důvěra - úroveň

Jo, tvorové jsou různí, někdo si léčí pochroumané ego, nemá , co by rozumného sdělil, a tak se nám tu vyzvracel. Třeba se mu aspoň ulevilo.

Byla by to dlouhá diskuze-povídat si o vaší otázce.Ale zkráceně.Pokud máte pocit, že se rouháte, že děláte něco nedovoleného-nedělejte to.Ušetříte si vyčitky svědomí,pocity vinya hlavně - zbavíte se strachu.Ovšem pokud si myslíte, že ten cit Vám projasňuje život a na něj máme právo bez ohledu na věk-že nikomu neubližujete a neublížíte- co vám brání.je velmi těžké hodnotit zda je naše konání správné-ale někdy to musíme udělat,podívat se na sebe očima cizího nebo našeho blízkého.Zkuste si představit přítelkyni, která za Vámi přijde s touto otázkou - co jí odpovíte?Soudit nám není dáno ale přemýšlet ano.Dokážu si představit, že bych se v té situaci ocitla já.V našich letech/ jsme mladá děvčata/ už chybí jiskřičky vztahu-co si budeme povídat.A pokud by mi ten cit - nebo pocit pomohl překonat životní nesnáze a trable- souhlasím.Jde o to - neubližovat - ať sobě nebo druhým.

O.K.smajlíci-jsou fajn- já je beru i dost využívám při jiné komunikaci(chat na ICQ či SKYPE).Jsou mnohdy výstižnější něž trapné slátaniny v podobě slov-či někdy i "vět"-kterými jsou doprovázeny , ale - a myslím si,
že ,a to je naštěstí hlavní -nepotřebují gramatiku ! A tohle povzdechnutí je opět na X zamyšlení na téma úroveň. Ale k tomu se ještě vrátím. Teď- když cítím živnou půdu pro diskusi...resp.zatím jde o dialog se shodnými názory i pocity .... snad právě proto se odvažuji zeptat !? Co si myslíte o lásce po 55-ti - nemyslím *** - ale cit .Bez ohledu na to, že rodinné zázemí jakžtakž funguje a o lásce synovské jsem přesvědčena.Teď se zeptám naprosto nesoudobě - přestože jsem víceméně asketa - není to rouhání !?

Škoda,. že se tady nedají posílat smajlíky-ten můj by byl chechtací.Moje milá, vůbec jsem nemyslela Váš první anonymní příspěvek-bylo to všeobecné povzdechnutí- i nad sebou.Volíme je ze zkratek jmen, přezdívek od přátel nebo jen tak, co nás napadne.přiznám se, že jsem reagovala a zaregistrovala to co mne zaujalo a vůbec jsem si nevšimla,že jste byla anonymní.Ale nevadí- všechno se spraví.Trápí nás stejné věci a věřím,že nejsme samy,jen se odvážit a napsat je.Nebo si srovnat v hlavě důvod své nespokojenosti s něčím a " hodit na papír".Nevyřešíme je - možná ve své rodině a okolí- ale je potěšení,že s tou nespokojeností nejsem sama.Mohla bych si klidně myslet, že jsem hysterická ženská, která si vymýšlí hlouposti a hledá problémy tam, kde nejsou.Těch bolístek je pochopitelně víc a snad pomůže,že si o nich popovídáme alespoň takhle.Ahojky

Milá Jezinko-jsem ráda , že jste reagovala na můj podnět právě Vy.Pročetla jsem si zpětně pár Vašich reakcí na různé podněty v předešlých diskusích - a vyznělo z nich přesně to, co jsem vycítila i z reakce i na můj námět...a sice - úroveň a cit pro přesné vyjádření pojmů. Nyní něco málo k té anonymitě.Nepovažuji se za alibistu- dle mého je přezdívka až dost anonymní(alespoň pro širší veřejnost)..ale já se přiznám, že jsem to jednoduše zvorala při přihlášení-nemám s chatem moc zkušeností a nejsem si vůbec jista , jestli to stejně nedopadne i dnes. Takže tento pokus považuji jako zahřívací kolo pro výstup z totál.anonymity.

Máš pravdu.Taky mne trápí agrese ve vztazích mezi lidmi, netolerance,absence slušnosti v jednání - ty bys řekla určitá noblesnost.Vím, že se doba změnila, je rychlejší, přímější a taky arogantnější -jenže to vše nedává nikomu právo na to být hrubý.Ti lidé často mluví o svobodě projevu,svobodě jednání-opět zúročují jen práva a ne povinnosti.Mnoho lidí naletělo na svou důvěru podvodníkům a tak jsou nedůvěřiví, zalezlí do sebe a nelze se jim divit.Stále přemýšlím o množství lidí na rúůzných stránkách Internetu, na chatu, foru-jsou pod nicky, anonymní.Jsme svobodní hovořit o čemkoliv-myslím tím - událostech v životě, názorech,nikoli nadávkách a dalších výstřelcích.nechceme zveřejňovat svoji identitu a když-tak po dlouhé době a jen někomu.Taky mi vrtá hlavou i moje nedůvěra, snad obava ze zneužití přátelství nebo informací.Ani osobní kontakt nezaručuje,že se nebude někdo začínat starat o mou rodinu,roznášet pomluvy a podobně.I to je o noblesnosti ve vztazích.Jsem v Tvém věku a pamatuji si přátelství, která přetrvávají a jsou právě proto krásná, že si nejen postěžujeme, ale i pomůžeme.nemyslím, že by takové vztahy nevznikaly i nyní-ale my už máme svoje ustálené názory na způsob komunikace,druh přátel a jejich jednání.Tady navazujeme přátelské vztahy trochu virtuální-povídáme si, stýskáme, radujeme se s lidmi.které známe jen pod přezdívkou.Kdykoliv můžeme odejít,aniž bychom se loučili a podávali ruku a možná říkali i důvod.Je to jednoduché,rychlé-jak dnešní doba.
A může to ubírat i právě na slušnosti a noblese.Pokud mám člověka před sebou-jsem podle mého kréda povinná se k němu chovat jako k člověku - s úctou a pochopením.Ale i to je čím dál tím vzácnější.Přesto si myslím,že se lidé k sobě budou chovat jinak,přejde určité zdivočení,zmizí arogantní pěna,která vznikla z víru událostí.Jistě to nebude chování dle Gutha Jarkovského-ale věřím, že přestane být vzorem jednání hrubost a arogance-stačí se dívat na TV-ale lidé zjistí,že se slušností získají to, co jim právě teď dost chybí-hezké vztahy s okolím ,radost ze života a umění žít s lidmi.

Dobrý večer(den)-dovolte abych se virtuálně představila: je mi 56 let,měřím 170 a vážím 79...čili dle tabulek středně obézní a když už jsem u těch parametrů, laťku mám pořád vysoko a to mě někdy dost trápí a vytváří- (možná zbytečný) distanc.--Důvěra -úroveň - nestydím se říct i jistá noblesnost....zkrátka umění žít...nemáte , vážení také pocit, že už se to"jaksi" nenosí a není to "jaksi" škoda ?! Zkuste mi k tomu,prosím Vás, někdo říct svůj názor - či postoj.