S manželem mám synka 4 měsíce, už rok miluji jiného. Jsem sobecká když chci synovi vzít tátu?

Tak to mám za sebou. Manželovi jsem řekla skoro vše. Nejdříve byl
překvapen, pak se naštval, nakonec mi v klidu oznámil, že už má stejně
přes 2 roky milenku, tak ať mám klidně milence. On jí měl už v době,
kdy si mne bral. Prý se se mnou nerozvede a že nikam odcházet nebudu a
budu s ním. Po pravdě, to jsem opravdu nečekala, opravdu jsem se v něm
hodně spletla, jsem husa já vím. V každém případě, stěhuji se k
přítelovi, asi to bude ještě bouřlivé ale výčitky už opravdu nemám.

Jen pro informaci, asi jsem už přecitlivělá ale už je to na mne moc. Manžel měl přijet minulý pátek, od úterý minulého týdne mi tvrdí že v pátek opravdu přijedou. Dnes je středa další týden a manžel nikde. Prý čekali na náklad, jeho mamka se ale prořekla, že už ve čtvrtek minulý týden psal, že se nevrátí, že jedou do Portugalska a pak Belgie.
Po pravdě mi manžel vůbec nechybí, s přítelem jsme stále spolu a je to príma. Chci to ale manželovi říct že od něj odcházím aby bylo jasno, už mne opravdu nebaví z něj dělat blbce.

že to není o povolání ale o lidech,znám dvě,co mají manžela co jezdí s kamiónem,když ty tátové přijedou věnují se dětem a rodině,aby se užili.Myslím,že je to povolání jako každé jiné,akorát tohle je náročné na čas........,manželky musí zvládat vše bez nich ,což je také asi docela náročné

Tak to jsi šťastná žena, tem můj mi tvrdí přijedu v pátek odpoledne, a mamce den před tím řekne že přijede až v sobotu že to nestihnou. Když mu do telefonu řeknu, ať mi nelže, ať raději říká že by chtěl přijet ale že neví jak to bude, tak mlčí. On vlastně mlčí celkem dost, moc si spolu nepovídáme. S těmi dluhy máš pravdu, byla jsem hodně překvapená, dokonce jsem tenkrát přemýšlela že se nechám rozvést. Právník mne ale ujistil, že v případě že jde o dluhy předmanželské, tak by je po mně neměli chtít.

O tom se s ním bavím už od té doby co jsme svoji, vlastně už o pár let
déle. Před měsícem jsem ho prosila aby zůstal doma, práci by tu měl
zajištěnu a pro pohodový život by nám to bohatě stačilo, on ale přece
musí vydělávat, ta práce ho baví a nejméně 10 let chce ještě jezdit.
Když
jsem mu řekla, že toto není život, že takto žít nechci, že ho kluk
skoro nebude znát, tak odpověděl, že jsem si ho tak vzala, tak s tím
tak musím žít. Mnohokrát jsem si říkala, že jsem udělala chybu že jsem
si ho vzala a když mi toto řekl, tak jsem probrečela celou noc. Už jsem
se ale rozhodla, nechci ho tahat za nos, tento víkend mu to řeknu.

Nechci se toho tvého zastávat- vůbec ne- ale můj manža mi také vždy říká , kdy by CHTĚL přijet, ne kdy přijede. Nejdřív jsem z toho bývala špatná, pak jsem si to přebrala. On si každý z nich myslí, že dojede domů před zákazem, ale stačí nějaký karambolna silnici před nima( a těch je denně hafo) a to jejich plánování je v čoudu...
Spíš by mě zaráželo, že má dluhy a ani nevíš kolik- pokud by se s ním cokoliv stalo, věřitelé se vrhnou po tobě.... Jakmile nemáte mezi sebou tolik důvěry ,aby vyložil karty na stůl on i ty, jde váš vztah do kopru tak jako tak- ať už budeš mít přítele, nebo ne....

co mu říci vše na rovinnu,pobavit se o všem,dát mu šanci,aby vše napravil a urovnal,řekni mu co Ti vadí,že takhle dál žít nechceš,že buď budete žít jako rodinna,myslím,že i když jezdí kamiónem,tak se dá.Nebo,že si půjdete každý svou cestou,nebudeš si pak nic vyčítat,když se nic nezmění.........Ale myslím,že to otevřennej rozhovor bude chtít každopádně

V tomto má přítel jasno a já také. Chtěla bych časem ještě jedno a když
jsem mu to řekla, tak byl nadšený. On si myslí, že to bude kluk ale má
smůlu, bude to zase holka.

Přítel je opravdu moc hodný, má rád děti a to se mi na něm líbí. Navíc
jsem s ním v takovém klidu, za rok co se známe, dodržel vždy co slíbil
a hlavně, vždy mluví na rovinu i v případě, že se mi to nebude líbit a
to opravdu oceňuji a to u chlapů zase tak obvyklé není.

Ano, pokud srovnám manžela a přítele, tak v tomto jsou oba naprosto
rozdílní, manžel mi moc věcí neříká, o tom jaké má dluhy a z čeho, jsem
se dozvěděla až po několika letech a to ještě náhodou. Vadí mi takové
věci, jako že má přijet v pátek, ve čtvrtek večer mi tvrdí, že přijede
určitě v pátek odpoledne ale jeho mamka už od středy ví, že přijede až
v sobotu večer. Říkám mu to stále dokola, že mi má říkat pravdu a
stejně je to stále to samé.

každopádně,jestli k manželovi nic necítíš,asi nebudeš v manželství šťastná,záleží,jak to bude snášet Tvůj manžel,až mu správu povíš,nebo popř.se tak rozhodneš......

Myslím,že by jsi měla vše zvážit,pro a proti,jestli nemáte s manželem jen krizi,nebo jestli je to dlouhodobější,kdy Vám to nefunguje,nejde to třeba slepit.A jestli s tím druhým budeš opravdu šťastná,bude ochoten s Tebou založit rodinu.Protože rozvod není nic pěkného,to vím,ze svého okolí,i dítěli můžeš pěkně zamotat hlavu.........,když se o péči budete střídat a to okolo............

Před rokem jsem neplánovaně otěhotněla, těsně potom jsem poznala jiného muže. Myslela jsem že náš románek brzo skončí ale jsem s "milencem" víc než z manželem. Manžel je kamioňák a je stále pryč a když je doma, tak myslím jen na to, že chci být s tím druhým. Vážně uvažuji že od manžela odejdu, je to hodně sobecké k synkovi? To jediné mne stále brzdí.

Ten druhý má dcerku už starší, k dětem se chová moc hezky a mého synka má opravdu rád. Máme spolu hodně společných zálib, prostě mám pocit že jsme se měli poznat. Prožívám s ním něco tak krásného jako nikdy předtím. Manžel je můj první, je mi 29 let a s manželem jsem s přestávkami už 15 let.

Jedna kamarádka mi říká běž do toho, když budeš šťastná tak i synek bude šťastný. Druhá kámoška zase říká kašli na to, za chvilku tě to přestane bavit.

Já vím, rozhodnout si to musím sama, zajímá mne váš názor. Děkuji