Osamělost

Nevím kdo jste ale jsem také sama je mi 43 a mám rs už 5 let ráda bych si trocu popovídala ale nemám s kým tady v Kamenickém Šenově jsou místa která jsou pěkná občas se o městu mluví v televizi nevím jak vy ale já se sklerozou nedokážu zatím vyrovnat i když de o to snažím. Rs je pro všechny kdo ji máme velkou přítěží.Pokud se vám bude chtít můžete zavolat na císlo 487722111 ráda se s vámi seznámím a le nebaví mě psaní špatně vidím a píšu chyby které mi vadí a jsou vyčítány.Jý kdyř píšu požitám u toho i tak napíšu chyb dost tak je prosím omluvte a rozveselte se .Já mám ted dobrou ná ladu z rs si dělám legraci a mám vyhráno.To mi poradila psychiatrička zkuste to také jde to docela lehce.S pozdravem Jana Novotná Dlouhá 172 Kamenický Šenov psč 47114 mám icq a skzpe vše najdete pod novotnajskou to je má přezdívka
fotku sice mám ale neumím ji zadat do pc.tak se ozvěte jsem na pc zase zítra kolem dvou odpoledne budu hledat pro muže práci ,je v crystalexu Nový Bor volat můžete už ráno po 9 hod. snad už budu vzhůru Jana

Nevím kdo jste ale jsem také sama je mi 43 a mám rs už 5 let ráda bych si trocu popovídala ale nemám s kým tady v Kamenickém Šenově jsou místa která jsou pěkná občas se o městu mluví v televizi nevím jak vy ale já se sklerozou nedokážu zatím vyrovnat i když de o to snažím. Rs je pro všechny kdo ji máme velkou přítěží.Pokud se vám bude chtít můžete zavolat na císlo 487722111 ráda se s vámi seznámím a le nebaví mě psaní špatně vidím a píšu chyby které mi vadí a jsou vyčítány.Jý kdyř píšu požitám u toho i tak napíšu chyb dost tak je prosím omluvte a rozveselte se .Já mám ted dobrou ná ladu z rs si dělám legraci a mám vyhráno.To mi poradila psychiatrička zkuste to také jde to docela lehce.S pozdravem Jana Novotná Dlouhá 172 Kamenický Šenov psč 47114 mám icq a skzpe vše najdete pod novotnajskou to je má přezdívka
fotku sice mám ale neumím ji zadat do pc.tak se ozvěte jsem na pc zase zítra kolem dvou odpoledne budu hledat pro muže práci ,je v crystalexu Nový Bor volat můžete už ráno po 9 hod. snad už budu vzhůru Jana

Můj muž je také v zahraničí,ale už 12 let.Jezdí jednou za měsíc domu.Jsou to krásné chvíle,kterých si nesmírně vážím.Ale jsem i tak sama.Každý mi říká,že už musím být za ty roky zvyklá,ale nejsem.Čím jsem starší,tím je ta samota horší.Bohužel,jsme na tom podobně.Jednu dceru mám na škole,druhá ještě chodí do školy.Kolikrát jsem si říkala,jak ten život uteče a než se ohlédneš,je ti o 10 let víc.Jsem na vše sama.O mužských pracích doma,nemluvě.Taky jsme se museli rozhodnout ze dne na den...peníze nám velmi pomohli..Máš úplnou pravdu,že někdy se daří a někdy je člověk na dně.Jsme z toho už venku,ale cena je vysoká:samota.Bez člověka,kterého miluješ a on miluje Tebe,se opravdu žít nedá...

tak to máme podobné s rodinami, my držíme taky při sobě, jenom já jsem spíš v pozici tvé mámy. Mám 21 letého syna, který 18. června odjíždí za manželem a já tu zůstanu sama. Už se na to připravuji a přestože to bude těžké, nechci aby se můj syn cítil za mě odpovědný a chci aby se postavil na vlastní nohy. Já a můj muž mu budeme dělat záchranou síť, když nás bude potřebovat.Moc tě zdravím

