partner x já

Partner je v novém zaměstnání od prosince 07, vypracoval si velice dobrou pozici, vydělává slušné peníze . On pracoval v hospodě v centru Prahy, dopadlo to, že odešel a já se ho snažila dotlačit do jiného oboru, kvůli tomu, aby mu dali třeba hypotéku v budoucnu, protože jak všichni víme, v hospodách a restauracích mají oficielně základní mzdu a zbytek bokem, to byl ten důvod změny zaměstnání. Takže kdyby tady "pohořel", tak se nebojím, a ani on, že si práci nenajde. Další důvod byl, že jsme se přestěhovali z většího bytu v pronájmu do menšího, ale našeho. Před rokem jsem měli jiné plány, ale osud nás odvál někam jinám, to co bylo, už není a bohužel jsem se musela přizpůsobit. Vše přijal, ale zatím úplně "neskousl" Máme kam dítě přivést, jako rodina bychom byli dobří (se domnívám), takže já v tom nevidím problém. Přítel snad už také ne

Já zase měla díte ve dvaceti. A nevadí mi to. Je mi čtyřicet, syn je dospělý a my si s mužem můžeme užívat života. Nemám pocit, že jsem o něco přišla, i když to nebylo vždy jednoduché.To není nikdy. Tady se spíš nastoluje otázky, zda vůbec mít dítě. A pokud ho nechci, nenechat se okolím donutit, když je to přece nemormální nemět děti. Je potřeba si ale najít partnera, který na to má stejný názor. Já se k druhému dítěti odhodlla po třicítce. Když jsem o tom mluvila s manželem, dohodli jsme se, že ano. Pak jsem ale vysadila HA a řekla mu to. Reakce byla stejná jako u původního dotazu a poprvé v životě si šel muž koupit kondom. Trvalo to chvíli než si na myšlenku pořídit druhé dítě zvykl. Dopadlo to ale jinak, nepoužíváme žádnou antikoncepci, jako Petrasan a prostě se nazadařilo. Ale to už je jený příběh. Jenom jsem moc ráda, že jsem se rozhodla si ve dvaceti sítě nechat. Taky jsem nemusela mít žádné.

No, tak bych to neřekla, že už to nemá cenu po třicítce.

Spíš jde o to, proč si dítě pořizuji. Nikdy totiž nebude ten správný čas. Ať už dítě přijde ve dvaceti nebo pětatřiceti, vždy se dá vychovat. V našich zemích děti hlady neumírají, takže o uživení obvykle až tak nejde.

Příliš rozumový postoj je mi vzdálený protože jsem asi nastavena jinak.

Pokud po dítěti toužíš
, není samozřejmě věk 31 let žádnou překážkou.
Jen by tam měla být vždycky ta touha, láska, než dítě přijde. Ne jen materiální zabezpečení. Děti se nerodí až v porodnici, ale už v našem srdíčku...já vím, jsem stará škola

S tvým názorem nesouhlasím.Takže když jsem si nestihla do svých 31 let pořídit dítě, už podle tebe nemá cenu si ho pořizovat? Před třicítkou jsem se na to opravdu necítila připravená, žila jsem dlouho v cizině, studovala jsem atd. a na nějaké dítě jsem neměla ani pomyšlení.Vždyť ve světě je běžné si pořizovat děti až po třicítce, nevím tedy jestli je lepší ve dvaceti s dítětem někde sockovat po podnájmech nebo si dítě pořídit až po třicítce, když už máte nějaké zázemí.

