Brr Brr - Žena za volantem...?

Ahojky.Já mám řidičák skoro 3/4,ale mám strach jezdit.Či spíše strach jezdit se svým manželem.Autoškolu jsem zvládla v pohodě,ale jakmile jsem začala jezdit - ze začátku s manželem,což asi byla chyba,ale chtěla jsem mít nějakou tu jistotu,že kdyby něco,tak mi pomůže - tak jsem začala mít strach.Manžel mě totiž hrozně kontroluje,hodně věcí mu vadí a nedej bože,když jsem jela tak,jak nás to učili v autoškole a on mi říkal,že to dělá jinak,tak to bylo pokaždé na hádku.Takže když tedy nakonec jedu,tak dumám,jak by to udělal on a zároveň,jak tu určitou situaci mám zvládnout sama.Celá jízda je pak ve stresu a já si ji neužiji.Moc mě to mrzí.Navíc mi ani manžel nechce půjčit auto,protože vidí mou jízdu,tak se bojí,abych autu něco neudělala.Takže nevím,zda si mám prostě vzít auto a jet sama a risknout to a překonat ten strach či jezdit stále s ním,i když to zas budou nervy a jeho hlídání jak držím volant,jak pouštím spojku a nedej bože,že nepředjíždím cyklistu před zatáčkou,protože on by ho dávno předjel.On jezdí 15let denně autem,takže je už super vyježděný řidič.
Děkuji za zveřejnění mého příspěvku a zdravím ženy,které mají třeba podobný problém.

Jezinko, já jsem to měla opačně, nikdy jsme auto neměli, můj můž neřídí a já jsem pracovala v profesi posuzování následků dopravních nehod. Z nutnosti jsem dělala autoškolu ve 40-roce svého života, testy pro mne sice nebyly problémem ale při jízdách jsem umírala hrůzou, myslím, že větší kopyto tam neměli, dokonce se mi podařilo zlomit klíč od zapalování. Po autoškole jsem myslela, že nikdy nebudu řídit a potom mne napadlo, abych si někoho sjednala na doučení. Skutečně jsem půl roku poctivě odjezdila ze soukromým učitelem, který mne částečně zbavil strachu před volantem a naučil řídit v městském provozu. Dnes si už troufnu jet i do většího města. i když do dnešního dne nevím, zda mne to auto nenakopne, nebo co jsem to vlastně zmačkla. Je to jako s počítačem - jenom ty následky jsou horší. Také jsem měla menší dopravní nehodu, která sice vypadala hrozivě, ale ten kolega mne přinutil, abych to rozjezdila, protože věděl, že v opačném případě bych už nikdy za volant nesedla. O mých zážitcích a způsobu řízení bych mohla napsat knihu, ale tím Vás nebudu unavovat. zatím auto potřebuji a tak jezdím. Zdravím Monikam

Já bych za volant na silnici nesedla.Řídit celkem umím,ale mám strašný strach.Dělá mi i problém,když jedu po silnici na kole.Nejlepší je,že jsem jediná z rodiny,která nemá řidičák i přesto,že jsem z rodiny která autoškolu přímo vyučuje.

Tak Ti držím palce, ať to jde a překonáš ten strach.Já se na to taky chystám, musím se do toho vložit, ale zatím taky někde mimo velký provoz. Pak napiš jak to šlo.

Já mám strach hlavně z toho, že způsobím škodu někomu jinému. Víš, že třeba nabourám,někomu rozbiju auto, nebo ho nějak poškodím na zdraví. Ale musím s tím něco dělat....o víkendech hodně jezdíme na chatu, tak budu řídit tam ,protože je tam menší provoz..a ted v sobotu to zrovna prubnu a pak dám vědět.

Já ani nemám strach z provozu, ale spíš se bojím svých reakcí, že třeba šlápnu ve stresu na plyn místo brzdy. Přitom v autoškole jsem jezdila docela dobře.

To je fakt, že to tak jde, jenže problém je v tom, že se sice můžu překonat , sednout a jet, ale ten strach je tam pořád. Závidím všem, co si jízdu v autě užívají nebo tím dokonce relaxují, to bohužel není můj případ.

Snad někdo poradí. Já si myslím, že bude nejlepší do toho auta sednout a prostě jet. Co myslíš??

Tak s tím mám úplně stejný problém jako ty...jako bych ten tvůj příspěvek psala sama....no třeba nám někdo poradí, co s tím.

Ahoj holky.Poradí mi některá jak začít jezdit? Mám řidičák už 2 roky a řídila jsem 2krát. Nevím jestli je to strachem, přitom mě situace nutí jezdit.Vždy se vymlouvám a všelijak vykrucuju. Auta mě baví, mám k řízení kladný vztah.

