TO ivactvrtek: Ne nestěhovat se. Sama jsi si odpověděla-on by to samé kvůli tobě neudělal a ty bys to udělat měla? S prominutím "nasr.t"! A ještě jsi napsala, že oba jste dominantní a často se hádáte-jak by to bylo, když byste žili spolu? Podle mě dojte spíše k ukončení vztahu. Pro tebe je jednoznačně město lepší-i pracovně, máš tam své zázemí a i přátele, kdybyste se náhodou rozešli, koho v takové díře najdeš-ve vesnici? Tam jsou všichni rozebraní v mladém věku nebo zbyde pár úplně ztracených případů.

zdravím, ráda bych znala názor na to zda se se stěhovat s moji dcerou za přítelem, který bydlí 150 km od nás. A tak připravit dceru o kamarády, kroužky a začínat někde, kde to pomalu neznám, nemám tam přátele a přítelovi přátele nejsou zrovna moje krevní skupina. Já nejsem ten tip, který se lehce seznamuje a komunikuje. I když moji dceru má rád, ale já jsem člověk, který rád sportuje, chodí na delší procházky, plave a přítel to je pravý opak.. Přesto ho mám ráda. Máme jeden koníček společný...

TO ivactvrtek: ahoj,no tohle je těžký,ja jsem se taky prestehovala za pritelem.A musim rict,ze je to hodne tezky,nevim jak si mam najit kamarady,pritel me sice seznamil se svymi kamarady,ale porad jsou to jeho kamaradi a ne moji.Jsme na vesnici a ja poradne nevim jak se bez nej mam zabavit,nechci byt na nem zavisla a tak jsem bud v praci a nebo zavrena doma a nas vztah tim trpi,protoze ja jsem protivna z nudy a on je zhnuseny z toho ze se jen valim doma.Na jednu stranu jsem stastna ze jsem s nim a na druhou stranu jsem z toho nestastna' rada bych poradila,ale clovek si musi probrat vsechna pro i proti

Dobrý den, může mi někdo poradit, i když člověk si musí asi stejně ve finále poradit sám!
jsem 2,5 roku rozvedená, žiji od 15 let v Praze, kde jsem si po rozvodu částěčně na hypotéku koupila byt, který ale budu splácet do důchodu, musím podotknout, že je mi čerstvých 50 let, ale necítím se na to...myslím, že se zase tak změn moc nebojím, ale jsem ráda vědět, co mě čeká.
S přítelem, také rozvdeným, který žije na vesnici poblíž Uherského Hradiště se známe z práce 7 let a jezdíme za sebou. Občas to skřípe, oba jsme trošku neústupní, ale máme se moc rádi.
Jenže teď se mi po dlouhém hledání možná naskytne práce tam, pokud to finančně půjde, a já te´d najednou možná budu před tím dilematem, že bych se měla stěhovat tam. Mám tu dceru, ta je sice zaměstnaná a bude mít svůj život, Přítel má tam dcery ale problematické dospělé. Já se nebojím žít s ním, ale s jeho okolím, protože to není jednoduché i dcera mě varuje...přátelé, abych si to rozmyslela. Je to tak těžké, takovou dobu jsem místo hledala a když by to mělo vyjít, tak se panicky bojím začít s ním žít...
Myslíže, že člověk ještě v 50 letech má jít taky za srdcem, i když si vše tzv. Ošetří" nebo raději zůstat tady a dál pořád a pořád vztah na dálku, jenže takhle si nikdy nemůžeme pomoct, kdyby se jenomu z nás něco stalo v ničem.

ahoj,možná je to trochu z jinačího soudku,ale..když by po 4letech vašeho vztahu vzal přítel práci v zaraničí(tj.2týdny tam,dva dny doma-vyjmečně i více dní),trvalo by to rok a půl a ve vešem vztahu by se nic nepohlo-neli se začlo vracet,co byste dělali?ta představa že si nemůžete naplánovat dovolenou,žádné aktivity,že ten druhý se třeba není schopen vrátit na pohřeb vašeho dědečka...prostě jen se čas točí okolo něj..jsme bezdětní,já ještě rok budu studovat,ale v dohnedné době bych chtěla začít plánovat společné bydlení,ale než se uchýlím k něčemu jako je rozchod,chci vyzkoušet všechny možnosti a proto jsem mu dala "ulitmátum" že prostě pokud nechce,abych odešla,musí mi říct den,kdy s prací zkončí a kdy už konečně budem spolu,myslím že po pěti a půl letech vztahu(a roku a půl trápení)mám nárok na kus štěstí..
zdá se mi že jsem moc tvrdá,ale co byste dělali vy?

Mám jiný dotaz - v kolika letech jste začali s nynějším partnerem/partnerkou společně žít ?

