No, kdyby nastala takováto situace, musel bych hodně přemýšlet. Asi bych kvůli tomu i někam na týden odjel. Zvážil bych všechny možnosti, snažil bych se porozumět tomu, co se ve mě děje. Vždycky je snažší podlehnout sladkým slibům něčeho nového a nechat staré problémy za zády. Hlavně bych chtěl odpovědi na tyto otázky:
Respektuji a miluji svoji manželku? Chci s ní být?
Vyplatí se nám ukončit náš popraskaný vztah a risknout jinde založit neový, možná lepší?

Pokud bych zjistil, že mne všechny ty neřešené problémy a hádky už skutečně unavují a že s ní být nechci, byl by čas jít. Ženských je ve světě moře, že mi rozumí právě ta jedna milenka, kterou jsem potkal, nic neznamená. Je to jen znamení, co mi otevřelo oči. Rozuměla by mi zrovnatak kdejaká další.
Podstatné je, jestli chci svou ženu. Protože to je pro mě ten hlavní důvod, proč být ve vztahu. Ne ten, že prostě nechci být sám a ne proto, že prostě nemám jinou možnost.

Nikdy neříkej nikdy a tak připouštím možnost, že bych se nakonec rozhodnul "Zůstat se svojí ženou, matlat to s milenkou, užívat si *** a čekat, až mě ta zamilovanost pustí." Ale hodně bych před sebou klesnul. No, stát se to může. Nevím taky, jak by to vypadalo, kdybych měl děti a nechtěl jim brát iluze. Myslím ale, že bych si kvůli nim prostě nechal na milenku zajít chuť, pobrečel si večer do polštáře a koupil si pejska. Jen hádám.

Ale tohle není váš případ, ne? Vy už jste to rozhodnutí udělaly, šly jste do toho a teď jste zamilované. Jak říkáš sama, zamilovanost je mocná a přebije i rozum. Neumím vám poradit. Nidky jsem to nezažil, nikdy jsem nikoho nepodvedl a nikdy jsem se do jiné nezamiloval. Svodům jsem nepodlehl a případné klíčky zamilovanosti jsem ze svého srdce včas vyplel. Nevím (-:

Já mám taky pocit, že do všeho jdeš moc rázně, proč by se partner neotočil za jinou ženou, to samé proč já bych se neotočila za jiným mužem. Je to hezký, protože já mám pak pocit, že i já, nebo můj partner je hezký chlap za kterým se ještě kdejaká žena otočí a přitom ho mám já. To ještě nevěra není. Ty už by si to považoval za to, že je.
Možná bych chtěla vědět jakou nejdelší dobu si s partnerkou vydržel, jestli si svobodný a máš děti. To všechno jsou další faktory, které na řešení nevěry vrhají světlo z jiné strany. Házíš špínu na ženu, ty máš svou hrdost, ale zkus si to vzít z tvé strany. Co když se ti stane, že budeš mít ve vztahu dlouhodobý problém, který se budeš snažit řešit, ale který po nějaké době znovu vyvstane na povrch a tak stále dokola. Svou partnerku máš ale rád, seš s ní hodně let, je to možná i zvyk, nechceš jí opustit. Jenže pak se objeví ona, která ti rozumí, která ví co cítíš..Ty víš, že i za nějaký čas by to bylo stejné jako s manželkou, ale i přesto se jí nedokážeš vzdát, právě proto, že manželku máš i po těch letech rád, vážíš si jí, máš s ní děti. Jak tohle řešit? Nikdy jsem nevěřila, že můžu mít ráda oba dva partnery a nechci opusti ani jednoho. Nevěřím tomu, že se to nemůže stát i tobě. Láska je mocná a člověk rychle za sebe hodí všechny zásady a hrdost co do té doby měl..

