jsem na dně

ahoj,jsem zrovna taky na dně,zajímal by mě názor ostaních-první muž velice pil,druhý vubec,bylo to fajn.Nyní jezdí pracovně mimo,po ruzných městech a KAŽDÝ DEN MUSÍ s ostatními do hospody,protože JDOU PŘECE VŠICHNI.Nemužu se stím srovnat,já po práci mám na krku děti,vařím,peru,uklízím atd,jak ostatní ženy a závidím mu,jak se baví.Doma se nají,zprávy a usíná a na montáží denně v hospodě a ještě se zlobí,že se mi to nelíbí.Prosím radu těch,které maj muže doma jen na neděli,jak to přežívají.Muž je pak velký suverén a zmanipulován kolegy.Kazí se tím všechno.Děkuji všem.

ahoj,jsem zrovna taky na dně,zajímal by mě názor ostaních-první muž velice pil,druhý vubec,bylo to fajn.Nyní jezdí pracovně mimo,po ruzných městech a KAŽDÝ DEN MUSÍ s ostatními do hospody,protože JDOU PŘECE VŠICHNI.Nemužu se stím srovnat,já po práci mám na krku děti,vařím,peru,uklízím atd,jak ostatní ženy a závidím mu,jak se baví.Doma se nají,zprávy a usíná a na montáží denně v hospodě a ještě se zlobí,že se mi to nelíbí.Prosím radu těch,které maj muže doma jen na neděli,jak to přežívají.Muž je pak velký suverén a zmanipulován kolegy.Kazí se tím všechno.Děkuji všem.

tak určitě dítě nic nevyřeší , záleží také na tom z čeho tkví tvá nejistota

ahojky, je mi 26 let a uvažuju o miminku ale......mám přítele už 3 roky ale nejsem si nim jistá že on je ten pravý otec pro moje miminko.Myslíte si že kdybych s ním měla mimčo že by se můj názor změnil nebo raději mám počkat na pravého muže?? Poradte....

Aha, no jo..tak to by mě asi taky štvalo.. A je to asi náročné, sedět pořád u kompu..
Tak vy jste spolu jo? A je to dobré, nehádáte se?
Jaké to je po čtyřech letech? My jsme s přítelem rok, cítím se pořád zamilovaná..
No jo..Možná to je o sympatiích a o tom, jak jsou lidi zvyklí komunikovat..Někdy jsou situace, kdy se odhalí pravá povaha lidí a to je pak překvapení..Někdy milé, jindy horší..

Jo jo, taky podléhám náladám.. No, vida, už to s tou Tvou budoucností nevypadá tak špatně myslím..
Dálkové studium?? Já už mám nastudována na půl života.. Neeee, ještě toužim po inžinýrským titulu, ale nevim jak mi to v práci budou tolerovat. Veškerou dovču na páteční školu - to asi neeeeee.. Dělám ve stavební firmě, ale nemám samostatnou práci, což mi vadí. Sedím 8 hodin u PC, pokud nejdu něco zařídit jako např. koupit pořadače , tak se nehnu. Sem zvávislá na tom co mi zadá šéfík..
Mužík je teď u mě, tak uvidíme, ale to je složitýýýýý, 4 roky sou 4 roky a nějak nevim jak bude dál..
Jooo, s tou povrchností, to ještě nemusí být tak úplně vše jednoznačný. Měla sem spolubydlící, která si o mně a ještě druhé spolubydlící psala jak sme povrchní, že je jí z nás špatně, myslíme jen na sebe a podobný bludy, přitom si myslím, že to teda není vůbec pravda. Prsotě není všechno tak jak to vypadá na první pohled. Naštěstí.
Pa

jejda, misto toho undefinided tam meli byt smajlici a nejak tam nesli dat, mela jsem to totiz zkopirovane z wordu, protoze mi nesel internet a pak jsem ty smajliky prepisovala

undefinedundefinedopravdu máš opravdu štěstí, že jsi se té dnešní mládeži vyhla Je to dost smutné, vidět, jak strašně
hloupí, povrchní, sprostí ti lidi kolem tebe jsou..Jsou tak jednoduší, strašně
jimi opovrhuju...Samozřejmě takoví nejsou všichni, ale řekla bych, že je jich
více než těch normálních..Já si ve třídě můžu normálně popovídat se dvěma
holkama a to je nás tam 31.Ale dovedu si představit, že to třeba je někde ještě
horší.