slovo do pranice. Věčné odkládání a přemrštěné plánování v otázce rodičovství spíše uškodí. Sama jsem otěhotněla ve 30 letech a byla jsem mezi svými známými prakticky první, tudíž nevidím tu 30tku jako magický přechod. Někdo chce mít dítě v 25 někdo v 35, když jste zdravé včetně psychiky není problém ani pokročilý věk.
Příliš jsme s partnerem neplánovali, řekli jsme si jen, že bychom to mohli prostě zkusit a buď to vyjde nebo nevyjde. A hle otěhotněla jsem asi během 2-3 měsíců. Přitom jsme bydleli v bytě 1+1 37m2, bydlení jsme začali řešit až poté. Pravda, nemuseli jsme si brát hypotéku, ale zase to splácíme v nájmu.
HA jsem vysadila už víc jak rok předtím, jelikož jsem začala mít s ní problémy. A jsem tomu ráda, už žádnou neberu ani v současnosti. Prostě praktikujeme *** bez jakékoliv antikoncepce a taky žijeme a další dítě zatím nemáme. Podotýkám, že synovi je už 3,5. To plánování druhého dítěte je horší, protože to bereme už příliš rozumově. Partner už chtěl, ale necítila jsem se já, přišlo mi to brzo. Teď už bych chtěla já, ale jemu se do toho očividně nechce, navíc jsme prodělali krizi, ale věřím, že se to urovná a 2. dítě prostě někdy přijde. Spontánnost není na škodu. Přistupujeme k tomu asi moc racionálně.
Ono pořídit si dítě není jen materiální zajištění, víc je to o psychice a o pohodě a atmosféře ve vztahu a pak v rodině. Naše žití nestojí na věcech.
Souhlasím, že vše je o diskuzi a aby tě , Lucy, partner tlačil do užívání HA , není určitě správné. Měli byste o tom diskutovat a hledat východisko. Můj partner s tím neměl problém, pochopil, proč to nechci brát a smířil se s tím. Nezastírám, že by mu to asi vyhovovalo víc s HA, ale rozhodně na mě netlačí. Taky v 11letém vztahu spolu ne***ujeme každý den. Rádi si odpočineme

Lucy a partner je v tom novém zaměstnání už delší dobu? Abyste si nepořídili dítě a pak nebyl bez práce. A pokud jste se bavili před rokem o dítěti, tak jakto že najednou mluví o tom, že myslel, že ho budeš mít ve 30-31 letech? No, hlavně, že jste si to vyjasnili

Hlavní je, abyste to dítě měli kam přivést a měli na něho dostatek financí a hlavně byli rodina

Dnes je nějaká móda mít děti co nejpozději.
Nemůžu se zbavit dojmu, že pod rouškou zodpovědnosti se skrývá spíše strach a nezralost.
Zastávám názor, že pokud se na díte necítím dost připraven ani když se blíží třicítka, tak ho raději nemám mít vůbec. Pořád se říká: za dva za tři roky, až bude to, až bude támhleto...
Prdlajs. Když chci dítě, tak ho mám mít. Když ho nechci, tak ho mít nebudu. Však co, mít děti není povinnost. Jen by to partneři měli říct narovinu a hned a neubírat holce nejplodnější léta...

Ne nepřijde, svoje už jsem řekl a ztrail jsem o tuhle diskuzi zájem. Navíc už to není moje věc. Kritik má přednést svojí kritiku a jak s ní ostatní naloží, nebo jestli ji vůbec budou respektovat jako kvalitní, už není jeho věc a ani nesmí být jeho věc. Vyjádřil jsem pochyby k ***u s gumou a obavu chlapů pořídit si dítě a to mi stačí. Hmno a ke všemu mě Lucy dost nezajímá a je mi úúplně jedno, jak to s ní dopadne ale to už asi tušíte. Vesele dál diskutujte, nebo mě po libosti drbejte

ale on přijde! A sním přijde zákon....!!!!

ahojky, no Sajrajt někam zmizel , nevím, co si dokazuje svými skvělými názory, a hlavně, neustálé urážení. Mám z něj pocit, že si tady chce dokázat, jak skvělý a úžasný je, když "není vidět". Ráda si vyslechnu názor ostatních, ale čekat, až mě nějaký Sajratík urazí, to ne ...

ahojky, no Sajrajt někam zmizel , nevím, co si dokazuje svými skvělými názory, a hlavně, neustálé urážení. Mám z něj pocit, že si tady chce dokázat, jak skvělý a úžasný je, když "není vidět". Ráda si vyslechnu názor ostatních, ale čekat, až mě nějaký Sajratík urazí, to ne ...

