a ted uz nemas?

Hezký názor,20let v manželství jsem ho měla taky

jeste reakce na tvuj druhy prispevek - naprosto s tebou souhlasim, ja neverna byt nedokazu a nechci byt a moc si preji mit vztah jako ty - najit si chlapa a mit v nem kamarada, milence i manzela v jednom. Bohuzel ta duvera nam ve vztahu chybi =( a priznam se - neni to tak ze ja bych byla nevinna a za vsechno mohl pritel. Dvakrat mi prisel na to, ze jsem byla nekde jinde /se znamyma/ nez jsem mu rekla - proc jsem mu to zacala tajit jsem psala v prispevku predtim.

takze proste uvazuju ze se s nim za cas asi fakt rozejdu. Lhat mu je mi strasne proti srsti, bohuzel kdyz mu rikam pravdu, strasne dela sceny. a kdyz sem mu rikala, aby sel se mnou, ze ho predstavim, tak nechce. a nepujde a nepujde a nepujde, on moje zname znat nechce, ma totiz predstavu, ze jsou to vsichni vypitci /nevim proc/..
posledni dobou nad tim zacinam daleko vic uvazovat nez driv, jestli tohle ma fakt cenu

s tim malym sebevedomim jsi to hodla =( pritel je krasnej, vysokej modrookej chlap, ale ma v sobe jakejsi blok...
a kdyz tedka nad tim tak uvazuju, parkrat se mi jen tak zminil, ze kdybych se s nim rozesla tak se zabije..ale rikal to dycky jen tak, tak jsem tomu neprisuzovala vaznost..promyslim si, co jsi mi poradila...rozchazet se s nim je ale MOZNA jeste zbytecne a spravi se to...on totiz prisel o praci a ted do toho jeste prisla smrt v jeho rodine, takze momentalne se s nim rozchazet nebudu urcite - to by si na ten zivot uz mozna fakt sahnul =(
Jinak je moc fajn, je s nim sranda, je hodnej...a bohuzel dost nezkusenej, krome me s zadnou nic nemel a nekdy ho to dost trapi, takze asi i proto je takovej bez sebevedomi..a muzu mu rikat co chcu, nic nepomaha...no uvidim co dal..je fakt ze tedka je to takovy hodne slozity...

Zažila jsem něco podobného a můžu říct jediné - uteč, dokud můžeš. Takový chlap se totiž dost těžko změní.
Ono to v těchto případech vážně bývá tak, že ten druhý do vás tak dlouho hustí, že určitě někoho máte, že se vám to tak usadí v hlavě, až si ho opravdu najdete.
Já myslím, že tvůj přítel má asi i malé sebevědomí a cítí se v tom vztahu nejistý. Ale pokud ty nemůžeš dýchat, nemá takový vztah myslím moc smysl...

Asi budu poněkud v menšině, ale souhlasím s tím co tady píšeš..co souhlasím - rovnou bych se pod to mohla podepsat!

Přistupuju ke vztahu hodně podobně jako ty. Hlavně moje věková skupina se však na mě dívá poněkud skrz prsty a často si připadám jako z jiné planety Moje štěstí je, že jsem našla i chlapa "z jiné planety", který se mnou moje hodnoty sdílí.

Na nevěru mám svůj vyhraněný názor. Neříkám, že člověk nemůže ujet. Ale taky si myslím, že od pomrkávání, pusy a dokonaného ***u je docela dlouhá cesta, kde má daný člověk tisíc možností říct "stop"

Nikoho neodsuzuju, každý si žijeme svůj život, jak psal Sajrajt: "každému, co jeho jest" - "jaký si to uděláš, takový to máš"

