ošklivost?

Nesouhlasím s tím, že člověk je pěkný podle toho, jak se cítí. Jsem taky hodně ošklivá ženská. Nejsem sice tlustá, takže s postavou to nesouvisí. Ale mám hodně škaredý obličej a takové ty nudné blond vlasy. Celý život žiju s tím, že nejsem pro někoho dost dobrá. Snažím se být zábavná, milá a hodná, ale to prostě nepomáhá. Když se člověk pořád cítí jako hard na podlahu - nechce se mu ani žít.

Nesouhlasím s tím, že člověk je pěkný podle toho, jak se cítí. Jsem taky hodně ošklivá ženská. Nejsem sice tlustá, takže s postavou to nesouvisí. Ale mám hodně škaredý obličej a takové ty nudné blond vlasy. Celý život žiju s tím, že nejsem pro někoho dost dobrá. Snažím se být zábavná, milá a hodná, ale to prostě nepomáhá. Když se člověk pořád cítí jako hard na podlahu - nechce se mu ani žít.

Naty

FsVtrN ytynpfqgcaae, [url=http://tohrpgdohflw.com/]tohrpgdohflw[/url], [link=http://xuokdbaqizqq.com/]xuokdbaqizqq[/link], http://dwdjmxrutmrv.com/

Nux, že už nemluvíš o Kiwi jsem nepochopila, omlouvám se.

Adelaida, já jsem neřekla, že jste jí chtěly ublížit.

Tady nikdo nechtěl kiwi ublížit!!!

Opravdu jsem ti nechtěla ublížit. Mrzí mě, jestli jsem se dotkla. Problém prostě není v Tvém vzhledu, ale ve Tvém vidění sebe. To je vše, co jsem chtěla napsat.

Jinak, Dedeckova,
to, co jsem psala o zadupávání autoritami, to už nebylo ke Kiwi. Psala jsem o tom, jak takový nedostatek sebevědomí může vzniknout.

Mohlo mě napadnout, že člověk, který si moc nevěří (Kiwi), nebude moci přijmout tento pohled.
Ale nedá se nic dělat, svět je plný rozdílných názorů. A Kiwi se s nima bude setkávat celý život. Myslím, že jsem nevolila urážlivá, nebo sprostá slova, tak si umím představitt, jak ji asi rozhodí nějaký skutečný hulvát.

Možná jsem totiž první, kdo ji jen nelitoval a ukázal na příčinu problému. A to prostě není moc příjemné. Ale bez toho to řešit nelze.

přidávám se ke Kloe a chci ti říct, aby sis tady z těch reakcí moc nedělala.
Myslím, že jste se trochu minuly v problému. Nux, řekla bych, že ty mluvíš o nedostatku sebevědomí pramenící z jiné podstaty, než je problém, který řeší Kiwi. Něco jiného je být zadupáván autoritou a nemít možnost prosadit svůj názor (stejně jako ostatní kolem tebe) a jiné problémy zase plynou z toho, když někdo není brán vrstevníky.
Kiwi, neumím ti pomoci, ale přeju mnoho hezkých úsměvů do zrcadla.

Když si to pročítám zpětně, je tu patrný rozdíl v názorech dle věku, řekla bych že u mě třeba generační, je mi 40. A podle mě jsou pochopitelné reakce všech, protože naštěstí můžeme sdělit svůj názor a nemusíme se za reakce stydět, ve dvaceti a ve čtyřiceti má člověk rozdílné životní zkušenosti .

