jak začít?

Nemáš se zač stydět, učený z nebe nespadl, taky se pořád ještě učím, učíme se celý život. Štávu pod minutky získáš tak, že do výpeku přidáš kousek másla, zaprašíš to troškou hladké mouky, osmahneš a chvilinku povaříš, stačí opravdu chvilka (tak 2 minuty, poněvadž té mouky tam je minimum), trošku osolíš. Taky si můžeš připravit do zásoby tzv. moučné máslo, které se dělá tak, že do změklého másla zapracuješ hl. mouku ( na 100 g másla 50 g mouky), utvoříš váleček, který zabalíš do potravinářské folie a dáš buď do ledničky nebo do mrazáku (podle toho, jak často jej budeš potřebovat). Pokud budu vědět, tak ráda poradím, jen se neboj zeptat.

Něco mi v textu vypadlo: ...dám ho do sójové omáčky a bramborového škrobu

Tak mohu-li se na něco zeptat, udělala bych to Jen doufám, že se mi nevysmějete, čemuž ale asi těžko zabráním Zajímalo by mě, když chci udělat jako rychlovku kuřecí nudličky s rýží, ale nechci k tomu dělat žádnou omáčku ani dělat to na houbách-jak to tomu dodat "šťávu"? Většinou to dělám tak, že ho dám do sójové omáčky a ...., aby to mělo nějakou šťávu, ale přesto se mi to zdá takové suché... Máte nějaký jiný tip? Hlavně aby to bylo rychlé
Potom by mě zajímalo, když chci udělat kuřecí maso se šťávou-tzn. ne jako minutku, tak z čeho tu šťávu udělám? Nejprve ho udělám na pánvi a pak nechám dojít pod pokličkou, ale co tam přidám (cibulku?)? Lze pak tomu přidat třeba zeleninu (mraženou mrkev s hráškem, apod?) Děkuji a mějte pro mě pochopení

Jestli mohu poradit tak si kupte receptury teplých pokrmů. Vím, že si asi řekneš, co vám radím za blbost, ale můžeš mi věřit. Dobře vím co říkám, až do svého odchodu do inv. důchodu jsem totiž s přestávkami učila ve škole právě vaření, mívala jsem žáky na praxi v kuchyni. Dle těchto receptur se totiž učí , učili a budou učit všichni kuchaři. Kromě přesného množství jednotlivých surovin, jsou zde velmi dobře popsány technologické postupy. Naučíš se dle nich nejen připravit slané pokrmy, ale i pokrmy a moučníky sladké. Tuto knihu jsem kdysi dala také mé švagrové, která taky byla s vařením na štíru a vím, že se dle ní vařit naučila.
Pokud budete potřebovat s něčím poradit, ráda vysvětlím

Ahoj všem kuchtičkám !!!! Musím říct, že za tento příspěvek se stydím.... Mám přítele, který umí výborně vařit, vše co chci a já se stydím před ním něco uvařit, že to zkazím.. Raději něco dám dohromady, složím, než abych si stoupla k plotně Bojím se, že to bude ostuda... Mimo to, je mi 26 let !! Když jsem byla s bývalým přítelem, tak jsem vařila, ale nikdy jsem nenalezla ten pravý vztah k vaření Ještě mám ten problém, že když něco uvařím, a něco tomu chybí, nedokážu přijít, jakou surovinu do toho přidat, aby to bylo NEJ !!! Možná časem..., až bude mimi a budu opravdu muset, teď nemusím...

Jj, hrníčkové kuchařky máme snad všechny-jsou fajn. Máš pravdu, to nepopírám-dost dlouhou dobu jsme měli s bráchou vše uvařeno, vypráno, vyžehleno,uklizeno,atd. a teprve pomalu pronikáme do toho, kolik času to vlastně doopravdy zabere. Jinak ale u nás v rodině je zvykem za dobré jídlo vždy poděkovat, stejně jako ocenit třeba dobře upečenou buchtu...takže s tím problém nemám. No, mám ještě pár let studia, takže se nebojím, a ostatně život naučí všemu nejlépe sám, že? Jinak mě ale vaření docela baví-jen mi chybí trpělivost, ale to se časem poddá Hlavní je chtít a to já chci

Jo a vzpomeňte si,holky,jestli jste kdy vzdaly hold a poděkování celodennímu moření u plotny svým maminkám za pracně připravené jídlo a buchty?! Mnohdy jsme jim ani s nádobím ani s nákupem nepomohly a to mytí za nás dnes už obstarají myčky.Jak to jen ty naše maminy včecko stíhaly,viďte?

