TO Any: Ano ze soukromého

TO Soňa:

Vazeb. věz. Praha Pankrác, jméno a příjmení + datum narození,
P.O.Box 5 Praha 4 140 57

TO Elfka: rozumě vysvětlit. Před nedávnem o tom mluvil v TV odborník jak se zachovat, jak to dětem říct. Nenutit je na návštěvu. Případně vyhledat dětského odborníka. Měla jsem radost, ze jsem postupovala tak jak radil aniž bych to předem slyšela a zvládli jsme to.

TO Elfka: To záleží určitě na každém dítěti, jaké je, povaha, výchova.. My máme děti 8 a 10 let. Táta je pryč už 14 měsíců. Řekli jsme jim to až den před nástupem, s tím, že doufáme, že to bude jen na rok( což nevyšlo, budou to spíš celé dva). Že boural věděly, co se stalo přibližně taky, na vesnici nemá smysl to tajit, ví všichni všechno, i doma se občas něco řekne.. Mluvíme s nimi na rovinu, vše přizpůsobené jejich chápání. Samozřejmě je jim to moc líto, že s nimi není. Na návštevu jezdíme každý měsíc, těší se. I když se nám to tam nelíbí, vždycky řeknou, ještě že to není na delší dobu, a že je táta na živu, že při bouračce taky mohl umřít, a pro ně by to bylo horší. To je tak trochu můj způsob vysvětlování nepříjemných věcí, upozornit, že jiní jsou na tom i hůř. Např. že jim někdo umře, nebo má nevyléčitelnou n emoc. Tak to nějak převzaly ode mě. Berou to realisticky. Problémy ve škole se nějak zvlášť neprojevily, snad jen starší - častější bolení hlavy nebo bříška bez zjevných příčin, dle učitelky to mohlo být i tím, že má starosti. Ale vědí, že kdykoliv můžou říct, co je trápí, štve, neodbydu je, že jsou na to malé. Samozřejmostí bylo říct na začátku školního roku učitelkám, že vědí "všechno", kde táta je, proč, že za ním jezdíme.. i v družině, protože kdyby náhodou nějaké dítě mělo komentáře, musí učitel vědět, jak reagovat. A za celých těch 14 měsíců se stalo jen dvakrát, že jim to některý z kamarádů předhodil, spíš jako otázku, že se s tím ještě nesetkal.. reagovaly skvěle, aspoň navenek. Všímám si jich dost, jsme spolu hodně času, a nepřijde mi, že by je to nějak ničilo. Ale pokud by s tím mělo dítě problém, určitě bych ho nenutila, nemusí na návštěvu, stačí psát, volat, a třeba časem řekne samo, že chce. Taky záleží i na věku, starší to nějak víc řeší, že tátu nepustili, mladší to bere že to tak je, a neřeší to. Známé kluk měl problémy velké po nástupu táty do vězení, protože u nich to byl blesk z čistého nebe, netušili nic, že by prováděl.. dcera to celkem vzala, syn to nesl moc těžce, že jeho vzor a příklad tohle udělal. Celé dny nemluvil, chodil na ryby, nebo sám ven, dostal se z toho, ale trvalo to dost dlouho.

TO anonym: no a ja se vam divim ze to komentujete

TO anonym:
Prosímtě ale dyť je to každého věc asi počká nebo nepočká. Je to jejich život!!!

TO anonym: opravdu se divím, proč chodíš na tuto debatu když bys na nikoho evidentně nečekala a nevybodneš se na psaní svého příspěvku.

TO anonymka: ahooooj, před pár dny jsem tě tu scháněla a chtěla se zeptat jak jste na tom. Měla být tuším půlka v létě. U nás vše dobré. Zatím žádné novinky

TO M.: Rapotice - podáno poslední týden v červnu, na soud to prý dorazilo začátkem července, a soud byl 24.8. Dva týdny jsou úplně v pohodě, protože nejdřív to dostane vyšší úředník, který zažádá do věznice o posudky, pak si vyžádá spis od odsuzujícího soudu, dá to dohromady. Teprve potom to předá soudci, ten si to prostuduje, a když má pocit, že má vše, stanoví termín. Takže měsíc je spíš rekordně krátká doba, spíš 6 - 8 týdnů.