Mladí lidé možná nevědí, co je nedostatek sebevědomí. To já si myslím také, i když to nejde aplikovat samozřejmě na všechny. Jenže taky moje generace byla ještě trochu jinde a když ted' vidím SŠ a základky a ty s odpuštěním některé smrady a jejich chování, tak jsem šťastná, že mezi nima nemusím žít. Není to sice tak dávno, ale když já maturovala, nikdo ještě neměl ani mobil.. A takovej teror, co je dnes.. Děkuji pěkně..
Tvá slova: " vychovávána v tom, že jsme nuly, nic neznamenáme a náš názor nikoho nezajímá.... vlastní názor jsme dávno neměli, neboť když se objevil, byl zesměšněn a včas podupán" mi silně připomíná naší vejšku. Když si řek něco špatně, smáli se Ti. Nebo nám jeden člověk řek, že se s náma nebude bavit, dokud nebudeme aspoň Mgr. apod... Těžké mít seběvědomí, když pracuješ s cizím jazykem, který se potřebuješ naučit a místo podpory v učení výsměch. Oni byli ty naprostý big kapacity, my ty nuly.. Kdo přišel z ostatních škol, nestačil zírat... Těžko připravovat lidi do života s tímto přístupem našeho vysokého školství. Jen doufám, že je to jinde i jinak.

Kiwi, chápu, že se tě některé poznámky tady dotkly, někteří lidé si ani neuvědomují jak dokážou svými slovy ublížit. Stejně jako ti hloupí kluci, jejichž smýšlení a poznámky tohle v tobě vybudovali. To, že máš nízké sebevědomí je jasné, jako i to, že ti ho poznámky o tom, že chceš jen slyšet, že jsi hezká, nepřidají. Protože věřím, že po tom co jsi v životě zažila se těžko dává na své pocity, když ti lidé (hlavně kluci) léta tloukli do hlavy něco jiného.
Hezká ale jsi, tak na tomto stavěj, tam to je minulost
Hodně štěstí v dalším životě!

Takovou reakci opravdu nechápu Přitom s tím, co napsala Nux, naprosto souhlasím Rozhodně nepoučovala, jen napsala svůj názor. Tak nechápu, proč se Kiwi takhle urážíš, myslím, že pro to nemáš žádný důvod? Nebo tě tak naštvalo, že sebevědomí prostě nepřijde ze dne na den, že to je na cesta na delší dobu?? Opravdu tě nechápu.. To že si můžeš připadat ošklivá, to ano-takhle se někdy cítila snad každý z nás..ale neumět vyslechnout cizí názor a hned útočit? To moc nevypovídá v tvůj prospěch

Tak jsem se právě mrkla do deníčku Kiwi a vypadá to, že se urazila, protože už tam žádné články ani fotky nejsou. Musím souhlasit s Nux apod. Si neměla zájem o diskuzi, ale chválu.Moc zdravím a přeji hezký den

to bylo na mě?
To mě mrzí, že Tě to urazilo, ale můj posl. příspěvek nepatřil Tobě..

Tohle je tvá diskuse, a jestli chceš, aby tu psali lidi jen to, co chceš slyšet, tak raději půjdu pryč já.

ty sis něčím takovym fakt neprošel co, jde vidět že ubec nevíš a mluvíš...to baštím tohlencto...jen soudit a radit když člověk neví...takhle diskuze se zhoupla jak vidím jinam a do toho ja teda nepatřím, takže sbohem

Adelaido,
afirmace fungují, jen ji musíš správně formulovat, dostatečně opakovat, a hlavně jí věřit. lépe řečeno, ne věřit, ale vědět, že pomůže. Není to nic jiného, než rozhovor s podvědomím, sama se sebou.
Nicméně chápu, že to každému hovět nemusí.

Myslela jsem si, že mladí lidé už dnes téměř neznají, co je to nedostatek sebevědomí. A ono jo.
Já jsem z generace, která byly vychovávána v tom, že jsme nuly, nic neznamenáme a náš názor nikoho nezajímá. Až na SŠ se to změnilo a to jsme se naopak neuměli souvisle vyjadřovat, vlastní názor jsme dávno neměli, neboť když se objevil, byl zesměšněn a včas podupán. Sebevědomí si zachovali jen nejsilnější jedinci.

Já jsem patřila k té druhé skupině, která si svou sebehodnotu musela uvědomovat postupně sama. A to není cesta na jeden dva roky...

Sebevědomí se nedá nikomu vpíchnout jako vakcína. Bohužel. Také bych dřív stála frontu mezi zájemci.

