facka od chlapa

Než vám napíši svuj pribech chci říct že násilí na slabších a tím samozřejmě myslím i ženy nesnáším.
Žijí ve vztahu 13 let snad ještě stále. Poznali jsme se já byl sám přítelkyně taky sama. Moc se mi líbila a já jsem ji na začátku vztahu zalhal protože jsem si myslel že když jí řeknu že jsem rozvedený a mám tři děti že o mě nebude mít zájem. Přítelkyně měla jedno dítě svoje. A samozřejmě přišel čas v úplně v tu nepravou chvíli a vše prasklo. Bylo to pro mě i pro ní určitě velice nepříjemné Ale nějakým způsobem jsme to přišli chtěli jsme být spolu. svoje děti jsem neviděl neboť se bývalá manželka odstěhovala do zahraničí za novým přítelem. Čas plynul a my se snažili spolu vychovávat její dítě. Přišla puberta as tím spojené starosti ale i to jsme nějakým způsobem zvládli. Po nějaké době jsme koupili byt a začali ho předělávat pak jsme se rozhodli že by se nám líbil domečeka od slov nebylo daleko k činům by jsme prodali a začali jsme stavět. Pracuji jako OSVČ ve stavebnictví takže 80% domů jsme postavili společně s přítelkyní. Zhruba v půlce stavby přišla nějaká krize kdy já jsem si myslel že když jsme se dali na to stavění tak budeme tomu věnovat všechen náš volný čas abychom si splnili náš sen a když myslím všechen náš čas tak myslím i kluky od přítelkyně. Samozřejmě nejsem žádný despota takže měl i svoje volno ale když se muselo stavět chtěl jsem aby se stavělo a ne vše odkládalo. Tak se stalo že jsem na stavbu jezdil i sám. A v této době kdy jsem to tak viděl trochu černě a podotýkám z mého pohledu. A tak se stalo že v této době jsem potkal známost a měl jsem úlet. A ten samozřejmě praskl jak jinak. Stáli jsme před rozhodnutím co dál. vše prodat a jít od sebe nebo zkusí na to zapomenout protože jsme se vlastně měli pořád rádi. Nevím jestli to byl zdravý rozum ale nakonec jsme tuto věc překonali a náš vysněný barák jsme dostavěli a přestěhovali jsme se. Myslím si že si nevydělávám špatně a že si nežijeme špatně. V poslední době se nám vztah rapidně zhoršil kluk se odstěhoval má už svůj život a my si vlastně v našem baráku s přítelkyní nemáme co říct. Nemáme společné zájmy každý baráku je jinde a ty chvíle kdy jsme si otevřeli sklenku vína a udělali jsme si pěkný večer jsou pryč. Já se snažím náš dům stále zvelebovat Ale přítelkyně nemá tentýž názor co já
Vytéká mi že od tebe nemám že jsi raději mám koupit boty než v kamna do baráku a že jí to vlastně už nebaví v našem baráku že vlastně chce bydlet znova ve městě a že vlastně neví co dál. Hodně schudla a začíná mi vytékat i takové maličkosti jako že si pustím v osm hodin v televizi a ona nemůže spát nebo že si nekoupím takové či onaké rifle či tričko. A že se do baráku dávají pořád peníze a že jí to už nebaví. Já její názor nesdílím neboť si myslím že se v tomto v ničem neomezuje. Když si chce koupit něco na sebe hezkého tak si to koupí. koupili jsme i nové auto které používá do práce.Je pravda že jsme byli letos na dovolené po dvou letech ale já to předtím časově nezvládal. Stavět dům a chodít do práce není zrovna lehké skloubit. Teď náš vztah je řekl bych na bodu mrazu. Několikrát jsme o tom mluvili ale furt to bylo to samé žádný řešení to nepřineslo. Zjistil jsem že doma raději sama a když přijedu z práce vezme si knížku a jde si číst. A proč to všechno píšu protože, včera proběhla hádka a jak jinak o blbostech kde jsem se poprvé v životě neudržel a své přítelkyni jsem dal dvě facky. Mrzelo mě to hned jsem se omluvil ale samozřejmě to již nejde vrátit zpět. Podobných Hádek bylo jich hodně ale vždy jsem se dokázal ovládnout tentokrát ne. Jsem proto násilník?

