Partner se rozvádí

Tak teď nevím, jestli si fakt děláš srandu, nebo to snad myslíš vážně.
Tolik chvály jeden člověk ani neunese.
Není to samozřejmě všechno tak růžové se mnou, jak si idealizuješ.
Každý máme své problémy. A zrovna dnes se cítím spíš jako trotl. To se tak někdy stane.

Ale možná to znáš, že druhému se radí líp, než sobě.

Hodně štěstí.

Ty jsi úžasná žena. Plná inteligence a pochopení. Jsi vyjímečná a hladíš lidem dušičky. Četla jsem nemálo tvých příspěvků a článků a hluboce se klaním. Jednou bych chtěla být jako ty. A tak ti chci poděkovat a popřát do života hodně pozitivní energie.

Zásadní otázka - rozvádí se "kvůli Tobě"?

Pokud ano, patrně všechno tohle bude chtít partner vytvořit i s Tebou.
pokud ne, jsi jen převoznice na dobu, kdy se rozvádí a nechce být úplně sám.

Pamatuj ale, že i když se rozvede, jeho syn zůstane tím nejdůležitějším v jeho životě. Když budete mít vaše děti, tak ty pak samozřejmě taky, ale jeho dítě z minulého vztahu bude u něj vždy rovnocenné, a nebude mu chtít ubrat. Část jeho financí poputuje vždy k jeho nejst. synovi. Jsi s tím srozuměna?
Je těžké brát si chlapa s dítětem.

Vaše děti vyrostou zdravě i v paneláku. Jestli na barák nemáte, tak se na tyhle starosti vykašli.
Vidíš přece, že baráček měl s první ženou, přesto jim to trvalé štěstí nepřineslo.

Tvou netrpělivost chápu, jako žena, která chce mít děti (kolik Ti je?), a nechce moc na chlapa tlačit...

Mnohdy pomůže mu to prostě říct. Cítím se tak a tak, mám obavy z toho a toho. Pojmenovat ten problém. On takhle vůbec neví, že Tě něco trápí, a asi má i jiné starosti - s rozvodem.

Ty se soustřeď na jiné věci. odveď pozornost na činnost, která Ti přinese radost a užitek. Udělej si kurs. Nebo autoškolu, nebo začni chodit do tai-či , prostě cokoliv, co Tě nejen zaměstná, ale i naplní.
Hýčkej se, zkrášluj se. Když budeš šťastná, spokojená, budeš přitažlivá...i pro něj.

Hodně štěstí a zdravé děti.

Jsem v koncích. Partner se rozvádí (snaží se s manželkou domluvit rozvod dohodou) už půl roku. Ale já se týrám tím, že se s jeho manželkou srovnávám. Že jí si vzal, že s ní chtěl a má dítě, že s ní bydlel v domku se zahradou, že jí milují jeho rodiče, že ona má dítě. Já toužím po dítěti. Já toužím vychovávat své děti v domku se zahrádkou. Já toužím, aby si mne vzal. Ona je vyrovnaná se situací, má nového partnera, dokáže se bavit. Já už mám jen špatné a horší dny a pocit, že se musím vzdát všech svých snů. A nebo jen složit ruce do klína a čekat. Jejich syna miluju, je to sluníčko, dala bych za vlastní takové děcko celý život. Ale jak se s tím smířit? Jak se dostat do klidu a zvádnout další měsíce čekat (na rozvod možná méně, na vlastní rodinu možná více)??? Jak nevyvolávat zbytečné diskuze o tom, kdy se dohoda s manželkou pohne? Jak se nedívat do každého kočárku? Prosím o radu. Partner je milující, úžasný chlap. Problém je má netrpělivost a nedůvěra. Co s ní? Nebo závist? Jak se smířit s tím, že jejich syn si hraje v bazénu a křičí radostí (když s partnerem mluvím po telefonu) a já nabídnu svému dítěti (které je v nedohlednu) malý byt v paneláku?