Já bych se na tvém místě určitě osaměle cítila..můj taťka sice není v zahraničí, ale musel za prací do Prahy, protože jsme se zadlužili a podnikání mu přestalo šlapat...většinu týdne je tedy tam a vím, že je proto mamka trochu smutná...Ona to samozřejmě neřekne, ale já to na ní poznám. Má sice nás a bydlíme s ní, ale nedovedu si představit, že by v tom baráku byla úplně sama-takhle jsem doma já, brácha, nebo i přítel, pes-nenudí se. Ale bratr se bude brzo stěhovat pryč, takže jí doma zůstanu aspoň já...plánujeme totiž okupovat s přítelem podkroví našeho domu Tohle pro nás není ideální stav, protože my jsme jako rodina vždycky drželi pohromadě, trávili spolu hodně času..jenže se blíží čas, kdy si budu vlastní rodinu tvořit já sama a byla bych nerada, aby mamka byla doma sama...
Myslím, Vozlenko, že každý má milovaného člověka rád vedle sebe, jenže někdy to prostě tak nejde...

no můj nároz je asi hodně ovlivněn tím, že můj muž po 18 lechech manželství odešel pracovat do zahraničí a je tam už skoro 3 roky. Odešel tam opravdu kvůli penězům, ale ne proto abychom si mohli koupit lepší auto, lepší dovolenou a hromadili věci.Odešel proto, abychom nepřišli o střechu nad hlavou. Holt někdy se daří a někdy ne. Když se po tolika letech společného života ocitneš na všechny drobné radosti i starosti sama, která z nás by se necítila osaměle ? Můžu trávit čas se spoustou lidí, ale ten jebližší je jenom jeden.Je to jenom muje zkušenost a nikomu ji nevnucuji, jenom jsem chtěla říct , že docela chápu lidi, kteří se osaměle cítí.

Díky za názor. Myslím si ale, že věk opravdu rozhodující není-moje maminka je starší než ty a dívá se na to stejně jako já
Určitě je rozdíl v osamělosti dobrovolné a nedobrovolné, to nepochybně. Já také neříkám, že nejsou osamělí lidé, kteří by svůj život chtěli vést jinak, to určitě jsou a není jich málo...Ale myslím, že když člověk hledá, vždycky si nějakého člověka s kterým může trávit volný čas najde. Já si třeba nedovedu představit, že by přítel pracoval třeba v jiném státě a on se na dívá stejně, také by to nechtěl-tohle by pro nás dva opravdu nebylo, hrozně by se nám stýskalo, to radši oželet méně peněz, ale prožívat spolu každodenní radosti Protože stýskání a osamělost je smutná věc

asi ti budu trochu oponovat.Je mi taky o hodně víc než tobě.Osamělost není jenom o absenci vnitřního světa. Nemám pocit, že bych ho neměla, ráda čtu, mám ráda filmy, zahradu, mám psa a papouška ale když jsi sama pořád víš že tě doma nikdo nečeká, je to ubíjející a to tě potom ani tvoje záliby netěší. Podle mě rozdíl, když je někdo sám, protože chce a když je někdo sám, protože ho k tomu donutí okolnosti. Což je i můj případ. Jsem ráda sama a nikdy se nenudím a když už ano, tak protože sama chci. Ale občas se přesto cítím osamělá, když není vedle mě několik měsíců blízký člověk.To si potom vážíš každé chvíle, kdy s tím druhým můžeš být. Já se vždy těším na to, až se ráno probudím a nebudu sama, vychutnám si ranní kávu, kterou mi někdo uvaří.

Co mě baví?Vaření,pečení pro mou rodinu..Povídání si o čemkoli s přáteli..Nemám ráda ticho..Jsem hodně upovídaná a tím to je,že nevydržím být bez komunikace s okolním světem..Internet je dobrá věc pro komunikaci,pokud nenarazíš na člověka zlého...já bohužel už narazila.Nebylo to nic příjemného.Těžko člověk uhádne co se pod anonymním jménem zkrývá..

A co Tě baví? Já se vždycky naopak těším, na ty večery, které mám jen sama pro sebe a nikdo mě neruší.

Internet je výborné okno do světa, s ním nikdo sám není. Hledej tam informace, komunikaci, nebo zábavu, prostě k čamu sama tíhneš.
Pro mě je internet lepší, než televize, protože tady si můžu sama určovat co si budu domů "vysílat".