Ahoj,

s přítelem už budu skoro 4 roky a za tu dobu jsem zažila to,že mě několikrát napadnul a 2x mi vrazil facku. Naposled to byla taková facka,že jsem slétla na zem a byla jsem ráda,že jsem při vědomí.

Už na začátku,když jsme spolu začali chodit jevil známky násilí, jeho otec někdy zmlátí jeho mámu takže se pořád snažím myslet na to,že to má z domu ,,odkoukané,, a nemůže za to.To nic nemění na tom,že se přítel ke svojí mámě chová ochranitelsky a tak,že by ji nikdy neublížil ,bohužel ke mně už tu úctu nemá.

Vše začalo vždy alkoholem, napil se a bylo zle.
Teď už několik měsíců nepije alkohol a je to lepší ale pořád se nedokážu zbavit těch vzpomínek na to,co bylo.

Když Vás někdo,kdo Vás miluje ,škrtí a zároveň Vám nadává ,že jste *** jen pro to,že se jdete někam bavit s kamarádkami je docela síla.

Snažím se zapomenout na ty špatné chvíle ale bohužel se mi každý den vynořují v hlavě a pořád nevím,co dělat.
Asi 3 měsíce spolu bydlíme a už z toho duvodu jsem nechtela jit domu a rict rodicum,ze je to v haji a vracim se domu.

Nevím, jestli věřit tomu,že už se to nestane, vždy jsme byla rázná,že dá mi kluk facku a letí,ale teď už to beru trochu jinak i když nechci být zase fackovací panák , na kterém si člověk vybije svoje ego.

Nechcii jednou zažít to,že budu těhotná,porodím a on mě bude mlátit hlava nehlava.

Budu ráda za každý Váš příspěvek-názor.
Lucie

ahoj vsem.Pred 2 rokama jsem chodila s jednim klukem.pripadala jsem si jako v pohadce,jak mi snim bylo krasne.Ale to se zmenilo po 2 mesicich.Zacali padat facky i kvuli blbosti.Milovala jsem ho a on mi porad dokola sliboval ze uz to nikdy neudela ze toho ma v praci moc atd.atd.Verila jsem mu.A tak jsem to nechala plavat.Chvilku byl klid.Ale pak to zacalo znovu.Mela jsem na tele modriny a on se jen omlouval a brecel ze nechtel.A porad dokola.Posledni kapka pretekla v den kdy jsem zapomela vyluxovat.To me zbyl jak psa.A toho dne jsem se rozhodla ze to snim skoncim.Prosil me brecel at to nedelam.Ja se jen na nej divala.Nic nerekla a odesla.Jeste chvilku potom otravoval psal milostny smsky a kdyz to nepomahalo tak vyhrozoval.
Podle me nebyl az tak uplne zdravej.A jsem rada ze i pres to jak strasne jsem ho milovala,jsem dokazala odejit a zapomenout na nej.ted mam uz skoro 2 roky pritele.A jsem ten nejstastnejsi clovek na svete.

Mám na to dva náhledy. První se týká facky, a druhý návratu. K té facce: udělal to jednou, udělá to znovu. Můžeš si stokrát říkal, že se změnil, ale jen obelháváš sama sebe. Nezměnil. V tomhle ne. Změnil se ve spostě věcí navenek, když mu o něco jde, připadá ti úžasnější, umí líp zaujmout a lovit, tomu věřím. Ale ve vypjatých situacích se nezměnil, nemá proč a nemá jak to netrénovat, na rozdíl od toho lovení. Takže, facka je věc ve vztahu absolutně nepřípustná, pokud byla použita místo docházejících argumentů, v nějaké hádce atp.

No a k návratu? Nevěřím na ně. Pokud byl jednou nějaký důvod k rozchodu, zanedlouho to k němu sklouzne zas. Možná jsou nějaké výjímky, ale je jich minimum. Já neznám žádný případ, kdy by to dlouhodobě klaplo, ani ze své zkušenosti, ani z okolí. Vždy to dopadlo tak, že se to záhy vrátilo do starých kolejí, přesně do stavu před rozchodem. Takže asi tak...

Od takového člověka rychle pryč! Vím o čem mluvím! Jakmile uštědří první facku, která mu projde,pak je nic nezastaví!

Nu což, když Tě to tak táhne, jdi do toho a pořádně si váš vztah prožij. Člověk nemá litovat toho, co udělal, ale toho, co neudělal. Přeji skvělou zábavu a neber to moc vážně. S humorem a úsměvem jde všechno lépe. Vždyť nikde není řečeno, že nemůžeš od něj kdykoli odejít.

