Jak ste na tom s důvěrou k věrnosti partnera?

záleží na tobě jak moc do toho chceš "šťourat". Možná, že opravdu tvému příteli jen dělá dobře, že má kontakty na různé dívky. Někdy si tím chlapi prostě jen něco dokazují a kolikrát sami ani nevědí co a proč to dělají.
Pokud by ses v tom chtěla šťourat můžeš se v jeho telefonu kouknout na výpis volaných čísel jestli jim také volá nebo jestli je jen shromažďuje v mobilu. Možná, že tě chce k něčemu vyprovokovat, proto to dělá docela okatě, přeci kdyby těchtěl podvádět bude se snažit to skrýt. Některým chlapům dělá dobře když jejich partnerka žárlí, jen to nesmí překročit jisté meze.

Jinak já osobně procházení mobilu nedoporučuji, kolikrát si pak člověk vyvodí špatné závěry ze zcela nevinných věcí a užírá sám sebe. Myslím, že mezi partnery by jisté věci měly být opravdu jen soukromé a mobil mezi ně určitě patří.

Já myslím, že to tak úplně běžné není, na druhou stranu, co je běžné a normální? Možná, že patří prostě mezi ty chlapy, kterém dělá dobře, mít telefon naditý telefonními čísly nejrůznějších žen Já myslím, že nemá cenu toto řešit, pokud se k tobě jinak chová hezky a nechceš se ho na to ptát proč to dělá, neřešila bych to. Myslím, že nebude jediný, který je takový sběratel čísel

Ale já sem se neptala na důvod proč to dělá, je mi jasný, že to ví jen on Ani jsem neprosila o radu, co mám dělat, jen o názor, jestli je to běžný

Třeba je sbírá Ne, vtipkuju No a co si takhle s ním o to promluvit? My ti příliš poradit nemůžeme, jen tvůj přítel ví, proč to dělá

Zajímal by mě váš názor...

Přítel má spoustu známých, když se však mrknete do jeho telefonního seznamu většinu čísel známých z chlapslé části v něm vůbec nenajdete. Zato čísly na něžné pohlaví se to jenom hemží. Většina z nich je uložena ještě pod vtipnou zdrobnělinou jako např. zuzanečka, šárinka, mýválek,... Podařilo se mi s tím už srovnat a jeho telefon neřešit... Ale hodně mě mrzí, když vidím, jak ho ty telefoní čísla zajímají Třeba nedávno jsme spolu potkali jednu známou. Když mi diktovala číslo, abych se s ní mohla na něčem domluvit, musela si ho svědomitě zaznamet i moje drahá polovička Čerstvý zážitek mám i ze včerejška, kdy si zapisoval číslo mojí kámošky a domlouval se s ní, jestli má zastavit na pokec, když ji potká... Přitom si s ní nikdy neměl moc co říct.

Přijde mi to divný, když v jeho telefonu přitom nenajdete třeba ani číslo na jeho spolupracovníka, s jehož partou jezdí do práce.

Neví, že mi to vadí. Jinak je přítel moc fajn, trávíme spolu spoustu času, snaží se mě brát na všechny svoje akce - jsem to já, která je občas odmítám s tím, že oba potřebujeme být se svými přáteli někdy sami Snažím se mu věřit, ale přesto se někdy neubráním černým myšlenkám. Když je to čerstvý, tak mi to vnitřně hodně ubližuje a celkově ubíjí. Zajímalo by mě, jestli je tenhle zájem o čísla běžný a jestli jsem jen moc velká citlivka nebo nebo jestli by vám to taky trošku vadilo. Prostě jak vidíte vy.

Neboj, ja sa z toho nejako vylížem...aspoň viem na čom som a som pripravený... aj na horšie chvíle. A keby to prišlo, tak aj tak s tým nič nezvediem...Nakoniec prípadnému trt káčovi ju pribalím ako darček...

Tak takovou manželku ti opravdu nezávidím

Ak môžem za seba, tak partnerke veľmi nedôverujem. Čo sa týka mobolného telefónu zastáva názor, že je dobrý na to, aby manželka po milovaní zatelefonovala manželovi kedy príde z práce domov...

