nad názory některých děvčat.
Můj první muž byl voják z povolání, plukovník, to je už dost vysoká šarže.Moc sice nepil,ale propadl her.automatům.To byl také důvod našeho rozvodu po 33 letech.
Vzala jsem si muže, ktrý má max.zodpovědnou práci ,je letecký mechanik na Ruzyni.Známe se 30 roků,tedy ještě za bývalého manželství. Pouze jsme spolu kamarádili,dělali si vzájemně vrbu.
Pak on měl infakt, já mozkovou příhodu,oba jsme se rozvedli a po roce se vzaly.
Jsme spolu 12-tý rok.Vše klapalo báječně,až ted poslední 3 roky,zničeho nic začal pít.Ne stále.Psycholožka to nazvala kvartální piják. Pije do němoty třeba 3-4 měsíce, pak dá nějaký čas zase pokoj. V tuto období je z něj báječný muž.Vloni už jsem byla rozhodnuta po poradě s psycholožkou od něj odejít. Začal sekat latinu.Jak dlouho vydrží? ví jen Bůh. Fyzicky neubližuje,ale psychicky deptá.
A to je někdy horší,než kdyby možná uhodil, protože to bych mu ji asi vrátila, ale takhle jsem bezmocná. Ještě jednou ho to popadne a jdu od něj, jako že už je mi opravdu těch roků dost. Tohle mi dělá srdce,jen o tom mluvím.Nechápu,kde u nich vznikne ten moment,že z hodného mužskýho se stane / prominte ten výraz/ ČUNĚ.
Prominte,nechala jsem se poněkud unést,ale chápu vás všechny.Štastná pí Ela,že má štěstí a nic takového ji nepotkalo.
A to nemám štěstí na monteráky, i když na zahrádce také nechodí v kravatě.
Krásný den plný pohody a sluníčka přeji všem.Klíííííííííííídek.pá

holky,mám zlaté kámošky se srdíčkem na dlani!!Zase jsem bohatší.Je mi ELE trochu líto.Myslím si,že s tímhle životním postojem musí být dost osamělá.Tak se mějte a pište.Anička

Tak ja se teda take pripojim.
Mam muze"pritele" to je jedno taky podle ELE "MONTERAKA" a vubec se za nej nebo za jeho praci nestydim naopak.Nemuzou na svete nbyt jen lide "chytri" v kvadrech nebo v kostymkach to potom nevim kdo by tem chytrym upekl nebo prodal chleba nebo postavil dum a treba take opravil auto.
Nechapu pani ELE proc sla do tematu ALKOHOL kdyz s tim nema nebo nemela zkusenost..
A temito lidmi zrejme opovrhuje..
Ja treba nemohla tusit ze ve 20letech budu vdova s malym deckem,nebo ze ma matka znicehonic zacne pit, taky jsem nemohla ani tusit ze v 18 kdy jsem se vdavala to nebude navzdy.No a ted mam monteraka,s kterym se mam dobre,mam 3 dcery a jsem relativne zdrava a stastna.
A co vy pani ELO co mate vy smim li se zeptat???

holky je to síla,co dokáže člověk napsat,souhlasím s Váma a myslím,že tohle dokáže napsat pouze zamindrákovaná osoba ,ježiši od takových lidí co nejdál,ono už to moto "Mám ráda vše,co zvládnu"mluví za vše,myslím,že paní má ráda pouze sama sebe a zvládne taky pouze sama sebe a kamarádu a opravdových přátel asi v životě moc neměla,teda aspoň já bych takovou kamarádku nechtěla i kdyby to byl poslední člověk na světě

Ty umaštěné montérky mě teda dostaly, můj muž je nosil dost dlouho, protože pracoval v pneuservisu, ale proto přeci není méněcenný primitiv, nedokončil sice průmyslovku, ale to přece nesnižuje jeho inteligenci. V životě nás přece mohou potkat situace, které vykalkovat dopředu ani nejdou a upřímně řečeno, byla by to nuda. Ne nadarmo se říká, co tě nezabije , to tě posílí. .Docela by mě zajímalo, co na tebe, jakožto "silnou osobnost", říkali a říkají tví blízcí a přátelé, které si dopředu předěláš k obrazu svému.