Jenže já jsem pravděpodobně typ, který pro nevěru prostě stavěn není Jednak se neumím vůbec přetvařovat, takže bych byla ihned odhalena. Kromě toho mám "bohužel" hodně silné svědomí a vím, že bych se nemohla podívat tomu druhému do očí. Nemám na to, žít dvojí život a lhát - prostě by mi bylo špatně ze mě samé a pokud by vůbec k něčemu takovému došlo, asi bych to příteli řekla. Kromě toho - byla jsem už několikrát v situaci, kdy byl k nevěře velice malý kousek - ale já si vždycky dokázala říct STOP. V hlavě mi blikl obličej mého přítele a moje hlava křičela: "To chceš zahodit a zradit takový krásný vztah?! Kvůli čemu? Chvilkovému pobláznění?!" A to mě vždycky vrátilo do reality. Prostě a jednoduše - když jsem si položila na pomyslné váhy lásku k mému příteli a náš vztah a přitažlivost někoho jiného, nestál mi ten dotyčný za to Není zas až tak moc věcí, na které můžu být ve svém životě pyšná, ale tohle mezi ně patří - vím, že nejsem sketa a dokážu se ovládnout.

A co se týče nevěry z druhé strany.... Myslím, že jsem velice tolerantní partnerka. Můj přítel má svůj život, svoje koníčky, svoje přátele, stejně jako máme samozřejmě i společné. Naprosto stěžejní jsou pro mě ve vztahu ale 2 věci - upřímnost a důvěra. Pokud zjistím, že mi lže (třeba o úplných blbostech), těžce si podryje moji důvěru. A pokud druhému nedůvěřuju, nemůžu s ním prostě být. A důvěra je věc, která se slepuje velice, velice těžko - to vím z mnoha zkušeností

Přijde mi směšné, když je někdo v dnešní době pranýřován za svoje hodnoty (za to, že vůbec nějaké v dnešní době má!!). Jak říkáš - je to můj život a já ho žiju podle sebe a svých názorů. Ale samozřejmě, že chci vedle sebe člověka, který je bude sdílet. Pokud ne, najdu si jako ty radši někoho jiného, než se vzájemně trápit.

My se někdy s přítelem všem okolo smějeme Neustálé otázky: "vy jste spolu už 6 let? Nemáš pocit, že sis neužil? Nikdy jsi nepotkala nikoho lepšího? To se nenudíte? Vy fakt věříte na věrnost? haha.." Připadáme si jako dva marťani, ale na druhou stranu - radši se budeme odlišovat, než jít s davem jako ovce

Já každému - komukoliv na této diskuzi - přeju, ať je hlavně šťastný. Pro mě je výhrou můj přítel a také to, že se můžu sama sobě večer podívat do očí a nemuset se stydět.
Jak zpívá Nohavica:" ... někteří lidi mají fakt divné chutě, ale já lásko má stále stejně miluju tě" Moct si tohle říct po tak dlouhém manželství jako má on, to je pro mě životní vítězství To je to co chci - partnera na celý život, partnera, milence a přítele v jednom. A jsem ochotná tomu něco obětovat = být mu věrná

P.S. A není to vůbec o věku, není to tom "povíme si za pár let", protože ONO TO JDE, jen si to mnoho lidí nechce připustit. Vidím to na svých rodičích a na mnoha jiných. Není jich možná tolik, jako těch ostatních, ale jsou a dokazují, že to je možné.