Myslím, že jsi mi čím dál sympatičtější a neber to prosím jako vlezlost. Ahoj.

Jasně,asi je nás víc, jen se s tím nějak nedovedeme svěřit, protože se považujeme za nenormální.Ale přežily jsme.lepší klidná bez auta než vyděšená v dnešním provozu.Ahojky

konečně spřízněná duše. Hned se mi zlepšila nálada!Díky, díky a ahoj.

Konečně to spadlo.Jezdila jsem 10 let bez nehody a v pohodě.Volant mne bavil,odjezdila jsem dovolené a bylo to fajn.A najednou se stalo,to co jsi psala.Začala jsem se třást za volantem, bála jsem se na silnici a byl konec.Měla jsem svoje auto, muž taky jezdil ve svém a prostě najednou to přišlo.Autíčko jsem prodala a v začátcích toho strachu jsem měla problém jezdit i jako spolujezdec.Čím to je ? Byla jsem na sebe vzteklá, závislá na druhých-ale smířila jsem se s tím.Co naděláš,ale jsem ráda že nejsem sama-chvilku jsem se považovala za blázna.Ahojky.

Řekla bych, že ženy za volantem jsou určitě klidnější než muži. My přece nepotřebujeme machrovat, že jsme pány silnice.Já jsem sice jezdila jenom 15. let, ale couvala jsem perfektně a proto ráda! Bylo fajn pozorovat chlapy, jak čekají až do něčeho křápnu-a ono nic! Byl to nádherný pocit jen si tak jezdit...Bohužel,letos jsem zjistila, se už za volantem bojím.Tak jsem holt auto prodala a sedím u počítače.
Přeju všem hezký den.

Ahojky. Tak já jsem na tom tak, že řídím moc ráda. Před rokem jsem si koupila i vlastní auto a je to super. S přítelem se kolikrát dohadujeme (s humorem), kdo bude řídit. Nebojí se se mnou jezdit a hlavně je rád, když spolu někam jedeme, že si může dát třeba pivko a já budu řídit. Já alkoholu moc nedám. Piju opravdu jen svátečně (nepřišla jsem tomu na chuť), tak mi nevadí přítele vozit. Ale chválím ho za to, že nikdy nepije, aniž by se mě nezeptal. Vždy se zeptá, jestli si může dát, jestli chci řídit. Odmítnu málo kdy. Opravdu mě řízení baví. A to, jestli je ženská za volantem tragédie, tak to je fakt o člověku. Vždyť jezdí tolik chlapů, co řídí mnohem hůř než my ženy!

Ahojky,myslím, že to máme každá trochu jinak. Mě řízení nebaví a auto
je pro mne jen nejpohodlnější prostředek na přepravu dětí a zavazadel z
bodu A do bodu B. Řídím, protože musím,bydlím skoro jako na vsi a
autobus tu jede 2x za den. Zkoušela jsem i kolo, ale rvát na kole dvě
malé děti a nákup bylo nad moje síly. Tímto chci gratulovat všem ženám,
které mají řízení jako relax"děvčata závidím vám"!

tak snad to se mnou nebude tak hrozné...

Je fakt, že ženy asi moc neumí couvat a kdoví co ještě, ale zase je nás
méně těch, co jezdí jak "prasátka" po dálnici a předjíždí v nevhodnou
dobu...

Myslím, že nás žen až zas tolik nekončí rozsekaných na ...... někdy pod mostem, nebo na svodidlech.

Myslím, že máme větší pud sebezáchovy.

A to, že někde sem tam ťuknem, nebo couváme na 3x je pořád lepší než si
hrát na supermany po dálnici a ohrožovat tak sebe a nevinné lidi.

Já tedy řídím moc ráda, hlavně po venkovských silnicích, ve velkém městě bych se asi trochu bála, ale myslím, že i tam bych si poradila. Jezdím docela rychle, ale vždycky dodržuju do puntíku předpisy.A ty si do toho nenechej nikým mluvit, jednou bude manžel rád, že ho budeš moct někam odvézt.

Teda budu šít do vlastních řad, řidičák mám,ale moc mě to nebaví, takže řídí manžel a když vidím přes sebou nějaké auto, co se nemůže rozjet nebo jak se někomu nedaří zaparkovat nebo brzdí provoz, tak hned řeknu-áá, ženskááá. A je fak,t že ve většině případů se i trefím.

Ahojky!

Holky, tak teda nevím, co mám té své drahé polovičce mužského pohlaví
na tohle říct:" S tebou si do jednoho auta prostě nesednu!"

Tohle mi můj životní partner řekl, po tom, co jsem začla chodit do autoškoly.

Co vy a auto? Je to váš přítel?

Rády řídíte?

Mít řidičák v peněžence je dnes stejně důležité, jako mít občanku?