Ahoj všichni.
Tak jsem se svým ex strávila fantastickej víkend. Bylo to hezčí než kdykoli jindy.
Jenže co když se bude opakovat naše předešlá situace. Říkám si, že kdybych na něho nešáhla první já, tak to nemuselo dopadnout tak, že on sáhl na mě.
Co když ale sáhne i bez důvodně ???????

Hrozně mě to k němu táhne. Co mám dělat ?

Vím, že já nejsem žádný andílek,ale vím, že už nikdy nechci na žádného chlapa vztáhnout ruku i kdyby to stálo nějakou odbornou pomoc.

Není to správné ani z jedné strany.

Říká se, že není dobré vyměnit ihned jednoho partnera za druhého...že by tam vždy měl být nějaký čas mezi těmi vztahy. Človek si srovná v hlavě, co mu ten bývalý vztah dával, co mu v něm naopak scházelo a co by chtěl změnit na sobě nebo jakého partnera (s jakými vlastnostmi) by opravdu nechtěl.
Sama jsi přiznala, že jsi vždy uhodila partnera první. A to také není správné. Sice třeba tu ránu od nás necítí. (Nebolí je to třeba jako nás facka od nich - když jsou silnější) Muži mají ale také paměť a rozhodně se jim nelíbí, když je někdo bije. Není to správné ani od jedné strany, ale to už tu bylo mnohokrát řečeno.
Uvidíš, že třeba potkáš někoho nového, kdo Ti úplně změní život a budeš s ním raději než s bývalým partnerem a třeba budeš i ráda, že jste to hned zase nelepili dohromady. Oba třeba zjistíte, že raději budete dobří přátelé než špatní partneři (milenci nebo manželé). Přeji Ti hodně štěstí a ať Tě už v dalších dnech Tvého života nic obdobného netrápí.

nejsem provokatérka, jen jsme se už nemohli ani snést. Myslím, že oba jsme si uvědomili kde jsme dělali chyby. Už nikdy nechci dát ani já chlapovi facku, to si raději půjdu zaběhat.
teď bychom se chtěli občas vídat, někam vyrazit atd...., ale vráti se k sobě zatím ani jeden nechceme, to bychom viděli časem.
měla jsem po něm 2 partnery, chtěla jsem zaplnit tu prázdnotu po něm. Ale nebylo do dobré.
Teď jsem se dala na cvičení, chodím na angličtinu a samotné je mi dobře.
A nějak podobně to dělá i on, jen se nám s polu dobře, tak se chceme vídat, úplně nezávazně a udíme.

Pokud jste kdysi dospěli do stadia, že jste si VZAJEMNE dali facky, dokonce 2x! tak bych do toho vztahu nikdy nešla znova. Tohle se klidně zopakuje a stejně budeš řešit znovu rozchod. Raději se dívej po jiných chlapech, se kterýma se nebudeš mlátit.

Ta upřímnost mě potěšila i překvapila . Zamysli se, jestli je možné, aby jste se oba změnili. Pokud jsi šikovná provokatérka a on si nic nenechá líbit, tak to bude chtít hodně úsilí na obou stranách.

A hlavně to stěhování. Kdo se bude stěhovat za kým? To se mi zdá v tomto případě jako velký risk. Rozhádáš se s rodinou, opustíš práci, kamarády, aby ses přestěhovala 150 km daleko a bydlela u někoho s kým ses rozešla kvůli facce? Na tvém místě bych hodně přemýšlela, kdyby chtěl abych se stěhovala já za ním. Přeji hodně štěstí!!!

Myslím, že by nikdo neměl bít nikoho Je jedno jestli bije muž nebo žena, jenže když začne bít muž, tak má přece jen jinou sílu, což se někde projeví.
V tomto případě bych se ženy ani tak nezastávala, vždyť je to vcelku ten muž, kdo "trpí násilím", jen se bránil, tak facku vrátil.
Tito jsou si rovni, a do doby než jim obou dojde, že lze spory řešit jinak než fackováním, nebude to dobrý vztah.
Ani nechápu proč uvažovat ve vztahu o tom "co když dojde na šílenou hádku". Přece bych měla dělat všechno proto a chovat se tak, aby se to nestalo a pak nemusím nic řešit a užívám si partnera a společného života.
Tohle jsou složité věci, a taky nikdy nevíme všechno, na začátku to vypadalo tak, že ona sedí v koutě a on ji za to fackuje, přitom je to tak, že jej sama fackou, ze své strany vyprovokovala. Nevíme, proč jej rodina nezávidí. Na takové záležitosti je třeba pohlížet hlouběji.

