Tak jsem zpátky, jen abych dala vědět těm, co reagovali, jak to se mnou dopadlo.
Jelikož člověk věří tomu, čemu chce, uvěřila jsem, že se dotyčný se svojí přítelkyní rozešel. Začal se mnou plánovat společné bydlení, dala jsem ultimátum do konce ledna, nechtěla jsem čekat další měsíce, než se rozhoupe. Mezitím mi napsala sama od sebe ta jeho a já s ní prohodila asi tři zprávy (kde vzala kontakt, to nevím). Výsledek je ten, že po mnoha nedodržených slibech ohledně bydlení, se drahoušek rozhodl žít sám, protože se mu "nelíbí, jak se o něj s tou jeho přetahujeme a nemá to zapotřebí". No, nejspíš se k ní zas vrátil, nebo kdo ví, hned jsem té jeho napsala, ať už je klidná, že jsme se rozešli (bylo to ve tom prvním smutku a teď bych si za to nejradši dala pár facek, ještě jim to takhle ulehčit, ale už se stalo). Je vidět, že člověk musí padnout hubou na beton aby si uvědomil, kam až zašel. Takže pevně doufám, že už se ten sobec vůbec neozve a už nebudu muset řešit, jako poslední půlrok, kde s kým je, jestli mi lže nebo ne nebo jestli výjimečně dodrží slovo. Asi je dobře, že to tak dopadlo, ale teda chvilky zažívám opět krušné.//

Ahoj,rozešla jsem se s přítelem po 3letech krásného vztahu,momentálně jsou to tři týdny a já se pořád nemůžu z toho vzpamatovat a tomu uvěřit.
Začalo to v půlce listopadu kdy měl přítel spousty problémů v práci,v rodině,finanční a tak jsme se vídali méně.Pak najednou se přestal ozývat a jednou mi přišla sms,že je nemocný,po další že je v práci a je vše v pořádku a nakonec sms že má problémy v práci tak dáme pauzu ju?byla jsem v šoku,na nic dalšího mi neodpovídal,čekala jsem,psala,prosila a přišlo jen miláčku vše ok a podobně ale žádná jasná odpověď.Pak po dlouhé době jsem zavítala na jedny stránky a co nevidím???můj přátel si ve velkým posílá srdíčka s nějakou ženou-jeho kolegyní z práce,navíc vím,že na kráse nezáleží,ale naprosto nepřitažlivou ženou.Byl to takový šok,že srdce se mi rozbušilo,zalilo mně horko a jakoby mi někdo zapíchnul do srdce nůž.Když jsem mu napsala co to má být tak neodpovídal a hned se odhlásil a tak to šlo pokaždý až mně vymazal z přátel a tím mně vyprovokoval k tomu,že napíšu té jeho jestli ví,že má už tři roky vztah se mnou.Na to mi napsal "tak teď už je konec" chápete to???jakoby tohle vše konec neznamenal ale ještě jsem snad za to mohla já,že jsem ho vyrušila.Té jeho "krasavici" jsem napsala,není to můj styl a sama sebe jsem nepoznala,ale v tu chvíli mi bylo všechno jedno.Neodpovídala a ničila jsem jí ještě i další den ať to holka nemá tak jednoduchý,naštvala se na něj a vymazala ho z přátel,ale vzhledem k tomu,že chudinka je ráda když o ní někdo zakopne přilezla za ním zpět,ona za ním ne on za ní,takže mi oba přišli jako ti největší ubožáci.Podotýkám,že nám není 15,ale 30 a plánovala jsem s tímto člověkem společný život,teď je to někdo koho nepoznávám a zachoval se ke mně hnusně,navíc mi dluží peníze,odmítá komunikovat a je z něj děsný hrdina.A já se už třetí týden trápím,nejím,nespím,brečím a nevím jak z toho ven,jsem už vyčerpanáděkuji

Škoda! Mohlo to být tak krásně temné.. nicméně jsi na nejlepší cestě, jak se z toho dostat a najít si někoho pořádného (-:

Tak jsem se rozhodla nechat to plavat. Pomstychtivá nálada mě přešla, ta druhá slečna je mi popravdě řečeno ukradená a žádnou zodpovědnost vůči ní necítím. Všichni okolo mi radí, ať se na to vykašlu a neplýtvám zbytečně energii. I tak díky za názor!

ja se na to divam podle sebe - me kdyby kluk zahejbal s jinou, ta jina by na to prisla a me nic nerekla, tak bych to od ni povazovala za silne nefer. Chudak ta podvadena - buhvi s kolika holkama ji jeste podvede, ja bych se ji to fakt snazila rict, at vi na cem je.
Dyt si ho muze pak vzit, mit s nim dite a za par let mu na neveru prijit a byt z toho silene nestastna.
takhle bude nestastna chvilku, pak si najde jinyho vernyho a bude mit rodinu s nim a stastnej zivot.
takze:
byt tebou - reknu ji to. Treba ti to nebude verit, ale bude vic opatrna a treba az za rok ti da za pravdu a mileho posle do haje. To neni pomsta, to je vuci te holce slusnost

