Extrémní vyhublost..

Luccy ty rozhodně nepotřebuješ psychiatra (tedy troufám si tvrdit). Psychiatr je doktor a většina z nich svou práci zakládá jen na tom, že ti cpe prášky. Vyhledej psychologa (tento obor se studuje na filosofické fakultě). Psycholog nesmí napsat žádné prášky, jeho terapie spočívá v tom, že s tebou bude rozebírat problémy, hledat nové úhly pohledu až si sama od sebe srovnáš svůj život v hlavě. Správný psycholog by ti neměl radit ani ti podsouvat názory, měl by ti jen ukázat cestu.

Lucy, zkus hlavně najít tu pomoc aspoň pro sebe, někomu se vyzpovídat. Naprosto Tě chápu. Hlavně na to nebuď sama a nedrž to v sobě, já to neměla komu říct a způsobila jsem si zdravotní problémy (dráždivý tračník). Pomalu se z toho dostávám až po 3 letech, na tomto je nejhorší, že pokud s tím maminka nechce nic dělat, nenaděláš s tím nic ani Ty A ničí to pak nejen ji ale hlavně TEBE. A na prášky doktora kašli, do mě se je taky snažili nacpat, vyhodila jsem je a začala sportovat a zabývat se jinými věcmi, pomohlo by to. Kdybych ty prášky začala brát, tak si myslím, že bych byla jako mamka, závislá... Psalas že máš přítele, snad Tě aspoň on podpoří. drž se.

to mě opravdu moc mrzí s tou tvojí mamkou.. .. je to opravdu hrozné, když se člověk takhle ubíjí... .. Já třeba často vídám mámu brečet.. ta nemoc je opravdu hnusná.. Jednou je agresivní a nepřátelská a potom ji najdu zavřenou v ložnici jak brečí, když si třeba prohlíží fotky, pak je na mě hrozně hodná, kupuje mi dárky a já jí taky, abychom si udělaly navzájem radost.. Chci aby byla šťastná.

Problém je v tom, že když ji tenkrát odvezli do nemocnice, tak podepsala reverz a kdykoli se o tom někdo zmíní, tak ona stejně říká, že z ní děláme hypochondra a že je úplně normální člověk, že potřebuje osobního trenéra a do práce chodí od pondělí do pátku od rána a vrací se až pozdě večer . V žádném případě si nechce vzít ani volno, protože se s námi nechce otravovat doma. Jí jenom samé zdravé věci, vůbec nechce jíst nic po čem by přibrala a když už něco sní, tak je pak dlouho zavřená na záchodě . Bojím se o ni, protože v poslední době si všímám, že také začala pít, třeba o víkendu když jsme doma, tak často pije víno... ale opravdu častěji, než by bylo normální.. Všechno to začalo nervováním s penězi.. táta měl spousty dluhů a ona to splácela za něj.. on je flegmatik, takže se dá říct, že mu to bylo jedno .. Vše to bylo jen na ní. Já bydlím s přítelem, ale dost často jezdím domů a máma tam žije s tátou a babičkou.. Ti se vůbec o nic nesnaží. Říkají, že je nejlepší nechat ji na pokoji, aby se nenaštvala a neměla hysterický záchvat, prostě si jí nevšímat a všechno jí odkývat. Psychologa pro sebe si určitě najdu, protože jsem z toho dost na nervy. Jsem vlastně jediná z rodiny, kdo se pro to snaží hodně udělat.. .. Zkoušela jsem už jednu ne psycholožku, ale psychiatričku a ta mi vůbec nepomohla. Vůbec se semnou nechtěla vybavovat a nacpala mi prášky, tak tam už vážně chodit nechci, jediné co mi řekla bylo, že si mám dávat bacha, abych nedopadla jako máma.. .. Tenkrát ji nevzali do nemocnice, protože řekli, že to chce pořadník a byli dost lhostejní, řekli, že místo bude až tak za 3 měsíce a že v červenci mají stejně zavřeno.. .. a že by musela přibrat, jinak by ji stejně na léčení nevzali... že prý je moc vychrtlá na to aby byli schopni ji léčit!!! To vážně nechápu!!! Samozřejmě vzhledem k její náladovosti ji chuť na léčení okamžitě přešla a začala se sejmnou hádat, pomlouvat mě, mít mě za blázna, že se jí chci zbavit... ... To, že je na pokraji smrti mi řekla přímo její doktorka, když jsem jí volala a ptala jsem se na ni jak to s ní vypadá .. Říkala, že by měla jíst hlavně kalorická jídla, ale to ona nechce.. ona mi řekla, že chce přibrat zdravě, tak jí hlavně zeleninu, ryby a vůbec třeba nesladí... ... Mám kamarádky, které mi v tom hodně pomáhají, jsem jim za to moc vděčná, protože rodina mi v tomto případě není vůbec oporou . Také jsem měla spoustu problémů v životě, už jsem navštěvovala psychiatry, ale nikdy mi nedokázali pomoci, bohužel.. Ještě do toho se muselo stát tohle.. jsem opravdu na pokraji sil, abych něco dělala