Vlastně souhlasim se všim, co napsala Angelwoman

To si přece ve vztahu nesmí dovolit ani chlap, ani ženská.. Pro mě je to jednoznačný, udělal by to jednou- neměl by zábrany udělat to podruhý...- pro mě je to konec, radši odejít dřív než pozdějc, kdy by se to mohlo vystupňovat. Souhlasim s tim, co psala Angelwoman- partner mě má před tim chránit, ne to dělat sám. Já bych se nevracela, pro mě je fakt tohle konečná stanice (kdysi sem to zažila, a díkybohu že sem z toho vztahu pryč).

Práv¨ě, že jsme na sebe byli oba dva hnusní a to hodně, až to vyústilo v tohle. Dostala jsem od něho facku 2x, ale musím se přiznat, že já jsem mu jí dala vždy jako první.
Procházeli jsme těžkou krizí a do toho všeho jsme měli oba problémy v práci a také oba jsme si hledali někoho jiného.


Teď víme, že to byla chyba a měli jsme hledat cestu k sobě. Oba jsmeměli čas přemýšlet, on se odtěhoval 150 km ode mě, takže si říkám, že by jsme to měli zkusit, protože jsme na to přišli odděleně a neovlivňovlali jsme se.
V duchu si říkám, že by se to nemuselo opakova, ale co když ano.
Všichni mě od toho odrazují, moje rodina ho nenávidí, nevím co mám dělat.

Chtěla bych to zkusit pomaloučku po lehoučku, do ničeho se nehnat po hlavě a pak by se vidělo.

Ale co když na něho vztáhnu tu ruku i já a on mi to pak vrátí a bude to italská domácnost.
Mám ho ráda, ale chci být klidu a mít pohodový vztah.

Ahojky,
já mám zkušenost takovou, že jsem byla na bývalého manžela pěkně hnusná, tak mi jednu ubalil, zlomil mi nosní přepážku, sebrala jsem děti a odstěhovala se. V tu chvíli jsem si myslela, že dělám dobře, že je on vinen. Je to mu už 10let, já se znovu vdala, nynější manžel je fajn, ale zpětně si říkám: Čí to byla vina? Dnes si myslím, že nejen manžela, ale i moje. S exmanželem jsme v pohodě, vyjdeme si vstříc a hlavně si nic nevyčítáme.
A co bych ti poradila?
Nechci ti dávat nějaké rady, vše záleží pouze na tobě. Já bych na tvém místě zvážila, jestli to napadnutí bylo oprávněné nebo ne. Popřemýšlela bych, proč se tak stalo a čí to byla chyba. Chybama se člověk učí, jak se říká.
Pokud vím, některý ženský ze sebe dělají chudinky, aby je ostatní litovali, ale pokud je chlap napadne, tak si za to můžou většinou sami (jsou i vyjímky). Ječej na chlapa, nepustěj ho ke slovu, tak prostě chlapovi ujede ruka no. A znám dost případů, kdy žena napadne muže, to je snad normální? Není, ale chlap si to bohužel nechá líbit nebo jí to vrátí a to je pak poprask.

Měla by sis o všem promluvit s přítelem, pokud už si s ním o tom nemluvila.

Držím ti palce
Ahoj

A odpovědí souhlasím. Já jsem reagovala čistě na případ oné slečny a na facku v jejím případě. Chtěla jsem říci, že nemůžeme její případ soudit, jelikož nevíme celou řadu okolností - proč ta facka přiletěla, kvůli čemu vznikla hádka apod..
Násilí není správné, ale věř, že jsem kolikrát raději přijala od otce facku než nesmyslné zákazy a příkazy, které jsem musela plnit s úsměvem a nesměla ukápnout ani slzička. Dnes byla podobná diskuze na rádiu. Týkala se vysvědčení a to, zda rodiče děti trestají nebo je čeká nějaká odměna...
Shoduji se s Tebou i v tom, že kopat do křesla, prát se v hospodě s ostatními nebo mlátit zvíře mi nepřijde také správné. Hromada lidí říká, že psi jsou hloupé a za své špatné chování by jim měla přiletět "facka", že jim nelze domlouvat. Takovýto názor mi přijde také hodně divný. Měla jsem 12 let vlčáka a mnohokrát jsem raději byla s ním než mezi lidmi. Netvrdím, že jsem ho taky nikdy nepleskla, ale to je stejné asi jako s dětmi, které neposlouchají a člověk je plácne po zadku. Ale proč kopat do nábytku. O takovém člověku bych si pomyslela, že je ještě k tomu blázen. Dítě plácneme, že neposlechlo a domluvy na něj neplatily, ale co nám udělal kus nábytku???
Ono, je to složité a mohli bychom se o tom bavit celou věčnost.

