pláč

to je pravda...i když občas příde jedna rána a za ní hned druhá...ale takový je život a vždycky po špatnym přijde to dobrý

Poznání......loučení......vzpomínka,
toť celý život člověka.
S tím nic nenaděláme. Přeji hodně síly všem, kteří se museli s někým rozloučit.
Naše vzpomínky nám nikdo nevezme.

už sem si to taky uvědomila...bylo to krásné, ale s koncem dovolené byl i konec letní lásky...nemá cenu nad tím pořád přemýšlet

Letní lásky jsou opravdu nádherné,ale víš proč se jmenujou letní?? Protože většinou nevydrží déle než na období dovolené! Taky sem jich pár zažila a bylo to moc krásné,ale mělo to opravdu krátké trvání! Nemusíš zapomenout,ale musíš se s tím smířit! Vzpomínky na ty hezké chvíle ti nikdo nevezme a tak žij dál,ať se ozve nebo ne a to pěkné si uchovej!

Ach jo mluvim jak kniha,ale opravdu vím své

děkuju ti moc za podporu a samozřejmě i ostatním...škoda, že nemám okolo sebe lidi kteří by mě takhle podporovali i v těhle problémech...asi to zkusim sepsat a pak to určitě napíšu do deníčku
když budete kdokoliv něco potřebovat nebo budete chtít jen povzbudit tak dejte klidně vědět...já se poučila a myslim, že sem ted o dost chytřejší a už neudělám takovou hloupou chybu jako je pozdní schánění čísel
Děkuju moc, ale diskuze nekončí

Angel, tak to mě mrzí Doufala jsem, když jsem tady tu diskuzi dneska viděla otevřenou, že se ozval a tak dáváš vědět. Ale máš víc, vzpomínky Třeba si všechno cos zažila sepiš, já to tak udělala, pak jsem to poslala svým třem kamarádkám, které tam byly se mnou a ty nad tím ronily slzy, prý jsem měla být spisovatelka. Nechaly si to dokonce svázat jako knížečku.
Příště budeš vědět, že máš pobrat hned první den všechny čísla Už to vím taky, protože taky nemáš čísla všech, od kterých bych chtěla.

tak to máš štěstí...aspon nějak je to vidět a nějakou památku máš...s radostí můžu oznámit, že už sem fpoho...nebrečim a nic jenom si občas vzpomenu, usměju se a to je tak všechno...škoda nenapsal, ale co nadělám

I s těmi fotkami to mám podobné. Mám s nimi jen pár fotek, úplné minimum a jejich kvalita je nic moc. Fotku se svým objevem mám jen jednu (a to ještě byla náhoda, že kámoška měla u sebe foťák), uvědomovala jsem si to, tak jsem si ho poslední den ještě vyfotila, ale ta fotka nevyšla, něco se stalo s bleskem zuřila jsem. Nemít žádnou fotku, asi bych zešílela. Teď si říkám, alespoň něco.
Třeba tě překvapí ozve se, vyměníte si adresy, napíše a pošle dokonce svou fotku.

tak to já mám něco podobného až na to, že mi smska za 2 dny nepřišla...doufám, že mě to taky potká...a jak si psala taky bych se tam vrátila, ale nejde to...můžu se tam už vrátit jenom ve vzpomínkách...škoda, že nemám ani fotku...vůbec mi nedocházelo, že se budeme muset rozloučit

Ono to s tou výměnou čísel dojde až pak. Taky jsem tomu jednomu dávala číslo až poslední den a to by mě to ani nenapadlo, protože jsem celou tu dobu neměla u sebe mobil a tam jsem žila tak, jako by to nemělo nikdy skončit, takže člověku nějak nedojde, že ho to jednou bude mrzet, že si neposbíral čísla úplně všech. Ještě, že to alespoň napadlo jeho, vytáhl mobil, podal mi ho a řekl ať napíšu své číslo, tak jsem ho vyťukala a on si mě pak uložil, ale já jeho číslo neměla a taky mi to došlo až doma, že on se vůbec nemusí ozvat a co já? Po příjezdu jsem jen brečela, že už jsem doma, okamžitě jsem chtěla zpátky, takže beznaděj, protože to jen tak nejde jet zpátky a pak když mi přišla od něj asi za 2 dny smska, byla jsem štěstím bez sebe. Doufám, že tě to taky potká. A rozhodně nezapomínej a uchovej si ho v srdíčku takového jakého si ho pamatuješ

to mě taky napadlo, ale nějak sme ´´neměli čas´´ si čísla dát...dala sem mu ho na poslední chvilku a v tu chvíli mě ani nenapadlo si ho vzít...nevim co to semnou bylo možná jenom to, že mi došlo, že už ho třeba neuvidím a nebo já nevim...bohužel nevím ani jak se ten kámoš jmenuje