To ti řekla maminka sama, že je prý na pokraji smrti? Protože ta moje to říkala taky... Rozhodla se, že nemá cenu se léčit a je lepší upít se k smrti... Píšu to proto, že si myslím, že to tvoje mamka vzdala. Co na to říká otec? Ještě bych ji jedou zkusila přemluvit do té nemocnice, zkuste jí říct, že by bylo vhodné nechat se před odjezdem k moři hospitalizovat... Aby jela k moři zdravá... Prostě jí lžete ale pořád ji zkuste přemlouvat k hospitalizaci. Vzteklá a agresivní nlže být z toho, že ji tím otravujete, ale 100% je to i tím, že nejí. Tak to zkus zvládnout, ale připrav se i na nejhorší, vím o čem mluvím. Je to lepší.

Mám známou, nemá anorexii, ale bulimii, taky ji nevzali na léčení kvůli nedostatku místa. Těch léčeben je v ČR strašně málo Ale dali ji na pořadník, nešlo by to s maminkou taky? Problém je v tom, že člověk musí být opravdu rozhodnutý sám se léčit, jinak s tím okolí nic nenadělá

Maminku teď nevzali do nemocnice proč? Nějak mi to uniklo. Pokud lékařka řekla, že je na pokraji smrti, tak jí snad musela zavolat záchranku a položit ji do nemocnice!...

Je mi to moc líto, moje mamka měla tak anorexii, ale zároveň byla alkoholička a ten alkohol ji zabil dřív než ta anorexie. Je opravdu strašné dívat se, jak se blízká osoba sama zabijí a nemůžeš s tím nic udělat

Myslím, že jediné řešení je dostat ji do nemocnice, kde b eventuleně mohli zajistit převoz na specializovanější pracoviště. Ovšem to nesmí maminka podepsat REVERZ. Tak hodně síly.

Na stránky jsem se dívala, je tam opravdu hodně informací , volala jsem i na některá čísla, ale většinou mě odkázali na praktického lékaře a nebo na Karlov.. Tam to bohužel už jednou nevyšlo . Škoda, že neměli místo tenkrát, když se mi ji povedlo přesvědčit...

Nemůžeš pomoci někomu, kdo o to nestojí! Vím, že se cítíš hrozně a bezradně, ale tvoje maminka je dospělý člověk a ty ji nemůžeš přivázat k židli a krmit jídlem. Občas v životě takové situace nastanou. Vidíš, jak se někdo, koho miluješ ,ničí a nemůžeš dělat nic, aby si mu pomohla. Opakuji se, ale zkus začít u sebe. Za pomoci odborníka se zkus trošku dát dohromady. Zavolej třeba na nějakou linku důvěry nebo na tu, kterou nabízí sdružení, které jsem ti doporučila.

