když dítě zlobí a zlobí

Zdravím. Zalíbili se rady které tu padají taky bych taky poprosila o radu. Nejsem sice matka, ale právě jsem v anglii jako au-pair a mám na starosti čtyřletého čerta který mě pěkně zkouší. Je neuvěřitelně aktivní tak se pro něj snažím vymýslet nejrůznější hry, ale zavděčit se mu neni tak jednoduché, nesnese prohru a u ňákého malování či kreslení nevydrží ale neustále běhat po bytě se mi taky nechce a taky to občas skončí pádem po čemž mi ještě nadává do hlupáků a idiotů. V takové chvíli bych mu ráda plácla jednu přes zadek aby si to opravdu pamatoval,ale to bohužel nejde. Potřebovala bych aby mě poslouchal a alespoň zkusil co mu nabízím, jelikož většinu mých nápadů hned zazdí.
Taky bych se ráda optala jak zabavit takového malého grázlíka aby to i pro mě bylo únosné a abych si vybudovala ňáký respekt,ale zároveň přáteský vztah když tu ještě ňejakou tu dobu budu. Hra je jedna věc, ale další problém je když má opravdu poslechnout a jít například spát, přemlouvám ho i hodinu, ale on se nehne a silou (když ho chci vzít za ruku a odvést) to nejde už vůbec, jelikož začne být příšerně agresivní. Děkuji za typy a přeji hezký den!

To fakt funguje, ale nikdo to nepraktikuje, protože je to příliš společensky nepřijatelné. A pak tu funguje zásada číslo jedna:všechno na chvíli pomůže, jakákoliv změna v reakci matky na chování dítěte vyvolá potřebný efekt. Ale pozor, vše funguje díky kouzlu nového, nepoznaného. Jakmile se to opakuje častěji, začne dítě mámu v sámošce překračovat a dále si vydobývat své...

Právě jsem si vzpomněla na úžasný klip. Je to už dávno, co jsem jej dostala. Situace: Obchoďák, maminka s dítětem nakupuje. Dítě ukazuje na zboží, které by si přálo, maminka vrtí hlavou, že ne. Dítě se začíná nafukovat, rudnout, zbývá fakt málo... V tom se matka vrhne na zem, začne kopat, křičet, vztekat se. Dítě v šoku kouká, ani se nehne. Maminka se najednou zvedne, usměje na lidi kolem, popadne šokované dítě a jde. No, něco fakt úžasného. Matka, která to dokáže je fakt machr.

Když jsem chodila se synkem ze školky, zpívali jsme písničky. Nejraději měl Pásla ovečky, protože jsme u toho i dupali a při cupy cupy cup jsme kousek popoběhli. Cesta tak ubíhala hodně rychle a mi bylo úplně jedno, že se na nás lidi dívají. Snažila jsem se vymýšlet spoustu zábavných her, pohádek, říkanek a když začal i přesto divočet, prostě jsem si jednu z těch písniček začala zpívat (už to tu bylo v jednom komentáři zmíněno). Nereagoval hned, ale po chvilce zklidněl. Možná zjistil, že jeho chování nemá žádnou odezvu. K vyplazování jazyku - bylo mi to vážně jedno. Když ho vypláznul, nereagovala jsem, případně jsem ho vyplázla taky. Už ani nevím, kdy ho to přestalo bavit. S úsměvem si vzpomínám na jednu historku s babičkou. Bydlí "za velkou louží" a tak svého vnuka poprvé viděla až v těch úžasných třech letech. Tchýně a babička v jednom ohromně obdivovala jak je vnouček krásný, jak má krásná neodstávající ouška... A milovaný vnouček pochopil, že se o něm mluví, zvlášť o uších, a tak si je ohnul dopředu a říká: "Babi, hehe ". Babička hned spustila, to nesmíš, to se nedělá, atd. Když to nepomohlo u vnoučka, pustila se do mě, ať ho nenechám, že si zničí tak krásná ouška. Prostě super nátlak. Mohla jsem jí stokrát říkat, že si ho nemá všímat, nepomohlo. Po celou návštěvu naše zlatíčko ohýbalo uši a volalo na babičku, ať se podívá a babička pokaždé dostávala skvělý záchvat. Co říct, babička odjela a s ní i ohýbání uší. A já byla šťastná, protože ještě chvíle tchýnina nátlaku a má zlost na tchýni by se, bohužel, zřejmě přenesla na syna. Tím jsem chtěla všem maminkám říct. Zapomeňte na řeči ostatních lidí. Zapomeňte na pocit, že vám dítě dělá ostudu. Není to pravda! Chovejte se ke svému dítěti jako k bytosti, které vám bylo zapůjčeno na pár let. Milujte je, ukazujte mu, co je v naší společnosti přijatelné a co ne, věnujte se mu. Ta doba je tak moc krátká. A nejvíce vážně funguje pochvala, která zde byla zmíněna. Negativní reakce budí negativní reakci. Zkuste to naopak. Říká se tomu vlídná neústupnost.