..já nesoudím danou situaci té slečny, ale pouze píšu svůj názor. Jistě, že záleží na situaci, náladě a spoustě dalších věcí. Ale prostě facka je facka-ať už po ní zůstane bolavý otok nebo je to jen jako komáří štípnutí...
Máš pravdu v tom, že chlapi nám někdy po stránce argumentace a slovní pře moc konkurovat nemůžou, ale zase znám pár můžu, kteří to úplně popírají..takže nic nejde házet do jednoho pytle.
Nejde říct, že chlap, který ženu udeří je hned násilník, ani že většina žen jsou uhádané hysterky a někdy to nic jiného než facka nespraví Nic není černé ani bílé a taky záleží na postoji té ženy, co si nechá tolerovat...
Ale bít psa a prát se v hospodě...myslím, že tyto věci už prostě něco nasvědčují o povaze takového člověka...Pro mě prostě kdo vztáhne bezdůvodně ruku na zvíře není tak úplně normální, stejně tak, když se pokaždé popere v hospodě..každá z těch věcí na něco ukazuje, už jen záleží co z toho vyvodíte...
Říká se: jedna vlaštovka jaro nedělá, stejně tak si myslím, že ani jedna facka násilníka nedělá, ale to pro mě není důvod, abych to tolerovala či brala jako normální věc

"...se rozhodne ublížit muž, bývají následky poněkud horší..."...takhle větička mne také zaujala...
Když jsme u té hádky a facky nebyli, těžko soudit, zda to nebylo jen takové plácnutí komára po tváři...nebo zda dostala slečna takovou, jak se říká, že se až kousne do pozadí nebo si dá druhou o zeď...
Opakuji se...jedna facka není ještě násilí, ale dotyčná by měla nastražit uši a rozpomenout se, zda k tomu neměl už partner vícekrát sklony...
Někdy děláme z komára velblouda

To ze se chlapy perou, to uz asi maji v krvi nekde z pravekeho pralesa . Ovsem chovani muze, ktery by se na kazde zabave pral nebo bil psi bych asi take nebrala za spravne. Prijde mi to jako s tim kreslem. Když pes neposlouchá a on ho pak zbije, tak bych si asi taky mohla říkat....tak dnes zmlátil psa, zítra ho naštvu já, tak zbije mne...je to těžké. Jak jsem psala, nedá se soudit člověka hned po jedné facce. To, zda muzeme jedince povazovat za nasilnika zalezi na spouste veci. Ja treba obcas placnu po rameni partnera, kdyz si ze mne dela srandicky. Jednou mi rikal, ze to obcas pekne stipne a ze ho fackuji. Mam tedy dle Vas take nasilnicke sklony. No, dnes jsem ho placla do ramene, priste mne ta jeho sranda vytoci vic, tak na nej vezmu kuchynsky nuz.... Ja nevim, jak uvazujete A co rodice, kterym obcas rupnou nervy a jednu decku placnou...Takze dle Vas je tu hned dalsi nasilnik... Mile damy o muzich je znamo, ze to tak slovne neumi. Znam opravdu malo manzelu, kteri dokazi sve zene vzdy v hadkach argumentovat... Kamaradka je treba take hrozne ujecena, rve na manzela kvuli kazde kravine. On ji chtel umlcet, takze ji chytil a nesl schladit pod sprchu. Nebil ji. Jen ji zchladil. Kdyz pry lezla mokra jako slepka z koupelny, tak ji ledove klidnym hlasem rekl, ze to bylo proto, aby si priste uz odpustila to sve jeceni, ze to take nehodla porad tolerovat. Zajimave je, ze radis, aby se sel clovek po hadce vyrovnat do posilovny nebo si sel zakricet. A co nez na nekoho zacit rvat, tak jit treba do sklepa a tam si pul hodiny dupat.
Tu hranici mezi spatnym vyvrcholenim hadky ze strany pritele, ktere si snad uvědomil a už se z jeho strany nebude opakovat, a mezi nasilnickym chovanim si musi slecna nalezt sama. Jak jsem psala...nedívat se jen na to, že ji uhodil, ale posoudit celé jeho chování...
Trochu to vypadá, že se tu zastávám mužů. Děvčata, ale neřveme na ně někdy zbytečně. Jo, já jsem taky ječela...že špatně spláchl záchod a že po sobě neumyl vanu a že nechal trochu pasty v umyvadle a mokrý ručník zmuchlaný na pračce a že nedošel nakoupit, jak jsem mu řekla, a že neudělal to a tamhle to...a že to co udělal, udělal blbě... Moje ječení ho vytáčelo, že mi hromadu věcí začal dělat schválně...a schválně po sobě tu vanu neumyl...a schválně nevyluxoval...sedl si radši k počítači a mlčel...celý večer se mnou po práci nepromluvil, celé týdny se se mnou nemiloval...
Holky, není to taky někdy ta chyba v nás...hm, popřemýšlejte a zklidněte se. Kdybych měla být sama se sebou, asi bych si taky musela někdy vrazit facku.