Chtěla jsem bydlet s přítelem po škole ve 26, ale neshodli jsme se na stejném městě kvůli práci (kde najde on, nenajdu já a zase jít kvůli němu do nějakého zapadákova fakt nechci), takže to vypadá že se budeme vídat nadálku min. další 2 roky. Sice bych to přežila, ale nevím, zda to má cenu :( to spolu začneme přinejlepším žít, když budeme mít štěstí nejdříve v mým 28, to se mi vůbec nelíbí... ale zase kvůli tomu zahazovat vztah...?

Ahoj Ivo,uplne jsi mi pripomnela situaci,kterou jsem si prozila ja pred 15 roky.Sveho budouciho jsem poznala v nemocnici on lekar svobodny,ja sestra.Me manzelstvi bylo v te dobe v troskach.Meli jsme 2 deti.Muj ,v te dobe pritel ,emigroval do NSR.Ja,velmi zamilovana,jsem ale s nim jit nechtela uz kvuli detem.Mela jsem praci,kterou jsem take milovala,mela jsem uz urcitou pozici,mela jsem plno pratel , znamych. a hlavne svou rodinu...Pomalu jsem zapominala,setrvavala ve svem blbem manzelstvi.Od me lasky chodili obcas dopisy,navstevovala jsem jeho matku a jednou ,jsem i dostala povoleni se do NSR podivat.On byl v Cechach za emigraci odsouzeny.A co se nestalo.Prisla sametova revolucea on si me zase namlouval a chtel,abych za nim odesla.Deti byly jiz velke,tak jsem sla a "vstoupila znovu do stejne reky".Odstehovala jsem se 600 km daleko a moc citove trpela.Tolikrat se mi chtelo se vratit,neumela jsem jazyk,ztratila jsem vlastne kvuli jednomu cloveku vse...Byla mi hanba si to priznat a byla jsem slaboch ,abych se vratila.Pak se nam narodily 2 deti a tim jsem se zde uplne pripoutala,ale alespon do Cech jezdim jak to jen jde.Stale se tu necitim moc doma.To srdce je stale tam.
Jestli Ti mohu poradit,dobre si svuj krok rozvaz a napis si vse pro a proti.Co prevlada,to poslechni.I kdyz Ti budou druzi radit ,poslechni jen sama sebe a svuj rozum.

Jo holt člověk musí vyzkoušet co mu pasuje, já sem se po škole rozhodla, že nebudu trčet doma a naskytla se mi příležitost odjet do prahy což je přes celou republiku.Žila sem tam 4měsíce a pak sem začla mít šílené deprese, že tam nikoho neznám a nemám nikoho známého, tak sem se ze během týdne rozhodla a odjela domů, ted bydlím jen 50km od domova a kdykoliv mě napadne jedu domů.Už 2 měsíce jsem nastěhovaná u svého přítele a je mi dobře.Prostě když chce člověk něco zkusit at zkusí, vždy se může vrátit.Ted totiž řešíme s přítelem kde budem bydlet až budeme chtít rodinu

...ale já být na tvém místě, asi bych se nestěhovala. Po 3 měsících oficiálního vztahu se mi to zdá docela uspěchané. Myslím, že bych ten vztah chtěla ještě trochu prověřit, zvlášť, když říká takové věci, jako že by nebyl ochotný se kvůli mně odstěhovat někam pryč...chceš být vůbec s takovým člověkem? Za půl roku jste spolu a z toho ještě 3 měsíce tajně, si myslím, že se nemůžu dostatečně znát. Já bych se asi nestěhovala-z toho všeho co píšeš, bych asi necítila, že je to člověk, kvůli kterého chci opustit své město, rodinu, přátele, práci... Asi bych tomu dala ještě čas... Přeju ti, ať se rozhodneš dobře

Myslím, že toto jsou časté důvody rozchodu. Pokud neudělá ani jeden ústupek, tak se rozejdete. Moje kamarádky takhle chodily s přítelem třeba 3-4 roky a věděly, že po škole tento problém nastane, protože ani jeden se nechce hnout z domova. No a tak se po několika letech rozešli, po škole se prostě nedohodli.

Prostě jestli s ním chceš být, tak za ním jdi, jestli ne, tak se rozejděte, ale rychle. On se rozhodně stěhovat nebude... zkušenosti.

Radit ti co máš dělat mi připadne zbytečné, je to na Tobě. Mně nevadí být daleko od domova, za přítelem půjdu asi 300 km daleko. V této době není problém zajet kamkoli kekoli autem, busem, vlakem. A ve spojení s rodinou a přáteli můžu být přes telefon, skype, internet a nové přátele najdu v místě bydliště. Ale mě nevadí odjet ani do zahraničí, jsem cestovní typ.

