boj mezi sourozenci

Ahojky.
Mám dceru 4,5 roku a nejmladší je 20 měsíců. Dělaly to samé. Ta starší si něco stavěla, malovala a malá jí to ničila, brala jí pastelky, papír, stavebnici....Starší,Nikolka, brečela, bála se jí ublížit, ale někdy ve velkým afektu, jí taky třeba něco vytrhla z ruky apod a pak zase brečela ta malinká....Je to těžký.....
Já to začala řešit tak, že jsem Nikolce vysvětlila, že Adri tomu ještě nerozumí a udělá někdy věci, které se jí nebudou líbit, ale že až bude starší, tak to dělat nebude. Že jsou sestry a musí být na ni hodná, protože ona je taková, jakoby maminka, co na ni spíš musí dohlížet. Zatím to funguje. Nikolka, ale i přesto, někdy neví, co udělat, ale to je logické, takže jsem poblíž a uvedu věc na pravou míru. Hlavně netrestat toho staršího, on se chová přirozeně jako ten malý.....Mohl by mít pocit, že ho nemáš ráda. Je to dětská mentalita a ta je individuální.
Můžu jen poradit pozorovat děti při určitých situacích a podle toho se pak řídit....To ale určitě děláš. Není nic nenormálního, když se takto děti chovají. Vyplývá to z jejich vývoje. Napiš, jak se situace mění. Díky a papa.

No já taky pořád doufám, že až bude Adámek o něco starší, tak Mates pochopí, že je to vlastně kámoš a parťák. on vždycky inklinoval spíš ke starším dětem, mladších si nevšímal (třeba na hřišti) vůbec není opatrovnickej typ, má svoji hlavu, nechce ustoupit, prostě takovej malej dráček .

Jo, ono to nebývá vždy, jak se to maluje v knížkách. A dva kohouti na jednom smetišti, to nemusí dělat dobrotu.
Dobře to znám, jen už mám děti větší.
nemůžu zaručit, že se budou jednou milovat. ale často to opravdu bývá zlomové, že si ten starší NAJEDNOU uvědomí, že ten mladší nemusí být jen otravný dotěra, ale také kámoš a partner ke hraní. Budou se střídat chvíle, kdy si spolu nádherně vyhrají s chvílemi, kdy se budou mlátit do krve...
Přeji hodně sil.

Ahoj,
už začínám z těch mých kluků pomalu šílet Uvítám jakýkoliv názor, pomoc, radu, zkušenost .

Máme dva syny, staršího Matyáše 3,5 roku a mladšího Adama 1rok a 3 měsíce.
Už od narození Adama ho Matyáš nemá rád. Nikdy ho sám od sebe nepohladil, nepomohl mi s ním, nedal mu pusinku, nepotulil se s ním. V lepším případě ho ignoruje, v horším mu ubližuje.
Chodí teď od září do školky, tak se to malinko zlepšilo, jak spolu nejsou celý den, ale stejně........je to bída.
Berou si hračky, Adam Matyášovi bourá kostky, ničí jeho stavby - to je hned oheň na střeše. Matýsek se neostýchá Adámka bouchnout, šťípnout, dloubnout do něj, strčit, apod.
Jsem z toho moc smutná. Představovala jsem si, že se budou mít bráchové rádi a zatím se jen kočkují. Adámek už se naučil tak malej bránit, takže se pěkně vzteká, Matýska občas po jeho nájezdu kousne, tahá ho za vlasy....

Podotýkám, že podle mě nemá Matyáš na co žárlit. Než začal chodit do školky, věnovala jsem se spíš jemu než Adámkovi, teď je to určitě půl na půl. Ani jednoho se snažím neprotěžovat.

Nemáte někdo nějakou pomoc ?????? Budu moc vděčná


Díky