Vždyť přece nikdo neřekl, že je v pořádku, aby žena bila muže. V pořádku není fyzické násilí ani z jedné strany. Bohužel, když se rozhodne ublížit muž, bývají následky poněkud horší... Já bych tuto formu řešení sporů netolerovala u nikoho Pro mě je pocit bezpečí a určité - řekněme - fyzické převahy u partnera důležitý, právě proto abych se cítila bezpečně, mohla mu věřit..Můj partner má být pro mě člověk, který mě má před těmito věcmi chránit, ne mě násilí vystavovat..
Důvody k facce můžou být různé, někdo to může i odpustit, ale pro mě tento akt demonstrace fyzické nadřazenosti a neschopnosti řešit problém jinak natolik porušuje moje zásady a to na čem vztah stavím, že bych to netolerovala.

...mamku nikdy neuhodil. A to je teda nervák. A mamka uměla rejpat řádně. Já bych se asi někdy neudržela.
Jenže u nás to bylo naopak - mamka bila taťku. No, "bila" je fakt silné slovo, protože je o hodně slabší, ale pár jich od ní schytal. Zaslouženě, fakt svého času vyváděl, no, hříchy mládí...dnes je vše zapomenuto.

Ale proč žena může bít muže muž ženě nesmí dát ani facku? Rovnoprávnost? Tak na obě strany. Proč se např. neřeší psychické týrání některých mužů, proč jen u žen?

Bavila jsem se o tom s manželem, ten říká, že když by ho ženská chtěla bít, že by se samozřejmě bránil. připadá mi to logické.
Druhá věc je, když nezvládnou slovní útoky a zareagují fackou...to už fakt záleží, jestli jen ujely nervy, nebo tak řeší každý spor. To my tady nevyřešíme, neznáme ho.

Jinak rozumim tomu, ze kazdy muze ztratit nervy a ani nevime jak moc a cim byl dotycny vytocen.

Ja si nedovedu predstavit, ze by muj tatka uhodil mamku. A to on je celkem vznetlivy. Casto a rad se zamlada pral a mamka rika, ze kdy spolu sli na zabavu, tak se temer vzdy s nekym pobil. Ma tendenci byt i nase psy, kdyz neposlouchaji, ale v zivote NIKDY neztahl ruku na mamku nebo na me se setrou. Bud uprostred hadky odesel nebo dal mamce za pravdu. A kdybych mela porovnavat kopnuti do kresla a facku me, tak vzdy budu volit kreslo. Jde o to, ze ten clovek by mel umet svuj vytek resit nejakou primerenou formou, treba tim, ze dupne nebo si zakrici, odejde do posilovny atd. aby si ulevil. A nehlede na to, co na neho jecim, je jeho ukolem se s tim vyrovnat. Pokud na nej utocim slovne, ma mi to slovne vratit a muze se me pokusit prekricet. Pokud mu dosly argumenty, nevi co mi odpovedet a proto me uhodi, tak to neni vhodne reseni. V takovemto pripade bych svym pritelem musela byt bita jako zito. Proste ja jsem v hadce nikdy facku nedostala a tak bych facku od pritele vhodnotila hodne negativne. To ovsem neznamena, ze dotycny je nutne nasilnik, to netvrdim. Kde je potom ale ta hranice a kde je jistota, ze jednou misto facky nedostane slecna pesti?