Jenda: Samozřejmě jsem se zamýšlel nad tím, proč semnou nechce mít ***. Přišel jsem na to, že už ji prostě nepřitahuji. Zkoušel jsem všechno možné, všude možně, jenže nic nepomohlo, nikdo neporadil. Měli jsme se ale rádi a tak vztah ještě nějakou dobu vydržel. Nedostatek ***u působil dost problémů, tak jsem jí nabídl tohle řešení. Nebylo to řešení první, ale poslední, protože jsem už nic jiného nedokázal vymyslet a snažil jsem se udržet vztah, který se rozpadal. Jistě chápete rozdíl mezi tímhle a nevěrou za jejími zády, ale uznávám, že to bylo stejně naivní a nesmyslné, jako jakákoliv jiná nevěra. Neznám nikoho, kdo milenkou nebo milencem něco vyřešil, nebo jakkoliv svému vztahu prospěl. Vždycky ho to nakonec dohonilo. Ale třeba jednou potkám někoho, kdo mě přesvědčí svůj názor přehodnotit, nebylo by to poprvé.

Angelika: Ne to si u sebe opravdu představit nedokážu. Ve vztahu, který chci budovat já, je místo jen pro dva lidi. Alespoň ale vidíte, jak komicky to vypadá, když chlap nežárlí a místo boje o svou milovanou se mu sbíhají sliny na trojku. Semnou to holka nemá jednoduché, ale s tím tvým je to jednoduché až moc, ne? Jeho motivace jsou dost očividné. Samozřejmě pokud vám to tak vyhovuje, klidně si trojku dejte. Pokud to je to, co od vztahu očekáváš, neváhej (-:

čtu Tvé příspěvky a zkrátka musím zareágovat i když jsem původně nechtěla,můj manžel byl můj první a vdaná jsem 22let. za celou dobu jsem mu byla věrná a myslela jsem si,že už nikdy nebudu milovat tak jak miluji jeho,ale stalo se a ačkoliv mám výčitky a děsím se toho co bude dál,cítím se zároveň šťastná a zamilovaná.Ty sis prošel několika vztahy, takže to taky o Tobě něco napovídá...a vážně nevím co si myslet o tom,že kážeš vodu a piješ víno.Odsuzuješ nevěru a radíš poradnu,ale když s Tebou Tvoje partnerka nechtěla mít ***,(nejspíš ses ani nezamyslel,proč asi)chtěl jsi to vyřešit místo poradny milenkou a nevím o co jsi se snažil když jsi ji naznačil,že adeptek je hodně,vážně divná snaha o záchranu vztahu.Jak Ti psala Angelika,s Tebou to žena nemá jednoduché,budeš asi pořádný egoista.

A co když plýtvá on mým časem nebo plýtváme my oba - a co když je to tak správně? Řekla jsem mu to. Zítra to bude přesně týden, co jsem mu to řekla. řekla jsem mu, že se mi náš kamarád líbí, že mě přitahuje, že ho mám ráda. Ale řekla jsem i celý zbytek pravdy... Že je mám ráda oba.
A partnerova reakce byla, že mi ve vší vážnosti řekl, že můj paralelní vztah by neskousnul, ale trojka by mu nevadila... (Jeho vlastní slova)... Co si mám myslet o tomhle? Skoro mi to připadalo, jako by mě ještě podporoval... Dokážeš si tohle představit u sebe?

Žádala jsi o radu a já jsem ti ji dal. Pár vztahy už jsem si prošel a několik věcí si ujasnil.

Tak například, že vždycky chci mít jasno v tom, co chci, jakým směrem jdu, po jaké cestě a koho chci za společníka.

Chci vědět, že moje slečna je ta pravá. A pravá je ta, která mě přesvědčí, abych se odhodlal s ní být v dobrém i zlém. Chci zůstat čestný a přímý, hlavně sám před sebou a před Bohem. Zbytek jsou prostě jen kecy.

Chci slečnu, co to cítí podobně. A dokud se naše cesty nerozdělí, tak půjdeme ruku v ruce. Chci ji respektovat srdcem, ale i mozkem. A překážky, ty jsou od toho, aby se překonávaly. Všechno jde řešit. Cítíš, že se zamilováváš do jeho nejlepšího kamaráda? Řekni to svému partnerovi! Asi o kamaráda přijdeš a bude to bolet, ale to nevadí, obětuj se!

Možná to necítíš stejně, ale pochop, já když už s někým mám chodit, tak do toho chci jít pořádně. Slečna, se kterou bych si neuměl představit strávit zbytek života, by mohla být tak možná milenkou.