Hlavní myšlenka, která člověka dovede k tomu, aby si sebe vážil, je.
skutečnost, že všichni jsme si rovni. Ať říkají jakékoliv autority (rodiče, učitelé, lékaři, duchovní...) cokoliv jiného, nemají pravdu. Nikdo nemá právo Tě ponižovat, a když dosáhneš sebevědomí na určité úrovni, zjistíš, že Tě ani ponížit nemůže. Ať říká cokoliv. Nedotkne se Tě to.
A křikem typu
Já jsem víc, než ostatní!
akorát ukazuje svou nejistotu. protože kdyby si tím byl jist, nepotřebuje to rozkřikovat.

Souhlas s nux. Taky mi to nejde nějak do hlavy. Ovšem na druhou stranu vím, co jsou problémy se sebevědomím.. Mám je rovněž. Pravda je, že pokud si vypěstuješ úctu sama k sobě, budou se tak na Tebe dívat i ostatní. Je to o postoji, který buď člověk v sobě má nebo si ho musí vytvořit. Mně se to ovšem taky nedaří a můžu si říkat co chci. Zlomí to asi až nějaký životní přelom.. Máš nějaký tip, nux, jak se naučit myslet jinak? Říkat si: mám se super, mám se super, mám se super, sem krásná, sem krásná, sem krásná a podobné taktiky na mě nefungují..

Tak jsem také zjistila, že máš fotky v deníčku.
Já nevím, jestli má smysl Ti něco psát. Myslím si, že prostě chceš jen slyšet, že jsi hezká.
Ano, jsi moc hezká. Opravdu.

Ale proč ten humbuk kolem sebe? Proč všude prohlašuješ, jaká jsi šereda?
Připomíná mi to anorektičky, co furt tvrdí, jak jsou tlusté, a přitom jsou hubené až nezdravě.
Tvůj problém je jedině nízké sebevědomí. Ale sebevědomí Ti nikdo do hlavy nenaleje lichotkami ani jinak. Pokud ho v Tobě nevypěstovali rodiče, budeš muset si ho vypracovat sama.
Přestaň dávat na to, co říkají lidi, a vnímej, co říkáš Ty, jak se cítíš.

Pokud se našel nějaký blb, co Ti řekl, že nejsi hezká, pak jen zkopíroval Tvé myšlení. Řekl Ti to, cos od něj podvědomě očekávala, protože si nevěříš.

Já Tě litovat nebudu, naopak bych tě chtěla pobídnout k tomu, abys se sebou začala něco dělat. Ne se vzhledem, ten je v pořádku. Ale s tím, co si o sobě myslíš. A to můžeš změnit. Hned.

Kiwouši, ale teď vážně, to si děláš tady z nás všech šprťouchlata, ne????? Vidim Tvoje fotky a nevěřim svým očím! Jestli chceš vidět ošklivce, tak já Ti pošlu nějaký pěkný svoje fotky, třeba takhle na vodě, zcela bez líčidel.. A to se pobavíme všichni.. Dokonce mi tam kámoška řekla, že ještě, že sem jela, že si pak nepřipadá tak příšerně.. Takže klíííd!!!!!!!!!!

hrozně dlouho jsem tu nebyla a hrozně mě potěšilo co jste napsali. Hlavně příspěvek že existují jen muži s nedostatkem fantazie musím říct že mě to potěšilo, hlavně dnes, pač jsem pravě upadla do další depky...děkuju všem za to co tu píšete, snažím se z toho vzít si co nejvíce

Neexistuji osklive zeny, jenom muzi s nedostatkem fantazie! :]

Milá kiwi.....myslim si že každá holka je nejakym svým způseb hezká...ba i krásná...ale zase na druhou stranu,změna je život....tak si nelámej hlavu...Ahojky Lukáš

Mila kiwi......koukal sem na tvuj denicek..a jesli ta blondynka ses ty..tak ses nahodou moc hezka holka...!!!Me se libis a ses urcite fajny holcina.!!jesli by sis chtela aspon psat tak mi urcite napis na muj mail KennysWorld@seznam.cz
budu moc rat kdyz mi napises....ahojky a nelam si hlawu nakym debilama....!ahojky