Mrzí mě i to, jaké jsou dneska sprosté a nevychované děti..Člověk se pak bojí
jednou mít ty vlastní..

Celkově se v té konzumní společnosti cítím jako ve vězení..Třeba když jdu do
nákupního centra, kde je všechno prosklené a supermoderní, všude davy lidí s
nejmodernějšími účesy, kabelkami, s prázdným výrazem ve tváři..Je to hodně
smutné a vlastně se té budoucnosti bojím..Přijde mi, že všechno je o pěnězích,
fyzické kráse mládí, všechno je prázdné..

V tomhle jsem na tom s tím pesimismem podobně..

Jsem ale spokojená, když jsou kolem mě lidi, které mám ráda. To opravdu zářím.
S přítelem se pořád směju, mám chuť dozvědět se a naučit něco nového..Mezi
povrchními lidmi je to ale utrpení...Asi to zná každý člověk, který nepodlehl
tomu věčnému honění se za něčím..

Proč si myslíš, že jste oba bez budoucnosti? Ještě nevíte, jestli by to bylo
dobré spolu žít? Já mám v tomhle jasno, to máš pravdu...Chtěla bych s ním být,
studovat, jednou mít rodinu..Pořád se mi to všechno ale zdá moc daleko a víš,
jak je to s tím ženským plánovánímundefinedundefinedundefined Ale vím, že mě má taky hrozně moc ráda a
někdy dělá o naší budoucnosti vtipy, vím, že se mnou počítá.undefinedundefined undefined


undefinedundefinedundefined
To s tím bráchou muselo být vážně strašné..Já mám naštěstí vlastní pokoj..sice malý s
malýma oknama, ale můj..


undefinedundefined
Jakou máš práci? Dovedu si to představit, je to smutné, protože v práci
strávíme většinu života..někdy ani pak nemáme čas na vlastní pocity Chápu, že potřebuješ pracovat, i když tě to
nebaví, z něčeho se žít musí..Třeba by jsi mohla zkusit nějaké dálkové
studium..I když při práci je to moc náročné..

Ale moc obdivuju lidi, kteří se se životem perou, kteří se problémům staví
čelem. Myslím, že dokážou být opravdu motivací a když už to nemáš v krvi,
možná by to chtělo trochu se snažit..Ale já vím, jak lehce se to říká..

Já hodně podléhám náladám, někdy se pro něco úplně nadchnu, ale za pár dní to
najednou nemá smysl a tak..undefinedundefinedundefined

Tak ti držím palce, možná byste s přítelem měli více komunikovat, nějak si
udělat představu, jak to bude v budoucnu vypadat...A najít na té práci aspoň
něco pozitivního, jesti to jde. undefinedundefinedundefined