Ale jde hlavně o mě, o moje svědomí a moji hrdost. Pokud už s nějakou slenčou chodím déle a chci s ní do budoucna počítat, chovám se podle toho. Ona má svobodnou vůli, je to na ní, zda mi chce být věrná a jestli semnou po té cestě chce jít. Pokud ne, nedá se nic dělat, je to její rozhodnutí. Prostě půjdeme každý dál svou cestou sám.

Takže moje rada zní: ujasni si, co vlastně chceš a podle toho se chovej. Je to budování vztahu? Nebo si chceš nezávazně užívat? Nebo něco úplně jiného? Prosě si to přeber v hlavě a pak zjisti, jestli tvůj partner chce to samé, protože pokud ne, možná by bylo lepší přestat plýtvat jeho časem!

Myšlenky na jiné snad ještě nejsou tím nejhorším. Vyvozuješ závěry dost rázně, řekla bych. Nechci se hádat, ale pouhá myšlenka nebo, jak píšeš, "pokukování" přece ještě nejsou nevěra. Vytmavil jsi mi to pěkně, jen co je pravda...
Pokud mám mluvit za sebe, pak se snažím, jak nejvíc to jde. Partnera miluji, starám se o něj, pořád mě zajímá, jsem s ním ráda a on se mnou. Chci si vztah udržet a právě proto mám pocit, že moje city ohledně našeho "kamaráda" nejsou správné. Proč bych jinak asi zakládala tuto diskusi? Chci s tím něco udělat, ale moje hlava už to řešit nezvládá. Hledám pomoc a radu, protože jsem prostě zamilovaná na na dvou místech - a ještě naprosto nešťatných. Ale bránit se jde těžko. Své hlavě člověk neporučí.
Nevěříš, že lze milovat dva lidi a přesto zůstat věrný? Nebo i ta myšlenka je pro tebe nevěrou a vztah s partnerkou, která v podstatě neměla jak uniknout je pro tebe "plýtvání časem"? Možná to s tebou jednou nějaká bude mít hodně těžké... Možná budeš taky tak moc žárlit, až si najde jiného. Zatím ti k tomu (jak píšeš) žádná nedala důvod... Ale co až ji jednou uvidíš na party tancovat s jiným mužem pomalý romantický tanec (a nevěř, že se to nestane)? Nechci na tebe útočit... jen se snažím nabídnout možnosti k přemýšlení...
Já sama jsem se totiž snažila bránit všemi prostředky. A ještě před pár měsíci jsem si nedokázala představit, že by na světě mohl vůbec existovat jiný muž, než ten můj.
A to, že je mi teď blízký ještě druhý muž, to nutně hned nemusí znamenat, že toho svého miluji méně nebo jinak. Není to okamžitě ono "plýtvání partnerovým časem"...

Ok, ty si to dělej, jak chceš. Nechci tě soudit, nebo hledat na čí straně je chyba. Já jen říkám, že jestli je tvůj manžel jen ze čtvrtiny takový, jako já, tak jsi svou nevěrou váš vztah definitivně zavraždila. Nevěru neodpouštím. Možná změním názor, až budu mít děti. Ale zatím se o své ideály nehodlám nechat připravit, protože bych vzdal boj dřív, než by začal.

Mluvíš o tom, že se vztah snažíš udržet a přitom jsi udělala přesně to, čeho se tvůj manžel nejvíc bojí. Chlap má žárlivost v genech, akorát se někdo umí ovládat, případně se nad ni povznést. Já třeba nežárlím, ale to je z toho důvodu, že mi partnerky nedávaly k žárlivosti důvod. Uměl bych si představit, že v mém zamilovaném srdci žena postupně vypěstuje posedlost. A pokud žárlí opravdu bez důvodu, zkusil bych to řešit jako tým. Jít k psychologovi a zjistit, kde je problém, třeba něco v dětství? Matka opustila rodinu? No, na to už je ale v tvém případě pozdě..

Jednou se mi stalo, že semnou partnerka přestala chtít ***. Vůbec neměla zájem. Trvalo to skoro půl roku, nevím, čím to bylo. Hrozně jsem trpěl. Ptal jsem se jí, jestli si nemám najít milenku, že zájemkyně mám a jí by se ulevilo, protože ***uálně vyžitý bych jí dal pokoj. Nechtěla. Nakonec to stejně dopadlo špatně, ale kdybych to tehdy nevydržel a někoho si tajně našel, neodešel bych z toho vztahu s čistým štítem a neodpustil bych si to.

