Ať žije PUBERTA!!!

ahoj, možná je to trochu drsná varianta, ale co prostě dceři pohrozit utahnutím opasku? zmenšení popřípadě žádné kapesné, zákaz chodit ven a naopak doma jí trochu přidat povinností (nádobí, prádlo...ve 13 všechno zvládne i žehlení). zřejmě se inspiruje u ostatních. vidím to na dnešní mládeži. mě je 20, ale něco co dělají oni by mě fakt nenapadlo ani dneska. a škola? co třeba kontrola aktovky každé ráno nebo večer, podepisování úkolů a kontrola žákovské každý den, třeba ji vyzvedávat ze školy a vozit do školy. prostě jí ukázat že jsou i jiné možnosti než ta volnost. dnešní děti si moc neuvědomují kolik toho od rodičů dostávají jen tak a tak se chovají jako zmetci a čekají že jim to projde.
já jsem nebyla nijak zlobivá nebo že bych odmlouvala, mám přísného otce, který znal slovo vařečka a doma jsem pomáhala jak to šlo..taky ne všechno..ale snažila jsem se..prostě z vás rodiče nemají respekt..a tak si ho chce vybudovat. a i kdyby hrdině prohlásili že jim je to jedno..neni. hrdinský kecy umí každý..kámoši to vynahradí..ale toho jedince to bude štvát..

ahoj, tak tohle je zrovna špatně. pokud máš citlivého syna, tak ho ještě shazovat je hodně blbý. prostě něco dělal a nenašel si čas. je možný že ho něco štve. zeptej se co se děje..třeba mu někdo něco dělá..popřípadě mu promluv - mírně - do duše a řekni a řekni mu, ať se věnuje nějakýmu koníčku. zřejmě trpí nedostatkem otce. ale pokud má kámoše a něco dělá, tak by to snad tolik nevnímal. nesmíte být taky furt sami doma, ale třeba s kamarády něco podnikat. cokoli...nesmí být sám..třeba jsi sama a on se o tebe bojí...

Měla jsem obdobný problém. Syn je také dyslektik. Chodili jsme spolu ke kineziologovi. Ten vedl kroužek pro dyslektické děti, ve kterém cvičily cviky na vyrovnání a zapojení obou mozkových hemisfér. Cviky jsem už popisovala v diskuzi o dysleksii. Některým dětem to přímo zázračně pomohlo v krátké době. Já jsem však strávila spoustu času a nervů (bohužel, ne vždy jsem je udržela na uzdě) učením, nebyla třídní schůzka, ze které bych neodcházela s pláčem. V hloubi duše jsem věděla, že je velmi inteligentní (ostatně to potvrdilo i vyšetření v psychologické poradně) a představa, že by nemohl dále studovat, mě ničila. V deváté třídě, kdy mu chtěla češtinářka narvat pětku, jsem si našla učitelku na doučování ČJ. Byla to také učitelka, ale učila na jiné ZŠ. Ta si ho nemohla vynachválit a divila se, že má takové problémy. Ohodnotila ho na dvojku. V pololetí dostal z ČJ za 4, ale s manželem jsme díky doučování byli už pevně rozhodnuti, že to zkusí na průmyslovce. Syn si také začal více věřit. Pochopil, že může mít i lepší známku než 3 a 4. Teď je ve třeťáku a je maximálně spokojený. Úspěšně se zapojuje do nejrůznějších odborných aktivit (SOČ a další vyhlášené elektro soutěže) a matiku, se kterou na ZŠ také bojoval, teď miluje. Dozrál a něco se v něm zlomilo. Trápí mě, když se děti škatulkují tak brzo. Některé opravdu dozrávají později. My jsme měli ohromné štěstí a já jsem za něj vděčná.

Ahoj maminy,obracím se sem s problémem-vnučka,10 let,disgrafik,dislektik,problémy ve škole..Třetí třídu zvládla na pár dvojek..ale ted-hned při rozjezdu-katastrofa-znásobená naprostým nezájmem cokoli vylepšit..nemá žádné sebevědomí,na pochvaly nereaguje-nevěří jim,jen si vede svou:To neumim,to nedokážu,to se nenaučím...už jsme s v koncích..v psychoporadně taky byla..a tak se ptám-máte někdo podobnou zkušenost?Jak jste postupovali?prosím,napište-jistě to bude zajímat nejen mě..díky..

