Letos jsem byl sám v ozdravovně Karkulka,chtěl bych aby tam děti jezdily z doprovodem. Ať už třeba rodiče,babička,dědeček nebo teta,strýček.Jinak to tam mají hodně těžké

tak dcerku máme z lázní doma,živou,zdravou spokojenou..Nijak jí šestitýdenní pobyt nepoznamenal,byla a je spokojená i když jak říkala se jí po nás stýskalo ale jinak jak říkám je v pořádku..A hlavně zdravotně jí to pomohlo ! ! A to je hlavní.. Petra

Děkuji za povzbudivá slova,je vidět že s dětmi máte zkušenosti...
Volám 1týdně sestřičce a ta mi vždy řekne co a jak.Po poslecním volání mě ujistila,že je dcerka v lázních spokojená a nic jí nechybí...To se mi ulevilo ! !
Myslím si ,že to volání je rozsteskní jak sám píšete a i jsem to na dcerce poznala.A i sestřička mi doporučila abychom jí moc nevolali...

Zdravím. Už zhruba deset let se pravidelně každý rok účastním dětského tábora a většinou si přidám ještě jednu další akci s dětma. Buď jiný tábor a nebo něco v tom stylu.

Co se toho stýskání týče, mám s tím rozsáhlé zkušenosti. Pokud je vaše dítě malé, doporučuji nedávat mu s sebou mobilní telefon. Jak to zní hrozně, podle mě je jen na škodu. Zaprvé, dítě na mobilu visí a neustále si připomíná fakt, že tam jeho maminka není. Zadruhé, večer, když přijde náladička, dítě se dojme a píše mamince ubrečené SMSky, jak se mu hrozně stýská a jak chce domů - a maminku pěkně zblbne. Doporučuji spíše sehnat si telefon na hlavního nebo oddílového vedoucího či nějakou sestru, co to má na starosti a pro klid duše, že je všechno v pořádku, zavolat přímo jí.

No, děti jsou skutečně různé. Někdy vám malá holka ztropí takovou slzavou scénu, až hrůza. Jenže je to všechno jen proto, aby byla středem pozornosti a pěkně se všechno točilo kolem ní. Zkušenější vedoucí už to dnadno pozná.
Jindy třeba jedou na místo dva sourozenci, staší a mladší a je zajímavé, že většinou se steskem rozpláče ten starší. Nevím přesně proč to je, asi, že se nemá o koho opřít a bojí se,že to všechno nezvládne.
No a potom jsou některé malé slečny kolem 8mi tak trochu EMO. Teď nemyslím, že si malují nehty na černo a poslouchají Tokio Hotel, ale že všechno hodně prožívají. Prostě na noční hře se hrozně bojí, výlet je strašně baví, na diskotéce dovádí jak naposled v životě, ale večer se jim hodně stýská. Měli jsme holčičku, co probrečela půl tábora upřímnýma nehranýma slzičkama, ale celkově se jí tam moc líbilo. Ten stesk jim k tomu prostě patří. Příští rok jela z nova a jezdí doteď.

Je potřeba si dát pozor, když je dítě hodně malé a není ještě dost vyspělé, aby si například ten tábor dokázalo užít, pak tím propluje jako ve snu a nic si z toho neodnese, jen vyplakané oči. Pak je také ujistit se, že na táboře bude dostatek vedoucích a praktikantů, kteří se dětem budou věnovat a budou se o ně starat. Jednou jsme byli 4 vedoucí na 60 dětí a to se vážně nedalo uhlídat, komu je smutno. A to jsme se snažili, žádné v devět večerka a jde se na pivo. Ale přesto se stalo, že ráno se v táboře octli rodiče, že si jedou pro dítě, že si to s nima domluvil mobilem a my o ničem ani nevěděli. Už bych takhle znovu nejel, tehdy to byla chyba vedení, že nenajali víc vedoucích nebo praktikantů. Pokud je to ale specializovaná ozdravovna se zkušeným perzonálem přímo pro malé děti, tak bych se nebál.

Abych řekl pravdu, nějaké to stýskání se vždycky vyřešilo. Některá z vedoucích dítě chvíli chlácholila a šlo to. Horší jsou psychické problémy těch starších. Mohl bych vyprávět, třeba o slečně, co pochází z rodiny drogově závislých, její maminka umírá na aids, otec už ani neví, že nějakou dceru má, prošla si děcákama apod. Na ní když to přišlo, tak... no ale to není předmětem této diskuze

Já sem byla poprvé na táboře když mi bylo asi 6let, ještě sem ani nechodila do školy. Bylo mi moc smutno, pořád sem tam plakala a chtěla domu.
Byla sem tam dohromady se soudedovic holčičkou, bylo jí v tý době 7let, a ta zase byla úplně v pohodě, líbilo se jí tam.
Každý dítě to asi bere jinak, ale po vlastní zkušenosti bych takle malý dítě samotný na tábor neposílala.
Když sem byla starší, jezdila sem na Mořský koníky, a to bejvaly nejlepší prázdniny co pamatuju

Je mi těch dětiček líto, co tam musejí být bez rodičů. Ale vím, že vždy se to zařídit nedá.
Kámoška s dětmi jezdí do lázní každoročně (kardiaci), a bývají tam s prcky i babičky.
Je fakt, že každé dítě to snáší jinak.
Moje sestra byla v ozdravovně (astma) až ve 12 letech, nebyl problém, ale těch 6 týdnů už bylo dlouho, a ikdyž jsme tam jezdili skoro každý týden, bylo to takové trochu smutné. Prostě ústav. Ikdyž rozhodně veselejší, než nemocnice.