No ono to tak jednoduchý Sajrajte není! Angelika je zatím svobodná a mladá, předpokládám, že i bez dětí..
Mám ráda tvoje příspěvky, jsou o tom co cítí chlap, ale i přesto si myslím, že tak úplně jak to píšeš to není.
Já jsem nikdy a to opravdu nikdy nevěrná nebyla a nechtěla být nevěrná! Já jsem si milence nehledala a myslím, že to píšu i za ony druhé slečny tady v diskusi.
11 let manželství bez nevěry mluví za vše. Jenže i v manželství se vyskytne nějaký ten problém, který jsme vždycky nějak vyřešili (už kvůli dětem), jenže náš problém, nebo spíš manželův problém je žárlení (údajně proto, že mě miluje) a ten je dlouhodobý a ještě horší po mém nástupu do práce a poznání jiných lidí. Nepomohlo vysvětlování, nic. Pak se objevil on a plno lidí z práce, když slyšelo jak to doma u nás funguje, tak se divili, že už dávno někoho nemám. Přesto jsem vydržela, jenže pak místo hlavy začalo myslet srdce. A to co mi chybělo doma jsem dostala od něj. A odejít? Nevím, možná to tak jednou dopadne, když se bude chovat stejně. Nedávno jsem mu to už doma řekla, děti neděti, já už takhle dál nemůžu. Strašně mi tím žárlením a řečmi okolo (kolikrát ne na úrovni dospělých) ubližoval a bral energii, kterou já jsem zase načerpala z lidí z práce, které mám strašně ráda a samozřejmě i z mého milence, kterého miluju. Nečekám, že se milenec rozvede a bude se mnou, mě by kolikrát stačilo být sama. Tak nepiš nic o devítce, to jste vy chlapy. Zkus se vcítit třeba do mě. Já udělala a snažila se náš vztah udržet a ještě se i možná snažím, protože je to super táta a o rofinu se vždycky dobře postaral, ale i to je někdy málo..když mi v závěru nikdy nevěří a nevěřil..A pak když se najde někdo s kým je "nám" dobře tak jsme to my na které pasuje slovo "***", ale chlap prostě jen ulítl...
Ne s něvěrou nesouhlasím, ale neodsuzuju, protože už vím...

Chlap nechlap. V životě jsem nikomu nebyl nevěrný a hodlám s tím pokračovat. Je to otázka mojí osobní cti, je to moje zásada a hrdost. Chemie, láska, city, to jsou jen výmluvy, člověk není instinkty ovládané zvíře. Člověk má rozum, vůli a vědomí od toho, aby se sám mohl rozhodnout, jaký chce mít život.

No a za druhé, pokud mám partnerku a ta je nevěrná, nebo si myslí na jiné, pak je nejlepší vyměnit partnerku. Nemohu zmlátit všechny chlapy na světě, vždycky se někdo pro nevěru najde. Prostě partnerka buď chce být věrná a je oddaná celé věci a nebo ne. A pokud ve vás váš partner chová absolutní důvěru, zatímco vy pokukujete po jiných, odejděte od něj a přestanťe plýtvat jeho časem !!