Děkuju za rady, je hezké mít cíl, já vím.undefinedundefined

Taky ti přeju hodně štěstí!
undefined

Hlavu vzhůru ženo!!!! Tak koukám, že ještě existuje normální mládí.. Já sem kupříkladu šťastná, že sem se na škole vyhla těm slečnám, které popisuješ a vůbec dnešní mládeži, které teda moc nerozumím.. I když samozřejmě nemůžu házet všechny do jednoho pytle.. Naštěstí tato generace přišla až po mně, takže jsem se tomu vyhla.. Nejen melanchonická, já trpím na svůj pesimismus a skepsi. Stejně jako ty mám přítele cca 450 km daleko a oba sme tak nějak bez budoucnosti. Nevím, jak se tahle situace vyřeší.. Nejsme moc rozhodní a já konkrétně ani schopná.. A sem ve věku, kdy už bych se fakt potřebovala osamostatnit a žít po svojemu... Ze sestry si nic nedělej, já byla s bratrem ve stejném pokoji v paneláku do 25 let (jemu bylo 31), takže jedním slovem peklo... Nemít se kde učit, kam zalízt..
Navíc teď jsem v práci, která mě nebaví, ale jelikož mám úzce specializované možnosti co můžu dělat, tak si nemohu moc vybírat..
Na Tobě vidím jednoznačně pozitivní, že víš co chceš. SŠ podle věku už bys mohla brzy končit, tak to vydrž , případně přejít na ní do Phy.. Víš, co je Tvým snem - studovat v Praze, tak to je fajn!! Budeš bydlet s přítelem, víš, že tam chceš.. Mně to přijde, že Tě čeká jen růžová budoucnost.. Upni síly k cíli - dostat se na tu VŠ do Phy a pak už bude jen dobře... Já chtěla být vždy starší, ale je pravda, že mládí oceníme až když ho ztratíme, jinak si ho vážit nedokážeme. A když se říká "máš všechno před sebou", tak je na tom hrst pravdy.. Hodně štěstí!!

Ahoj holky,
jak tak koukám, vůbec nás osamělých není málo...Ani já nemám tu spřízněnou duši, se kterou bych si mohla hodiny povídat, bez přetvářky, bez zbytečných vtipů..Prostě se svěřit, vyslechnout si její rady a názory a být tu taky pro ní..
Bydlím na malé vesnici, chodím do kroužku angličtiny v Ostravě, ale jsem tam nejmladší a s nikým jsem se nespřátelila, vlastně už se mi tam ani nechce chodit..Někdy bych se nejraději vyhla všem povinnostem.

Tady na vesnici jednu kamarádku mám, ale není to ta správná vrba. Je veselá, a hodně se s ní nasměju, ale žije ve svých snech o Egyptě a Egypťanech, se kterými si dopisuje přes internet a o prázdninách za nimi jezdí.. Říká, že nesnáší českou republiku a čechy..Prostě má pocit, že může být šťastná jen v Egyptě..Proto se necítím dobře, mám českého přítele a možná v česku i míním zůstat..Někdy zmenšuje moje pocity a mě ta sranda pořád nebaví, chtěla bych se někdy taky doopravdy svěřit.

Do školy dojíždím do Frýdku-Místku, škola mě nebaví a ve tříde je plno pubertálních holek, které se pořád předvádějí, hulí a chodí na akce..

Doma je to taky hrozné..Sestra má obsesi, neustále uklízí a pořád mě napomíná, nemůžu jíst cokoli bez talíře, nesmím kápnout na zem vodu, krémovat si chodidla, dotýkat se klik s nakrémovanýma rukama, nechat po sobě hrníček, nebo
drobky..Žiju v takovém neustálém stresu..
Otec je věčně v hospodě, mamka se pořád dívá na televizi a babička taky.

Jsem doma často nepříjemná, protože to ani neumím, být milá na sestru, která mě denně desetkrát napomene, zeptá se,jestli jsem skutečně zastavila vodu, zamkla, nekrémovala se, nedrobila...
Doma ale sestru mají rádi, protože pomáhá při domácích pracech a nosí jedničky ze zkoušek..je totiž doma a učí se papíry nazpamět, kdežto moje snažení nikdo neocení..Uklízet se mi nechce, stejně by to nikdy nebylo dostatečně dobré a sestra by to udělala ještě jednou..

Přítele mám z Prahy, 350 km daleko. Vídáme se o víkendech..Jezdím za ním vlakem, lístky mi vždycky dopředu koupí. Tam jsem vždycky šťastná. Chodíme do kina, na výstavy, fotíme, koukáme na filmy v posteli , čteme si, v únoru půjdeme na koncert...
Je skvělý a máme se moc rádi. Návraty domů jsou ale pak docela kruté a pak je mi zase celý týden smutno..Bojím se, abych na něm nebyla moc závislá...nedovedu si představit, že bych ho neměla..Je mi s ním prostě tak krásně, jak mi s nikým jiným není Voláme si večer přes skype, ale někdy se bojím, abych nebyla třeba moc smutná, abych si moc nestěžovala..prostě chci, aby měl pocit, že má vyrovnanou holku..ale vždycky tot ak neníSnažím se radovat se z malých věcí, ale občas na mě ta melancholie padá..

