Viděl bych to asi takhle: Tvuj manžel měl problém. Přestala jsi ho přitahovat. Byl z toho nešťastný a snažil se hledat příčinu. Pak našel příčinu a pokusil se ji s tebou probrat a vyřešit. Nevidím na tom ždánou chybu, udělal bych to samý. O čem měl přemýšlet? O tom, jak tě do cvičení vmanipulovat? Já rád vyjadřuju partnerce svou lásku a chválím ji, ale když mám problém, řeknu ho narovinu. Už mi jeden vztah ztroskotral na podobnejch taktikách, kdy si jeden myslel, že když bude dělat to a to, partner zareaguje - a on nezareagoval, zklamal, a vůbec nevěděl, že "udělal" něco špatně.

Jsem si plně vědom toho, že všichni stárnou a nikdo neni takovej fešák, jako za mlada, ale chlapi jsou prostě nějak nastavený, něco se jim prostě líbí a něco ne a i kdybych chtěl sebevíc, nezměnim to. Chápu, že ženám se to nelíbí, ale prostě to tak je. Také chápu, že nemohu partnerku nutit a chtít po ní cvičení. Ale vy po mě zase nemůžete chtít, aby mě přitahovala žena, která mě prostě nepřitahuje. Nejsem schopen tomu vyhovět, i kdybych se rozkrájel.

Hele, nechci, aby z toho vyznělo, že když moje partnerka přibere tři kila, dostane kopačky. To ne. Připomínám, že celá tahle debata byla o seznamkách přes internet. Jak správně podotkla Zonan, pokud moje partnerka vypadá tak, že kdybychom se neznali, vůbec bych se o ni nezajímal - no tak se potřebuju vnitřně ujistit, že s ní jsem z nějakého důvodu. Prostě potřebuju si dokázat, že mám na to sbalit krásnou ženskou a že se svojí partnerkou nejsem z nouze, že nic lepšího neseženu. Ale proto, že jsem nad věcí a mám ji rád a je skvělá ženská.

No, řeč je pramenem nedorozumění a zrovna v téhle kauze nejsem schopen svoje interní pocity a příčiny svých činnů dostatečně precizně popsat. Takže se obávám, že až si to přečtete, naroubujete to na nějaký svuj problém z minula, nedostatečně mě pochopíte a dostanu seřváno za někoho jiného, na koho jste naštvané z té vaší osobní zkušenosti. Ale co už (-:

Když o tom přemýšlím, jsem na tom úplně stejně. Sebemenší pochvala mě vyburcuje ještě k lepším výkonům. Tomu se říká pozitivní motivace.
Musím, ač nerada, uznat, že Sajrajt má pravdu. Takhle to funguje u většiny chlapů a je fakt, že pokud manželka během krátkých let přibere 20 a více kg, není to ta osoba, do které se zamiloval. Možná by si ji tehdy, s takovou postavou, ani nevšiml.
Já sama jsem přibrala 25 kg. No, manžel byl hodně trpělivý a i když mi občas dal najevo svou nespokojenost, vždy to podal velmi ohleduplně. Každé shozené kilo chválil a tím mě motivoval stále více. Už mi chybí "jen" 10 kg do původní váhy, ale manžel už je spokojený a přestal chválit a tak to ne a ne jít dolů .

Jak už ale bylo psáno v jednom z příspěvků na začátku této diskuze, myslím, že v případě zakladatelky nejde vůbec o váhu, či nadváhu. Už dávno jsem zjistila, že lidé se ke mně chovají tak, jak cítí, že se mají chovat. Zajeďte si třeba na rodinné konstelace. Tam se hrají životní situace určitých lidí a zcela neznámí lidé se začnou k oněm osobám chovat naprosto stejně, jako jejich blízké okolí. Každý člověk mimosmyslově říká, jak se mají lidé k němu chovat. Změním se já a změní se celý můj život. To je ale běh na hodně dlouhou trať.

Sajrajte, je pravda, že mužský jsou víc zatížený na vzhled ženy než je tomu naopak. Čím jsem starší a čím víc do toho světa pronikám, tak tím víc mě to udivuje. Můj manžel (se kterým jsme se rozešli a chystáme se na rozvod) mi dlouho nechtěl věřit, že vážím stejně jako když mě poznal. Přišla jsem mu tlustší. Pak dospěl k tomu, že když jsem o poznala tak jsem víc sportovala a tělo jsem měla zpevněné, tudíž jsem ztratila svaly a přibrala tuk (v čemž tedy měl pravdu). Neříkal to příliš tvrdě, ale naznačoval mi abych začala cvičit. Jenomže takhle to nefunguje, alespoň u mě ne. Neumím začít cvičit protože to po mě někdo chce, to mě jen vyvolá deprese, které s oblibou zajídám a ještě víc tloustnu. Naopak, kdyby mi říkal, jak jsem ***y a jak se mu líbím, tak začnu cvičit. protože bych měla ze sebe dobrý pocit a chtěla bych se líbit ještě víc. Takhle to prostě u mě funguje. Takže chlapy by měli trochu začít přemýšlet než něco řeknou.

