zamilovanost X nezodpovědnost

Ahoj.


Mohu přidat pohled staršího přítele - o 9 let. Určitě to bude ve sto případech stokrát jinak, ale pro zajímavost povím svůj příběh. Slečnu jsem si nijak cíleně neulovil, prostě se to stalo, přeskočila jiskra. Ze začátku mě hodně pronásledovaly váčitky svědomí, že je přeci jen o dost mladší a že bych to možná neměl, jenže slečna se hluboce zamilovala a popravdě jsem si neuměl představit, že bych ji měl zlomit srdce.
Jenže ze začátku to prostě nešlo říct rodičům popravdě. Hlavně jsem ani nechtěl riskovat, ani jsem si nedokázal představit, co by se stalo, kdyby se rodiče naštvali a zakázali jí mne vídat. Slečna měla těžké problémy už po třech dnech odloučení, trvalý zákaz by jí způsobil nesmírné utrepní a na vztazích v rodině nepřidal. Navíc slečna se v té době ve vztahu cítila dobře, šťastně, vesele s chutí do života, musel to i pro okolí být rozdíl. Říkal jsem si, že pozorný rodič si snad všimne, když je jeho potomek šťastnější a spokojenější, ne?
Každopádně tajit náš vztah znamenalo lhát rodičům a jakékoliv lhaní komukoliv se mi tedy vůbec nelíbí. Jenže nebylo zbytí. Společný čas jsme se snažili vyždímat, kde to šlo, i kdyby to mělo být jen na chvíli. Tehdy možnost být spolu přec celou noc byla něco vyloženě vyjímečného a téměř nedosažitelného. Chtěl jsem jí to její poprvé udělat co nejhezčí, protože mi bylo jasné, že si to bude pamatovat po celý život. A rozhodně jsem to nechtěl nějak odbýt a byl jsem rozhodnut počkat na tu správnou a vhodnou příležitost.


Každopádně co chci říct, bylo to hodně v mojí režii. Já si hlídal, kdy musí být doma, jestli poslala mamince SMSku kam jde atd. Slečna byla zamilovaná až po uši a kdybych si usmyslel nějakou blbost, sice by se mi to snažila vymluvit, ale nakonec by podlehla. Strach z utrpení, které by přišlo, kdybych se na ní vykašlal, by byl příliš silný. Říkám, nevím, jak to funguje u vás, ale navrhoval bych promluvit s přítelem. A jeho požádat, aby slečnu vyhnal včas domů a hlídal její příchody a hlavně aby ji nenaváděl zákazy a pravidla porušovat. Prostě ji vedl k dodržévání pravidel. Já myslím, že je to i v jeho zájmu, každopádně já bych se nikdy neodvážil rodiče přítelkyně nějak dráždit.. Protože bych s ní rád chodil i zítra a za měsíc a vůbec prostě tak dlouho, jak nám to bude příjemné a jak to půjde. Rozhněvat její rodiče je vyloženě netaktické. Doufám, že si to její přítel uvědomuje, však už je velkej kluk. Že se mu zdá zákazů moc je pěkné, ale vše musí řešit diplomaticky.
A třeba se dohodnete na kompromisu. Jako třeba když vše poběží jak na drátkách, jednou týdně noc u přítele. Ono podle mě ty večery, kdy milenci usínají v obětí v jedné postali jsou dost důležité - konečně se cítí jako skutečný a plnohodnotný pár.

Kdyz jsem byla ve veku vasi dcery, chovala jsem se asi podobne. Mela jsem urcity cas, do kdy mam prijit domu a vedela jsem, ze kdyz neprijdu bude prusvih. Ale stejne jsem to porusila. Duvody byly jednoduche. Proste v te chvili na diskotece, v hospode, s pritelem jsem se vyborne bavila nebo byla nejaka situace, kdy jsem proste odejit nemohla a nechtela, i kdyz jsem vedela, ze bych mela. Radsi jsem riskla, ze bude doma poprask a dostanu trest, ale proste v te chvili bylo dulezitejsi to co je ted a tady a ne to co bude doma.
V te dobe nepomohlo domlouvani, zakazovani, vyhrozovani, nic. Nechtela jsem, aby rodice meli strach nebo jim nejak ublizit, ale proste jsem si nemohla pomoct...
Tohle obdobi trvalo tak dva roky, pak uz jsem byla jak se rika vybourena a mnohem zodpovednejsi.

