chlast je hnus

Jak ten chlapík padal z mrakodrapu a v každém patře si říkal :"furt je to ještě dobrý"...

To máš těžké.
Pro někoho to navždy zůstane zlatavým mokem a hřejivou pálenkou, a pro jiného se to stane nebezpečnou zhoubou.
Řekla bych, že je to do jisté míry dáno i geneticky.
Ale jak to kdo má, to se pozná až když je fakt v průseru. Do té doby je to O.K.

kdy se jiskřivé víno jehož barva, vůně a chuť jsou pojmenovány vznosnými přívlastky, nebo pěnivý osvěžující mok, tekutý chléb, či hřejivý destilát obsahující samo zkapalněné slunce změní v "hnusný chlast" ničící osobnost, intelekt, vztahy? A jak poznat pravdu, která se skrývá na dně poháru, když bychom ho všichni odmítli?

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Název tématu je tak strašně pravdivý a nejhorší je to, že málo kdo si to uvědomuje. Bohužel pro některé z nás je o to nebezpečnější, protože časem je naším nejlepším a nepostradatelným přítelem. Já sama jsem tou "vyvolenou". Je mi 38let a již dvakrát jsem nezvládla žít s alkoholem, ale ani bez něj. Došlo to tak daleko, že jsem nastoupila léčbu. Poprvé u Apolináře, podruhé v Bohnicích. Pokud budete mít zájem,strašně ráda si s Vámi na toto téma popovídám a vyměním názory.
Jana z Litvínova
kralova.j1@seznam.cz

Plně s tebou souhlasím,chlast je hnus a nejde se mu vzepřít pokud v tom jedeš už delší dobu a připadá ti to jako únik z tohoto světa.Moc dodře to ¨znám jela jsem v tom takya taky jsem tam chodila kvůli příteli,nedovedla jsem si představit být sama a snažit se to sama měnit a být bez něho.Jo jo,je to těžky a chlast je hnus.Pokud chceš znát jak to dopadlo se mnou tak napiš,rady nedávám oni nefunguji.Zdraví Vanda 40

Plně s tebou souhlasím,chlast je hnus a nejde se mu vzepřít pokud v tom jedeš už delší dobu a připadá ti to jako únik z tohoto světa.Moc dodře to ¨znám jela jsem v tom takya taky jsem tam chodila kvůli příteli,nedovedla jsem si představit být sama a snažit se to sama měnit a být bez něho.Jo jo,je to těžky a chlast je hnus.Pokud chceš znát jak to dopadlo se mnou tak napiš,rady nedávám oni nefunguji.Zdraví Vanda 40

Jj, určitě naleznete mnohem zábavnějších akcí než jen sezení v hospodách Držím palečky, aby přítel byl rozumnej A někdy ho můžeš nechat jít samotnýho. Já si s přáteli bejvalýho moc nerozuměla. Ne že bych nechtěla, jenže mi bylo blbý na chalupě se cpát mezi chlapy, kteří si řešili "svoje záležitosti" a když jsem si přisedla k holkám, tak mě přehlížely nebo měly tendenci shazovat Možná jsem byla příliš vztahovačná, ale nadšený ze mě určitě nebyly No a bejvalej tam vždycky lítal jako včelička a na mě si vzpomněl při odchodu domů... Takže to taky bylo o tom se pokud možno, co nejdřív se opít, aby mi to bylo ukradený a mohla si povídat s klukama. Ty akce jsem vydržela dvě tři a řekla si, že je to škoda ztracenýho času. Takže pak chodil beze mě, sice s reptáním, ale v pohodě
Dio, měla bys popřemýšlet o tom, jestli ti ten alkohol stojí za to. Podle mého názoru bys na sobě měla zapracovat - jednak alkohol opravdu hodně omezit, jednak se naučit zvládat depresi i jinak a jednak si začít více věřit, protože ona někdy ta uzavřenost je daná pocitem méněcennosti A zvlášť když už si o tobě někteří začínají myslet, že jsi alkoholička Dokaž jim opak!!

Dio, tohle už je nebezpečné. Mluví z tebe psychická závislost na alkoholu - a okna a třes signalizují dokonce závislost fyzickou. Touhy s alkoholem přestat jsou jak z učebnice. Podle mě se nacházíš přesně v bodě, kdy by sis měla říct "Holka, nech toho, tohle tě zabije" a přestat s pitím skoro úplně. Jestli chceš, napiš mi na ICQ a probereme to do hloubky. Každopádně holka máš problém a je na čase ho začít řešit.