Děkuji všem za odpovědi.Budu muset zatnout zuby,nebo vymyslet nějaký fígl.

Nám někdy v tomhle věku pomohlo chitit dítko pevně donáruče aby nemohlo kopat. A za chvíli to přešlo.

No, typické období vzdoru...tak přeji pevné nervy. Nic víc bohužel nepomůže.

Dobrý den všem.Mám syna 14měsíců,a nevím co dělat.Začal se mi vztekat.Klekne si na kolínka a padá směr na záda.Když ho zachytím a pokárám ho,občas dojde i na to,že mu dám přes zadek,začne mlátit hlavou o zem,nebo do dveří.Ted se i naučil,že když ho zachytím a položím začne kopat nohama do země.Porad te,už nevím jak dál.Děkuji.

Myslím,že každé dítko má období,kdy zkouší co vydržíme.Moje nebylo vyjímkou,naplácat zadek jsem nedokázala a navíc u švagrové jsem viděla ,že je to stejně k ničemu.Mě pomohlo a už to tady padlo-studená voda,né ledová studená.Byli jsme mokrý sice oba,ale jak se lekla,tak si to zapamatovala a zkusila to atˇnepřeháním ještě2x a pak už jí to nebavilo.A jazýček?Mi si vymysleli pohádku o zlobivé holčičce,co pořád vyplazovala jazýček,až letěla kolem zlá vrána a kolčičce jazýček sebrala.A ta už nemohla říct,že má maminku ráda a nemohla lízat zmrzlinu a zpívat si .Zdá se vám to drastické?Omyl jen jsem zahlídla š***čku jazýčku a stačilo říct...neslyšíš něco?A jazyk byl v pusince a beruška jen s vykulenýma očkama koukala okolo sebe.Mě ve výchově ve všem pomáhali pohádky o zlobivé holčičce.Dcerce je dneska skoro 10 let a věřte nebo ne ty pohádky si pamatuje a občas ,když je nemocná je chce vyprávět.Samozřejmě nakonec vždycky všechno dobře dopadlo a objevila se dobrá víla,nebo neohrožený požárník,či policista,nebo jako náhodou šli kolem dobří lidé a holčičce pomohli.To je moje rada,obojí mám vyzkoušené.

Dalo by se říct,že jsem zoufalá matka.Před chvílí jsem uspala svého synáčka a pobrečela si.To,co některé děti předvádí ve třech letech,to náš Martínek zvládá v roce a půl.Vzteká se,že je fialový,kope kolem sebe,ŠKUBE SI VLASY a řve,jako kdybych mu něco dělala.Toto předvádí výhradně,když jsme ještě s někým.Čím větší obecenstvo má,tím líp.Stydím se za jeho chování i před tchýní,s kterou bydlíme.Je to šikovný chlapeček,ale má chvilky, kdy je neuvěřitelně agresivní.Dnes večer hodil po tchýni tvrdou hračku.Poraďte mi, prosím, v čem dělám chybu.

mam dvoulete dite a miva casto hystericke zachvaty ,nevim jestli je to normalni ,dokaze i hodinu brecet a neda se uklidnit,neco mu zakazu nebo jentak zacne vyvadet ze chce piti a pak ho zas nechce a porad dokola chci nechci,kdyz si ho nevsimam tak vyvadi kdyz mu dam na zadek je to horsi,nevim si snim rady bojim se kazdyho dne co prijde a taky mu neco zakazat,porad musim odvadet pozornost nekam jinam a jsem hrozne unavena.Nejhorsi je ze jsem nervak a nedari se mi to resit moc v klidu vim ze zemne citi nervozitu a proto je to horsi.Uz jsme vyzkouseli snad vse i sprchu ,snad to brzy prejde ,bije nekdy i deti a me.Kdybyste nekdo meli podobny starosti napiste prosim nake rady,dekuju

Děkuju za radu, vyzkouším to, snad to pomůže.

Asi to chce čas a ono to přejde,moje neteř to dělala taky,trvalo to dlouho.Můj syn začal také a já hned v začátku jsem vzala obracečku na maso(takové kleště) a ten jazyk jsem mu scvakla ,,trochu "ne moc ale tak aby ho to zabolelo a řekla jsem že to udělá zase až uvidím jazyk a ukázala jsem mu že si dávám obracečku do kabelky a půjde s námi ven,scvakla jsem ho asi tak 2-3x a byl klid.Přeji mnoho úspěchu.

Moje tříletá holčička pořád všude a na každýho vyplazuje jazyk, už nevím co s ní.Nepomomůže křik, facka ani domluva, dokonce jsem jí i slíbila, když nebude vyplazovat jazyk odměnu, nepomáhá nic, když s ní někam přijdu každý na mě kouká, jak mám nevychovaný dítě, nemáte někdo radu?