Jinak jí padají vlasy už delší dobu, je jí pořád zima, cítí se unavená, menstruaci už nemá snad rok.. , prostě všechny příznaky.. je to opravdu hrozná nemoc.. nechci o ni přijít.. tolik mi na ní záleží

Tak je to hrozný.. je to pořád horší.. Marně jsem si myslela, že se to zlepšuje. Dnes přišla máma z práce celá agresivní, řekla jsem jí, že bych jí mohla pomoci, ale ona začala šíleně řvát a vybíjet si na mě zlost.. byl to hrozný záchvat. Šla jsem se projít a hned jak jsem se vrátila, tak celý byt byl cítit zvratky.. .. a ona byla na záchodě a zvracela... Bylo to něco hrozného.. Takže ona ještě zvrací.. Dnes byla u lékařky a ta jí řekla, že je opravdu na kraji smrti.. už nevím co mám dělat.. jsem natolik vyřízená, že se asi zblázním

Ahoj, držím palce. Vím jaké je to mít nemocnou mamku, kdy se role obracejí a místo, aby rodič byl oporou je to naopak. Radila bych to dvě věci: Zkus přemýšlet o terapii (ne psychiatr, ale psycholog!) pro sebe. Jsi v hodně těžké situaci a odborník ti může pomoci. Poradí, jak se máš chovat k mamce, aby vše bylo Ok a navíc tě pomůže uržet v psychické pohodě přes to všechno, čím procházíš. Druhá věc: http://www.anabell.cz/. Mrkni sem, je tam i infolinka, poradí ti s anorexií, kterou maminka trpí.

Nechce se mi ani věřit, že žena s touto nemocí je odmítnuta z léčby proto, že pro ní není místo nebo že by musela nejprve přibrat. Stres je takový špouštěč různých nemocí. Také mne trápí, sužuje žaludek a tak trpím nechutí k jídlu, ale já nepatřím mezi ty, které by jíst nechtěli a chtěli by být hubené. Znala jsem trošku jednu dívčinu, která měla úplně normální postavu, ale prý kluk, který se jí líbil, jí řekl, že je tlustá a ona přestala jíst. Po zhroucení prý byla odvezena do psychiatrické léčebny. Jsi moc hodná, že se snažíš mamince pomoci. Taková to hubenost už je opravdu nemocí, prý může vyvolat vypadávání vlasů, nehtů, potíže s menstruačním cyklem. Držím Ti palečky, aby se mamince vrátilo zase zdravíčko. Důležité jsou také příčiny, proč nejí nebo hubne.

Moje maminka ve svých 43 letech trpí anorexií. Na 157 cm má 35 kg .. Je to opravdu hrozné. V posledních letech se z ní stala kostra. Oproti jiným anorektičkám má tuto nemoc z neustálého nervování, které trvalo spoustu let. Hlavně kvůli penězům.. . Snažili jsme se udělat co se dalo. Brali jsme ji na kliniku ke Karlovu, kde nějaký čas navštěvovala psychiatra. Chtěla chodit na terapie, ale bohužel pro ni nebylo místo .. Je hrozně náladové a ve chvíli, kdy sem ji přesvědčila, že by si mohla jít lehnout do nemocnice nám řekli, že mají plno a že by musela trochu přibrat .. že prý by mohla odradit ostatní nemocné od léčby . Sama si nemoc nepřizná. Vždy se začne hrozně vztekat.. Hlavně pokud jde o jídlo. Už jednou upadla na zem a omdlela, museli jsme volat záchranku a v nemocnici nám řekli, že je ve vážném stavu. Hodně užívala projímadla. Naštěstí se mi ji podařilo přesvědčit, aby je nebrala. Sama ani nevím jak jsem to dokázala .. bohužel ale přibrala asi jen o 1 kg. Vůbec nevím jak by mohla přibrat, co by měla jíst, jaké vitaminy nebo doplňky stravy. Za měsíc spolu jedeme k moři.. Jezdíme k moři každý rok a ona by se zbláznila, kdybychom nejely . Říkala, že bych jí zkazila jedinou radost co ještě v životě má. Bojím se, ale, že se jí tam něco stane :(.. Mluvila jsem o tom s její praktickou lékařkou a ta mi řekla, že riziko, že se něco stane je stejné tady i tam.. Že podnebí na tom nic nemění.. . Nevím jestli tomu mám věřit a opravdu se bojím, že se něco stane. Naštěstí už začala normálně jíst, ale myslím, že to stejně nestačí na to, aby přibrala tak 5 kg.. .. Prosím dejte mi vědět, pokud někdo máte s touto příšernou nemocí nějakou zkušenost...