Já svému příteli věřím A snažím se o to za všech okolností, důvěra-a to oboustranná-je pro mě ve vztahu velmi důležitá. Samozřejmě, že člověka občas napadají různé černé myšlenky a domýšlí si něco tam, kde nic není, ale je potřea tohle ovládat. Důvěra je podle mě ve vztahu stěžejní - a ještě důležitější je najít člověka, který si jí zaslouží

Tak to mě teda minulé přítelkyně netrápí. I kdyby jim to nevím jak klapalo předtím, tak si myslím, že ted je to úplně jedno. Z nějakého důvodu se spolu rozešli a teď je přítel se mnou a to, co kde dělal s kým mě nezajímá. Respektive bych to ani nechtěla vědět. Jen vím, že měl předtím vztahy tak 3-6 měsíců, ne delší a se mnou je 4 roky. To mi stačí. Ani nevím, kolik těch přítelkyní měl, ale myslím, že lepší je nevědět

ještě o tom "sondování". Taky jsem měla občas chutě se o jejich vztahu dozvědět něco víc ale nakonec jsem došla k názoru že nikomu to stejně nepomůže a tobě to může akorát tak ublížit. Já bych se tedy asi nemohla milovat s přítelem, kdybych věděla že třeba zrovna takhle se milovali oni dva Ne nadarmo se říká "sladká nevědomost". A navíc - po každé když si člověk najde někoho nového tak začíná s čistým štítem - minulost ho nezajímá a má oči jenom pro současného miláčka. Tak proč se tím trápit? Ty už se taky nezajímáš o bývalé své partnery...

Hele, mluvíš mi z duše Se současným přítelem jsme spoluuž tři a půl roku a už spolu taky bydlíme. Ne že by mě štvaly všechny jeho bývalé přítelkyně, ale jen jedna konkrétní-ta úplně poslední. Teda ne že by mě to tak extra trápilo nebo bych se tím nějak cílené zabývala nebo tak něco, ale zkrátka občas na to člověku myšlenky přijdou. Oni byli spolu docela dost dlouhou dobu a taky spolu bydleli a podle toho co říkal ( i když je jasné že každý si něco přibarví ke svému prospěchu,že ) to byla teda docela ¨fůrie. Já jí taky znám už zdřívějška a je fakt žeto není zrovna člověkse kterým toje jednoduchý - hodně jemně řečeno. A tak měobčas napadne - sakra tak proč se s ní už dávno předtím než mu dala ona kopačky nerozešel on sám??A na to žárlím jak blázen.Protože kdyby mu ona kopačky nedala, tak spolu dneska třeba vůbec nechodíme. A přitom na ní není nic extra, není ani hezká - ani vnitřně a ani navenek...Tak nechápu co naní bylo tak úžasnýho, že se s ní nedokázal rozejít. Vím že tohle řešit je úplná pitomina, protožes přítelem se moc milujeme a stoprocentně mu věřím. Takže se netrap, každý trochu zakolísá ve slabé chvilce

Ahoj,
já musím říct, že mě provází takový zvláštní druh žárlivosti. Nejsem typ, co by dělal příteli scény nebo mu prohlížel mobil či jiné věci - na takovou úroveň bych neklesla. Ale vadí mi představa s předchozíma přítelkyněma. Přede mnou přítel neměl žádný vážný vztah, nejdýl 3 měsíce (což nechápu, proč mi to tolik vadí), ale já jsem prostě potřebovala vědět o všem co se mezi nima dělo. Přitom třeba vím, že k pohlavnímu styku nedošlo, ale vadí mi, že nevím, k jak moc intimním záležitostem u nich došlo. Jsme navzájem svoji první ***uální partneři a taky své první dlouhodobé vztahy - 2 a půl roku, 2 roky spolu žijeme. Nejsem vychovaná v puritánské rodině, mám zcela normální rodinu, ale jsem hodně stydlivá. Trvalo mi hodně dlouho než jsem se naučila řešit intimní záležitosti s přítelem, s nikým jiným bych je nikdy nebyla schopná řešit. Nechápu co to se mnou je, neznám nikoho, kdo by měl podobné pocity jako já, fakt si říkám, že jsem nějaká divná. Musím taky říct, že já jsem na tom se vztahy nebyla nikdy dobře. Jen samé dlouhodobé neopětované lásky, pak jeden tříměsíční vztah - nic moc, a po tomto vztahu až po roce a půl jsem našla svého přítele. První *** až ve 20 letech a ještě třičtvrtě roku po tom jsem se před ním styděla.
Ted je už všechno v pořádku, máme spolu krásný láskyplný vztah, oba si 100% věříme. Ale pořád mě zajímá, jaké intimnosti zažil už přede mnou. Zajímalo by mě, jestli jste se s tímto u někoho nesetkaly a co si o tom myslíte?