ale zase má co říct ke všemu.Takový ten typ :"máte štěstí ,že jdu právě kolem -říkají o mně že jsem odborník...."

z nikoho sobce nedělám. Ty vážně neumíš diskutovat, jen se opírat do lidí, ehm, ženskejch, ale vlastní názor vyjádřit, to ne, to je špatný.
Tak za prvý: ženuška k pohledání nejsem, protože spolu jen žijeme
za druhý: byt je můj, sice na hypotéku, takže opravdu s ním nechci jen dítě, aby mi nechal byt
za třetí: jsem krásná a chytrá, něco jako ty
a nemáš fištrona, abysto poznal, holt někdo má, někdo nemá

asi by to chtělo trochu více tolerance, k nám, obyčejným ženským. Docela se do nás navážíš. To Tě to tak baví ?

Nedělej z něj chudáčka, holt stalo se. To je super přístup. Partnera defakto vydíráš kvuli dítěti. Děláš z něj sobce. Ty asi budeš ženuška vážně k pohledání

Tak poraď. Říká ti něco společně vlastnictví? Měl je oba zmlátit? Právě to by se jim moc hodilo. Vysypej na mě z rukávu nějaký chytrý trik, kterým by to brilantně vyřešil. Pouč mě! A taky mi řekni, jak má člověk poznat, že ho ten druhý chce podfouknout? Já tu jeho ženu znal, působila na mě opravdu mile, jako suprová ženská. A když se zamiluješ.. Ale pak prostě věděla, že už si může dělat co chce, že se jí nemůže nic stát a zvlčila se.

...nechal ve SVÝM bytě ženskou s cizím chlapem v jeho posteli, tak to se na mne nezlob, to je neskutečný trouba. Se docela divím, ty máš odpověď na vše a v tomhle si mu nepomohl a neporadil ??? nechápu

....to je blbý, no, ale tak to se na mne nezlob, ale to musí každej poznat, že ho chce využít takovýmto způsobem. a mimochodem, proč jí nechával byt ??? Ono bohatě stačí, pokud jí najde náhradní bydlení. Třeba 1kk, a nemá jí nechat svůj zařízený byt. Jeho problém. Nedělej z něj chudáčka, holt stalo se. To je taky život.

Sama s dítětem? S novým partnerem v bytě starého, bezmocného partnera

Tohle se stalo mému dobrému kamarádovi, už jsem to tu jednou psal. Velká "láska", miminko - a najednou měl doma jinýho chlapa a manželka zahájila "citové mučení". Věděla, že je od ní furt zamilovanej, tak v ložnici u ***u co nejvíc řvala, aby to každou noc slyšel do obýáku, rýpala do něj neustále, nechala novýho chlapa aby ji před nim osahával a tak. Nakonec to kámoš samozřejmě nevydržel a raději od toho všeho odešel. Do vlastního bytu chodil jen na přespání a zytek času ve skladu konstruoval vláčky pro děti. Nakonec si našetřil na garsonku a z toho pekla se zachránil.

....je pravda, že když to chce ženská na chlapa navlíknout, není to žádný problém, to má žena trumf v rukávu, ale pokud je ženská jen trochu chytrá, tak to neudělá, protože je jinak podle úplně hloupá , ono být sama s dítětem, taky žádná slast každý strůjcem svého štěstí.

Já mám děti opravdu moc rád - přes deset let dělám tábory, přechodně jsem pracoval jako chůvička pro děcka kolem 3 - 4 let, vyhraju si s nima celý hodiny. Ale v dnešní době je dítě pro chlapa rziko, co se mu může šeredně vymstít, když si partnerku důkladně neprověří. Proto bych se do toho ani zdaleka nehrnul. Všechny trumfy drží v rukou ženy.