Jak psala Jaspmin tak pokud porušila dohodu několikrát a pořád lže,tak opravdu zkuste přitvrdit.Můžu vřele doporučit.Já to dělala taky nerada,s dětma jsem od mala ,teda jak to bylo vhodné,mluvila o všem.O měsíčkách,o nahotě,o ***u,zkrátka o všem co bylo za našivh dob docela tabu.Vždycky věděli že za mnou můžou s čímkoliv přijít.Přesto ta nejmladší ty naše pravidla porušila a to docela dost a dokonce několikrát.Ono když člověk neví kde má celou noc dceru,které je sotva pár dní 15,nebere mu mobil,sice tuší kam asi šla,ale tam ji nenajde,tak to už teda bylo hodně velké překročení pravidel.Jak tady bylo napsáno vždycky měli děti říct,nejdřív jsme jim určovali my kdy,pak teda sami,kdy přijdou a byli zvyklí že chodí na čas,všechny 3.Pochopili že to není buzerace,ale že se o ně člověk v dnešní době zkrátka bojí.Nejstarší syn je taky pěknej vztekloun,pořád taky něco má a jsme dost často v sobě,ale nikdy nepřekročil ty naše pravidla a už vůbec ne že by utek a podobně.No k tomu trestu.Naše holčička měla vojnu jako řemen.Nikdy nezůstala doma o samotě,prostě jsme ji hlídali.Ve škole bylo nahlášeno,že pokud ji neomluvím já tak mají okamžitě volat,věděli co provedla.Doma měla zákaz na počítač,měla zabavenej mobil,protože když jsme se jí ,a to nebylo jen to jednou,chtěli dovolat tak to nebrala a nebo ho raděj pak vypnula.Můžu říct že ta nejtvrdší vojna byla asi tak 3 měsíce,pak další 3 to trošičku polevilo a pak jsme jí začali víc polevovat,postupně.Do dnes ji teda víc hlídáme,ono to v člověku asi zůstane ten strach.Můžu jen říct že občas teda taky něco zalže,ale příchody hlásí a zatím vždy přišla.Kde je taky hlásí a zatím je to taky v pořádku.Zjistila totiž že to nezůstane jen tak když něco provede a tak si dává pozor.Je to s dětma těžké,i když si myslíte že jsou dobře vychované nikdy nevíte koho,nebo čeho se chytnou.Ale přesto to nechat jen tak bez trestu tak to asi taky nejde.Vidím to tady u některých a ti už rodičům pěkně přerostli přes hlavu,a to nejsou děti plnoleté,ale nějací 16,nebo 15 letí,někdy dokonce i míň.Tak držím palce s dcerou a úplně tě chápu že máš o ni strach.

Jestli jste jí jak říkáš dali několik šancí a přesto se nechová zodpovědně a nedodržuje dohody, asi bych jí na rovinu řekla, že vás zklamala, a že teď nějakou dobu bude přísnější režim. Ale chce to důslednost a vytrvat, a třeba za odměnu pak zkusit povolit delší vycházky a tak. A rozhodně bych si mezi 4 očima, no vlastně 6 promluvila s jejím přítelem. Má 27, je tedy předpoklad, že bude rozumější než 17 letá holka. A vysvětlila bych mu, o co vám jako rodičům jde. A že vlastně pokud teď nedodržuje dcera dohody s vámi, je velký předpoklad, že je nebude dodržovat ani s ním....... Zkusila bych to. Třeba to pomůže, třeba ne. A pokud ne, přece jenom je to její život, můžete ho zkusit usměrnit, ale jak se říká "nabít pusu" si musí sama. Ale je to pro mámu hodně těžké. Už teď se celkem obávám, jak budu zvládat dvojčata, a to je holkám teprve 5