Angelwoman,
to je přesné. ano. Neumíme být sami. Ba řekla bych to ještě dál: neumíme být bez činnosti. Celý den zaměstnáváme své tělo různými činnostmi, věčně nám hraje někde hudba, obklopujeme se věcmi a lidmi, tvoříme si prostředí, kde se nebudeme cítit sami, protože neumíme být sami a neumíme NIC NEDĚLAT.
Neumíme vnímat přítomnost, jen tak, bez požadavku na cokoliv. Dávno jsme jako lidstvo zapomněli, jaké to je být sám se svou duší. Jako bychom se sami sebe báli, co se o sobě dozvíme...

Díky že jsi mi napsala svůj názor a pohled na samotu.Já jsem sama hlavně večer.Je doma velké ticho...Děti spí a já jsem v tom tichu uplně ztracená.Můj život je taky bohatý,mám děti,psa,muže,lidi co mám ráda ale ti semnou nejsou v tom tichu večerním.Muž je ve světě,děti spí a přátelé jsou se svými rodinami..Děkuji za tvoje milé povídání čauky

Je to možná zvláštní, ale jak pozoruju lidi okolo sebe zdá se mi, že lidé neumí být sami..Pořád potřebují ať se okolo nich něco děje, v práci, s kamarády, atd. a když pak jsou chvíli sami doma, neví co by a jak se zabavit...Vím, že to není samozřejmě případ všech a že jsou lidé, kteří se sami opravdu cítí, ale mám pocit, že je i mnoho těch, kteří si prostě neumí občasnou samotu užít a že z ní snad mají dokonce strach...Moje mamka říkala, že nemá ráda lidi, kteří si nevystačí chvilí se svými vlastními myšlenkami a já to mám podobně. Chvíli občasné samoty, kdy si můžu utřídit celý den v hlavě, popřemýšlet si či úplně "vypnout" jsou pro mě krásné chvíle, které k životu potřebuju.
Moc bych přála všem lidem, aby neměli pocit samoty a pokud je už něco takového potkalo, aby se s tím uměli poprat Já sama jsem myslím zažila několik situací, kdy by si ostatní lidé mohli říct, jak jsou osamělí, ale já jsem to tak nikdy nevnímala...možná to bude tím, že mám svůj bohatý vnitřní svět a že jsem měla vždy mnoho koníčků a nikdy se nenudila..Ve chvíli kdy jiní lidé přechází po pokoji od ničeho k ničemu, nudí se a touží po přítomnosti někoho jiného, já si čtu, věnuju se svým koníčkům nebo si třeba jen tak přemýšlím...I na samotu může existovat hodně pohledů...

Čauky.Nevím zda se můžu připojit k vašemu povídání.Jsem tu ode dneška.Jsem pořád sama.Muž je ve světě a já se doma nudím.Mám 2 děti.Ráda bych si našla zpřízněnou dušičku na popovídání o všem možném.Když nás bude víc,tím lépe.Je mi 35 let.Jestli si chce někdo povídat,stačí písnout. Už když se rodíme,pláčeme,že jdeme do velkého světa bláznů..Mějte se líp než já.Čauky

Osamělost je zlá, ale každý s tím může něco dělat-vždyť sama vidíš kolik lidí ti napsalo,my všichni na tebe myslíme,říkáš, že máš dceru.Zažila jsem také hodně samoty, ale dala jsem si inzerát ,už jako stará,seznámila jsem se s nejrůznějšími lidmi-zkus to !!!

Ahoj. Já jsem se dříve také cítila dost osamělá. Ani se mi nechtělo z práce domů, když jsem věděla, že tam budu sama. Před dvěma lety jsem si pořídila pejska a už mě ani nenapadne sedět v práci dýl než musím. Domů se těším, protože vím, že tam na mě pejsek čeká a hrajeme si, povídáme, jdeme ven a přes pejska jsem potkala také dost lidí. Myslím že pro človka, který je sám, je zvířátko super rozptýlení. Nemá čas se zabývat sám sebou. A nemusí to být jen pejsek, ale třeba kočka, želva, křeček.

to vlastně nevíš co to je osamělost,když máš komu zavolat nebo se sejít.Jsem sama bez příbuzných jen s dcerou,která je sice dospělá ale na mně závislá.Jsem introvert a tak nemám bližší známé- těžko se otevírám.Měla jsem 2 kamarádky a ty mě umřely,zbyla jedna 200km daleko.Nějak jsem se rozpovídala,co.