Musim tu napsat taky svoji zkusenost se zarlenim partnera. Muj pritel me ma moc rad, bohuzel nekdy az moc zarli a nikdy si nic nenecha vysvetlit. Zacalo to nevinne, kdy treba jen rekl " no buhvikde jsi byla" ale pak to zacalo stupnovat, ze se treba aji hoodne urazel - a to kvuli kravinam. Treba: psali jsme si smsky, ja potkala kamosku, 15 minut sni kecala a odepsala priteli az poté - a ohen byl na strese, pry jaktoze mu neodepisuju a co jsem jako tu dobu delala. Podeziral me kam a s kym chodim, co mi kdo pise..a kdyz jsme se nekdy pohadali, jeho prvni veta byla dycky "takze ty se se mnou jako rozchazis?".
no vyresila jsem to tak, ze kdyz chci napr. jit se znamyma do hospody, priteli lzu, nebo se na neco vymluvim. Nikdy by nepochopil, ze si tam jdu jen povykladat. A bohuzel to takhle funguje. Omezovat svobodu si nenecham.
A ma to jeden negativni dopad - tak dlouho mi opakoval, ze chodim s nekym cizim a ze se s nim rozchazim, az si uz tak dva mesice rikam, ze se s nim asi vazne rozejdu a najdu si nekoho jinyho...Nedovedu si predstavit, jak tu psali holky, ze budu chodit do prace a on me bude podezrivat ze tam chodim snad s pulkou zamestnancu...
Paradoxni na tom je to, ze kdyby mi veril, budeme mit super vztah..Byt s nim vdana, asi si taky casem nekoho bokem najdu.
Jeho neduvera me totiz strasne mrzi a boli a zpusobuje, ze se "odmilovavam". A to asi chlap nedokaze pochopit, ze to muze byt jeden z duvodu proc si zensky hledaj milence...

Ano tak nějak to asi bude. Já jsem si prožila na 5 románu o 500 stránkách a najednou přišel vztah do kterého jsem šla a čistá - bez nějakých minulostí a výčitek atd. a jsme spolu 8 let a klape a super a jsme manželé a fakt je ten že si dáváme oba dva velké bacha na náhodné situace. Bude to znít asi blbě ale já už nejdu s kámošem ani na kafe .Prostě se chtěně takovým situacím vyhýbám.Ono je pravda že čert nikdy nespí a já si svého manžela moc vážím a moc ho miluji a chci aby to tak vydrželo!!!

Tak s tím knězem bych chtěla pokecat.Musí být fakt děsně moudrý muž

S těmi dárky, to je milé. Možná máš nějaký atavismus z doby prvobytně pospolné, kdy všechny ženy žily spolu a společně vychovávaly děti .
A staraly se o muže.

A nebo : Mám ráda všechny, které má rád ten, koho miluju.
Co jeho maminka, táta, sourozenci....? Taky k nim chováš něžné city a přeješ jim jen to nejlepší?

Kdo má velké srdce a touží rozdávat lásku rozhodně nemůže přijít do pekla.

Rozhodně ne.

jako vždy něco na tom bude...každá z nás co tím procházíme to víme

blíží se Vánoce a to je pro mě období sentimentální nálady a tentokrát je to mnohem silnější...dnes v noci jsem se přistihla,že myslím na dárky pro jeho děti a co mě dostalo dokonce i pro jeho manželku.Je to snad snaha v sobě samé mi odpustit,že se do mě zbláznil milovaný taťka a manžel?Děsím se svého Novoročního předsevzetí co asi vymyslí mé svědomí....

Nedávno jsem řešil, že jsem relativně šťastný a spokojený chlap. Že takových není mnoho a čím, že to vlastně je, jak jsem si to zasloužil. Hmno a jeden kněz mi na to řekl, že si "ne*** do života". Váš život je vaše věc a jestli to tak chcete mít, tak si to užijte. Jen prostě nikdy nezapomeňte, že to byla vaše volba a že za všechno se platí.

Vidím, že už si se asi rozhodla..Já vím sama nemám co povídat, ale jak už jsem řekla, jakmile to uděláš je těžká cesta zpátky, alespoň u mě to tak je. Nedejbože ty už si do něj jednou zamilovaná byla..
Dnes už obdivuju lidi, kteří nejdou do nevěry srdcem, ale hlavou (alespoň jeden z nich), protože pak je to aspoň spestření vztahu, ale já už jsem ve fázi zamilované a z toho se těžko utíká, protože se ani utíkat nechce..Pro mě jediný východisko je to, že to budu tajit co to půjde, a až mě to omrzí (jestli mě to omrzí) , tak s tím skončím a už doufám nikdy nezačnu..

nerezaví, ale pamatuj : "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky"
Něco na tom je.