Může toho být víc, možná má strach vám tu pravdu říct, že jí to nedovolíte...to je složitý......
Já jsem si mohla dělat co chci od 14 let. Chodila jsem od těch 14 s 19iletým klukem, naši měli obavy, bylo to vidět, ale věděli, že jsem rozumná, nikdy jsem jim nedala příležitost, aby mi nevěřili. Ve škole jsem byla vzorná, přítele znali, i jeho rodiče...báli ***u..... Nikdy se mnou o tom nemluvili, vím to až z dnešní doby, kdy jsem dospělá a mamka mi to řekla. Tehdy to opravdu neřešili, až se tomu divím..... Jinak co se týká dochvilnosti apod..prostě jsem šla na diskotéku a řekla jsem, kdy přijdu, taky jsem tak přišla. Naši neměli důvod proč mi zakazovat...věděli, že přijdu na čas - pak mě už ani nehlídali a já kolikrát příšla i déle, ale v pohodě, nenapitá atd......měla jsem vždycky hotové věci do školy, vůbec v tomhle nebyl problém. Hodně to bylo o tom, že jsem nějakou tu zodpovědnost už měla v sobě....
Nevím, jak tohle budu sama ale řešit u mých dětí. Mám tři dcery. Ony ale nejsou moc po mně. Nemají v sobě zodpovědnost atd...Zatím musím tu starší do hodně věcí nutit, připomínat atd....Sama je spíš po manželovi, taková umíněná a kdyřž není po jejím, tak lže ( manžel byl to samé)....Docela se bojím těch 15 let, možná i dřív.....Teď je jí 9..... Zajímají mne další příspěvky, jak to kdo doma praktikujete jako tu volnost, pravidla atd....

my jsme dali dceři taky šanci a ne jednou,tak proč nás stále klame?

Můžu přidat svůj názor jako dcery i jako matky - v 17 mně naši hlídali, nikam jsem pomalu nesměla, někde přespat to nebylo myslitelné. Takže jsem sice byla "hodná holka", ale taky jsem našim lhala - kde jsem, s kým. I když je pravda, že nějaké ty mantinely jsem prostě v sobě měla, takže kromě pokusů s kouřením a alkoholem jsem nic nevyváděla. Ale už pro to moje lhaní jsem se u dcery chovala jinak - mohla jít kam chtěla, pokud to nebyl nějaký extrém, ale vždy musela hlásit s kým jde, kam, a kdy se vrátí - zpočátku jsme jí hodinu návratu stanovovali my rodiče, později řekla ona a my jsme to buď upravili nebo nechali. Při stanovování pravidel jsme jí jasně řekli, že jí šanci dáme, ale pokud pravidla poruší, nebo případnou změnu (může se zakecat, ujede jí bus) nenahlásí telefonem, už jí věřit nebudeme a je to na její odpovědnost. Sice to pro ni znamenalo hlídat si nabitý mobil, ale zvládla to.Můžu říct, že nás nikdy nezklamala, teď studuje VŠ a je na ní spolehnutí.

Tak já píšu z pozice dcery. Když mi bylo těch 17, tak je pravda, že jsem nikdy rodičovská pravidla neporušila, ale na druhou stranu nechávali mi volnosti dost, takže jsem vlastně neměla důvod. Každý víkend (resp. pátek) jsem mohla přespávat u kamarádky, kterou naši znali a kterou její rodiče nechávali již od 15 samotnou doma na celé víkendy. Neříkám, že jsme se vždycky chovali vzorně - někdy jsme jen koukaly na filmy, ale někdy jsme se taky chovaly jak utržené ze řetězu a přišly k ní domů až kolem paté šesté hodiny ranní. Asi od 19 let už to u nás funguje tak, že rozhodnu-li se někde pobýt přes noc, tak napíšu sms. To jen pro srovnání výchovných metod.
Největší problém u vaší dcery je podle mě to, že porušuje pravidla, navíc opakovaně. Možná jste opravdu trochu přísnější rodiče, záleží, jestli má dovoleno občas přespávat u přítele, nebo jestli to udělala prostě proto, že jí to nedovolíte. To musíte vědět sami.
Jinak i po svém - uznávám volném - mládí dnes studuju vysokou školu a žádný velký problém moje rodiče řešit nemuseli.
Snad jsem vám trochu pomohla.