PĚKNÝ VEČER ,nedá mi abych se nepipojila ke SLUNEČNICI,múj švagr bylinženýr strojař a už na škole se učil vždycky když si dal sklenku vína a došlo to tak léty daleko že bez alkoholu nemohl vúbec myslet v práci a to měl vysoké postavení nakonec dotoho začal brát prášky a umřelve47letech to co píšeš je holý nesmysl někdy dělník je lepší jak studovaný

Ahoj.Moc jsem se rozmýšlela,jestli ti mám vůbec napsat.Zjevně nejsme stejná krevní skupina.Tak poslední odpověď a dost.Nevím proč,ale mám pocit,že v osmnácti(kdy se mladí zamilovávají!!),je téměř nemožné uvažovat,jak popisuješ.To pak není pragmatismus,ale sobeckost a vypočítavost.Přece mi nechceš tvrdit,že jsi věděla,že se nezamiluješ třeba do elektrikáře,ale do doktora.Mimochodem znám pár vysokoškoláků a podnikatelů,kteří jsou alkoholiky.To totiž nemá co dělat se vzděláním a ačkoliv nejsem dělník,chce se mi za ně urazit.To,že si upravuješ vše kolem sebe k obrazu svému mi taky připadá sobecké.A co ostatní kolem tebe?Ti se přizpůsobují tobě?No,,pěkně děkuju.To se tě bojí!?!Znám ve svém okolí taky pár"silných osobností", ale většinou jsou to kariéristi,kterým nevadí šplhat nahoru po zádech jiných.Nevím jaký jsi prožila život,doufám,že pěkný.Ale víš,já nelituju ani těch příšerných let,posunula mě dopředu,vážím si sama sebe a hlavně si vybírám sama s kým se chci přátelit a s kým ne.S tebou určitě ne,tak promiň a přeju ti opravdu z celého srdce,ať se máš hezky.

pěkné ráno,at máme každá jiné zkušenosti s alkoholem v rodině jedno máme stejné ani jedné z nás nepřinesl radost do života,když pije muž je to zlé ale když pije žena a ktomu matka tak to je rodinná trgédije a špatná zkušenost pro ty děti.Přeji pěkný sluníčkový den

Ono je krásné si naplánovat,že si nevezmeme alkoholika,ale jak to poznat?S manželem jsme téměř 30 let a posledních 10 let začal opravdu hodně pít.Nevím proč a co byl ten spouštěcí mechanismus.Je ve stadiu,že za ty roky získal všechny choroby s tím související.Bere na ně prášky a pije dál ačkoliv ví,že nesmí.Deptá mně to.Doporučila jsem mu léčení,ale marně.Má to údajně pod kontrolou.Pije totiž tajně a lahve schovává.Před lidmi je za slušnáka.Již jsem rezignovala. Vím,že by mi někdo mohl říci,že mám odejít,ale já nemohu.Nikdy mně fyzicky netýral ani psychicky (i když téměř každý večer pohled na opil. manžela by se tak dalo brát) s dětmi má dobrý vztah.V době ,když jsem byla nemocná se o mně i o domácnost vzorně staral.20let jsme byli celkem spokojené manželství.Bohužel to skončí tak,že se upije.Je to bez řešení.

Polemika na téma alkohol by asi mohla být do nekonečna. Já mám jiný názor a spíš tedy asi mohu být ráda, že mi život nepřinesl do cesty nějaké velké ústrky a útrapy. Jsem racionálně a pragmaticky uvažující člověk, já už v 18 věděla, že nechci chodit s klukem, který chodí na pivo, chci odejít z místa, kde bydlím, nechci jednou za muže dělňase s umaštěnými montérkami .... .. atd. Tobě v práci říkají sluníčko, mně říkali - silná osobnost. To je možná tím, že já si upravuji všechno kolem sebe k obrazu svému a pak teprve na to optimisticky hledím. Ty optimisticky řešíš věci za pochodu, ale ono občas může být pozdě, nebo už to nejde. Prostě jsme povahově lidé všelijací a každý si podle toho zařizujeme svůj život.
Všem přeji krásný, sluníčkový den.

pěkné a slunečné ráno den bude jako malovaný asi máš pravdu že jsem statečná to říkali i ti chlapi co tomu od cesty přihlíželi a nenašli odvahu mně jít na pomoc ale vtakové situaci člověk první jedná a až potom myslí na dúsletky. Přeji pěkný den.