Ahoj já teda naštěstí nemám takový problém jako ty - a upřimně říkám že jsem ráda!!!Ono ta reakce od " sajrajta" jasně vypovídá o tom že to je muž...ti si umí vše zdůvodnit a omluvit a když argumenty chybí tak nastoupí to ono oblíbené no ale já jsem chlap!Chlapi můžou i když by neměli ale ženy nesmí za žádných okolností!Ani pomyslet natož udělat že?
Ale ted k tomu co tě trápí - tím že si holky uvědomujete že to není správné vlastně na sebe prozrazujete že jste citlivé a není vám to jedno - víte že to není správné a takové jednání ubližuje a hlavně domýšlíte důsledky a ty by bolely!!!Ale já si myslím že to co si myslíte že je srdce jsou city- chemie - je to příroda je to vášen a hlavně opět se cítíte žádané , chtěné, atraktivní - a říkáte si jak může někdo říct že je sám a že najít chlapa je těžké že?No já vám hlavně přeji at to už trvá jak dlouho chce at to pro vás všechny skončí dobře - tak aby jste na to vzpomínaly jako na hezkou a vzrušující část svého života a ne na tu strašnou hrůzu která vám zničila život.Ten pocit tajemství a mrazení z toho že se to provalí a radost že to zatím všechno prochází - ano asi to po dlouholetém nudném stereotypu musí být velmi životprobouzející situace.Jenže velmi nebezpečná - je pravda že až ztratím to co mám tak teprve pak si to uvědomím ale to by už mohlo být pozdě.No a pro Angeliku - víš já se ti nedivím - jsi ve společnosti dvou bezva chlapu -hezkých , milých , inteligentních, tolerantních je uplně normální že se ti líbí oba a máš pocit že je oba máš ráda - já myslím že to je normální.Sama bych asi cítila to samé .A co ted že ? no ale jsi si jistá že ten druhý - ten kamarád i když by cítil k tobě to samé že to udělá ? že přebere nej kámošovi holku? nebo se s ní vyspí? to možná , ale jak dál? ty prosím zustán u toho toužení a but ráda že máš takového kluka jakého máš a neriskuj že zůstaneš sama !Asi by jsi měla naznačit že " život " ve třech je pro tebe mírně řečeno náročný!Tvůj kluk ti absolutně věří a pro své mládí na můj vkus až moc.Já bych svého manžela takovému pokušení nikdy nevystavila - je spousta supr ženských a v takovém případě vždy je tam i to kouzlo toho nového ještě nepoznaného a jak dlouho jde odolávat ?Tak proč dráždit hada bosou nohou?A to už vubec nemluvím o svém manželovi který by takovou situaci nedovolil ani na chvíli!!Ale je to na tobě - jen ty víš sama nejlíp kterému chceš dát přednost , protože si myslím že u tebe taková situace asi nenastane jak u jiných holek.Tak at ten víkend přežijete a ráda si zase s vámi pokecám - pokud vám to nebude vadit - já se na to dívám střízlivějším okem a to taky nemusí být k zahození.Tak zatím ...

Mám to podobně... Komplikace je o to větší, že přítel a ten "kamarád", do kterého jsem se tak bezhlavě zamilovala jsou přátelé i navzájem. Dobře se znají, dobře spolu vycházejí. Přítel nemá nic proti, když s námi kamarád jede na výlet, jde večer do hospody... Neměl problém ani se společným pobytem v jednom pokoji na kurzu... Věří mi a já mám pocit, že mu ubližuju. Přitom mezi mnou a tím kamarádem (zatím a možná navždycky) je jenom drobné pokukování a letmé doteky. To je všechno... Ale i tak mi přijde, že nedělám správnou věc. Čekala jsem odsouzení, ale teď, když vidím, že ve stejné situaci je nás tolik... Je mi líp... Člověk si od lásky jen těžko odpomůže...

Já zjistit, že si partnerka udržuje ještě dalšího chlapa, tak jí rozstřelím hlavu devítkou a zakopu na poli Mno a pak zajdu s tim druhym blbem na pivo

se doma snažím fungovat jako vždycky, ale jednoduchý to není. Už jsem slyšela větu typu: "ty si tady s náma tělesně, ale hlavou úplně někde jinde". No má pravdu.
Nejhorší strach mám z konce mileneckého vztahu, zatím nám to funguje, ale já vím, že to jednou skončí, protože to skončit musí. Už teď se toho bojím, ale snažím se na to nemyslet a užívat si milovaného člověka.
Takže se holky držte, máme před sebou víkend přetvářek tak ať to přežijeme...

ahoj všimla jsem si,že většina z nás máme vztah s kolegou,já to mám o to horší,že mým kolegou je i můj manžel,sice na jiném oddělení a na protisměnu,ale celý podnik nás zná jako pár.A přemýšlela jsem co mě vlastně vedlo k tomu,že jsem se tak bláznivě zamilovala do člověka na kterého jsem se více jak 5 let ani jako na chlapa nepodívala,je ženatý a má malé děti.Je vidět,že srdci člověk neporučí a stačí jen jiskřička a mozek začne fungovat jinak.To co teď asi půl roku prožívám jsem necítila tak 15 let a nechci o to přijít,ale jak tu většina píše,je to vážně "záhul nedokážu žít dvojí život jako chlap,takže doma je to vedle manžela kolikrát nesnesitelné

Hodně se u toho nadřete? To myslíš v ***u?