Prostě do dítěte bych nikdy nešel, pokud bych si nebyl jistej, že ta ženská je ta pravá a že s ní chci strávit zbytek života. Protože když nebude, co mě čeká? Alimenty a dítě třeba ani neuvidim. Ztráta bytu, ze kterého se žena s dítětem podle zákona nesmí vyhodit. Opravdu bych uvítal antikoncepci pro chlapy. Abychom se i my mohli podílet na plánovanym těhotenství nějak aktivněji. Aby ženský pochopily, že dítě není jenom jejich věc. "Hračka" kterou jim nechceme dopřát. Naštěstí zaplať pán Bůh jsem si na šprcku zvyknul a neoloupu se z toho. Ale kdyby mi to mělo jako mejm kámošum ruinovat požitek ze ***u, byl bych z toho asi hodně špatnej.

Já mu neřekla, že chci dítě TEĎ, ale časem, třeba za 3, 6 měsíců, ale že jsem skončila s braním H.A., a za tím si stojím a pochopil, že mne nemůže tlačit, kam nechci. Nejdřív začal, že se nebudeme milovat, tak jsem to akceptovala a řekla mu, proč tedy jsme spolu a že musel vědět, že to přijde. (hlavně takovou debatu jsme měli před rokem), a ten večer jsme se k ničemu nedobrali, jen hádali .

Tak to se teda máš, já teda mám obavy, že kdybych rezolutně oznámila, že HR přestávám brát a chci dítě, tak by z toho byla ukrutná hádka a nic by se stejně nevyřešilo. On si prostě stojí za svým, že dítě ještě ne a já nemám žaludek na to mu dávat nějaká ultimáta, protože za takovou cenu to dítě s ním taky nechci.

Mne tady jenom zaráží, když chlapi si užívají života a střídají ženské, tak kondom použijí , to jim nevadí , někteří jsou posedlí velkým číslem, jakého dosáhli a pak, když mají partnerku, tak H.A. je samozřejmost.
Já tedy osobně, když jsem v žádné případě neplánovala dítě, tak H.A. vedla. Protože jsem zodpovědná a je to myslím, že na ženské, aby se chránila. Ale potom, když jsou partneři spolu a plánují společnou budoucnost, tak tuto otázku mají řešit spolu. Ale jak říkám, je to na dohodě

Ahoj Katko, já musím říct, že tlačit na přítele nemá cenu, pokud o tom nechce mluvit, je to těžké, ono ho donutit, snažit se mluvit o tom zlehka a on odmítá debatu. Měli jsme to samé... Já jsem ale byla plně rozhodnuta, že H.A. už brát nebudu a přišla jsem s tím, že tedy ten čas tady už je a můžeme zkusit jiné varianty, ale narazila jsem . Odmítal řešit tuto záležitost, s tím, že já jsem ten, kdo se rozhodla a já jsem sobec a já byla ta nejhorší... Že svého přítele miluji, to je jasná věc. Chci, aby byl otcem mých dětí. Začal zvyšovat hlas, a samozřejmě z toho všeho byla hádka. Přišel s návrhem, že pokud to tak chci, že se bude muset zařídit jinak (rozchod), byla jsem překvapena, ale stála jsem si za svým, že to nemá cenu, protože já do 30-31 let čekat nebudu a ani nechci. Tím byl hovor u konce. Byla jsem z toho hodně smutná, ale neustoupila jsem. Další den jsem čekala, co přijde. Nechala jsem to být a on byl ten, co to rozsekl, a že si uvědomil, že hypotéka bude opravdu na dlouho... Takže u nás nakonec dobrý konec.

No k svému synovi se chová pěkně, tráví s ním v rámci možností dost času , zajímá se o něj a věnuje se mu.Nevím kolik času bych mu měla dát, jestli půl roku, rok... přijde mi docela ponižující se ho pomalu doprošovat, abychom si pořídili dítě. Už tohle téma před ním radši ani nenadhazuju... protože když o tom začnu, hodně rychle to zamluví a já si připadám jak blbec....