Jsem také jedna z těch,která je v davu lidí,stále sama a táhne se to se mnou celý život..Neumím se tomu vzepřít,přesto že bych to chtěla.Jsem samotářka.Mám pár kamarádek,ale každá bydlí někde jinde,takže zbývá telefon,nebo občasná schůzka.Tak páááááá

Tohle téma je moc krásné... nechápu proč se na něj takhle zapomnělo... osamnělost je hrozná věc.Člověk se cítí někdy osamělý i když ví že je s ním spoustu lidí. Já to alespoň někdy tak mám.Pravá osamělost je ale mnohem horší... myslím že pro každého, i pro toho největšího samotáře je důležité aby při něm někdo stál...

Ahoj Zuzi,dlouho ses neozývala.Už jsem se po tobě ptala v klubu třicátnic.Já naštěstí se sama necítím,mám bezva manžela,jenom jsem nezaměstnaná,5letá dcera chodí do školky,manžel je v práci,a tak na mě občas padne splýn.Práci hledám,ale zatím marně.Takže ted v zimě brousím po internetu.

Ahojky Zuzi,taky vím co je to osamělost,sice mám 2 děti a manžela ale hluboko v duši jsem taky osamělá,a tak mě napadají různé myšlenky atak se bavím počítačem
Taky mám ráda kočičky a mám doma dvě.jestli chceš tak ti napíši email,Rena

Určitě máš pravdu,sdělená starost,poloviční starost.Ikdyž od těch bolestí TI to asi moc nepomůže. Zvláště když je na to člověk sám.Kočky se mi taky líbí.Ale bydlíme v bytě.5 letá dcera kočky miluje,a stále naléhá,a když ne kočku,tak aspon křečka.Asi je po mě.Já jsem domů tahala kde jaké zatoulané i nezatoulané zvíře.Jenže jsme bydlely na vesnici v domku. Myslím že ta kočka je dobrý nápad,nebo ten maličký jorkšírek je taky moc pěkný.

Kočky začínám mít ráda čím dál víc.
Fascinuje mě, jak jsou nádherné, něžné, a hrdé.
Je v nich něco královského, ostatně lev - jakožto král zvířat - je také kočka. Ta vznešenost, mrštnost, obratnost, ale také přítulnost, to je nádhera sledovat. Od koček se máme hodně co učit.
Kočička jako domácí přítel a terapeut, to je výborný nápad!

Zuzi myslím, že s tou kočičkou je to skvělý nápad . Hned by jsi nebyla tak osamělá a užila by jsi s ní určitě i spoutu legrace. Taky doma kočičku máme a je to výborný společník, velký mazlíček a práce s ní je minimum .

ok.. ja vecer obcas nakouknu, jsem tu pomerne pravidelne odpolko.. zitra ale nevim, jdu na kontrolu na chiru, minulou stredu mi sundavali sadru z ruky.. kazdopadne rada napisu a co se tyka pripadnychrad tak co budu vedet rada a ostatni zjistime na netu. .

Už jsem se k tobě na stránky dívala a večer ti napíšu v mailu něco víc, než se dá psát tady, ano? Už se na to těším, aspoň budu mít co dělat a budu si s někým povídat. Třeba mi i poradíš s těma stránkama
Děkuji za kočičku, je nádherná

urcite umela.. mail tam je, napis, odpovim a domluvime se, nakonec tam uvidis i ten mustr... staci se zaregistrovat...

urcite umela.. mail tam je, napis, odpovim a domluvime se, nakonec tam uvidis i ten mustr... staci se zaregistrovat...

já chodím na net nepravidelně, sice jsem celý den doma, do práce nechodím, ale zase nevydržím u toho sedět tak dlouho, protože mne potom už bolí celé tělo. Tak jenom po chvilkách, ale i to je dobře. Podívám se na tvoje stránky a jestli je tam uvedený mail, tak ti napíšu.
Bavilo by mě taky udělat si stránky, mám ráda kočky a chci si vzít nějakou z útulku. Tak třeba kočičí stránky by se mi líbily. Jenže nevím, jestli bych to uměla, jsem teprve začátečník ...

ja sem chodim vetsinou rano pri kafi a odpoledne v tuhle dobu..jinak jsem take v duhcodu,ale uz starobnim.. kdybys chtela napsat maila, nez budes mit stazenyho Skype, jeslti tedy chces napsat, tak mrkni na ty stranky, co jsem psala rano adresu a tam lze napsat.. jinak ty stranky jsou fajn zabava a muzes si je take sama udelat, je tam na ne jendoduchy navod...