Ono to musí být náročné i na organizaci, že jo? Aby jeden nepotkal druhého a tak...

Jaaj tak mame spolocny problem vidim,mam uplne to same akorat mam pocit ze tvuj muz te opravdu k tomu dohnal asi ma male sebevedomi kdyz ti to porad rikal nevim ale tak mi to prijde z toho co si psala,ja sem si nikdy nemyslela ze si najdu nebo ze se zamiluju do jineho muze ale stalo se kdyby slo jen o *** tak je vse lehci ale to sme my zeny do vztahu jdeme srdcem i kdyz se jedna o milence a jelikoz je i on zenaty tak je to tezke kazde rano se tesim do prace a vikendy pretrpim jak se da,jak dlouho to ale takhle bude trvat netusim s milemcem sme neco pres rok a nechcu myslet nato ze bych s nim nebyla hold co nadelame

Ono je to docela pak těžký skloubit dva chlapy dohromady Hodně se u toho i nadřem!

Tak to je super.
Člověk by řek, že problém může být nedostatek chlapů, a ono může být problémem i to, že má někdo chlapy dva. No proč ne. když to všem vyhovuje, tak není co namítat. Jen bacha na přenosné nemoci.

máš úplně stejný život jako já..Přes den jsem s milencem v práci, doma večer s manželem. Taky nechci být ani bez ani jednoho z nich, jen nevím jak to všechno jednou dopadne. Vždycky jsem nevěru odsuzovala, ale teď už mám na to jiný názor. Necelých 11 let jsem poslouchala, že mi nevěří, a že si někoho stejně najdu, hlavně ať mu to prý neříkám..Kolikrát mě ty řeči tak mrzely, neměl proč žárlit a nevěřit, nikdy jsem mu nevěrná nebyla. Jenomže teď za poslední 3 roky co jsem v práci po mateřské se jeho řeči ještě více vyhrotily, v práci je plno lidí, jak ženských tak mužských a to bylo něco pro něj, začal mi nevěřit ještě víc. Pak jsem se zamilovala do kolegy z práce, po nějaké době to skončilo nevěrou, a já myslela, že mě to bude mrzet a budu si to vyčítat. Bohužel ani to se nestalo, nic si nevyčítám a ani mě to nemrzí, možná si o to manžel říkal už dlouhou dobu. Mám pocit, že k tomu kroku mě vlastně dotlačil on sám.
Tak teď jsem ve fázi, kdy se do práce těším a víkendy doma s manželem jsou strašně dlouhé. Kdyby jsme do toho oba s milencem nešli srdcem, tak by to bylo jednodušší. Jenže oba se milujeme a spolu být nemůžeme, proto je to ještě těžší. Takže asi tak, musíme holt vydržet, co?

hm skusim teda i ja ti něco napsat,asi to potka každou z nás aspon jednou v zivote taky me to potkalo ale uz s tim nebojuji mam manzela
sme spolu par let mam ho rada,a nedokazu si predstavit nebyt s nim ale miluju sveho milence ziju vlastne dvoji zivot,pres den s nim v praci vecer se svym muzem neporadim ti jen ti reknu at jdes za srdcem zijeme jen jednou.