Díky za názory! Co se týče té pomsty, čekala jsem radikální ne, nech to plavat, takže jsem docela překvapená. Ono by to nebylo tak jednoduché, tu holku neznám, bydlí 200km daleko a vzhledem k tomu, že na nic nepřišla skoro půl roku, má to chlapec doma asi dobře ošéfované. Jediné, co mě od toho odrazuje (kromě pocitu, že je to trapné) je fakt, že by jí stejně něco nalhal a ta jeho by mu na to skočila, kdo ví, jestli by to jejich vztah ještě neposílilo.
Nemám v podstatě jediný důkaz, že jsme spolu byli, jedinou fotku, dárek, mail..na to si dával velmi dobrý pozor (až zpětně mi došlo, jak do sebe všechno zapadá). I esemesky jsem vymazala, vůbec mě nenapadlo, že by se mohly k něčemu hodit, takže bych vlastně neměla co předložit a on může vždycky říct, že jsem nějaká šílená ctitelka, která si všechno vymyslela.
Na otázku, jestli by se mi pak ulevilo...jak se to vezme. Toho člověka mi to nevrátí, ale nevím, proč by měl on být spokojený, když já se cítím jak použitý a odhozený hadr na podlahu.

Já to mám přesně naopak. Holku po pár měsících pošlu do háje jako nic a mrzí mě to jen chvilku. Ženských na světě je.. A hlavně, po pár týdnech třeba zjistím, jaká je a že se k sobě nehodíme a to pak není co řešit. To bych lhal sám sobě. Ale čím déle se slečnou jsem, tím víc mi přiroste k srdci. Nové zážitky od vztahu neočekávám, ty si dokážu najít sám, když o ně mám zájem. Od partnerky chci spíš lásku a pochopení, teplo domova a hřejivý pocit na duši, že mě má ráda. Chci s ní počítat do budoucna a nechat se od ní ochočit ( otevřít se ). O to víc mě pak mrzí, když se rozboří něco, co jsme X let budovali.

A co se pomsty týče.. jednou jsem psal povídku a tam rozchodem zhrzený hlavní hrdina měl od anděla na výběr. Buď budou oba, on i jeho ex, šťastní.. a nebo oba nešťastní. Bylo to v moci hlavního hrdiny zařídit. Hlavní hrdina samozřejmě věděl, že logické a správné řešení je odpustit a necht to plavat.. Ale neříká se nadarmo "až opravdová láska mě naučila doopravdy nenávidět" a on se rozhodne, že za tu spoustu její utrpení mu zničený život stojí. Takže asi tak, já hlasuju pro ANO, té ženě to říct.. ale nečekej od toho, že se ti uleví.

jednoznacne - provest !!
pokud nejakej kluk podvadi svou pritelkyni tak bys ji to mela rict - pro jeji dobro!! a nejlip, kdyby jste se na neho domluvili - pomstite se mu obe

mozna to zni hnusne, ale v prvni rade ten hnusnej je zde chlap, takze holky do nej
musime prece drzet pospolu

doplňující dotaz, možná je to dětinské, ale mám docela chuť informovat tu stálou partnerku o tom, jak se věci mají. Nebudu zastírat, že je to proto, že jim ten vztah nepřeju (ve smyslu, proč by měl být šťastný s ní, když mě jenom učinil nešťastnou). Je mi jasné, že tím ho zpátky nedostanu, ale možná by to trochu uspokojilo moji touhu po odvetě:)) Co Vy na to? Provést, nebo se na to vykašlat?

Ahoj všem! O víkendu jsem se rozešla s člověkem, se kterým jsem byla necelý půlrok. Potvrdilo se mi, co jsem si myslela, celou dobu, jen jsem neměla důkaz. Dotyčný vedl paralelní vztah se mnou a se svojí partnerkou, se kterou žije víc než tři roky, mně tvrdil, že ten vztah dávno skončil. Do detailů zabíhat nebudu, zkrátka jsem se dozvěděla pravdu a náš "vztah" ukončila. A bolí to jak ďas.
A teď k jádru věci a k tomu, na co se Vás chci zeptat. Také Vás víc bolí ukončit vztah po několika málo týdnech nebo měsících, než po několika letech?
Můj předchozí vztah trval dva roky, ten předtím (dlouhodobý) rok a půl a první tři roky. Ze všech rozchodů jsem se oklepala během jednoho, dvou týdnů, přestože ve dvou případech jsem to nebyla já, kdo se chtěl rozejít. Oproti tomu jsem měla, když nepočítám tento poslední, dva vztahy, které trvaly od jednoho do pěti měsíců a z každého z nich jsem se "léčila" přes rok.
Máte někdo podobnou zkušenost? Já si to vysvětluji tím, že ty dlouhodobé vztahy, i když jsem je ukončovat nechtěla, byly už jaksi vyšeptalé a jejich ukončení mi vlastně vždy přineslo něco nového, zatímco ty krátkodobé byly stále ještě velmi intenzivní, proto mě tak jejich ukončení bolí. Hodně se bojím, že tentokrát to bude to samé a já na toho člověka nebudu dlouhou dobu moct zapomenout, přestože mi lhal, podváděl mě, vlastně nic, co mi řekl, nebyla pravda, pravděpodobně mě ani nemiloval. Přesto se mi po něm velice stýská, každý den jsme byli v kontaktu přes desítky esemesek (bydlíme daleko od sebe), byla a stále jsem hodně zamilovaná, od první chvíle, kdy jsem ho viděla. Jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala ukončit, ale bolí to.