No takže začal bych tím, že to, co tu budu psát, je pohled jednoho jedince založených na soobních zkušenostech a tudíž je na celek neaplikovatelný. Prostě moje osobní zkušenosti a pohledy jsou jen moje, nedaji se vztahovat va nšechny chlapy. Ale tak pro zajímavost:

Nevím, jak to funguje u žen, ale já ve vztahu začnu mít rád drobné chyby svého partnera. Například jsem jeden čas chodil s ženou, která byla absolutní poleno co se vyjadřování svých citů týče. A vždycky, když ze sebe horko těžko celá rudá soukala, že mě má ráda, přišlo mi to roztomilé nebo že se po tmě bojí skoro všeho a podobně. Když prostě poznám její nedostatky, vemu je na vědomí a nevadí mi, mohu jí pak být oporou.

Na jednu věc se to ovšem nevztahuje a tou je vzhled. Prostě i když mám třeba rád, pohled na špeky mne zchladí vždycky. Dost mě taky trápí fakt, že kdyby trochu zhubla, byla by fakt krásná ženská. I když vím, že je to povrchní, nedokážu si zakázat takhle myslet, nejde to. Tak se může prostě stát, že už mě přestane přitahovat. Kdybych si dovedl poručit "Od teď ti to vadit nebude a přitahovat tě zase začne" udělal bych to, jenže to nejde. A já bych se zachoval asi stejně, jako tvůj muž - řekl bych ti to. Mám rád upřímnost. Co jiného taky můžu dělat?

Tak a teď ty internetový seznamky. Je to blbý, ale prostě kdybych nebyl spokojenej se vzhledem svojí přítelkyně, měl bych asi potřebu dokázat si, že mám na lepší. Přijde mi, že on ani nemusí chtít s nějakejma milenkama spát, že si jen chce dokázat, že na to má. Tohle jsem totiž dělal taky. Přítelkyně se mi něčím znelíbila, tak jsem šel na seznamku/chat/cokoliv a zkusil jsem někoho nabalit. Vyšlo to, uspokojil jsem svoje ego a měl jsem klid.

V žádném případě jsem nechtěl rozjíždět nový vztah, nebo snad svoji slečnu podvést. Jen jsem potřeboval vědět, že s tou slečnou, co se mi znelíbila, nejsem z nouze že na lepší nemám, ale proto, že to tak doopravdy chci a protože je báječná ženská.

Hele, opravdu nevím, jak je to mezi tvým manželem a tebou. Ale kdybys byla moje manželka, bulimie by mě vyděsila daleko víc, než pár kilo navíc. Nikdy bych nechtěl mít štíhlejší ženu za cenu jejího psychického zdraví. Je jen škoda, že manžel neví, jak ho máš ráda. Protože pak by se možná s výrkoy krotil. Dále bych rád řekl, že nejšťastnější jsem, když je moje partnerka šťastná. Takže - i když se to lehko říká - se hoď do pohody, v depresích máš pokřivené uvažování a můžeš říct nebo dělat věci, které nejsou přiměřené a budou tě možná časem mrzet.

A nakonec, prosímtě. Jasně, že se po vodě přibírá. Vypiješ litr vody - a přibereš kilo! Ale víš co? Pak si zase dojdeš na záchod a kilo ubereš, to je, co. Jedno kilo sem, nebo tam, to se nedá tak brát, tělesná váha se během dne mění. Pokud chodíš do fitka, neboj se toho, že přibereš, pokud to budou svaly, manžel si bude jen pochvalovat.

Tak tady to máš, je to dost dlouhé a možná trochu zmatené, asi to ani neber vážně. Ale chtěl jsem to napsat, protože před lety jsem měl podobnou zkušenost.

tak to mě určitě zajímá

Ahoj, mohu ti napsat pohled ze strany muže na celou věc, pokud máš zájem - i když riskuju, že mne vy ženy za něj sežerete

ahojky, tak jsem byla u psycholožky, mluvili jsme spolu asi dvě hodiny. přijde mi, že jsem se tedy vypovídala, ale moc mi nepomohla. nebo spíš mi dávala takové rady, které já jsem už dávno udělala. tak nevím. jdu k ní zase za měsíc. hlavný, co mi řekla bylo, abych si uvědomila, jestli chci s manželem strávit zbytek života. touto otázkou se zaobíram už dva měsíce. mám ho až moc ráda na to, abych se asi fakt rozvedla. ale zase si říkám, jestli jsem připravená celý život poslouchat, jak bych měla hubnout, že jsem přibrala. a jestli se to třeba nebude zase opakovat. tak nevím. teď ještě potřebuji najít nějakou doktorku ohledně jídla. s zvracením bohužel nemůžu přestat. hned mám zase všechno před očima a bojím se,abych zase nepřibrala. chodím do posilovny, kde se pokaždé vážim. váhu doma nemám, protože je to pro mě stresujíci. naposledy jsem zjistila, že jsem přibrala necelé kilo. skoro jsem se tam rozbrečela. a celý víkend jsem zase zvracela. už mě to ubíjí, vím že potřebuji pomoc

LUCY3
Ahoj, jestli chceš otěhotnět tak hodně rychle přestaň zvracet!!! A to není rada, ale rozkaz! Neblbni!!!!!!!!!!!!!!