souhlasím s kuchtickou, důvěra je ve vztahu mooooc důležitá. je to známka zdravého vztahu.

víš,neříkám -"nikdy" nikdy zbytečně.

Nikdy neříkej nikdy

S přítelem jsme 5tý rok,taky jsme měli období "pausy"kdy jsem měla někoho jiného. Ale po 3 měsících jsem zjistila,že potřebuji někoho ,koho znám,kdo mi bude ve zdraví i nemoci na blízku,kdo pohlídá děti, a ke komu se můžu kdykoliv přitulit. Vrátili jsme se k sobě a dneska už bych ho nevyměnila. A důvody tříměsíční pausy?-nevěra to nebyla,nejdříve jsme se rozešli.Neustálý nezájem z partnerovy strany,a neuměl si určit hodnoty života.Dnes už je má-má syna -a mě- a nikdy bych mu nekontrolovala ani kapsy,a už vůbec né mobil. Jednou je to soukromí a dopis na jeho jméno bych taky nerozbalila.A kdyby náhodou mu z kapsy vypadl nějaký vzkaz,tak ho šoupnu do koše!!! Není nad přísloví- CO OČI NEVIDÍ SRDCE NEBOLÍ. A kolikrát je situace třeba úplně jiná než se zdá. Takže já věřím,že má rozum,že miluje jen mě.

Spousta chlapů se nedotkne ani ženský, která se před nima svlíkne, když jim to ve vztahu klape.... Důvodem nevěry u obou pohlaví je nespokojenost ve svém vlastním vztahu. Neříkám, že by ten vztah chtěli třeba opustit - problémy jsou třeba jen maličkosti. Spousta ženskýh, co třeba nemá se svým partnerem *** to zkouší s jinými protože to chce taky jednou poznat a přijde jí, že není fér že ten její ho má vždycky... (příklad ) Nevěru sice neschvaluju, ale chápu, proč to lidi dělají. Mě byl můj bývalý taky nevěrný. Žralo mě to hodně dlouho, navíc jsem dost hrdý člověk a vyšla jsem z toho jako úplná husa, takže mě to žralo o to víc...Ale vím proč mě podváděl a i když je to neomluvitelné, poučila jsem se z toho...

Partnerovi důvěřuji a zároveň nekontroluji - tzn. mobil nekontroluji, kapsy neprohlížím...protože, pokud by se zamiloval jinde, poznala bych to určitě i na jeho změně chování...a pak, proč malovat čerta na zeď, pokud na něco negativního neustále myslím, spíš si to přivolám, takže žiju dneškem a užívám si toho, co je tady a teď, nechci myslet na to, co by kdyby...stejně nedůvěrou bych partnera spíš dusila, protože bych ho nechtěla pouštět za kamarádama a tak ... každý potřebuje kousek soukromí a nemít pocit vlastnictví

A co se myslí tou příležitostí? Když se na partnera nějaká ženská usměje? Když se před ním svlíkne? Když s ní zůstane o samotě? Myslím, že "příležitost" se většině lidí naskytne poměrně často - jde o to, zda ji chcem nebo nechce "využít". Proto o tom moc nepřemýšlím, to bych se pak musela žárlivostí zbláznit. Myslím, že partnerovi věřím, ale ruku do ohně bych za něj nedala - to ostatně ani za sebe. Přece nemůžu dopředu přísahat, že při nejlepší vůli nikdy neujedu!