Všem, které si připadají ošklivé, ať se kouknou např. na:
http://sonetka.blog.cz/…dy-bez-make-upu.
Myslím, že pak každá pochopí, kolik zázraku dokáže make-up a hora stylistů-pak můžeme být hvězda každá

Nechci tu hlásat nějakou absolutní pravdu, mluvím jen a jen za sebe a svou zkušenost, ale mně prášky nijak zvlášť nepomohly. Abych vše uvedla na pravou míru: s tím, jak se cítím, jsem propadala pravidelně depresím, prášky tedy indikovali na ně. Byla jsem sice "víc v pohodě", nebyla jsem tak úzkostná, nebála se už tolik lidí a jejich výsměchu, který jsem viděla vždycky, všude a za vším, dokonce ani vedlejší účinky léků jsem nijak zvlášť nepociťovala - myslím si, že moderní psychofarmaka nejsou zdaleka takovou hrůzou, jak jsem se mnohdy dočetla... Jenže pak mi došlo, že žádné prášky nikdy nevyléčí to, co mi doopravdy je. Moje nemoc není strach z lidí a výsměchu, moje nemoc není uzavřenost, to jsou jen příznaky toho, co mi je doopravdy - to jak chápu a vidím sebe sama. Myslím si, že jsem jiná, ošklivá, neoblíbená, nemůže mě mít nikdo rád, a proto ten strach z lidí...Došlo mi, že se práškama můžu cpát, jak chci, náladu snad budu mít lepší, ale ten opravdový problém to nezmění a nevyřeší. Mě to nezmění.

Pro mě je to to samý. Pořád jsem si myslela, že jsem jediná, kdo má takovýhle problém, ale vidím, že je nás víc. Teď se mi podařilo si najít práci. Zatím tam budu začínat, ale už teď mám pocit, že se mi tam všichni smějí, že jsem jiná. Prostě i si myslím, že mě vybrali pro to, aby tam měli někoho komu se budou smát .. Jako vím, že je to blbost, kdyby to někdo četl.. ale já z toho mám strach.. Vážně moc se bojím. A stejně jako píšeš, že mezi přáteli a rodinou jsi normální a veselá, tak to já taky. Jsem úplně v pohodě, ale jakmile jsem na ulici nebo někde, tak je to hrůza.. Co si o tom někdy normálně promluvit? Já myslím, že prášky to také neřeší a i když je mám, tak po pravdě se bojím si je vzít.. Bojím se, že mě to zničí. víc jak ta "nemoc".

tak holky, vyprávíte mi tu muj přiběh...taky když se někdo směje, hned si myslím že to mě a je pro mě někdy i problém kouknout lidem do očí, protože na to nemam sebevědomí, říkam si že jak se kouknu do očí, hned si všimnou jak jsem ošklivá a budou zas pomlouvat a já budu zas plakat....jsem tichá holka, všichni to o mě říkají, když jsem sama, nebo s rodinou, je to supr a jsem vesela a upovídaná, ale jak se dostanu mezi lidi, tak ani nepípnu...je to hrozny..nechci to řešit psychologem a práškama...podle mě mi prášky nepomužou, musím se s tím nějak srovnat sama...

Ahoj Moni, to moc dobře znám. Také nemám žádné sebevědomí. Je mi hrozně, když mám někam jít. Nakonec to třeba dokážu, ale pak mám problémy, protože mám pocit, že mě všichni pronásledují. Někde se někdo zasměje a já se hned otáčím, jestli to není mně. Mám přesně ten samý problém. Neslyším když mi někdo říká, že mi to sluší, mám pocit, že mi to říká jen tak, abych se necítila zle. Tento týden jsem navštívila psychiatra. Dostala jsem prášky, ale nevím jestli to pomůže. Doufám, že z toho nejhoršího ano, ale uvidíme. Práce se mi také těžko hledá, protože působím dost nesebejistě a je vidět, že mám trému. Častěji mě totiž přepadají myšlenky, že ten člověk, který mě má na pohovoru spíše zkoumá to, že jsem nějaká "jiná" prostě "divná" než ostatní a to mě trápí. Snažím se si to neříkat, ale nejde to. Brát pořád prášky, to se mi také nezdá, ale je vidět, že asi není jiná možnost.