Jsi "trumpeta".....já jsem taky kolikrát vyhodila buchtu radši i s plechem,nebo jsem zapomněla osolit kuře.....ale všechno je jen cvik. Nejlepší "škola" je hodit do vody a učit se plavat-tak já jsem přišla z porodnice s miminkem do nového bytu (do té doby jsme bydleli u rodičů) a to začal ten pravý "boj". Na mateřské jsem se SAMA naučila vařit postupně všechno,hlavně podle kuchařek.Za 20let ( !!!!) svého kuchařského umění a pečení jsem nedostižitelná a vážím si nejvíce pochval a uznání své babičky-vyhlášené kuchařky a cukrářky.
Musím říci,že se z Tebe nemusí díky Tvé šikovnosti v kuchyni stát nějaká domácí puťka,ale počítej s tím,že dobré jídlo opravdu nějaký čas zabere.A co se týká pečení,nedám dopustit na Hrníčkové kuchařky.Nejvíce se mi osvědčily recepty od autorky Svatavy Poncové (je tam málo obrázků,ale recepty jsou skvělé).Vydala jich asi 5 různých výtisků a stojí asi 150kč.

Teď musím napsat, že se opravdu stydím,ale já jsem taky s vařením na štíru Sice se pomalu učím (hlavně sama), kuchtím podle kuchařky nebo časopisu Apetit, ale jsem strašný zmatkář, takže často něco zkazím, připeču, rozvařím, atd... Ale chybami se člověk učí, že? Vzhledem k tomu, že mám přítele s velkým apetitem, snažím se učit, ale moc mi to nejde... Co zvládnu je smažený kuřecí řízek, přírodní kuřecí maso, smažák, květákový mozeček, špagety, vaječina, apod. Hrozně bych se ale chtěla naučit dělat polívky, jen pořád není čas... Fakt smekám před těmi, které umí vařit omáčky, protože to je pro hotová alchymie Pořád si říkám, že se do toho vaření musím dát, jen pořád chybí to odhodlání... Ale naposledy jsme měla ze sebe radost, když jsem sama za dohledu mamky udělala na oběd vepřovou panenku s malými bramboráčky a výtečnou omáčkou Jen jsem si tehdy uvědomila, že má skoro 2 hodinová práce skončila mým rodinným příslušníkům v žaludku asi za 10 minut Jen bych ještě chtěla říct, že bych nerada byla soukromá kuchařka méhjo přítele-chci aby byl taky schopný si něco uvařit, takže ho chci k tomu vaření jako asistenta, jen nevím, jak to zařídit Někdy mě i mrzí, jak se já chudák snažím o výborný oběd, jsem zpocená hrůzou až na zádech, že něco zvorám a když se to pak povede a dám to na stůl, nekoná se prakticky žádná reakce, možná tak: hm, dobrý... Možná to bere jako samozřejmost, ale to já nechci. Aspoň nějaké uznání by být mohlo-taky bych si radši zašla do restaurace, než strávit hodinu u sporáku. Udělám to ráda-jen kdyby bylo nějaké ocenění... Hlavně nechci dopustit, aby z něho byl stejný podpantoflák, jako z jeho otce-ten si snad neumí uvařit ani kafe... Tak doufám, že tohle na mě zkoušet nebude-nechci mu nahrazovat matku

Tak zkus vařit podle receptů a u složitějších jídel ze začátku vař třeba s mamkou.

Ahojky. Nevím, jeslti Ti někdo vsugeroval, že by to byl tak hrozný problém, kdyby se Ti něco uvařeného nepovedlo, podle mně nikdo neumí vařit ze dne na den. Já žiji a tedy i vařím 1,5 roku s přítelem, tedy vařím každý víkend a v týdnu lehčí jídla pro sebe. Musím říci, že někdy také něco pokazím, ale společně se tomu zasmějeme, já jsem ráda, že se svými chybami učím a příště už to udělám lépe. Já Ti radím vzít si dobře psanou, vysvětlující postup, kuchařku (existují i pro začátečníky), najít si recept, který je po přečtení snadný a poté postupovat přesně podle návodu, který ta kuchařka dává. Nemusíš hned vařit svíčkovou (já se přiznám, že omáčky vůbec nejíme,t akže vařím skoro jen minutky). No a postupně se začneš propracovávat dál a dál a budeš si čím dál jistější. Pak můžeš pooužít i svou fantazii a vařit dle sebe, ale nejdřív je opravdu třeba vařit přesně podle kuchařek. Určitě máš v rodině i někoho, kdo by Ti zodpověděl případné dotazy. Pokud ne, písni sem k nám a my poradíme, je tu spousta šikovných viktorek

ahojky, mám ted 4 měsíce prázdnin, jsem dost stará na to, abych vařit uměla, ale zvládnu jen uplné základy... hrozně bych se to chtěla naučit, ale nevím jak, teda spíš, když bych něco udělala, tak by to muselo být pro celou rodinu a když bych to zkazila, je to porblém, pač by asi nebyli nadšení z toho, že jsem vyplpala něco, co je stálo peníze a nakonec se to vyhodí...doufám, že mě trošku chápete...a proto se ptám, jak začít s vařením a jak se naučit dobře vařit?