Já jsem byla v rehabilitačním ústavu v Chuchelné celé dva měsíce. Bylo mi 9 let, bylo to přes prázdniny a ještě koudek šk. roku. Mně se tam moc líbilo. Až na nějaké bolestivé procedůry a pár divných sester to bylo fajn. Odjížděla jsem s pláčem domů.
Byly to krásné prázdniny.
Rodiče mi chyběli, párkrát jsem si tam i poplakala, ale jinak celkově na to moc ráda vzpomínám.

každé dítě je jiné.
Mladší syn je nyní v tom věku, co já jsem byla tenkrát, a ten nechce ani do školy v přírodě, ani na tábor se svým sport. klubem. Nechci na něj tlačit. Až bude připraven, tak se odpoutá.

Sedmileté dítě je malinké, aby bylo tak dlouho v ozdravovně samo,a jako máma bych to blbě snášela, kdybych ho viděla plakat.


jenže co se dá dělat.
Jenom aby psychika neudělala svoje a stresem z odloučení se nemoc ještě nezhoršila...to je častý případ. Bohužel.

Tak naše malá už je od 18.6 v lázních.Těšila se tam a i když jsme jí tam přivezli tak byla naprosto v pohodě.Je v Kynžvartu je to tam moc hezké i sestřičky na nás působili tak jako maminkovsky..
Akorát jsme jí už dvakrát volali a to pokaždé plakala...Volat se tam může až po 19h což si myslím že je pro ty děti pozdě..Ale když jsem mluvila se sestrou tak říkala že je v pohodě...Ale je mi smutno

já jsem byla v ozdravovně jako holka jen jednou ve 13 v Kamenici nad Lipou, na 2 měsíce - moc se mi tam líbilo a nestýskalo se mi protože tam se mnou bylo děvče našich známých o rok mladší. -
druhý můj pobyt v ozdavovně v Říčanech - Olivově domě, byl úplně jiný. bylo to na škole v rámci prázdninové praxe, kdy jsem jako "žákyňka" byla přidělěna mezi 3 a 4. ročníkem k dětem předškolního věku děvčátka - od 3 do 7 let- A tam jsem si to užívala, byla jsem na malé děti zvykláa tak mi nedělalo potíže plácat s nimi "buchty" s písku, a dělat zahrádky a podobné volovinky - Horší však bylo, že tam těch holčiček 22 a my se sestrou sami - před procházkou pomoci zavázat tkaničky a když bylo chladněji pomoci obléci punčocháše a tepláky - v té době to byla umifoma - tmavomodré a po vycházce sundat, zkontrolovat co je špinavé - připravit pro prádelnu - večer a ráno umývárna -2x týdně velká koupel, kdy jsme to braly jak na běžícím pásu - Nejhorší však byly večery, to se jim stýskalo a bylo obtížné je uklidnita vypravovat pohádky , aby se jim donře spalo.Byly to děto z TBC rodin a jejich pobyt byl mnohdy prodloužen z důvodu nemoci rodičů - to bylo v roce 1960. -
Personál byl velmi vstřícný a myslém, že jim život zpříjemńovali jak se dalo -
Později se tato nemoc díky očkování a pravidelným prohlídkám stala minulostí - ale stále se to byla Ozdravovna pro plicní onemocnění - je ve velikém parku a obklopena lesy -
Dnes se bohužel opět tato nemoc díky migraci u nás občas vyskytne.

Tak nám už revizní lékařka schválila lázně,máme už i termín dcerka bude odjíždět 18.6 a až do 5.8.Jé to bude dlouhý už ted se mi stýská...

Opětovně potkávám stejné lidičky,já sama jsem jezdila do lázní ,tedy
napřed do ozdravoven už od malička,musím říct,že já jsem to prožívala
normálně a vždy jsem se těšila,ale moje mamka to brala hůř,asi to tak
je,že rodiče to odloučení snáší hůř.Určitě ty lázně mají něco do
sebe,ale když si vzpomenu moje poslední dětské lázně,tak ty už bych
nechtěla,tam dávali prášky na dýchání pravidelně 3xdenně,aby měli
klídek.Nečekali nato až to dítě bude potřebovat.Domů jsem přijela ještě
horší,ale to už je taky nějaká řádka let.......,ale to byli až ty
poslední.

Tak se zase potkáváme. Můj syn byl poprvé v ozdravovně ve Zlatých Horách v 5 letech. Byla to hrůza ,bylo mi moc smutno, když jsme pro něho přijeli ,nechtěl se ode mě hnout ani na krok.Byla jsem jak bez ruky, manžel nevěděl co se mnou, tak mi zaplatil autoškolu, abych se nějak zabavila. Pak byl ještě v Kynžvartu a pravidelně jezdil s MOřským koníkem k moři. Nejvíc mu asi pomohlo to moře, ale líbilo se mu všude, byli na ně moc hodní a pak už jsme za ním mohli i jezdit, tak to bylo lepší.

Ahoj moje mamka pracuje v dětské léčebně ve Cvikově a mají tam i dvouleté prcky.Nabízejí i pobyty pro rodiče s dětmi

Chceme letos v lete poslat nasi 7 letou dcerku poprve do lazni,je alergik,ma atopicky ekzem a nyni jeste i astma.
Pojede sama a tak se chci zeptat jestli vase decko take bylo nekdy samo v laznich a nebo v ozdravovne???Petra