Odchod od rodičů

Přesně tak jak říká Tatu. Já bydlím s rodičema, sice mám už dítě, ale nemám svůj byt, protože jsem bydlela s přítelem, se kterým jsme se rozešli a při mateřské nemám na svůj vlastní. A taky doma pomáhám. Dávám rodičům peníze na živobytí. Vařím, peru, uklízím, žehlím, starám se o svoje dítě. Myslíš, že by se mnou rodiče byli spokojení, kdybych doma nic nedělala, jen bych si válela zadek a ještě bych mektala, jak jsou strašný? Asi těžko. zamysli se nejdřív nad sebou.

Podívej se na sebe zvenčí, tedy jestli jseš takového pohledu schopna a spočítej důvody, pro které by tě měl mít tvůj otčím rád a pro které ne. Jestli plusy budou převažovat, vpal mu, že ti křivdí. Prospíváš ve škole? Ano? Dobře. Ale žádné školní úspěchy z tebe nesejmou povinnost dělat něco pro celek, kterého jsi součástí a to je rodina. Pomáháš s vedením domácnosti? Sama pravidelně uvaříš? Umíš to vůbec? Nebo máš snahu se to naučit? Až budeš chodit do práce a žít s nějakým mužem, budete chodit třeba do restaurace, ale až budeš doma s dítětem, bude on automaticky očekávat, že uvaříš, když už jsi doma. A kdy se to máš naučit, když né teď?Nakupuješ? Uklízíš? Nejen ve svém pokojíčku. I ve společných prostorách? Utíráš prach, vytíráš podlahy, vycídíš umývadlo, vanu, kachlíčky, umyješ okna, žehlíš? Schválně, kdy naposledy jsi objímala klozetovou mísu a umyla ji ze všech stran? Bez příkazu, sama od sebe? To jsou body pro tvůj obraz v očích ostatních.

Tu soukromou střední platí kdo? Za 3500 toho moc nepoplatíš.. Odejít z domova a pronajmout si byt je sice pěkná idea, ale znám hromadu párů, kteří na to prostě nebyli připravení a ztroskotalo jim to. Bazinga ti to napsala sice dost ostře, ale přemýšlej o tom (-:

ten tvuj přítel si tě vezme do pronajatýho bytu, rozejdete se a hned tě vyrazí. Pak ti bude maminka dobrá. Radši dřep doma na zadku, dodělej školu a pak se rozhoduj co dál. Nevěřim tomu, že to s tebou rodiče myslí špatně. To ty se máš akorát za chudáčka, kterej doma nic nesmí, proto chce pryč.

A na žádnýho přítele se nespoléhej. Stát se může cokoliv a nakonec ti nepomůže nikdo jinej, než rodina.