aničko za to co jsi zvládla bys zasloužila metál.Abych ti pravdu řekla,můj muž nepije a zaplať panbůh za to.Mám o rok mladší sestru,vdávala se o 3 roky pozdějc jako já,ale chodila se svým vyvoleným už od 15 let,takže jsou spolu vlastně déle jako my.Švagr je dobrej chlap,jenže pokud se nenapije.To co tady popisuješ má setra už několik let doma,zatím teda tvrdí že ji nebije,ale psychického týrání si užila až až.Už nebudou mít za chvíli žádné kamarády,dokonce s ním přestávají mluvit i příbuzní,protože když je ožralej tak je tak hrozně vlezlej,že po čase ho každej strašně nerad vidí.K nám už myslím nepůjde,protože jsem mu naposledy řekla že už je týden opilej a že by se měl sám nad sebou zamyslet,že si kazí zdraví a rodinu.On mě odpověděl že jsem stejná jako setra a že není opilej,je prý mu jen zle a stejně nikomu na něm nezáleží.No hrůza a to nevím všechno co doma provádí.Jen vás holky obdivuji,vydržet to to chce hodně síly.

Toho,co jsi napsala si moc vážím a věřím ti.Já jsem taky jednou v noci honila zloděje.Manžel přišel opilý domů,nezamkl a usnul dole v obýváku na gauči.Zloděj si chodil kolem něho a pak se vydal nahoru,kde byla ložnice a dětský pokoj.Teprve když se otevřely dveře u mě, vzbudila jsem se a viděla obrys postavy protiu světlu.Hned jsem si vzpomněla na holky vedle v pokojíku,vystřelila jsem z postele a hnala se za zlodějem po příkrých schodech(divím se,že jsem se nepřerazila).Prolítli jsme kolem manžela,který se začal probírat a hnala jsem se za ním ven až do tmy.Kdyby mě majznul za rohem,tak ani nepoděkuju.Ale ten strach o děti mi nedal jinou možnost jednat.Pak jsme to nahlásili a nakonec ho druhý den dopadli.Nám se ztratilo jen pár drobných,ale polévalo mě horko,když mi tehdy 9letá Katka řekla,že nejdřív otevřel dveře k nim do pokojíku a prohlížel si je.Dělala,že spí,ale přesto ho pak na policii poznala.Uf,to jsou zážitky.Už jsem na to skoro zapomněla,ale ani nechci domyslet,co se tehdy mohlo stát.A vlasně za to taky mohl alkohol.Tak se měj,jsi statečná holka.

možná se ti múže zdát to co jsem napsala v posledním příspěvku že bych byla schopná ublížit muži že možná mluvím jen do větru ale není to tak dávno co mi přišli cizí lidé na hospodářství a honili zvířata po upozornění dalších osob co se tam děje jsem to jednoho muže napadla ,poprala jsem se sní a dokonce asistovala policie ,naštěstí s toho nic nebylo nevzniklo ůblížení na zdraví ale já byla tak vytočená že kdybych se dostala ke zbrani tak jsem toho dotyčného odbáchla jak škodnou ještě asi týden jsme to hlídali vedne v noci asi tak je to se mnou ,pokud se vzteknu když mi někdo ublíží vracím stejnou mincí.To jsem se naučila už v mládí .pěkný večer

Ahoj Ele,buď ráda.že jsi tohle nezažila.Víš ono to není o tom,že ten milý je abstinent.To jen ty ho vidíš přes zamilovanej závoj a jelikož nemáš zkušenost,tak ty náznaky nechceš vidět.Žárlivost ti připadá jako zájem o tebe,občasné pití se podle tebe v manželství určitě změní a jak už jsem psala,tak si myslíš,že když ty se chováš slušně k němu,bude ti oplácet.Nejhorší je,že zkušenost se nedá předat.Takže varovné rady od blízkých a ni neposloucháš.Tu pusu si zkrátka musíš nabít sama.Ale je pravda,že pití i násilí se lety zvyšuje a ty jsi pomalu loutka,která nemá vlastní vůli.Těžko se to vysvětluje,pochopí,kdo zažil.Proto takové ty rady,že mně by se to stát nemohlo,nebo to bych s ním vyběhla ,mi po mých zkušenostech opravdu připadají hloupé.Ten ,kdo to radí,právě takovou zkušenost nemá.No,ale nechci mentorovat.Já jsem odjakživa optimista,pořád se všemu směju a v práci mi říkají sluníčko.Možná proto se i na tuhle etapu svého života dokážu dívat s nadhledem.Mějte se hezky a když budete chtít něco zodpovědět,jsem tu pro vás.Anička

něco z toho určitě mám, když jsem nezažila situace, které tady popisujete. Jen nevím, jak se to tak stane, že se z mladého, milujícího a chápavého abstinenta, kterého si slečna bere za manžela stane postupem času alkoholik. Kde a v čem je ten spouštěcí mechanismus naprosté změny. A co to vlastně mají ženy za vlastnost, že se tak dlouho snaží udržet neudržitelné? Nevím, třeba to tu některá kapku vysvětlíte.
Slunečnice - smekám svůj pomyslný klobouk. Zbavit se tak nešťastného období života na to musí být velký kus odvahy a síly.
Hezký zbytek neděle přeji všem.

