Nepoznávám ho...

Myslím, že to byla naše úžasná herečka paní Havelková, která na otázku, jak vycházet s muži, řekla: "Krmte je a chvalte je, bestie!" Zlatá slova!

V první fázi si musím být vědoma, že nikoho nepředělám. Jediný, koho můžu měnit jsem jen já sama. Druhá fáze přináší rozhodnutí, zda přijmu muže i s jeho chybami (sama jich mám dost a dost) a chci s ním žít. Nyní v duchu vidím "vývoják": ANO - hledám způsob jak muže přijmout i s jeho chybami a nezblbnout, NE - prostě si najdu jiného muže.

Každopádně, nikdy nenadávám na svého muže, protože ON je má volba a všechny nadávky vypovídají jen a jen hodně nelichotivě o mně. ON je totiž mým zrcadlem.

Tatu: metodu neuklízení věcí jsem v různých intervalech zkoušela i já. Jo, jo, ve vrcholné fázi nepořádku VŽDY přišla nějaká návštěva a já lítala, sbírala a rudla a rudla ... Už jsem se ale vypracovala a s naprostým klidem dokážu překročit pohozené slipy. Teď lítá manža .

Já tedy se svým přítelem ještě nebydlím, ale moje babička má takové heslo: "Nikdy nic neřeš s hladovým chlapem" A něco na tom bude. I ten můj, když je hladový, je podrážděný a s plným žaludkem je hned mnohem vstřícnější a milejší. Rozhodně vím, že i v našem společném soužití mu nebudu nějak vyvařovat a dělat mu mamma servis a už vůbec ne služku, ale když budu mít čas, uvařím ráda, protože vím, jak tohle na chlapy působí

jak Ti pomoct,asi je to i o povaze člověka,někdo je spíš veselý,někdo má rád samotu,Tvůj přítel se asi nechce Ti odevřít.Asi bych na něj netlačila,nechala ho,ať si dělá co chce a sama,si našla nějaké svoje záliby......,třeba ruční práce,knížka,nebo bych začla chodit na cvičení atd. Ten můj u poče také vysedává,já si dělám svoje na pc,nebo čučím na telku,věnuju se kocourovi,nebo domácím pracem. .A někdy mi ty domácí práce i baví .

Ono nejde jen o to co dělá on pro tebe. Hele třeba na mě jídlo působí zázračně. Je to snadný, hladovej sjem agresivní, nacpanej jsem miloučkej. Tak ti radim hned jak přijde z práce ho nakrmit a pak ti bude třeba radostně vykládat, co se stalo suprovýho.

Souhlasím s tím, že chlap chce žít v klidu a nic neřešit. Nedávno jsem o tom četl článek. Ženská chce od vztahu hlavně pěkně si popovídat a trváit spolu čas, chlap chce navařenio a naklizeno.

Jak se jmenuje ta hra, co hraje? Začíná hrát dycky v půl osmé a končí v jedenáct nebo ve dvanáct?

tak u nás dělíme práci doma normálně,přes týden,spíš já,on ale i tak pomůže.O víkendu třeba on vaří,já žehlím,obstarávám ko***. atd.Že by vyžadoval teplé večeře,to ne,prakticky se nají v práci,když si tady něco uvařím já,tak rád ochutná.Když si dělá večeři,nebo pití,zeptá se,jestli chci také..Také ho jídlem zásobuje tchýně,takže prakticky bez problémů. .

To se musíš tedy sakra ovládat. On po sobě neuklidí, ty nechceš, aby to tam vypadalo jako v chlívě a tak to uklidíš sama. Buď o tom ví a pak je to vydírání, nebo o tom neví, a měl by snad jít na léčení. Ty si na to zvykneš a on taky. Přesto tě to bude štvát. Ty mu budeš sloužit a budeš si to omlouvat tím, že bez tebe by byl úplně ztracenej a budeš tak o něm i mluvit na veřejnosti že je vpodstatě rád, když si bez tebe sám vytře zadek. Dobrá perspektiva. Pořád mi to ale připadá pro tu ženu ponižující, i když z něj bude dělat blbečka.
Nech to ležet. Zkus se schválně chovat chvíli jako on. Co se stane.
T