Asi největší Tvůj problém je to, že sama nevíš co chceš. Myslím, že když se 2 lidi milujou vzdálenost nehraje až takovou roli. Když je člověk zamilovanej, vůbec mu nevadí, když ho jeho miláček překvapí jindy, než v očekávaný termín . Se mi zdá, že z Tvé strany to asi až taková láska nebyla, nebo jsi si dodatečně uvědomila co jsi ztratila?

Ahojky holky a maminy, prosim poradte co mám dělat, čím víc názorů tím lepší rozhodnutí.Chodila jsem 2 roky s klukem který byl 120 km odemě.Jelikož jsem měla náročnou práci tak jsem se s ním nemohla tak často výdat.Parkrát za sebou mě překvapil a to se mi moc nelibilo protože jsem to nečekala a hlavně jsem byla unavená a neměla jsem na něj náladu.Tak jsem se s ním rozešla.Ted sice chodím s klukem ale taky nevím jeslti je ten praví.Můj bývalí se mi ted ozval a řekl mi že má přítelkyni, a v tom je ten problém.Moc mě to vzalo a nemůžu se z toho srovnat, nejím a nespím nevím co mám dělat...Prosím poradte...budu rada za každou vaši radu....

Ahojky,

šikovná možná někdy jo, ale líná úplně příšerně. Dneska jsem se nakonec
naučila jen pár stránek, protože jsem šla s přítelem pro malou ke
tchýni a zůstali jsme tam až do večera a když jsem přišla domů sedla
jsem k netu a zároveň koukala na seriál, který nám přivezl " švagr " na
dvd, takže zítra to budu muset dohnat!

Já mám tu výhodu, že to mám dálkově, takže nemusím aspoň nikam jezdit
nebo chodit, to by mě asi taky nebavilo, člověk tím zabije hrozně času.
A jet někam na dvě hodiny? O tom mi povídej, jenom když jedu na
zkoušku, tak to mám na půl dne, protože neřídím, tak musím
vlakem..........no hrůza. Teď ještě nemám moc možnost hlídání, protože
všechny kamarádky taky studují, tchýně, tchán i moji rodiče pracují a
cizím lidem bych malou nesvěřila, tak ji musím brát s sebou.

Jinak s nemocema válčíme už od Vánoc, tak něják postupně všichni, jak
přítel, tak malá a já taky. Ono vždycky to někdo chytně a
postupně si to odležíme všichni.

Jinak s přítelem jsme se nevzali, zatím. Já bych teda moc chtěla, ale
přítel se do toho něják moc nehrne, vlastně jsme to ještě pořádně ani
neprobírali. Vždycky, když na to přijde řeč, tak si z toho začneme
dělat legraci. Ale spíš teď nemáme vůbec čas, protože přítel hodně
pracuje, přece jen živí čtyři lidi z jednoho platu, no a já mám malou,
školu a domácnost. A taky je to finančně dost náročné a já bych chtěla
mít velkou svatbu se vším, co k ní patří a na to teď určitě nemáme. Ale
jednou na todojde, teda doufám.

A seznámili jsme se v baru, kde já byla pracovně za barem a on byl
host. Pamatuji se, že se mi vůbec nelíbil. A jednou tam přišla holka,
která ho držela kolem pasu a objednávala jim nějaké panáky a říká mi: "
Tohle je ten nejkrásnější chlap tady. " A já si ho prohlídla, měl
nějaký příšerný obleček, myslím sepraný manžestráky a košili a na hlavě
naraženou kšiltovku a říkám: " No ale móc dobře to maskuje, co? " A
vím, že jsem si myslela, že je to fakt křupan. Jenže pak mi něják
začaly vrtat hlavou ty krásně modrý kukadla a tak. A postupem času jsme
se seznámili a bylo to!

A co ty a tvůj přítel, taky jsem zvědavá.