vím, nikdy jsem si nepřipouštěla, že nevěra potká i mě. Jsem 11 let vdaná, manžel je někdy až přehnaně žárlivý a o 10 let starší než já. Přitom nejsem žádná modelka, jen jsem dost společenská, čím víc lidí tím líp. Ráda poznávám druhé lidi, jsem hodně důvěřivá a hodně pak i zklamaná. Manžel pravý opak, dlouho mu trvá než se mu někdo dostane pod kůži a než on sám se otevře, proto možná nedokáže pochopit mě. Když jsme se potkali nebyly naše věkové rozdíly tak markantní a teď je mi 31 a jemu 40 a já mám pocit, že jsme zůstali oba dva stát na jednom místě a nemůžeme udělat krok tam, ani zpátky. Je toho víc, ale to bych tady ztrávila půl dne psaním.. Tak dlouho mi nevěřil, že nikoho nemám a vyslýchal, až se dočkal toho, že mám.. Každý den přemýšlím jak to s milencem skončit, ale každý den to neudělám..Nedokážu si představit, že bych ho neměla. Je to hrozný co píšu, ale já to tak cítím..a přesto vím, že se to jednou stane a bude mě to strašně bolet..bolí to už teď.
Někdy bych chtěla být úplně sama...

je to tak....člověk nelituje,jen neví jak to všechno dopadne astím kamarádem s Tebou souhlasím je to přesné...

Úplně ti rozumím, já mám to samé. Doma milujícího manžela, který se skvěle stará o rodinu i o mě..Jen máme poslední dobou neshody, které skončily nevěrou z mojí strany..Nebudeme si teď psát čí to byla vina, ale nelituju toho. Doma mám manžela, kterého mám i po tolika letech ráda, ale milence miluju Takže dobře vím jaké to je sedět na dvou křeslech. Užívám si chvilky tajného milování a děsím se toho, aby se na to nepřišlo, ale taky toho aby to neskončilo..Sama bych potřebovala poradit. Takže jsem ti vlastně nepomohla, jen bych mohla poradit, jestli jseš ještě ve fázi, že ho máš jen ráda, tak u toho zůstaň! Jak říká přísloví z kamaráda milence uděláš, ale z milence kamaráda už ne. Bohužel je to svatá pravda, které jsem se já nedržela.

jsem na tom podobně,spoustu let jsme se s kolegou míjeli každý den,oba v spokojených manželstvích a letos takový zvrat,zjistili jsme jak mnoho máme společného a ačkoliv jsme se oba vnitřně bránili lásce,spadli jsme do toho tak až nás to děsí,protože jsme spolu každý den a před kolegy se musíme velmi ovládat. Je to stresujicí

V mém životě se vyskytl stejný "problém"s jedním mužem žiji,ale mám ráda druhého.Jsem srab věc řešit,tak v tom bruslím a trápím se.Nemám výčitky,muž mě několik let podváděl a teď se karta obrátila,není to tak,že bych mu to chtěla oplatit,pomstít se,ale prostě se to tak stalo,že mi přišel do cesty přítel a je mi konečně dobře na duši.Říkám si,holka,ty nevíš,co chceš! Nevím...co bude dál,ale každá chvilka prožitá s láskou mi stojí za to.

Ahoj, je mi 21, studuji a mám stálého přítele. Jsme spolu dva roky a stále se moc milujeme. Všechno by klapalo, fungovalo a bylo strašně krásný, kdyby...

Kdyby se občas kolem mě neobjevoval náš společný kamarád. Studujeme všichni stejný obor a nevyhnutelně tedy nastávají situace, kdy se společně učíme, společně jdeme na oběd, společně trávíme večery.

Teď nedávno došlo i na situaci, kdy jsme všichni tři byli u mě doma. Celý den poctivé studium, večer hospůdka a pak následovala lahvinka vína při svíčkách. Takhle to bylo hned několik večerů za sebou. To všechno ve třech.

A já si postupně uvědomila, jak mě oba přitahují, jak mi na obou záleží, jak na oba žárlím kdykoli se na ně podívá jiná, jak mě oba dokáží okouzlit, rozesmát a potěšit maličkostmi.

Jsem teď naprosto zoufalá, protože i můj přítel poznal, že se mi kamarád moc líbí, ale kupodivu ho to nijak nenaštvalo. Já ovšem přesto mám pocit, jako bych dělala něco nesprávného. Ale nedokážu si pomoct. A kamarádovi se také vyhnout nedokážu, nemůžu a vlastně ani nechci...

Nedokážu se vzdát pocitu mít je oba na blízku, víceméně pro sebe, láká mě se jich obou dotýkat, nezvládám se bránit sama sobě...

Zažila jste některá něco podobného? Nehledám snad ani řešení, jako spíš porozumění a možná nějakou výměnu zkušeností...