No já jsem mu teď vyžehlila, uklidila jsem co se dalo, oblíknu se a půjdu něco nakoupit... Já teda ve vaření moc nevynikám, omáčky a polívky jdou mimo mě, ale zkusím mu něco udělat...něco menšího..
Děkuju moc za vaše rady, dám vědět jak se věci vyvíjí...
Mějte se hezky. Pa pa

No, já taky bývala kdysi docela hysterka, protože mě taky tyhle věci vytáčely. Neříkám, že jsem se úplně změnila, ale snažím se ovládat. Taky mě štvalo když mi vyčítal proč jsem nevynesla koš nebo proč jsem nepustila myčku (přišlo mi zbytečné pouštět poloprázdnou myčku),mě zase vytáčelo že si neuklidil špinavé spodní prádlo, že mi nedal do koše na prádlo špinavé košile a další týden mi vyčítal, že si nemá co oblést (přeci nejsem jasnovědec,že jsou špinavé,když byly pověšené ve skříni jako čisté)..vyčítala jsem mu,proč neumyje nádobí po sobě nebo proč nechává na stole v obýváku všechno,co mu přijde pod ruku...prostě šílené..A od jisté doby jsem se uklidnila a místo toho,abych mu to vyčítala,tak to mlčky udělám az něj,nádobí sklidím,oblečení srovnám, ani mu to neřeknu a ani nečekám vděk, protože si toho vlastně ani nevšimne...ale je fakt dobré nedělat zbytečně dusno,nevyčítat atd...mě se to osvědčilo

chlapi v podstatě chtělí žít v klidu a ne se neustále zaobírat řešením nějakých problémů.
Osobně ti doporučuji také nechat ho být. Občas přichystat nějaké jídlo, vždyť i ty jíš, ne? tak proč nepřipravit něco pro oba, neříkám, že máš každý den vyvařovat, ale ono i studené jídlo když je připravené, potěší.
Pak také nemusíš být pokaždé doma když on se vrací, máš přeci také nějaké své zájmy - sport, knihovna, kamarádky... společné bydlení opravdu není o tom být neustále spolu a myslet si, že se ti bude věnovat ihned po návratu z práce. Ono jednou by tě to také začalo nudit a byl by další problém
Pokud přijdě načuřený tak ho nech vychladnout, protože jak s něčím začneš zákonitě se to otočí proti tobě. Některé poznámky se dají přeslechnout, nemusíš na vše hned reagovat. Opravdu někdy to tak bývá, že v práci si třeba nemůlžeš ulevit, no a pak doma to prostě potřebuješ ventilovat. Kolikrát ani nechceš slyšet odpověď nebo názor toho druhého, prostě to jen musíš ze sebe vypustit
Obrň se trpělivostí a nenech se snadno vytočit.
Co se týče úklidu tak mu třeba nedávej najevo, že ti vadí, že už měsíc jsou neuklizené věci po stěhování. Když uvidíš, že je aspoň trochu přístupný, řekni mu namísto toho, aby to uklidil , že to uklidíte spolu . Neber to jako, že ty do chodu domácnosti investuješ více sil nebo času, ono se to nedá tak srovnávat. Jsou v životě období kdy ty ví dává a pak zase naopak. O tom přeci jsou vztahy nemůže být vše fifty fifty.
Pokud se máte rádi a dokážete si najít čas na milování a jiné společné zážitky, nač si otravovat život takovými malichernostmi.

A teď si to vezmeme z druhé stránky..Co dělá on pro mě? Uvaří mi snad někdy, když přijdu z práce domů? Povídá si se mnou? Zajímá se o moje problémy? Nezajímá. A nechápe moje problémy. Mám pocit že vidí jen sám sebe... že on musí chodit do práce, že jen on tam potkává nepříjemný lidi co ho štvou...Jenže já mám to samý, k tomu nepříjemnou šéfovou který se pořád něco nelíbí... A on si pak přijde domů a má ty svoje nepříjemný poznámky...
Na vztah musí být dva, a ne že já se budu snažit to nějak vyřešit a on se bude dál schovávat za počítačem.