Jdu si hajnou, dneska si dávám od učení pauzičku, ale zítra vstávám v pět, tak ať jsem vyspaná.

Barča

PS: Moje icq 219-188-117 berrunka, tak si mě najdi a určitě napiš budu moc ráda.

Jo a Baru nemáš třeba ICQ, že bysme si psali?

Ahojenky, ale no tak hlavu vzhůru. Neboj, všecko zvládneš. Určitě jsi moc šikovná holka. Stejně tě obdivuju, mít malou a ještě studovat. Já jsem ráda, když aspoň stíhám to studium, je toho požehnaně. Je to strašné, nevím, co dřív. V zimním semestru mně to připadalo jako leháro, měla jsem tolik času, navíc volný pátek, ale teď - nevím, kam dřív skočit. Učitelé nám toho dávají tolik. Ach jo... k tomu musím do školy i v pátek. Jezdím jen kvůli angličtině na 2 hodiny tzn. celý pátek je v kelu kvůli 2 hodinám. Já ho měla vždycky vyhrazený na potřebné věci, ale teď holt mám smůlu. Učitelka nás v anglině pěkně seřvala, že prý nejsem nachystaní do hodiny, 1 holku vyhodila - ta se málem rozplakala, a můj Martínek, který je ve skupině se mnou se rozhodl, že přejde do lehčí skupiny a nechá mě tam. Ještě že tam mám kámošku. No to je pech. Jo ohledně toho odkud jsem. Pocházím z Mutěnic, je to vesnička poblíž ( asi 11 km ) Hodonína, takže vínečko tu teče proudem . Tak Natálka byla nemocná? No jo, ani se nedivím. Já to taky pěkně schytala. 14 dní jsem válčila s angínou, ale stejně jsem musela do školy, nemůžu si dovolit chybět. Ještě teď mám pěkně velkou rýmu. Kámoška zas chytla mononukleózu, tak leží v nemocnici. Doufám, že aspoň ty jsi zdravá. A co tvůj přítel? Nejste vzítí? A neplánujete svatbu? Jak jste se vůbec seznámili?
Tak zatím páčko a budu se moct těšit až mi zase napíšeš.

Veruška

Ahojky Verunko,

tak jak se máš? Já nic moc, protože mám asi milion věcí do školy,
takže tvrdnu doma, malou mám u tchýňky a snažím se učit a takA zrovna dneska tam tak krásně svítí sluníčko, že bych si nejraději zašla na bazén, nebo na procházku, jenže nemůžu, chjo.

Už bych potřebovala nějaký pohyb, tento týden jsem nestihla ještě ani
bazén, ani fitko, nic. Natule byla nemocná a já jsem ji
nechtěla nechávat samotnou. Sice vím, že by se o ni přítel
postaral stejně dobře jako já, ale prostě jsem měla takový ten špatný
pocit, že si jdu vesele plavat, zatím co mi drobek kašle v posteli. No
a tak jsem seděla domo a pěkně lenivěla.

A co děláš ve svém volném čase Ty? Odkud vlastně jsi?

No nic běžím zase studovat tak krásný den! Bára

Ahojky jsem moc ráda že jsi se mně ozvala už je trochu líp.Malej už je na světě tak celkem pohoda.Určitě bych si chtěla pokecat tak jestli budeš mít zájem tak můžeme.Jsem pod přezdívkou elis tedy byla jsem jelikož se nám rozbil pc.tak jsme vše musely přeinstalovat takže mám teď novou přezdívku very.Jinak jestli máš skype,nebo ICQ tak by to bylo super na skype jsem pod přezdívkou verunka 7909.Díky moc a zatim papa.

Jsem pod přezdívkou Elis a psala jsem do Viktorky jak moc jsem na dně.Dneska je to už mnohem lepší malej se narodil a vše je jakž,takž v pohodě moc ti Děkuji za tvoji odpověď.Budu ráda,když někdy pokecáme jestli máš skype mám tam přezdívku verunka7909,nebo ICQ verda27..Budu se moc těšit a ještě jednou Děkuji moc a měj se zatim ahojky Veronika.(Elis).