Neboj nejsi sama. Já jsem studentka, je mi 20 let a jsem na tom stejně. Dozvěděla jsem se to teprve nedávno. Jinak aby si byla v obraze. Poprvé jsem se zamilovala, když mi bylo 16 a s tím klukem jsem přišla i o panenství. Problém byl v tom, že to byl vztah na dálku a jednoho rána my napsal, že se se mnou rozchází. Já jsem z toho byla úplně hotová. Skoro dva roky mi trvalo, než jsem se zmátořila. Za tu dobu jsem poznala nového kluka, do kterého jsem se zamilovala a myslela jsem si, že na toho prvního jsem zapomněla. S tým druhým klukem nám to vyšlo, teď jsme spolu přes dva roky a z ničeho nic se mi začali zdát erotické sny o tom, jak ho podvádím s tím prvním. Sny o tom prvním se mi začali zdát často, až jsem se do něj zamilovala opět. Zjistila jsem, že sny o něm se mi začaly zdát přesně v tu dobu, kdy se s ním rozešla jeho přítelkyně, se kterou žil také dva roky a teď jsme si spolu začali opět psát na facebooku. Oba dva se víc a víc přitahujeme a mě to uvádí do rozpaků. Nejradši bych je chtěla oba. Sama nevím, jak to dopadne, ale rozhodla jsem se, že budu žít dvojí život. To je jediné vhodné řešení pro mě.

mozna ze se po 20letech potkame...napises to sem???

Mily pan S... dekuju ti za tve poucne a vystizne a nekdy priserne pravdive clanky,moc rada je ctu mam nekdy pocit ze si zena ale znam te a nejses hezky den

Nedá se radit.Máte to těžký,musí to být dost psycho a vůbec vám to nezávidím.Tak vám přeju at´to nějak zvládnete.

s Jendou, taky bych ještě pár měsíců mluvila jinak. A taky zatím nehodlám nic měnit, horší je to se svědomím.. sedím na dvou židlích a přijdu si strašně.. Taky jsme si prožili plno hezkých věcí a taky plno těch horších, ale to co prožívám teď doufám, že neskončí, asi by mě to hodně srazilo, ale i tak vím, že bych musela fungovat dál. Je to hnus takhle psát, bohužel ale pravdivý..

To co píšeš,je to co bych asi napsala před půl rokem,ale i když mi mozek"vypnul"a nastartovalo se srdce,nemíním nic měnit ve svém manželství.Nemám žádné dilema pro koho se rozhodnout.Je to přesně tak jaký je název této diskuze"miluji dva muže"a nechci ublížit manželovi,proto dělám vše tak,že nic netuší.Tím do čeho jsem spadla ubližuji jen svému svědomí.dnes už vím,že srdci nelze poroučet.

A myslím že každý tady má svou pravdu.Ono asi platí :Nekritizuj,čemu nerozumíš.Nepoznals to,hochu, na vlastní kůži.-E.A.Presley.Můj oblíbený citátČlověk se vždy může jen domívat co by dělal ,kdyby....ale až když ta situace nastane pozná...Život je složitej a může se nám přihodit cokoliv.A pak už je jen na nás,jak se k tomu postavíme a musíme si to ujasnit sami,nikdo nám nemůže radit.Ono se nadarmo neříká nikdy,neříkej nikdy.Jinak já jsem vdaná 20 let-zrovna nedávno jsme to s manželem oslaviliBěhem těch let jsme si prošli ledasčím,jeho nemoc,moje nemoc,děti-jeden syn musel změnit školu kvůli šikaně....vždycky nebylo vše perfektní.Ale nás to všechno jen posílilo.Vůbec mě nepřijde že už jsme spolu dvacet let.Pořád je to pěkný.Nevěrná jsem nikdy nebyla.A troufám si tvrdit že manžel mě taky ne.Není problém dnes mít příležitost-ale člověk se asi musí zeptat sám sebe-jak píše Sajrajt-co chce a zda mu to za to stojí. Jestli kvůli pár minutám,pošle do kopru,něco co je hodnotnější než nějaký úlet.I když asi někdy holt rozum vysadí a úlet se může změnit v lásku a pak už jde asi o něco jinýho....Mám v okolí pár lidiček který se ocitli v takových situacích.Takže o tom něco vím.Dokonce jseme to před lety řešili z nejbližšími kamarády...a já měla docela problém,pořád jsem jako řešila že se to stane i nám ,že to přeci není možný,když to potká snad čtyři páry z pěti-nebo jak je ta statistika ...No tak z toho už jsem vyrostla.To už fakt neřeším.A kdyby něco takovýho přišlo,taky nemůžu říct co budu dělat.Takže si myslím že tady se fakt radit nedá.