Jídlo které má rád. A uvidíš. A pak i běžná jídla. Asi mu to náladu nepřidá, když není uvařeno. Zřejmě si to tak nepředstavoval. A pokud se na to ptá, vyplývá z toho, že asi očekával, že bys mohla uvařit. Zvláště, když zá***u odpověď okomentuje takovou poznámkou. Třeba tě svým chováním za to trestá a dává ti najevo, že by ses měla chytit za nos. Docela si to umím představit. Láska prochází žaludkem. Já umím uvařit normálně, nedělá mi to problém, ale pokud je partnerka doma, nebo přichází výrazně dříve domů a nedomluvili jsme se, že na vařené jídlo kašlem, tak taky očekávám, že bude jídlo hotové. A když už nevaří tak může být i jenom ten chleba s máslem a na něm špějlí namalovaný srdíčko. Až bude navařeno, neočekávej oslavné ódy a zdrž se reakcí na uštěpačné poznámky. A až bude najedenej, tak si rozdělte oblasti stálé péče o běžné provozní věci v domácnosti. Vaření, nákupy, úklid (podlahy, prach, okna, koupelna, kuchyň, WC, nádobí) praní, žehlení, údržba, opravy, péče o sportovní náčiní, vydělávání peněz. To je provoz. Navím jak máte rozdané karty. Život jsou společné zážitky, milování (což je vlastně taky společný zážitek), kultura, sport, děti.
Něco se určitě děje, jestliže ho nepoznáváš. Třeba neví sám co to je. Tápe. Váhá. Ptá se sám sebe, jestli je to ten pravý způsob života, který teď vede a jestli ho chce vést už od teď až do smrti a jestli ty jsi ta pravá. Nic ve zlém, ale svět okolo je přece plný ženských a kde on má jistotu, že by si s nějakou nerozumněl lépe než s tebou? On mu třeba ještě nikdo neřekl, že tu jistotu nikdy mít nebude a musí se s tím naučit žít. A nebo před odpověďmi na tyto otázky prchá právě k tomu počítači a uzavírá se do mlčení, protože třeba tuší, že by řekl ne, ale nechce to řešit. Třeba to oddaluje a doufá v něco. V nějaký impuls, který ho k tobě zase přiblíží. Anebo to vyřeší za něj. Třeba je momentálně zkrátka rozervanej. V hlavě se mu motá ta Hamletova otázka žít (s ní) či nežít? Závislák snad ještě není, když je schopen přejít k televizi.
Nenech se stresovat. Buď veselá, vstřícná. Povídej ty, on ať si mlčí. Ale nepřeháněj to. Když tě bude poslouchat, dobře. Když ne, taky dobře, hlavně mu to ale nevyčítej.Taky si hraj. Původně jsem chtěl napsat jen to co je v názvu tématu a poslat smajlíka, ale nějak se to zvrhlo. Hodně štěstí.
J.

tady jde o to, že mě začal vytáčet takovýma drobnostma..., možná je to tím že jsem tak trochu hysterka ale on třeba myje nádobí a umyje talíře a hrnky, ale hrnec od vajec tam nechá stát a pak to smrdí a myju to já...a on mi pak ještě vyčítá..."kdyby jsi to tam tak dlouho nenechala tak b y to tak nesmrdělo..." A proč to neumyl on?
Nebo nechává zmuchlaný ručník v koupelně a nechápe že takhle neuschne...relativně nedávno jsme se přistěhovali a ještě máme bordel v obýváku..barvy, stolička, štafle, krabice a už týden mi říká že to odnese a stejně to tam pořád straší. Nemůžu mu nic říct, protože jsem proti němu automaticky zaujatá...
Dneska přijde ve tři, počítám že zase zasedne u počítače. A já budu zase v ložnici a číst si nebo koukat na televizi a čekat až se uráčí přijít aspoň na chvíli ke mě.