Ahoj, nevim, jestli psat, dost tezko se o tom mluvi, ale kdyz jsem cetla Tvuj prispevek, mela jsem pocit, ze mi nekdo vypravi kus myho zivota. Uz od zakladky jsem byla "tlustoprdka", "hnusna", kluci se mi smali a psali na me posmesny pamflety. Jenom cesta ze skoly byl jeden kopanec do myho sebevedomi za druhym. Snazila jsem se s tim bojovat se stridavym uspechem celou pubertu, jakoby to ale zasilo nejakou draci setbu, ktery se asi nikdy nezbavim. Nekdy mam obdobi, kdy mam pocit, ze se na me vsichni divaji v treba v MHD - jsem jina, oskliva, upoutavam pozornost. Pohled do zrcadla nenavidim, protoze nenavidim svoje telo. Koneckoncu byla to mama, ktera mi dala prezdivku "velryba". A ja mam i pres zmeny vzhledu a i pres ujistovani par pratel pocit, ze me nikdo nebere, nikdo nemuze mit rad, protoze jsem "ta divna, ta oskliva". Jakoby se ten vecnej pocit osklivosti premenil na pojeti sebe sama jako celku: "divna, jina, nemame ji radi" Prominte, ze s tim obtezuju, ale je to neco hluboce ve mne, porad to skryvam, ale pocit menecenosti jakoby ve mne zil porad a uspesne prezival veskery uspechy u kluku, veskery poklony od chlapu, veskery uspechy u pratel, ktery jsem kdy zazila. Takova jako rakovina.

Ahoj, mám téměř stejný problém jako ty. Viděla jsem tedy tvou fotku a jsi moc hezká .. To bys měla vidět mě. Mám se svým vzhledem hrozné problémy. Nedokáži se smířit s tím jak vypadám. Myslím - tedy vím o sobě, že jsem ošklivá a hrozně se trápím. Když se podívám do zrcadla je mi ze sebe špatně. Raději bych někdy byla mrtvá. Stydím se před lidmi. Mám z nich dokonce strach. Trpím totiž ještě sociální fobií, což s tím souvisí. Sice mám přítele a dobré přátele. S nimi se dokáži bavit, ale jinak mám s lidmi velké problémy. Měla jsem v životě spoustu blbých zkušeností s lidmi. Na ZŠ mi také nadávali, že jsem hnusná. Dokonce říkali, že nechápou jak můžu vůbec žít. Pak jsem zjistila, že mě všichni pomlouvají za to jak vypadám. Pak jsem se změnila, najednou jsem měla kamarády, když jsem změnila image a byla jsem rok šťastná. Na SŠ jsem potkala nejhorší lidi co jsem mohla. Smáli se mi.. v prvním ročníku. Nepřestávalo to.Zhroutila jsem se z toho .. Chtěla jsem přestoupit, ale nemohla jsem kvůli rodičům. Chtěli abych měla maturitu a na jiné škole bych se kvůli matice těžko udržela. Měla jsem smůlu. Pak jsem se změnila. Najednou přestali. Vytrpěla jsem 4 roky SŠ s modelkami (i když někteří byli normální)- ne všemi - měla jsem i své přátele, kteří mě ke konci zradili, tak hnusně, že jsem se z toho složila. Mám hrozný pocit z lidí. Každého podezřívám. Mívám hrozné stavy. Nesnáším se za to jak vypadám. Zkazilo mi to život. Mám přítele a stálé přátele, i přátele které jsem si našla na pomaturitním studiu, kteří jsou tedy výborní, ale pořád mám deprese, když se vidím. Nebo když jedu mezi lidmi v MHD, jsem jako na jehlách. Mám sociální fobii, kterou jsem se rozhodla léčit, protože v současné době hledám zaměstnání a je to pro mě hodně těžké. Mám problém vyjít s lidmi, protože mám pocit (nebo vím ), že jsem středem pozornosti, protože prostě jsem jiná. Vypadám jinak a bojím se názorů lidí. Je mi z toho smutno. Mám pocit, že se mi všichni smějí a bojím se bojím..