Soustředěnost dětí

Tak já píšu do Třicítek a vy jste zatím zašité tady . K Victorii -já myslím, že si ji lidé najdou, protože se zabývá hlavně tím zdravým životním stylem a to zajímá čím dál tím víc lidí....aspoň já si tady opravdu dobře počtu, protože si taky myslím, že příroda je mocná čarodějka a než bych si koupila krém za tisícovku, tak si raději udělám masku z okurky. Dřív jse byla taová ta, co sledovala módní trendy a snažila se být in za každou cenu, ale je to blbost, nejlepší je být prostě spokojená sama se sebou.

Jasně, už jsem tam psala. ale zatím mají holky jiné povinnosti. Přece jen, ta třicátnice mají jiné zájmy, a taky si myslím, že nějaká soutěž, kdo bude mít ve svém tématu víc příspěvků, je nesmyslná. Ale vím, bylo to myšleno z legrace, nebudeme soutěžit. Jde o to-mít si co sdělit.
Problém je v tom, že asi o Victorii.cz asi ví málo lidí. Chce to reklamu.

Tak to je mi líto, že to tak probíhalo. Mě by to srdce rvalo taky a přála bych si, aby mě to nikdy nepotkalo.Takový mrňous a co už prožíval.
U nás pláčou oba. Teda Danek už ne, ale s tím jsem si užila, hlavně v noci. Nevím čím to bylo, ale už je to pryč a on spinká celou noc.Plínek jsme se zbavily tak měsíc tomu (myslím těch nočních). Jirka ten má teďka taky uplakané období, ale tam je to způsobeno tím, že jsme ho naučili, že se nosí a teď to vyžaduje. Ale jinak jsou to zlatíčka.
Co říkáš na nápad rozjet to v Klubu 30?přidáš se?

To není špatný nápad, rozjedem to? Snad strhneme více osůbek, které se k nám přidají. Ale s tou 1000 u nás to tak rychle nepůjde.Holky jsou pilné v psaní a tu tisícovku očekávají někdy kolem středy.No ale to by nás odradit nemuselo, ne? Tak jaké téma tam nadhodíme?

Kalimo,
u nás jsem to byla hlavně já, kdo chtěl druhé dítě. Muž je jedináček a první syn nám dal dost zabrat (byl to, čemu se říká "obtížné dítě") prostě plakal a plakal a nikdo nevěděl proč... Dnes už to víme, ale stejně bychom to tenkrát nemohli změnit. Já jsem hrozně chtěla druhé dítě a to nejlépe "mateřskou na mateřskou", ale nebylo to tak snadné, když náš prvorozený byl jaksi pozadu za vrstevníky, takže ač jsme měli děti o 2 a 1/4 roku po sobě, tak to bylo skoro jako bychom to druhé měli o rok dřív, neboť Jareček měl ještě plínky, a dudlíček, a byl toooolik závislý na mamince... No, kdybych měla čekat na jeho osamostatnění, dodnes bych druhé dítě neměla.
Bylo to drsné. Jareček se se mnou po návratu z porodnice vůbec nebavil. Dokonce se ke mně nechtěl ani přiblížit. Hrozně mi to rvalo srdce. Tohle dítě, které nikdy předtím neusínalo beze mně, se během 2 týdnů, co jsem byla v porodnici s mladším, změnilo v ledovou sfingu a málem se mě bál.
Jak už jsem psala , oba kluci mají své specifické problémy a ta závislost a neschopnost se odpoutat s tím souvisí. Muselo to být pro něj (Jarečka) šílené trauma.
Kdyby to tehdy šlo, rodila bych doma a nikam nešla, byla jsem hned po porodu pohyblivá a plná euforie (oproti 1. porodu, to se absolutně nedá srovnat!).
Proto jak jsem tady už kdesi přispívala, bych nejraději rodila doma.
A jestli malé děti-malé starosti, a velké děti-velké starosti...To Ti nepovím. moje děti ještě tolik velké nejsou. A já za velké starosti považuji jen ty, co souvisí s životem nebo zdravím. A ty, zaplaťbůh, nemáme.
Jinak v pubertě asi zabijeme to naše druhé dítko, hyperaktivního Jirku. Je to výbušnina a řekne co si myslí, zároveň ale velký učitel, jak to umí jen tyhle děti... :o)

No to, jestli se Klub 30 rozjede, záleží jen a jen na nás. Tak navrhuji to tam rozparádit a předběhnout v příspěvcích 55 plus internet . Chlubí se, že za chvíli budou mít 1000 příspěvek, tak to zvládneme taky, ne?

Ahoj Leni, díky za radu. K samostatnosti mám v úmyslu je vést, ale u toho staršího se mi to moc nedaří. Je to takový můj ocásek. V září jde poprvé do školky, takže uvidíme jak to bude snášet. (a přiznám se , tak jsem zvědavá i já sama na sebe ).
Ty máš děti? A chodily do školky? Jak to snášely?

