Záchvatové prejedanie

Jak si žijete? Podívejte se na moje stránky - www.kgdolu.***

"Když chceš a jseš rozhodnutá a přesvědčená, tak to jde pak všechno prakticky samo. " To je určitě pravda
Jen když jsem se rozhodla, tak jsem pak taky musela vymyslet jak na to, proto notýsek s účtenkama a další berličky. Pravidelnost v jídle, jak píše Petrasan, mezi ně určitě patří. Plánovala jsem si jídlo předem, protože když víš, že máš v batůžku jablko a jogurt a za půl hodiny je svačina, tak vydržíš půl hodiny a sníš je. Když plán nemáš, tak při sebemenším pocitu hladu vybílíš ledničku nebo jdeš nakupovat

a uvažovala si taky o tom, co by za tím všechno mohlo být? Taky jsem v životě prováděla "psí kusy" ohledně jídla. Ale byla jsem strašně nespokojená sama se sebou, vztahy atd. a tak jsem měla problémy i s jídlem. Buď jsem nejedla nebo se pak přejídala. Co Ti radí Mehta ohledn nákupů, zapisování, ledničky je určitě důležité, ale zamysli se i nad potenciálními příčinami, proč to vlastně děláš?
Mně pomohl řád na všech frontách a pravidelnost v jídle a taky jsem začala pravidelně cvičit nejprve jogu, ale přišly i další věci včetně spinningu. Přešla jsem i na podstatně zdravější stravování včetně makrobiotiky, ale všechno to bylo v chtění a odhodlání. Když chceš a jseš rozhodnutá a přesvědčená, tak to jde pak všechno prakticky samo. Zvláště když tam byly ještě nějaké zdravotní problémy a ty vidíš, že tyhle změny ti jednoznačně pomáhají. Takže už nemám tendence do sebe cpát věci pod tlakem, aby mi bylo zle, ani nemám chuť už na spoustu věcí, jen když si představím, jak by mi potom třeba bylo. Ale ani nehladovím jako dřív, kdy jsem jedla např. 4 jabka denně a to bylo vše. Hrůza mě jímá, když si na to vzpomenu. Tak se nevzdávej a piš.

hm, nějak se mi to slovo zalíbilo...

Mně tehdy paní doktorka tehdy radila zapisovat si všechno, co sním. Že prý když potom tu hrůzu uvidím, tak dostanu chuť něco se sebou dělat. No jo, ale bylo mi trapné psát do sešitu, který jí pak dávám přečíst, třeba "krabice vloček, půl bochníku chleba, dvě lahve koly" tak jsem místo toho napsala "malá mistička vloček, sklenička koly, krajíček chleba" a obelhávala jsem tak jí i sebe.
Pak jsem sama pro sebe vymyslela něco jiného, co se oblafnout nedá: začala jsem si zapisovat utracené peníze, a to do halíře přesně. U toho totiž podvádět nemůžeš, buď to sedí, nebo ne. Koupila jsem si sešit, do kterého jsem si každé pondělí ráno napsala, kolik mám v peněžence. Pak jsem si celý týden psala každou vydanou korunu a lepila si k tomu účtenky a v neděli večer se podívala, jestli jsem nepodváděla.
Zní to možná hloupě, ale fungovalo to docela dobře, vždycky když jsem stála v obchodě s plným košem a těšila se, jak to do sebe všechno nacpu, tak jsem si představila, jak pak lepím do toho svého sešitu dlouhatánskou účtenku a k tomu píšu "jídlo, tolik a tolik set korun". Většinou jsem se strašlivě zastyděla a povracela všechno zpátky do regálů.
Navíc pak bylo docela prima vidět po několika týdnech, že najednou můžu jít do kina nebo si koupit nové kalhoty, předtím jsem všechny peníze prožrala
Hodně mi taky pomohlo přiznat se ostatním. Tehdy jsem ještě bydlela s maminkou, tak jsem se s ní domluvila, aby nekupovala tolik jídla (plná lednička pro mě byla jako magnet) a aby klíč od sklepa nenechávala v bytě, ale nosila ho na svých klíčích. Když jsem jela na víkend ke kamarádce, tak jsem ji poprosila, aby mě nenechávala u jídla samotnou. Bylo mi sice trapně, ale na druhou stranu jsem si říkala, co je lepší, když se dozví, že se možná přejím, nebo když jí nic neřeknu a přecpu se určitě?
Musím pracovat, ale určitě se ještě ozvu a dopovím Ti to

Budem rada za akúkoľvek radu. Chcem žiť konečne normálne bez toho, aby jedlo ovládalo môj život. Ako si to dokázalo. Ja bojujem už 6 rokov.

Ahoj, to znám v sedmnácti jsem nejedla skoro nic a léčila se s MA, v osmnácti jsem jedla víc než celý zbytek rodiny dohromady. Dneska je mi čtyřiadvacet a jím zase normálně. Jestli budeš chtít, ráda ti zkusím nějak poradit. Drž se

Ahojte, prejedaním sa trpím asi rok. Predtým to bola anorexia. Ale rozhodla som sa s týmto peklom už asi po stýkrát skoncovať. Ale potrebujem pomoc. Preto som sa rozhodla založiť túto tému a nájsť niekoho kto trpí podobným problémom, aby sme sa navzájom podporovali a pomohli si.