tak jak tak cto Tve pribehy tak n´by to vydalo take na knihu vid???
Hlavni ale je ze ted se mas OK .Ja take hledala az jsem nasla toho praveho,nekdo ho ma hned napoprve a nekdo treba jako Ja az na potreti..
A tady jsou fakt osudy ze az cloveku nekdy z toho beha mraz po zadech..Hodne stesti

Já jsem se vlastně ocitla jakoby mimo realitu.Tu realitu ,kterou jsme žila 15 let.Psychické a fyzické násilí.Najednou jsem byla volná a já nevěděla ,co s tím.Jen jsem tušila,že musím začít něco dělat.Začala jsem se sestřenicí chodit na jógu,koupila jsem si vstupenku do divadla na celou sezónu a holky se nestačily divit,že chodím do divadla sama.Tak jsem si to užívala!!Občas jsem vyrazila s přáteli na diskotéku,vždyť mi bylo teprve skoro 40.Byla jsem štíhlá a docela pohledná holka.Jen jsem nespěchala se stálým a vážným vztahem a vyplatilo se mi to.Potkala jsem človíčka,který se po smrti své ženy(do poslední chvíle se o ni doma postaral!!!)staral o dva dospívající syny.Staral se vším všudy,nebudete mi věřit,takové vánoční cukroví jste ještě nejedly,o ostatním vaření nemluvím.Jsem ráda,když mě pustí do kuchyně.Máme stejné zájmy,rádi tancujeme,cestujeme,nebo jen tak povídáme u kafe ,nebo vínka.Za 10 let jsme se ještě nepohádali a máme si pořád co říct.Přijal moje dvě dcery a čtyři vnoučata.Já jsem zase pro jeho dva syny opravdu kámoška a přítel kolikrát říká,že mě mají raději,než jeho.Jsou už dávno dospělí,ale pořád naše děti.Tak zase příště.Třeba o rozvodu mé dcery,nebo o tom,jak ta druhá má problémy s bydlením.Mějte se sluníčkově a věřte,bude líp.A.

Ahoj holky,teď jsem psala na "40",ale všem moc děkuju za odpovědi na tohle téma.Příště vám napíšu,jak jsem začala žít po rozvodu.Mějte se sluníčkově

Anicko no ty musis byt super mamka a jeste lepsi babicka.Tvoje rodina musi byt stastna,ze te ma.Smekam topred tim co jsi vydrzela.. My zenske to mame snad danne ze musime vydrzet co se da.
Pekny den Petra ze 40

přeji pěkný den ,když byli kluci malí tak bylo všechno já litala po doktor do školy řešila jejich lumpárny to ale asi vyplynulo ze vztahu mezi otcem mého muže amým mužem ten se jím taky nevěnoval a tak si myslel že to tak má být že všechno je na ženě .Postupně se učils nimy vycházeta dnes kdy jsou kluci už velcí mají velmi pěkný vztah i když někdy to zaskřípe hlavně jak je nějaká práce.Žijeme v rodinném domku a kolem něj je vždy hodně práce navíc máme hospodářství.taky se těžím na vnoučata ,ale to ještě nějaký rok potrvá a věřím že co manžel zameškal na svých dětech to si vynahradí s vnoučaty.Přeji pěkný pátak a celý víkend