U nás se naštěstí žádná puberta nekonala, dceři je 24 a syn bude letos maturovat, takže jsme propluli zcela bez problémů. Snad z vlastní zkušenosti- věnovat se dětem, společně např. sportovat, nezakazovat, důvěřovat. Ale i oni sami musí chtít, mít zodpovědnost sami za sebe. Tak všem, které právě pubertu svých dětí prožívají, nebo je to teprve čeká, hodně štěstí!

Má dcera si teď našla kamarádku, která má doma hodně uvolněný režim, má docela vybraný slovník chodí na diskotéky až do raních hodin.Nechci ji kamarádky zakazovat, ale začala jsem na ni vidět změny v chování občas padne i to sprosté slovo.Nadává na svoji mladší sestru a já si s ní momentálně nevím rady, neví jak se v téhle situaci zachovat.

Moje sestra je s holkou sama (Kikině bude za měsíc 13 let). Kiki byla vždycky takové celkem rozumné dítě. Ale teď začala dělat blbosti. Lže, zatajuje známky, tvrdila, že byla na doučování, a sestra zjistila od učitelky úplně náhodou, že tam nebyla. Ségra Kikinu za známky nikdy nebila, ale za to lhaní teda včera dostala. Nechápeme proč to Kiki dělá. Dělá drobné podvůdky (falšuje datum u známky v ŽK apod.).
Ségra je z toho hotová, zkoušela to po dobrém, po zlém, Kiki je to nějak jedno nebo co.
Mamky puberťáků-setkaly jste se s takovou změnou chování u svých dětí? Přejde to? Co s tím?

To dcera mojí sestřenice to má vyřešený. Vždycky, když máma začne nadávat, tak jí odpoví: No co bys nechtěla? Jsem v pubertě... Sestřence dojdou víceméně slova a je po hádání.

Čauky holky, no já sice ještě děti nemám, ale zato moje pubertální sestra -13 let - to je teda třída . Někdy se divím mamině, že má takové nervy. Já bych se s ní tolik nemazlila. Holt je to období, které se musí nějak přežít a vydržet. Každý jsme byli nějací a každý to jinak snáší. Jednou to skončí, takže nezbývá nic jiného než zatnout zuby a nějak to překousnout.

ja mám 16 ročného syna. Sme sami 8 rokov. Nerobí mi nejaké vilomeniny, ale je teraz strašne citlivý. Až na nervy mi to ide. Vraj ho len kritizujem a pod. A to som sa naštvala, že tri dni vynášal smeti...

Holky já myslím, že se puberta dá přežít. Vždy si vzpomenu na sebe, takže nedělám věci, které vadily mě, ale zase prudím ( dcerky ) něčím jiným. Je to dost o komunikaci, a náladě na obou stranách. A dítěti se musí věřit, jakmile pojme podezření, že nemá důvěru, začne dělat kraviny. I když, důvěřuj, ale prověřuj, tak, aby o tom dítě nevědělo. Ale je to také o povaze, mám 2 dcery
( 23 a 17 let ) a každá je úplně jiná, na každou se musí jinak. S tou starší nebyly nikdy problémy, ta mladší je někdy na zabití, ale ve finále jsou to jen prkotiny. Snad to tak vydrží.

Myslím, že máš pravdu, ta komunikace je moc důležitá, naší slečně občas vylítne z pusy nějaká hloupost, nad kterou já se půl dne trápím, a pak když si o tom promluvíme tak zjistím, že to tak vůbec nemyslela, jen v ten moment prostě neměla náladu něco rozebírat. Jó nálady - jak rychle je ti puberťáci dokáží střídat - to je neuvěřitelné

Vypadá to tak ,vše je super jen rodiče stále prudí, připravse, ale jsou i chvíle kdy jsou to ty naše zlatíčka a dá se s nimi vyjít, někdy i pochválí...ale umí být i nepříjemní až zlí...za pět minut jsou v pohodě a my se zpamatováváme půl dne .Všechno je to o komunikaci.

Holky,
no neděste mě!!!
To chcete říct, že z těch miloučkým sluníček vyrostou takoví fracci, co je bude obtěžovat každé slovo od rodičů???
No jéje.
Už se "těším".

Někdy mám pocit,že jsem nemožná a nejhorší matka na světě.
Pořád se na něco ptám a všechno musím vědět.
Nejlíp,když můžou sedět celé odpoledne u počítače,mít přísun jídla a pití a hlavně se na nic neptat a nic neřešit.
A určitě bude hůř
Vždycky si říkám,že to snad ve zdraví přežijem?

Ahoj holky, máte doma taky pubertální dítko?Pojďme si společně poklábosit o našich puberťácích?
Někdy má pocit, že vyletím z kůže. Co vy????