Ahojky Verčo,

no co studuju, Vyšší odbornou Hotelovou školu, je to jen
bakalářské studium, obor cestovní ruch. No občas to zvládám, občas
vůbec. Třeba právě teď vůbec, ale jsem dálkař a mám tam spojence, takže
mi dost vycházejí vstříc.

Když byla malá ještě miminko, tak to jsem dodělávala maturitu a bylo to
ok, pořád spinkala, takže jsem měla na učení spoustu času, teď už je to
horší. Je to taková malá hyperaktivka, vstává v šest a porád musí něco
dělat, takže chodíme do tanečků a kroužků a doma malujem, lepíme a moc
volného času není.

Ale co se dá dělat. Chci být chytrá maminka tak musím makat .

Jdu do hajan. Tak se měj krásně

Bára

Ahojky Baru, a co to vlastně studuješ? Já tě obdivuju - studium a mimčo to musí být vážně záhul. To zvládne jen pár otrlých. A ať si říká každý co chce, kašli na ně. Máš odvahu

Ahojky Baru, takže co bych ti o sobě řekla hezkého... no jmenuju se Veronika, ale mám nejradši když se mi říká Verčo, Veru, Veri, Niky a tak....jinak je mi 21 a studuju vysokou školu v Uherském Hradišti - obor logistika a management. Ještě před rokem jsem studovala ve Zlíně informatiku, ale musela jsem to vzdát, bylo to moc těžké a já to stejně nikdy nechtěla studovat. Šla jsem tam jen proto, že jsem se nedostala na žádnou jinou školu a abych nemusela na pracák. Bydlím v Mutěnicích, to je taková vesnička kousek od Hodonína, máme asi necelé 4 tis. obyvatel. - možná znáš, nevím. Je to vinařská oblast takže je tu veselo. Jinak jsem ve znamení střelce a koukám, že ty taky . Mám ráda tanec, hudbu - rock a pop, mám ráda záhady, numerologii, ráda chodím do čajovny, taky na kafíčko a tak, ale čajík to je moje. Už skoro 2 roky mám přítele - Martínka, s kterým chodím na stejnou školu, takže se vidíme každý den. Klape nám to, i když někdy probíhá menší výměna názorů . Jinak nevím co bych ještě napsala, nic mě nenapadá. Zrovna jsem dojela od mojého, včera jsme trošku slavili jeho úspěšně zvládnutou zkoušku z mikroekonomie. Tak večer bylo šampáňo a do rána mě zkolila nejspíš angína, tak mě léčil slivkouJá myslela, že ho přerazím. Místo snídaně slivovice!!! Sice už mě ten krk pálí míň, ale jsem ráda, že mě vůbec pustili do autobusu, jestli to někdo ze mě cítil no ten si musel říkat věci . No tak nic, jdu se ukázat mamči, že jsem dorazila v pořádku, přesleču se, uvařím si moje lapacho a vrhnu se na žehlení, kterého tu mám mraky. Pak budu muset jít šprtat, máme toho požehnaně. Vůbec se mi nechce. Zatím papa, kdyby tě cokoliv zajímalo tak mi napiš, můžeš kdykoliv, budu mooooooooc ráda. papa

Ahojky Verčo,

určitě budu moct ráda, když si spolu budeme psát, vždyť proto jsem taky
svůj příspěvek napsala. V naději, že najdu alespoň jednu spřízněnou
dušičku.

Co takhle napsat mi něco o sobě. Pro začátek. Já už asi vše podstatné
napsala, ale kdyby Tě něco zajímalo ptej se, ptej se, ptej se. Odpovím
ráda. Teď pádím plavat, tak nemám čas na velké rozepisování, tak zatím papa a krásný den.