A jaký má vztah k svému prvnímu dítěti? Stará se o něj? Myslí na něj? Chybí mu? Pokud na něj rád zapomene a s klidným svědomím si užívá svobodného života i když už mu po světě běhá dítě, tak si nemyslím, že ho dítě s tebou změní. Takového muže bych do dítěte asi netlačila. Pokud ovšem je dobrým otcem svému současnému potomkovi i přesto, že žije s tebou, potom bych mu ještě dala čas. Přeju hodně štěstí!

Mám podobný problém jako ty. S přítelem jsme 13 měsíců, od Vánoc spolu žijeme. Máme absolutně bezproblémový vztah a skvěle si rozumíme, akorát když zmíním, že už bych třeba ve svých 31 letech mohla uvažovat o prvním dítěti, přítel úplně vylítne a nechce o tom ani slyšet. Prý si to teď nemůžem dovolit (vzhledem k tomu, že máme na 25 let hypotéku tak bychom si to nemohli ale dovolit nikdy!), že nejsme spolu dost dlouho atd. prostě mi to spíš připadá, že nechce ztratit své pohodlí, rádi sportujeme, cestujeme atd. a navíc přítel již z předchozího manželství dítě má.
Beru HA od 15 let takže si nemyslím, že otěhotním během týdnů či měsíců....myslíte, že nemám na přítele tlačit a dát mu ještě čas (což v jeho případě může znamenat i několik let) nebo trvat na tom, že přestanu brát prášky a dítě si pořídíme?
Předem díky za vaše rady!!!

Ano, v tom s tebou souhlasím, že to je určitě takto pro chlapa pohodlné - ostatně můj přítel mi to potvrdil. Zároveň ale dodal, že kdyby byly nějaké prášky pro chlapy tak by je bral, ale zatím je to na nás ženách, pokud nechceme spoléhat na kondom nebo nám milování s ním vadí My jsme se na HA dohodli společně-myslím, že partnerovi milování s kondomem nevadilo (aspoň nikdy nic nenamítal), ale já jsem si to nemohla užít, byla jsem nervózní, že se "něco" stane. Takže HA byla větší jistota a taky já jsem si mohla milování více užít. Jenže teď už jsme trochu dál, plánujeme společnou budoucnost, byt, atd.
Sama jsem proto zvědavá, až budeme problém vysazení mých prášků řešit my a hledat jiný způsob ohrany, jak to bude vypadat

Pobrečet? Ty mě můžeš dohnat leda ke upřímnému smíchu Není cílem mého života do tebe rýpat, i když věřím, že by tě to velmi potěšilo. Ráda bych se dožila toho, že zde budu moct napsat svobodně svůj názor či reagovat na tvůj příspěvek, aniž by ses okamžitě stavěl do útoku. Ale k tématu.
Souhlasím s tebou v tom, že pokud chlap nemá rád *** s kondomem a žena ho k tomu nutí je to z její strany sobecké. Stejně tak když chlap nutí ženu do braní prášků, které brát nechce. V tom jsem se, jak vidět, shodli.
Píšeš:
"Sama sis do té své varianty o sobci doplnila "a odmítá jiné možnosti
antikoncepce". O takových chlapech tu, pokud vím, nebyla řeč."
Jenže já o tom píšu, protože se mi to právě podstatné zdá a řeč by o tom být měla. Pisatelka napíše, že její chlap s ní odmítá spát s kondomem a většina lidí zde z toho usuzuje, že je sobec. JENŽE-co když ten její třeba navrhoval jiné možnosti antikoncepce, které dotyčná stejně jako HA odmítla a trvá stále na kondomu, který on nechce. To my si můžeme jen domýšlet a myslím, že to dosti mění pohled na to, kdo z nich dvou vlastně sobec je.
Já si myslím, že je to (jak jsi napsal) záležitost dvou a oba dva by si o tom měli promluvit a hledat alternativu, která bude vyhovovat oběma.
Sama jsem jednu dobu přemýšlela o tom, že prášky vysadím, protože to beru jen jako přechodné, ne celoživotní řešení (především z hlediska mého zdraví). Proto je pro mě to zda s kondomem ano či ne nebo co použít za jinou antikoncepci téma docela aktuální a jsem naprosto vykolejená z toho, že na to máme stejný názor