Ahojky,
musím říct, že jsem si společné bydlení s přítelem představovala podobně romanticky, ale je pravda, že realita je úplně jinde. Přítel hodně pracuje a vrátí se taky mnohokrát podrážděný z práce. Kdysi jsem to chtěla pořád řešit, spustila jsem na něho skoro ve dveřích, když se vrátím třeba kolem osmé, deváté a pořád jsem mu měla potřebu něco říkat, až mi jednoho řekl, že už toho má fakt dost, že pracuje přes 12 hodin denně a přijde domů a nemůže si ani vydechnout, nemá žádné soukromí,jen se vyspí a pak zase musí do práce. Pak jsem pochopila, že ke společnému bydlení je třeba hodně tolerance. To, že spolu dva bydlí ještě neznamená, že spolu musí trávit veškerý čas, jak doma, tak i čas venku. Je třeba nechat toho druhého vydechnout, aby neměl pocit, že ho někdo omezuje - u chlapů je to takhle obzvlášť důležité. Samozřejmě jsou i výjimky, já mám pár známých, kteří spolu bydlí a i spolu tráví veškerý volný čas,chodí spolu do práce nebo do školy, ale to jsou opravdu jen výjimky, které to tak chtějí.
Nevaž se tak na něj, čti si třeba knížku, nebo si běž zrelaxovat do vany sama, sem tam něco dobrého uvař, můžete spolu povečeřet a u večeře si popovídat. Ne naadrmo se říká, že láska prochází žaludkem. Najdete si nějakou společnou aktivitu a nějak hezky a aktivně spolu stravte sobotu nebo hezkou neděli. Mám dojem, že některé chlapy společné bydlení opravdu ubíjí a že je to pro ně stereotyp. Proto na něj netlač a uvidíš, že když se začneš věnovat i sama sobě a v bytě budete dělat aktivity i odděleně, tak si tě začne více všímat. Hlavně nedělej dusno a když bude chtít hrát na počítači nebo se dívat na televizi, tak mu to nevyčítej, ale prostě si najdi nějakou jinou aktivitu. Vím, že je to těžké, mě to trvalo hodně dlouho, než jsem se s tím smířila, ale jinak to prostě nejde. Teď žijeme docela v pohodě,užíváme si společné chvíle a těšíme se na ně, ale také si necháváme vydechnout ,abychom si každý odpočinuli od práce a stresů. Každopádně přeji hodně štěstí a napiš jak to dopadlo

Říkala jsem si, že až budeme s přítelem bydlet, bude to moc fajn...protože budeme sami, budeme si vařit co budeme chtít, chodit spolu na dlouhé procházky, večer koukat na filmy, a společně se sprchovat a milovat ve sprše...
Asi jsem se probudila ze svého snu. Přítel přijde z práce, zeptá se jestli jsem vařila, já řeknu ne a on "Jak jinak". Namaže si chleba a jde k počítači. Tam stráví hraním čtyři hodiny, ani za mnou nepřijde a nedá mi pusu ( proč taky ), osprchuje se, zapne televizi, a usne. Nevím co by dělal bez toho pitomýho počítače. Při hraní si povídá s kamarádem z netu už víc než se mnou....Se mnou prohodí dvě tři slova. Byli jsme na procházce, potřebovala jsem do krámu a připadal mi nějaký podrážděný tak jsem se ho asi dvakrát zeptala co se děje..jestli nemá problemy třeba v práci a on že ne a pak na mě vystartoval "Uvědom si co děláš, pořád se ti něco nelíbí, reješ do mě... ( přitom jsem se ho jen zeptala) a pak ještě dodal "Já akorát nemluvil a ty hned do mě reješ,já se taky můžu sebrat a jít do ***e, já s tebou přece nemusím mluvit 24 hodin denně...
A já říkám. " Ne to nemusíš."
Nejhorší je, že on nemá výčitky svědomí za to jak se mnou mluví, za to že si mě vůbec nevšímá, u nás za všechno můžu jen já... Myslím si, že ta debilní hra co pořád hraje mu úplně zatemnila mozek. Budu to chápat když tam stráví dvě hodiny s tím že se chce odreagovat z práce...a může za mnou přece přijít, dát mi pusu...ale takhle... zřejmě získal pocit že když už se mnou bydlí tak si mě nemusí všímat, nevím.