Chtěla bych se zeptat, jak byste se zachovali vy v mé situaci. Bydlím ve velkém městě a nikdy jsem si nepředstavovala, že z něj odejdu. Jenže jsem se seznámila s mužem, který se kvůli mně rozešel se svou přítelkyní se kterou byl 7 let, vystěhoval ji z jeho domu.. a chce mě.. a já se mám za ním stěhovat - na druhý konec republiky 200 km daleko od rodiny, práce, přátel.... prostě mám zahodit celý svůj život a práci jen kvůli němu. Za prvé nechci odejít od své rodiny, přátel..práci mám celkem slušnou.. tam ji mám už zajištěnou také slušnou.. jde o jednu věc.. on mi řekl, že by tohle kvůli mně neudělal, že by se se mnou raději rozešel než aby se odstěhoval. Nepředstavovala jsem si svůj život tak, že skončím na vesnici o 20 obyvatelech. Co když už nikoho takového nepotkám? zažili jsme spolu hodně hezkého, ale zase se docela hádáme a oba jsme velmi dominantní a zvyklí být tou hlavou vztahu.. Moc děkuji za názory.. co byste dělali na mém místě, moc mě zajímají.Tak pište!! Jeste dodam, zname se pul roku, seznamili jsme se na zahranicni dovolene kde byl s pritelkyni a ja s rodinou, 3 mesice to tahli tajne a 3 oficialne..tak piste..dekuju

No, abych Tě potěšila, u mě jde o Karvinsko . Ale maj tam aspoň nádherný hory!! S kamarádama je to taky těžký. Přítel je z polský komunity a mezi ně nikdy úplně nezapadneš.. A jeho rodina taky není zrovna ideál. Člověk by tam byl tak trochu napospas...
Ústí je fakt nic moc a to sem velkej industriální obdivovatel... Ale např. pro mě jsou Ústí a Pha stejný zla, takže těžké posoudit, nechtěla bych žít ani v jednom.. Ale zkusila bych to a uvidělo by se - nemusí to bejt na věky a hodinka a půl - já na to koukám ze svýho pohledu, takže pro mě je to nic.. Ať to vyjde

To je těžký.
Kamarády si člověk udělá vždycky a navíc z prahy do ústí je to jenom hodina cesty. Ale to město je naprosto příšerný, už jenom dýchat se tam pořádně nedá, natož cokoliv... A zas je to takový ten pocit, že ti něco utíká, když zahodíš všechny svoje příležitosti a půjdeš někam za přítelem...

Tak u mne to je asi hodina a půl:) Ale i tak, nedovedu si představit odstěhovat se někam kde znám akorát přítele a jinak tam nikoho neznám.nehledě na to,že to město je fujky.

No já musím říct, že i vrámci ČR je to trochu problém... A nemusí jít o třičtvrtěhodinku.. U mě jde o 8,5 hodin a 500 km a to v rámci země.. Takže tohle dilema znám...

Pokud se mas stehovat z Prahy do Usti a uvazujes, jestli to udelat, nebo ne... radim - udelej to! Zkus to! Zustanes totiz porad doma, tim myslim v CR....ja jsem se vzdycky nechtela stehovat byt jen do vedlejsiho mesta, ale pak bac! prestehovala jsem se, a primo do zahranici a vsechno bych zkousla, jen nebyt te dalky od rodicu.... to ze nemuzes sednout na vlak, do auta a za tri ctyri hodinky byt u vasich, u kamaradu! Ver mi, ze kdybych mohla vsechny navstevovat tak aspon jednou do mesice, dalo by se to prezit i tady.... ale v ramci CR, co by ses neprestehovala? Akorat praci si musis najit novou....ale mela bys to rozhodne zkusit to stehovani

Ahoj Mozaiko! Věřím, že tohle je moc těžké rozhodování.... Taky jsme s přítelem - zatím čistě hypoteticky - řešili, co bychom dělali, kdyby někdo dostal super nabídku někde daleko v ČR...on říkal, že by ji nepřijal, ale mě napadlo, jeslti bych měla právo mu takhle bránit v jeho kariéře-štěstí...
A když to máš ty takhle reálně před sebou, nevím, co bych poradila...Asi záleží, jak moc dobrou práci máš-perspektivní, dobře placenou, atd. Pokud by přítel sehnal dobré místo a já bych měla šanci najít si tam práci-což po VŠ předpokládám máš-asi bych šla za ním....Jinak nevím, co bys chtěla dát za ultimátum-pokud tam má dobrou práci a je tam rád, způsobíš jen, že se bude cítit pod tlakem...Jsi mladá, já bych do toho šla-ale jen pokud bych si byla jistá, že přítel je něčeho takového schopný i pro mě Přeju ti, ať se dobře rozhodneš

Ahojky Viktorky, chtěla bych slyšet váš názor. Chodím s přítelem skoro dva roky. Poznali jsme se na vejšce v Praze.A poté co on skončil tak dostal lákavou nabídku na práci v snad nejošklivějším městě v ČR,Ustí nad Labem. Já pracuji v Praze a na jednu stranu bych už s ním chtěla bydlet,ale na druhou se mi nechce zahazovat moji práci jít do neznáma a ještě někam kde se mi nelíbí. Vždy když se s přítelem na toto téma bavíme tak to skončí u názoru, že tomu necháme volný průběh,ale vidím, že volný průběh po půl roce takového vztahu na dálku už moc nejde. Dávání ultimát,ale není můj styl.