Abych řekla pravdu,je to blbé období,
hlavně musíte být důsledná když řeknete,,NE" tak to musí platit a nepovolit,je to kruté,někdy si myslím že jsem to přehnala,ale pak vidím že to má cenu.Zkuste ho (ji) když se vzteká ignorovat a dělejte že vás to vůbec nezajímá a až ho to přejde tak ho chvíli odstrčte a dělejte uraženou.Někdy stačí dát na ***,mé druhé dítě jsem strčila 3-4x posobě pod studenou(sprchu) vodu i s hlavou a příště stačilo říci ,,chceš jít pod sprchu?"a pomohlo nám to.Rychle si vzpoměla a fungovaloto.

Co považujete za zlobení dětí? Tříleté dítě může "zlobit" matku už jen tím, že je zvídavé, neodbytné, všude chce vlézt, všechno vyzkoušet, že si nedává při hře pozor a zašpiní se.
Ale může zlobit i tak, že je nezvladatelné, řve, je drzé a sprosté, neposlechne, utíká na cestu, bije vrstevníky nebo dokonce matku.
Domnívám se, že bití je v tomto případě jen "vytloukání klínu klínem". Může to být opravdu volání o pomoc ("Věnujte se mi proboha!") nebo jen projev vnitřního neklidu. Sama mám doma hyperaktivní dítě (mladší 7 letý syn) a bylo a je to něco podobného. Neustále se nudí. Přesto, že mu zajistíme zábavu (zabaví se jen pohybem, sportem), tak ve chvílích mezi tím prostě zlobí. Třeba zastávka MHD a doba delší než 2 minuty strávená s ním čekáním, je prostě příšerná. Z takového dítka se matka buďto zblázní nebo rezignuje. Naučila jsem se brát to jako fakt a uklidňuji se tím, že ve 40 letech už doufám nebude šplhat po zaplivané zastávce a pobíhat kdovíkde, když máme nastupovat do autobusu. Což znamená, že z toho snad vyroste. Otázka je, zda jeden z nás přežije jeho pubertu...
Takže nevěšte hlavu, nejste jistě sama. Choďte dál mezi ostatní děti, koukejtě co ostatní děti a matky, jak to řeší jiní. Možná zjistíte, že ten váš poklad není zdaleka nejhorší.
Zdravím a přeji pevné nervy.
Dagmar

Nechci poučovat - budu nahlas přemýšlet.
Většinou se tak dítě chová protože něco vyžaduje-pozornost, lásku-,zájem.Možná zjistil, že když zlobí, tak se mu věnuješ víc-sice rozčilená-ale věnuješ.Měla jsem podobný problém- syneček začal vyžadovat zájem tím, že si lehl na podlahu a kopal.Z počátku jsem to nezvládala a pak jsem po přemýšlení řekla-dost.Jak začal zlobit-přestala jsem si ho všímat a zpívala jsem si písničku-nahlas.Mohl dělat co chtěl- nezajímal mne.Malou chvíli trvalo, než si toho všiml.Přestal a koukal.V ten okamžik jsem se na něj usmála, pohladila a pochválila.Jasně že to ještě párkrát zkusil-odezva byla stejná.A protože jsou děti chytré / někdy až moc/, zjistil, že se zlobení nevyplácí.A bylo to.
Snaží se nás terorizovat, protože to funguje-když to přestane fungovat - je pokoj.Přeju silné nervy a vítězství.

Děti v tomhle věku mají různá období a za 14 dní, za měsíc je vše přejde a je vše jinak. Důležité je vydržet a nepovolit mu, jinak zjistí, že nejste důsledná a začne toho využívat. Nám pomohlo s malým vše rozebírat a povídat a vysvětlovat a chválit za to, že byl hodný a netrestat za to, že byl zlobivý. Musí mít motivaci, hodně lásky a pochopení a pak vycítí, že máte radost z toho, že je hodný a že z toho má větší užitek než když zlobí.
Myslete na to, že svůj hněv na něj přenášíte a tím může být horší. Podle mě, čím víc se na dítě křičí a praktikují tělesné tresty, tím víc zlobí.

Asi blbá rada, ale prostě si zkus opakovat, že z toho vyroste a že ho to za chvíli přejde, je v tom věku, kdy si prostě zkouší, co si na rodiče může dovolit.

A ještě jsem zapomněla říct, že má v sobě trochu agresivity, bije děti na pískovišti, ne moc, ale samozřejmě nesmí vůbec...jenže na něj nic nezabírá.

Dobrý den všem maminkám....mám na vás prosbu, mám první dítě, ale nevím si s ním rady, je v tom věku tří let, kdy zkouší moji trpělovst 200x za den...už jsem z toho hrozně unavená, takže se často na něj rozkřičím a pak toho lituju a vyčítám si, že nejsem dobrá matka, ale kdo tmá vydržet? Nemáte nějakou radu, jak zklidnit malé dítě když řve, tluče se vším na zem, kope, vřeští, na ulici si vzteky lehá na zem apod? Díky moc.