Nevím jak z toho ven

Ahojte,
mám takový problém a budu moc ráda za jakoukoliv radu. Je mi 25 let, kvůli práci jsme se s přítelem přestěhovali do Brna a bydlíme tu asi dva měsíce. Ze začátku jsem tu byla sama, protože jsem začala pracovat od srpna a přítel až později. Aniž bychom to 100% plánovali jsem v září otěhotněla a vše se docela změnilo. Oba se máme moc rádi a chceme být spolu, v tom není problém. Jenže mě nestihla doběhnout zkušební doba a já právě kvůli těhotenství skončila v nemocnici, protože mám problémy s krví. Od té doby je nemocnice mým druhým domovem, pořád musím chodit na kontroly, mám nakázaný klidový režim a jsem na neschopence... Problém je v tom, že nejsem schopná skoro ničeho. Ze všech těch léků co musím brát jsem věčně unavená, do práce se vrátit nedokážu, skoro všechno dělá v domácnosti přítel a já jsem věčně mimo.. Neumím se postavit na nohy a to mě den ode dne víc a víc štve.. Doktoři mi víc nepomůžou..
Dále mě moc trápí a mrzí, že tu nemáme zatím žádné známé. Jsme tu teprve chvíli, oba máme rodiče daleko a já se dost často cítím sama. Kdyby byla práce v našem kraji, odkud oba pocházíme, nebyl by problém. Zkouším najít přátele na internetu, ale zatím se to moc nedaří.
Nevím jak z toho všeho ven a cítím se jak v začarovaném kruhu. Mám pocit, že jsem akorát doma a všechno mi utíká, den ode dne je pro mě rutinnější.. Chtěla bych něčím ve svém životě pohnout, pocítit nějakou radost, ale nejde to.. Nestalo se někomu z vás něco podobného? Budu ráda za každý příspěvek..