Přidám svou zkušenost.Opravdu jsou ty děti teˇf jiné než za našich dob,ale já si stejně myslím že nějaké mantinely přece musí být.Já mám děti 3.Nejstaršímu synovi bude letos 19,pak dceři bude 18 a nejmladší bylo nedávno 16.A právě ta nejmladší měla vždycky tak nějak výhodu,nebylo to cíleně,ale přesto byla nejmladší a tak se jí nejvíc pomáhalo.Nikdy jsme jim nezakazovali nějak moc a taky neměli nějakou tu vojnu,ale taky měli své povinnosti,zkrátka jsme si mysleli že je to Ok.Nebylo.Ta nejmladší začala v 9 třídě chodit za kamarádkama,ořespávat apod,pak někdy někam vyrazily a pod.Vše měla dovolené.Ale jednou prostě nedošla a to jsme se dozvěděli že místo plánovaných akcí jezdí kamsi jak říkaly pařit od večera až do rána,zkrátka jak by někdo řekl sodoma gomora,no tak to jsme teda nerozchodili.To ať se na mě nikdo nezlobí,ale pokud vám dítě uteče pak i přes zákaz a musí být na pařbě,hulí jak fabrika a pije a plazí se tam po každém,no tak pro to jsem teda dceru nevychvala.Tak od té doby má zkrátka tvrdší režim,chvíly po tom ho měla docela dost tvrdej,hlídali ji i ve škole,zkrátka jsem uděla docela tvrdé opatření .Teď je poměrně v klidu ale musí hlásit víc jak druzí dva a asi to už prostě zůstane,dokud se neosamostatní,člověk má zkrátka o ně strach.Takže volnost měla a docela velkou a přesto lhala a dokonce utekla,takže si myslím že vždycky ta volnost nefunguje.Hodně udělají i kamarádi a taky jak tady píšete i přítel,ten musí zkrátka pochopit že jste za ní ještě pořád zodpovědní a živíte ji a tak taky vás musí respektovat,pokud ne tak je něco špatně.Tak to moje zkušenost a taky můj názor.

Já jen řikám, že u nás to tak funguje, a fungovalo i dřív, když mi bylo stejně jako dceři.. Řeknu kam jdu, s kým jdu, v kolik se vrátím, a vždycky dám vědět, že jsem v pořádku.


Jestli dceři a jejímu příteli věříte, zvlášť když mu je o 10let víc- takže se o ní postará, neviděla bych problém v tom, že s ním je někde přes noc, nebo že u něj přespává.

Ahoj Maarty,tzn.že jí máme dát velkou volnost,ať si příjde,kdy chce,hlavně bude důležité vědět,kde je?

V jejím věku si dcera chce užívat, zkuste to tak, že doma řekne, kde bude, a až se bude vracet, třeba půjde i přespat k příteli, zavolá, nebo napíše smsku. Budete vědět, kde je, a že je v pořádku.

U nás to takhle funguje, ať sem kdekoliv, máma to ví, a je to ok.

Dobrý den,máme 17-letou dceru.Má 27-letého přítele,kterého ho jsme už znali(bydlíme v jedné vesnici).
Vadí nám,že dcera nedodržuje domluvené příchody domů.1/2h-1h zpoždění normálka.Co ale nemůžeme strávit,jsou její tři extra pozdní příchody:
- 6,30h příchod z diskotéky
- 11,15h příchod z diskotéky(spala u přítele-oba věděli,že má jít na noc domů)
-21,15h příchod ze školy(údajné doučování z matiky u kamarádky,ale byla s přítelem,ten ovšem o její výmluvě nevěděl).
Víme,že její přítel nechce,aby měla doma problémy.Dále si myslí,že dceři moc zakazujeme.
Což si myslím,že není pravda.Snažíme se k ní chovat kamarádsky,ale určitá pravidla musí dodržovat,ale to snad každý,ne?!
Nevíme,jak ji přimět,aby byla zodpovědnější.Povídání si kamarádsky,domluvy,zákazy-nic nezabírá.
Je to její třetí přítel a zároveň 1.***.přítel.