Angel, tak mě jen napadá, proč sis ty nevzala kontakt na něj? Nemusela by ses teď tak trápit a mohla ses mu ozvat sama a hned bys věděla na čem jsi. A nemáš třeba kontakt na toho jeho kamaráda v Čechách?

já vím, že v tom nejsem tak úplně sama...stává se to dnes a bude se to dít dál...jenom mě strašně mrzí jak to dopadlo, že nebyla další šance aspon na dlouhé loučení...nejhorší na tom je, že když zavřu oči tak ho vidím, ale dotknout se nemůžu,bude mi muset stačit jenom tohle...ted už spoléhám jenom na čas, že mu to dojde a nebo, že mě to přestane tak bolet...nejlepší by bylo kdyby se nic takového nikomu nedělo

No to tak většinou o prázdninách bohužel bývá. Ale myslím, že je dobře, že jsi alespoň zabrousila sem, tady ti vždy někdo odpoví, své trápení zkus vypsat do svého deníčku a počti si trochu o štěstí a trápeničkách ostatních, zjistíš, že ani minutu v tom nejsi sama. A opravdu je vše čerstvá záležitost, proto je to tolik intenzivní, ale zaručuju, že čas to zmírní až nakonec úplně odnese...

doufám, že mu to brzy dojde...nevím co bych dala aspon za jednu smsku i kdyby v ní mělo být jenom loučení...už si opravdu přijdu jako zoufalec...bohužel většina kámošek na mě ted čas nemá, protože si užívají svých prázdnin takže vlastně si nemám s kým promluvit

pokud si tě má najít, tak si tě určitě dříve či později najde. Jen ty nezapomínej užívat života, zajdi ven, kamarádky ti nejlíp pomohou... A nikdy nevíš, co tě venku čeká;)

doufám, že je tak chytrej jak vypadal a že ho to napadne...udělal by mi fakt velkou radost...když se to tak vezme má nejlepšího kámoše z čech tak by ho to mohlo napadnou, ale přesto se bojím...

Naděje umírá poslední. Možná si tě najde. Já jsem dala číslo jen jednomu z kamarádů a nakonec se mi jich ozvalo více, prostě si mé číslo mezi sebou předali. Byla jsem až překvapená jak neztratili zájem když jsem už odjela. Dokonce pak i zavolali a vůbec je netrápilo kolik je to stojí. To předčíslí v tom může hrát roli, ale najít si to je docela jednoduché, tak snad ho to napadne!

děkuju za radu...abych řekla pravdu už je to trochu lepší...co mi zbyde jiného než čekat...jenom by mě zajímalo jestli mi od něj přijde smska když sem mu tam nenapsala předvolbu to mě totiž vůbec nenapadlo...asi sem si to zkazila já

Ahoj, zažila jsem něco podobného co píšeš. Plakat budeš, tomu se neubráníš, tak to nepotlačuj, ono to časem přejde, protože ti nic jiného nezbyde. Já brečela pár měsíců.
Tím jestli se ozve se netrap. Pokud jsi mu dala své číslo a on měl o tebe zájem, tak ti napíše nebo zavolá, jinak to nemá ani význam.
Ptáš se co dělat - zbývá jen čekat, jinak se utrápíš. Raději se nějak zaměstnej, nějaké kamarádce se vypovídej a snaž poznat i fajn kluky v ČR. Opravdu to přejde, teď je moc čerstvé.
Píšeš, že nechceš zapomenout, rozhodně nezapomínej a jinak ono zapomenout ani nejde, byla by to škoda.

ahojky
mám takový příběh a nevim co mám dělat ani nevim s kym se mám poradit tak to zkouším takto. Dneska sem se vrátila z dovolené ve Španělsku a tam sem poznala jednoho kluka.K mé smůle sem se do něho zamilovala. Zažila sem s nim úžasných 8 dní. Všechno bylo úžasné a dokonalé. Problém byl v tom, že bydlí v Německu, ale v tu chvíli mi to nevadilo. Nakonec došlo i na to, že sem mu dala číslo a on slíbil, že mi napíše. Slíbil mi to včera ráno a já sem celá zoufalá, že ho třeba ´´ztratil´´ nebo si řekl, že se neozve. Nevim co mám dělat. Strašně se mi po něm stýská a skoro pořád brečím. Vím možná dělám unáhlené závěry, ale nevím si rady. Co mám dělat?? Nechci zapomenout