u nevěry je vždycky někdo první, kdo se proviní. Oba mají vinu asi v tom, že měli problémy. Ale jeden má vinu větší, když to řeší nevěrou a ne vyřešením rodinných problémů s partnerem. To se pak tomu druhému těžko odpouští nebo zapomíná. Když mají neshody spolu, dá se to nějak urovnat. Jak je v tom někdo další, je to daleko, daleko horší

dlouho jsem nebyla na netu azjištuji že je tu docela zajímavé téma.Já taky přispěji.S nedůvěrou nemám vlastní zkušenost,jsem vdaná 19 let a důvěřujem si oba pořád stejně jako na začátku,asi mám štěstí na partnera a taky máme krásný vztah.Ale v rodině mám příbuznou která tohle zažívá a řeknu vám že ji teda vůbec nezávidím.Je tedy pravda že v jejím případě nesou vinu částečně oba,ale prostě nějak to nechtěli řešit a ono se to pořád zhoršuje,myslím že tím že se to nechá jen tak se to prostě nevyřeší,jen se to zhorší a člověk je pak nervozní a vůbec to musí být záběr na nervy.

Já svému přítelovi věřím... měli jsme sice období, kdy to vypadalo, že má jinou, ale naštěstí to byl jenom bubák v mé hlave Jsem velice ráda, že ho mám.. ale je pravda.. že nikdy nevím, co se může stat

jsem na tom stejně. možná tím trpím jenom já, že nevěřím, ale nemůžu si poručit důvěru. Nebudu dělat naivku nebo hloupoučkou husičku, která mu všechno zbaští. Někteří chlapi trpí bájnou lhavostí, nakonec těm lžím začnou i sami věřit

Musím jen souhlasit..buď důvěra je a nebo ne..Nejde ji předstírat..nedůvěřovat je hrozně vyčerpávající..jsem hrozně nedůvěřivý člověk..možná nemám ani proč, ale ač to nedávám znát, tak partnerovi nevěřím..je to hrozné..snažím se, ale přicházím na to, že je to prostě ve mně..někdy si hrozně přeji růžové brýle a být naivní.., kolikrát se člověk trápí a možná jen kvůli tomu, že není schopen si to v hlavě přešrotovat a být pozitivní..Všem ženám, které důvěřují, hrozně závidím a taky fandím...

důvěra buď je, nebo není. Nic mezi tím. žít s nedůvěrou je hrozně vyčerpávající a taky ponižující. Ale nedá se jen tak "nahodit".

taky mně to tak postihla,důvěra už není a taky v tom neumím chodit,jen jsem byla bláhová a pořád věřila,že vše se spraví,ne nespraví ale po čase vše vyprchá a teď žijem vedle sebe,nějak vycházíme,ale snad dožijem stáří dobře,vždyť v důchodu už snad nic takového řešit nebudem.Já jsme se nedokázala rozvést i když je to kruté.

s důvěrou jsem na tom fakt blbě. I když 19 let jsem byla přesvědčená, že mohu manželovi absolutně ve všem věřit. Narušená důvěra se těžko vrací zpět, o to je to horší, když vás zradí nejbližší člověk, kterého máte. Vždycky, když někde chlap podváděl manželku jsem si myslela, že jsou "divná rodina" . žili jsme si vcelku spokojeně a v životě by mě nenapadlo, že tam budu taky jednou patřit. Akorát nevím, co se v takových situacích dělá. Někdo v tom umí chodit, já ne....

Ahoj.Tak tenhle problém je uplně celý o mě.My s partnerem neumíme moc komunikovat a hlavně vyjadřovat svoje pocityProblém je,že jsme na tom oba stejně,takže to je někdy fakt na hlavu Hlavně má ještě tak trochu bloky od bývalky-to byla fakt štěkna a dělala mu scényi kvůli maličkostem a on se teď bojí říct mi cokoliv špatnýho nebo když se mu něco nelíbí.Sice jsme se za vztah ještě vůbec nepohádali (skoro rok a půl) ale pak se třeba od jeho kamaráda dozvím,že se mu (partnerovi) nelíbio před půl rokem tohle a nebo tamto.Někdy si vážně připadám jako idiot a nevím,co už s ním mám dělat. I právě proto už někdy chytám schízy,že někoho má.Přitom uplně neopodstatněle...