Tak konečně jsem se k tomu odpoledne zase dostala.
Máš pravdu v tom, že bychom neměly zaplňovat témata žen "nad 50" našimi dětmi. Mají svá a o těch našich se můžeme bavit třeba tady nebo v Klubu 30. Vůbec mi to nedošlo.
Proč Klub 30 se nerozjel tak pěkně jako ženám "nad 50"? Je to škoda.
K věkovému rozdílu našich dětí. Plánovali jsme do 3 let po prvním a to se nám podařilo.Vy jste to taky plánovali?
Je pravda malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti?
Jestli ano, tak se mám na co těšit.Už teď mi jde někdy hlava kolem.
Ptala jses, jestli stíhám, tak odpovídám jak kdy. Spíše nestíhám, ale už se kvůli tomu nestresuju jako kdysi. Raději jdu s dětma ven nebo si s nimi hraju, než aby mne vytočilo neumyté nádobí.
A jak jsi to zvládala ty? Mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem více vypjatější.Nebo se mýlím a vadilo by mi to stejně.(?)

Ona ta soustředěnost není problém jen u dětí, ale se mnou se to táhne celý život, je mi přes 30. Když jsem byla malá a vlastně až doteď, když mi někdo něco vysvětluje déle než pár minut, nějajk mi to v mozku vypne a nemůžu se na to soustředit, připadám si jako v hypnoze a chce se mi spát. největší problém byl, když se se mno rodiče učili, to bylo hádek ,jak jse neudržela pozornost, byla jsem z toho i protivná a rodiče rozčilení -přitom jsme za to nikdo nemohli. Nicméně nějak zásadně se to na mě nepodepsala, byla jsem dobrá studentka, když jse se učila sama, neměla jsem problém, takže bych si s tím být tebou nijak nelámala hlavu a hlavně bych děti vedla k samostatnosti, to jim pomůže nejvíc.

Kalimo,
v diskusi žen "nad 5o let" ses ptala na naše děti. Nechci jim to tam zaplňovat našimi hovory o dětech, tak jsem se přesunula sem.
Starší syn Jaroslav bude mít v říjnu 10 let, jde do 4. třídy.
Mladší Jiřík má 7 a půl, jde do 2. třídy.
Já mám 32 a už dlouho naštěstí do školy nechodím. Jen na třídní schůzky.
Mám i muže. Je mu 42.
Jak tak čtu, máš děti podobně od sebe (naši hoši jsou o 2 roky a 4 měsíce). To jste tento věk. rozdíl plánovali?
A jak to jde, stíháš?
Pro mě začlo obtížné období až když Jiřík začal lézt a zasahovat do území Jardíka...To byl děs. Ale dodnes se umí kluci šíleně poštěkat. Někdy mám dokonce pocit, že se furt jen rvou.
Ale pak zase přijdou chvíle, kdy jsou si výbornými partnery do hry a nesmírně si rozumí a já si zase na chvíli začnu myslet, že je to moc fajn, že se mají navzájem.

Ahoj a díky za rady.
Slovo učení, je asi moc silné, ale já ho učim takové ty tvary - kolečka, srdíčka, čtverečky,barvy, ať to umí poznávat, malou básničku či písničku.Kolem sebe vím, že 3-letá prťata to některá umí.Nechci ho však ničím stresovat, to určitě ne.
Byli jsme na 3-leté prohlídce a tam když se ho pro vyšetření oči sestřička na něco zeptala, tak ji nevnímal (zrovna jeli popeláři, což je pro něj důležitější ) a pak odpověděl, že neví (i když vím, že to ví).
Taky si myslím, že se to věkem upraví (aspoň v to doufám), ale co když ne, tak ať jsem v obraze.

Kalimo,
mě v prvé řadě zarazilo, že vůbec svého 3 letého synka vyučuješ. V tomto věku si snad musí dítě jen hrát a ne učit se. Resp. musí to vnímat jako hru(ikdyž dítě se učí vším, že jo).
Ve 3 letech je ještě brzy na jakékoliv závěry ohledně pozornosti dítěte. Musela by to být extrémní nevnímavost, aby to byl důvod to už teď nějak řešit.
Mám dvě děti s LMD a dyslexií, tak o tom něco málo vím z vlastní zkušenosti.
Kdyby Tvé obavy přetrvávaly, dětská doktorka jistě poradí a dá popř. doporučení k dět. psycholožce. Není třeba se bát, jsou to hodné tety, co si s dítkem pohrají a tím vše zjistí. Na nějakou diagnózu tohoto typu je ale dost času, až kolem 5 let.
Držím pěsti, ať je to O.K.

řezat, řezat, řezat .

ne vážně, uznávám že to je asi problém, ale spíš pro dětského psychologa. neuváženým jednáním se může výrazně poškodit dětská psychika, která se může v dospívání projevit výrazněji než se dokáže rodič představit.

Máte někdo zkušenosti jak zlepšit soustředěnost dítěte?
Mám 3-letého syna a pokaždé, když ho chci něco naučit, tak to chvilku vnímá, pak když už ho to přestane bavit, tak začne mluvit o úplně něčem jiném, zavádí situaci.Když se po určité době k učení vrátím , tak jsem opět na začátku, případně opět odvádí situaci.
Poradí mi někdo?