Přítel již nechce další děti

Kdyby člověk uměl ovládat přírodu, bylo by tu řešení "chytré horákyně" - dvojčata . Jenže tato pravděpodobnost je dost nízká. Další slova nevím jak napsat. Já mám už jiné životní představy, ale těch Tvých si vážím . Pokud celým svým srdcem cítíš, že nynější rodina je ta, kterou chceš vytvářet, nemusíš se nyní trápit, že přítel chce s Tebou jen jedno dítě. Vždyť jej ještě nemáte a vůbec netušíš, jak vaše rodina bude fungovat se třemi dětmi. Zvláště tehdy, když ty starší děti nepřijmeš naplno do svého srdce za vlastní. Protože Ty nebudeš mít jen jedno "své" dítě. Ty budeš mít děti tři! Život nám dokáže připravit spoustu překvapení, o kterých nemáme ani tušení. Zrovna nedávno jsem četla (myslím, že na Šťastných ženách) zpověď unavené maminky, která se kromě svého novorozeněte stará i o starší holčičku manžela, kterou mají ve vl. péči. Není to vůbec jednoduché a myslím, že žádná žena si to na začátku nedokáže představit. Přeji mnoho v rozhodování.

Moc vás všechny zdravím.
Můj problém, nebo spíše bezradnost spočívá, v tom, že nevím jak se rozhodnout
Je mi třicet let a zvažuji, že bych chtěla vlastní děti. Problém je v tom,že přítelovi se moc nechce. Po rozvodu mu byly svěřeny dvě děti ve věku 10 a 8 let do vlastní péče. O kluky se spolu staráme. Jejich matka má momentálně jedno další dítě a uvažuje o dalším miminku.. Kámen úrazu je v tom,že já bych chtěla také dvě děti. Přítel je však ochoten mít se mnou pouze jedno. A to považuje za ústupek, protože původně prý chtěl mít pouze dvě děti. Předkládá mi to tak,že já bych také měla ustoupit ze svého požadavku mít dvě své děti. On přeci také ustoupil s jedním dítětem. Že neví, jak by se to zvládnulo s bydlením atd.
Připadá mi to od něj sobecké. Já jsem ho přijala s dvěma dětma a očekává se ode mě, že se o jeho děti budu starat a pomáhat mu. Jen mě mrzí, že to stejné není ochoten udělat on. A přitom by to pro něj nebyly cizí děti.
Mám ho moc ráda a je to chlap,který se umí postarat.Ale na druhou stranu si nechci jednou vyčítat, že jsem udělala něco co mě bude mrzet. Že jsem přistoupila na jedno dítě..... a přitom toužím po dvou. A momentálně začínám uvažovat, jestli mě má opravdu tak rád jak tvrdí, když není ochoten mít se mnou dvě děti. To, že já přijala jeho děti se bere jako samozřejmost a na druhou stranu on nechce přijmout naše budoucí děti..........
Dokonce začínám uvažovat, o tom,že bych byla svobodnou matkou s možností, že třeba jednou potkám někoho kdo bude chtít mít se mnou děti bez limitů. Mám ho moc ráda, nechtěla bych ho ztratit, ale tohle před co mě staví on také nechci.
Moc prosím o radu. Možná mi tyto rady ulehčí rozhodnutí