Určitě se budu snažit mu to navrhnout, chce to aby jsme dělali taky spoustu jiných věcí, než vysedávali v hospodě.. A přesně to znám, někdy začnu pít už doma, abych se pak neztrapnila... třeba když jsme měli třídní sraz, tak jsem ty lidi viděla po mnoha letech a doma jsem se nenapila... a tak strašně se mi klepaly ruce, že jsem skoro upustila toho panáka, kterýho mi narvali hned při příchodu... nejhorší na tom bylo, že hodně lidí si toho všimlo... ... Kamarádce jsem se omluvila, tak to vypadá, že by to mohlo mít dobrý konec

Trochu se asi dokážu vžít do tvé situace. Dřív jsem vždycky bývávala ten typ co se na akcích spíš krčí v koutku. Teda do tý doby než začalo pít Takže jsme většinou začívaly s kámoškama pít ještě než jsme vyrazily Taktéž každý víkend, s tím rozdílem, že jsem se během celého týdne na alkohol nemohla ani podívat a o víkendu na novo. Taky se mi údajně zhruba v 17 stalo, že v jedné pro mě hodně bolestivé chvíli, nezřízeně opilá, řekla spolužačkám pár ošklivých věcí Popravdě si z toho nic napamatuju, ale pak mi o tom řekly, omluvila jsem se a holky to přestaly řešit. Párkrát se mi stalo, že jsem byla na druhé straně a nad opilými bláboly kámošek jen mávla rukou a vypouštím, bo vím jaký je alkohol v tomhle svinstvo. Každopádně bys měla depresi zvládat jinak než alkoholem, bo si strašně ubližuješ. Dokud má člověk alkohol pod kontrolou, tak se zdá, že je to všechno v pohodě, jenže ta hranice je hodně relativní a člověku se pak už jen připadá, že to pod svojí kontrolou má
Pokud je přítel chápavý, tak bych si s ním promluvila o tom, že bych chtěla zůstávat nějaký víkendy doma a udělat si společně hezký večer Třeba ho to nenapadne a myslí si, že jsi takhle spokojená... Opravdu to zkus. Nebo prostě zajít do kina, na véču nebo jen tak na kafčo ve dvou

PS. a opravdu by to s tou kamarádkou nešlo zachránit, omluvit se nebo tak něco?

Jsi svobodný, svéprávný člověk a nikdo Tě nenutí do té hospody s přítelem chodit a opíjet se. Jenom na Tobě záleží, jaký způsob života si vybereš a co ze sebe uděláš.

Svět pod vlivem alkoholu se možná zdá být chvíli růžový a úžasný, ale později už to tak skvělé zdaleka není a člověk většinou jenom ztrácí....

Přeji Ti, abys ke svému životu alkohol nepotřebovala, nemusela jsi "utíkat" do jeho zapomění a potkala opravdové přátele.

Nevím co mám dělat, jsem člověk, který se nikdy neuměl nějak moc prosadit... Dřív jsem trpěla něčím podobným jako je sociální fóbie. Vždycky jsem ale měla blízko k alkoholu. Když se jdeme bavit a to je každý víkend, tak se vždy opiju... Když jsem s přítelem mezi jeho přáteli (a to je hodně často), tak za střízliva se vůbec nemůžu bavit. Oni semnou taky moc nemluví, protože nejsem moc komunikativní člověk, ale když jdeme do hospody, tak se vždycky opiju... A myslím to tak, že jsem schopná toho vypít opravdu hodně moc... Pak se bavím, tak jako nikdy ne... Takže je mi po alkoholu hrozně dobře. Mrzí mě, že přítel chce tak často chodit s přáteli do hospody, protože pak jen ukazuji, že jsem alkoholik. Teď jsem kvůli tomu přišla o kamarádku, protože jsem jí v opilosti řekla něco co jsem neměla... Hrozně mě to mrzí... Když na mě přijdou deprese, tak si i v práci dám pivko... ... Vůbec nevím co mám dělat. Už mě hodně lidí nazvalo alkoholikem... Když piju, tak najednou mám spoustu kamarádů a všechno je krásný... Už mi ani není druhý den blbě, takže toho zvládnu vypít ještě víc... pak jezdím na diskotéky a chovám se jak utržená ze řetězu... Bohužel, ale tohle není životní styl jakým chci žít... Klidně bych vydržela nechodit do hospody třeba měsíc, ale přítel tam chce chodit... má tam kamarády a baví ho to tam, já jsem tu jedinou kamarádku ztratila, ani nechci vědět co jsem jí řekla. Mívám totiž docela často "okna"..., takže ani nevím co se dělo... Chtěla bych být v klidu s přítelem a aspoň jeden víkend tam nejít. Příští víkend mám volno, kéž by se mi to povedlo