Já to vidím hodně podobně jako Aziček.

Milá děvčata,
asi budete mým názorem překvapené a možná, když si pročtete řádky v mém deníčku, tak třeba ani ne...
Dle mého názoru není jedna facka ještě domácí násilí...
Objevil se tu i názor, že by si měl raději přítel kopnout do křesla, ale ne dát facku Vám. Kdyby mi doma nějaký zuřivec kopal do křesla, asi bych se o jeho sklonech k násilí přikláněla spíše než po jedné facce. Rozhodně bych příteli neříkala...jo, dobře vrať se ke mne, ale běda, jak na mne vztáhneš zase ruku. Pokud ho miluješ, chceš s ním být, tak zvaž jeho celkové chování. Pokud víš, že je zuřivý a vytáčí ho Tvoje hysterické scény, tak se buď musíš zklidnit nejprve ty a pokud víš, že jsi vznětlivá a ráda řešís věci s do široka otevřenými ústy a nepůjde to změnit, tak se k němu nevracej, protože bys tu facku mohla schytat znovu. Já jsem vyrůstala v rodině, kde se hromada věcí řešila tzv. ručně - stručně. To, že na chlapa řveme, tak tím ho vlastně taky fackujeme, ale slovně. Vytknout chybu se dá i klidnějším způsobem. Ne všichni muži s námi stačí při hádkách stíhat tempo, takže když nám chtějí už zavřít ta ústa, tak nám jednu vrazí. Násilí podle mne vypadá tak, že když třeba žehlíš a partner na Tebe řve, že hov.. děláš a ještě po Tobě něco švihne. Násilí je...pokud bys seděla doma v křesle a ten zuřivec Tě vytáhl z klidu a začal fackovat jen tak - třeba, že ho naštval soused nebo někdo v práci...
Těžko tady můžeme někdo soudit Tvou hádavost a násilnické sklony Tvého přítele. Říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Dovolila bych si na toto přísloví vpasovat..., že jedna facka, domácí násilí ještě nedělá a nemusí znamenat, že pokud dáš příteli ještě facku, tak budeš znovu bita. Pravda to však i klidně být může. Takže bych na Tvém místě popřemýšlela, jak se Tvůj drahý choval v různých situacích, pokud ve většině situací byl opravdu hodně prudký...asi bych jeho návrat zvážila. Pokud by byl ve většině situací klidný, snažil se věci nějak řešit, o problému s Tebou hovořil, ale jednou toho na něj bylo zkrátka moc a on Tě uhodil. Zamysli se také nad tím, jak se choval ihned po té facce. Jestli byl zaražený a později se Ti třeba omlouval nebo jestli se choval jako by nic...
Pokud ho miluješ , tak hned nesuď podle jedné chyby. Hodně štěstí

Jakmile uhodí jednou,udělá po druhé,po třetí-vlastní zkušenost.NEVRACET
!!!!!

Nikdy bych se k takovému chlapovi nevrátila. Nemá právo ti dát facku, navíc zopakovat se to může, netvrď mi, že bys do konce života neuděla nějakou scénu. A pokud se tak chová i otec, o něčem to svědčí.

Kdyby mi to udělal partner, taky ho hned opustím, udělalas dobře. Tak ted nedělej chybu a nevracej se, člověk se nikdy úplně nezmění.

ahoj, z vlastní zkušenosti vím, že když tě uhodil jednou, tak mu nikdo nezabrání, aby ruku nezvedl znovu. . I kdyby ten člověk sliboval, že nikdy více, nevěřím mu. Ten kdo má rád, nikdy toho druhého nebije, věř mě. Také jsem uvěřila, rok byl hodný a pak jsem si připadala jako fackovací panák, a to jsem se snažila ustupovat a vyhovět mu Sama musíš vědět, jestli byl agresivní, záleží jen na tobě, jak se rozhodneš. Ale setkat se až za rok? Kde se potuloval, že se s tebou nechtěl setkat dřív? Vždyť ten kdo miluje, chce být s tím druhým stále. Tak si to myslím já, ale rozhodnoutí je na tobě a já ti přeji, abys volila dobře. . ahoj