Copak radikální názory... mě ještě nedávno něco takového ani nenapadlo... A teď...? Škoda mluvit...

Mě se tvoje psaní také líbí, to ne že ne Měla jsem stejný náhled na věc jako ty, bohužel jen do té doby, než se místo rozumu zapojilo srdce.
Úplně se slyším, ty moje radikální názory, které jsou teď v háji..

Ooo děkuji já jsem v tomhle jak malej kluk, každá pochvala mi přibije na tvář úsměv a zahřeje srdíčko jsem moc rád, že se ti čtení líbilo!

musím přiznat,že Tvá "pálivá směs" je zdařilá,nedokázala jsem se od čtení utrhnout

Ahoj ...reaguji na tvé příspěvky...nerozčiluj se !
Není to tak , že by ti někdo chtěl ty tvoje názory nebo postoje měnit či vyvracet.Já si myslím že máš pravdu a moc hezky se to čte - jsi zásadový a férový.Ano nejspíš jsi mladý kluk který zatím nebyl v takové situaci aby musel příliš ze svých zásad slevit .A doufám a moc ti přeji aby jsi nikdy v životě nemusel z něčím takovým bojovat.My všichni jsme měli uplně jiné představy a ty morální hodnoty byly taky jiné - když jsme byli mladí - časem a léty a situacemi musel nejeden z nás ledascos přehodnotit.Protože jsme lidi , nejsme stroje ,máme city a strach a jiné emoce a opravdu přijdou chvíle kdy uděláš něco o čem jsi byl přesvědčen , že se tebe nikdy týkat nebude!Je , ale předčasné to vzdávat dopředu.Pokud budeš mít tu sílu tak bojuj za ty své ideály .A hlavně ti přeji partnerku která to ocení a bude taky taková.Já nemám milence - neměla jsem , manželovi jsem věrná , ale jsme spolu zatím pouze 8 let.Nemůžu odsuzovat jiné za něco co možná budu za pár let řešit i já sama.Snad ne - ale dneska už bych za to ruku do ohně nedala.Jen si přeji at se takovým situacím zavčasu vyhnu.Vždycky ti to něco dá a něco vezme....

To jsem slyšel už tolikrát, že "to budu vidět jinak". Co je to za argument? Vy to třeba za dvacet let budete vidět taky uplně jinak, znamená to, že teď váš nároz nemá hodnotu? To by si přece nemohl věřit nikdo v nic.

Jak píšeš, vypadl by si na týden pryč...Já bych samozřejmě taky nejraději někam vypadla a srovnala si to v hlavě, ale..můžu? Nemůžu neboť mám rodinu, která nic netuší..Už by to bylo divné. Není to tak jednoduchý jak to vypadá, pořád jsou tu děti, které svého tátu milují a já nevím jak by to nesli, kdyby s námi nebyl.

nevim kolik je ti je ti let.je vidět že jsi tvrdým zástancem svého...ale jak se říká...všeho dočasu.ty holky co to psali plně chápu.až budeš starší třeba na to začneš koukat upe jinak.mej se.