Je zajímavé,že můj bývalý taky holky nebil,naopak se jim docela věnoval (když byl střízlivej),ale ubližoval jim tím,jak se choval ke mně.Ale nakonec po rozvodu(nebránila jsem jim stýkat se s otcem)přišly samy na to,že ho nepotřebují.On je ten chudák,který nezažil svatbu dcer(nechtěl),on sám se odsoudil k tomu,že nepoznal svoje čtyři nádherná vnoučata,se kterými já nacvičuju divadlo,natáčíme na kameru film pro rodiče k vánocům,se svým přítelem je bereme na dovolenou.Když potřebujou přijdou se ke mně učit...Vždyť to je přece zázrak a ten poklad mám já a ne on.Tak ty boží mlýny melou a všechno zlý je pro něco dobrý.Vám všem kámoškám díky za podporu,ale tu já teď spíš rozdávám ostatním.Mějte se sluníčkově,Anička

pěkný večer,muj muž má moc chyb ale nepamatuji si že by kluci od něj někdy dostali dá se říc že je měkota to já jsem u nás ten živel a přeji ti abyses měla hodně dobře ,to špatné co tě potkalo aby byl jen takový zlý sen

Víš ono už to po tom není o povaze.Ze začátku stále ustupuješ(třeba aby děti měly klid na učení...),doufáš,že když se k němu chováš slušně,bude oplácet.Ale postupně se stáváš troskou a to doslova,Není to ani o inteligenci(mám dvě střední školy),ale žiješ jakoby nanečisto,v nějaké mlze,jako stroj.A neboj,že jsem ten nůž nedržela v ruce,dcera mě zastavila.Ale to už je o jiném.Tak díky za podporu,pa.Anička

pěkný den ,po přečtení tvého příběhu jsem zjistila jak malé byly ty moje není nic horšího než kdy muž týrá ženu a na opak klobouk dolů že jsi to vydržela ale na mou povahu by ten pán dopadl velice špatně a to nemluvím jen tak jsem přesvědčena že kdyby se mi něco podobnéstalo byla bych ho schopná zabít. protože si nic lepšího nezaslouží .

od samého začátku cítím ,že si rozumíme,i když věkový rozdíl tu je.Obdivuji tvého manžela,závislost je hrozná věc,ale zbavit se jí kvůli blízkým,je velká odvaha!!!A také,když je daleko od domova,nástrahy určitě jsou.Proto by tě ,myslím měl mít vedle sebe!!Já jsem se začala angličtinu učit(když nepočítám střední školu) v 54 letech.Když nic jinýho,aspoň jsem se domluvila v cizině a jsem pro vnoučata rovnocenný spoluhráč!to není málo.Ale,jak jsem ti napsala,nic není horký a všechno musíš řešit s chladnou hlavou.Moc ti držím palečky,upřímně.Anička

Já , když to čtu, tak vlastně vím, že ty moje problémy, nejsou zase tak hrozné, protože mi zůstane manžel, syn, sestra s rodinou, švagrovi a dobří přátelé .A to přece vydá za milion. Vím, že to zvládneme. V nejhorším případě prodáme barák a začneme znovu. Každý začátek přinese něco pozitivního. Aspoň se v Irsku naučím anglicky .

Abych řekla pravdu,moc se mi na tohle téma nechtělo,ale když všichni píšete tak otevřeně,přidám se.Vozlence přeju,že vydržela a ostatním,že se nezbláznily.Já jsem s alkoholikem a chronickým žárlivcem (nějak nevím,co je horší!) žila 15 let.Dnes už se nechci ani ohlížet a vzpomínky mi nedělají dobře.Nedokážu vysvětlit,proč jsem snášela fyzické i psychické týrání.Neměla jsem kam jít,rodiče jsem chtěla všeho ušetřit,no,zkrátka udělal ze mě trosku,ani jsem se nebránila.Přeražené zuby,přivazování ke křeslu,abych nemohla jít spát...Ani se mi to nechce popisovat.Jednoho krásného dne,kdy mě málem uškrtil mě starší dcera přesvědčila a utekly jsme všechny tři k mému bráchovi.Tam jsme bydlely v jedné místnosti půl roku a pak jsem nám sehnala podnájem.Můj ,to už bývalý muž se roztahoval v mém domku po rodičích dalších 8 let a nebylo soudu,který by ho odtud dostal.Až jsem vzala spravedlnost do svých rukou a s partou známých jsme ho v jeho nepřítomnosti vystěhovali.Barák byl totálně zdevastovanej a já pak chodila další rok s plynem v kabelce,kdyby si na mě náhodou někde počkal.Ale dost už,sama tomu už dnes nevěřím.Vážím si každého dne ,kdy jdu normálně v klidu domů a nemusím se bát,že zase budu spát v koupelně na zemi.Vážím si muže,kterého jsem v 50 potkala,je jedním slovem zlatej.Tak jako v pohádce má můj příběh šťastný konec