Bára

A přikládám fotečku sebe a princezny

ahojky bluddičko, naprosto tě chápu. nemít si s kým popovídat je moc smutná věc. jsem v tvých letech ( akorát bez mimča ), ale už se na něj moc těším. jestli chceš byla bych ráda, kdybych si s tebou mohla psát a podělit se o své radosti a starosti, zkrátka pokecat o všem možném. páčko

Verča

Ahojky všem,

je mi 21 let a mám doma dvouletou slečnu, přítele, kočičáka, studuju,
vlastně se spoustě lidem zdá, že si nemám na co stěžovat. A asi
nemám. Jenže poslední dobou na mě všechno padá. A je to jen proto, že
také nemám žádnou spřízněnou dušičku, žádnou kamarádku, které bych se
mohla svěřit a popovídat si.

Ty moje se mi něják rozutekly, když zjistily, že po celodenní péči o
Natálku, domácnost a večerním studiu nemám čas a ani chuť lítat s nimi
po diskoškách. A najít si starší kamarádku je taky problém. Chodím sice
s Natálkou do kroužků, kde se setkávám s ostatními maminkami, jenže Ty
na mě koukají spíše jako na exota, protože prostě už není moderní, aby
dvacetiletá holka měla dítě.

Ještě že mám alespoň neomezený přístup k netu, protože ač si s přítelem
hrozně rozumím, občas si přece jen potřebuju poklábosit s někým jiným.

Krásný den všem Bára

Ahoj. Každý jsme jednou nahoře a jednou dole. Jen je fajn, když těch chvíl dole je co nejmíň. Neboj, bude fajn, nesmíš si to tak brát Přítelem máš, tak se nech hýčkat a hýčkej i jeho Máš fajn, že tě škola baví, já teď bojuju, s časem Proto se ani s kamarádkama tolik nevidím a chybí mi to. Zkus si najít nějakou na mailíky, je to fajn, vždy když ti nebude nejlíp, tak ji můžeš napsat. Taky jsem tak našla kamarádku. Ráda bych si s tebou psala, ale tak tak stíhám psát mailík té své vrbě.

Ahoj. Každý jsme jednou nahoře a jednou dole. Jen je fajn, když těch chvíl dole je co nejmíň. Neboj, bude fajn, nesmíš si to tak brát Přítelem máš, tak se nech hýčkat a hýčkej i jeho Máš fajn, že tě škola baví, já teď bojuju, s časem Proto se ani s kamarádkama tolik nevidím a chybí mi to. Zkus si najít nějakou na mailíky, je to fajn, vždy když ti nebude nejlíp, tak ji můžeš napsat. Taky jsem tak našla kamarádku. Ráda bych si s tebou psala, ale tak tak stíhám psát mailík té své vrbě.

Ahojenky holky. Asi jsme na tom všechny stejně. Taky si někdy připadám strašně sama. Je mi sice 21, ale někdy mám pocit, že na mě všechno padá.a vůbec nikdo mi nerozumí.. Momentálně studuju, škola mě baví...mám taky přítele, s kterým jsem shodou okolností na stejné škole. Je to takový můj smíšek, nemít ho, tak mě můj život ani netěší. Doma je totiž naprosté bezvládí. Už mě to štve. Připadám si tu strašně sama. Ségra v pubertě, naši se už pár měsíců nebaví a doma je to strašné, nedá se to vydržet. Pořád nějaké hádky. Mamina si navíc našla přítele, takže většinu času tráví s ním. Jsem ráda, zaslouží si někoho lepšího než je můj otec. Je mi líto, že to musím takhle říct, ale v mých očích prostě klesl. Je to asi 2 roky co mamka prodělala rakovinu a on se jí vůbec nezastal. Prostě selhal. Doma si nemáme co říct, řešíme jen základní věci... chybí mi ta opravdová rodina a taky opravdová kámoška, s kterou bych si mohla promluvit o všem co mě trápí, z čeho mám radost a tak...

dnes jsem rozvedena a spokojena.holky už jsou samostatny a jen ta poslední ma 17 je na intru na Obchoní akademii v Olomouci.

S chlapama jsem si užila svoje. Taky jsem starala o všechno sama a zvladla to. Dnes je mi 40 jsem v 2 ročníku obchodky. Mám 2 holky. Tak osobě napiš něco víc

mas vzkazek..