Opět prosím o pomoc...co mám dál dělat s mými rodiči??Teď už si nerozumím ani s mamkou. Naši rodiče se po mě a po sestře "vozí", kvůli tomu,aby měli spolu s otcem něco společného a rozuměli si alespoň v tom, že se shodnou na tom, že jsme nejlínější děti na světě( ově dvě pracujeme), že nic neděláme(já chodím do školy, sestra do práce...není na to čas)...atd. Opravdu už nevím co mám dělat dál, mám před maturitou a tohle se děje ob týden:( Navíc s přítelem si teď taky moc nerozumím...z části kvůli rodičům a z části kvůli povaze kterou jsem sdědila po otci( jsem výbušná):( a je mi to hrozně líto...Jak mám změnit povahu? Chtěla bych se strašně moc odstěhovat, ale moje příjmy nejsou vůbec nic z brigády a na to, abych žila sama to nestačí. Jenže já mám pocit že už to doma nevydržím ani minutuNěkdy si myslím, že by jim bylo lépe kdyby byli bezdětní...Proč si takoví lidé pořizují děti jenomm kvůli tomu, aby umývali nádobí za rodiče, uklízeli domácnost a když to není aby jim mohli vyčítat že jsou líní a ani mamě nepomůžou???

Neřekla bych, že to někteří dělají úmyslně. Třeba si myslí, tak jako my, že jsou spravedliví a že rozdíly nedělají, ale děti to prostě tak cítí. Možná i ty naše.
Iva

Proč dělají rodiče mezi dětmi rozdíly? Copak si to neuvědomují, co tím způsobují? Fuj, tohle bych nikdy svým dětem nechtěla udělat. Ať jsou jakékoliv.

Také jsem si s rodiči v tvém věku nerozumněla. Starší sestra byla vždy lepší - lépe se učila, nechodila často na na zábavy a když šla, tak se chovala slušně, od 15ti let chodila s jedním klukem..........prostě můj opak. Byla jsem (a stále jsem)povaha tvrdohlavá a divočejší. Ve 14ti letech jsem si našla školu dál od domova, abych byla na internátu. Rodiče jsem viděla pouze o víkendech, tak se to dalo vcelku vydržet. I tak jsem se nemohla dočkat, až budu plnoletá a odejdu. Měla jsem štěstí - v posledním ročníku učení jsem si našla kluka na stálo a hned po matuře jsme se vzali (čekala jsem mimčo) a já se k němu odstěhovala. Jsme spolu už 18let. K rodičům jezdíme asi tak 2x do měsíce na kratší návštěvy. I po těch letech nejsem samozřejmě lepší než sestra a spoustu věcí dělám úplně jinak, jak by chtěli oni, ale naštěstí mám svého muže a děti a ti si nestěžují a možná jsou i rádi, že mě mají.
Takže já mohu radit pouze - odejít z domu a osamostatnit se.
Iva

to mi nepřišlo že to patří do bolavých duší...já mám duši v pořádku,jenže tohle je pouze problém s otcem

Asi to, že já mám svůj názor,nejsu jako ovce s davem, nejsem domácí typ ale spíše společenský,neumím vařit jako sestra,neumím uklízet jako sestra...tyhle problémy začaly až když se ona odstěhovala...Jenže pro mě je teď utrpení být dom a bez přítele který mě nad tím vším podrží:(

závisí to na spoustě okolností. Jestli bydlíš jenom s otcem, nebo i s matkou, sestrou, nebo někým jiným. Jak oni se na to dívají, proč se tě nezastanou. Závisí to taky na tom, jestli je tvůj otec celkově pruďas, nebo se tak chová jenom k tobě. Jestli máš možnost, tak se osamostatni. Pokud už chodíš do práce, zkus nějaký pronájem, nebo hypotéku, jsou docela výhodné. Ale nejlepší v menším městě nebo i na venkově, tam pořídíš levněji. Až budeš jezdit domů jenom občas, budeš mu víc vzácná a třeba na tebe bude hledět jinak. Jestli ještě studuješ, je to horší, ale i tak se dá jít někam na internát nebo na kolej. Jednou si třeba otec uvědomí, že stárne, zůstává sám, příbuzní se od něj odvracejí. Může přijít nějaká nemoc a pak tě bude potřebovat. Držím ti pěsti a ještě se ozvi. Jana

Ahoj,
stejné problémy má i Jitulka v tématu "Máte problémy" - "Bolavá duše". Je tam dost rad, tak tam zkus kouknout. Teda pokud nejste jedna a ta stejná, protože nevím kde jinde jsi psala o problémech s otcem
Ustopit musíte oba a problém vyřešit, pohádat se není řešením, nevraživost bude jen vzrůstat.
Až se odstěhuješ uleví se vám oboum, ale důležité je vědět jestli se už nikdy nechcete vidět nebo tak váš vztah nechcete nechat.
A co má otec za důvod tě nenávidět a sestru milovat?

Zdravím:o)
Je mi skoro 18...
Jak už sem napsala tak mám obrovské problémy s otcem,neshodneme se v ničem,neumíme na sebe mluvit jinak než nadávkami a nebo křikem. Ani o svátcích spolu nemůžeme sedět u jednoho stolu. Kvůli tomuto už skoro nejím,přechází mě chuť na jídlo a dokonce i hlad.Vím, že chyba je na obou stranách, asi se nic nevyřeší tím že za rok bych se chtěla odstěhovat z domu,abych už s otcem neměla doma peklo...Nemám od něj nic zakázaného ale tím že mám starší sestru a nejsem stejná jako ona mě přijde,že mě nenávidí...
Nemáte někdo nějakou radu prosím?