Tak jsem holky začala na sobě pracovat. chodím jednou týdně (zatím teda) do posilovny, nakoupila jsem si malovátka, nějaké hadříky a začínám o sebe víc starat. není to jenom abych se líbila jenom manželovi, ale aby viděl, že si líbím i jiným.manžela mám hrozně moc ráda a bohužel ani to, co mi udělal, nezpůsobilo, že bych ho milovala méně. za dva týdny jdu poprvé k psychologovi, tak jsem zvědavá, jak to tam dopadne. už ten prvotní stres ze mě opadl, ale pořád to mám v sobě. pořád si domýšlím, co asi manžel dělá, když není doma a tak. snad se z toho dostanu někdy úplně. bohužel se zvracením jsem ještě nepřestala. snažím se, ale já mám pocit, že i z vody přibírám. taky mám do toho stresy, že se mi pořád nedaří otěhotnět, v práci je to naprd. asi jako naschvál se na mě nakopilo všechno najednou. ale děkuji vám za podporu.

Mě přijde jakoby měl pocit, že mě vlastní či co. Byla jsme blbá ze začátku, že jsem se nechala tak manipulovat. Víš byl to můj první vážný vtah a byla jsem šíleně zamilovaná a tak jak jsme se bála abych o něj nepřišla, tak jsem dělala to co chtěl. Vadil mu výstřih, přestala jsem ho nosit. Nechtěla abych se moc líčila, vadilo mu když jsem si koupila něco hezkého - prostě žárlil. Nechtěl abych se bavila s kamarádkami - byly bez partnerů a tak usoudil, že by mně mohli zatáhnout do nějaké akce s klukama a já bych mu zahla. Vadilo mu, že jezdím často na chalupu, tak jsem také přestala. Neustále narážel na čísla kluků v mém mobilu a chtěl abych je vymazala. Na co prý budu potřebovat čísla na kluky když mám jeho. Na to jsem mu tenkrát řekla, že jestli chce abych si já mazala kluky z mobilu, takže ať si smaže on holky. On to udělal (což jsem nečekala) a tak jsem pak své kontakty na kámoše mužského pohlaví vymazala. No a tak to bylo se vším. Snažila jsem se abych prostě pro něj vypadala dokonalá a tak jsem se zakopala a jemu dala tu "sílu" a takto zůstalo. Pak když bylo potřeba něco vyřídit, stačilo aby řekl a já to udělala za něj. Pak byly věci na které on se vykašlal a když byl průšvih, tak jsem vše vyřešila já, protože on nevěděl jak a vymlouval se že nemá internet a tak. No a tak to jde celou dobu, já vyřizuji, já řeším a on se veze. Pak když má něco udělat, automaticky to hodí na mně a když se ozvu, že to jako ne, tak se rozčiluje, že pro ostatní bych se rozkrájela a když chce něco on tak mu nepomůžu. Přitom to není vůbec pravda. Samozřejmě mi za věci děkuje, ale stejně mě štve, že si je nevyřídí sám. A než bych to nechala zajít tak daleko, že bude problém, tak radši jdu a řeším to hned, za něj. A tak je to se vším. Když se o tom hádáme, tak mi na to řekne: "no a co bys to nevyřídila? Máš práci kdy se můžeš utrhnout, máš internet, v práci pevnou, tel. zadara, máš práci která není namáhavá jako ta moje, stejně v práci prd děláš, tak to můžeš vyřešit".

Ahoj, psala si, že se bojíš zajít si na kosmetiku, do fitka..
I on má přece volný čas jen pro sebe, NE?
I v krásném vztahu si musíš udělat čas jen pro sebe a není to o tom, že s tím druhým nechceš být nebo, že hledáš něco nového. Každý občas potřebuje malinkou změnu.
Pokud ti partner nevěří, tak je to lidově v pr... Nedej Bože, jestli na tebe háže svoje chyby!
Představ si jaké to bude za rok, dva, pět... Přece v tomhle nechceš pořád žít nebo jo?
Máte děti?
My máme jedno a snažíme se o další. Manželovi věřím, tak stejně i on mě. Občas jdu s holkama ven, a pak zase on s kámošema. Vím, že se na něj můžu na 200% spolehnout, je to skvělý chlap a otec. Ale pokud by chodil ven jen on a já jako puťka čekala doma, toby mě teda nebavilo a možná i nahlodalo nějaké pocybnosti.
Chlap ti musí věřit a VÁŽIT si tě. A pokaždé, co odněkud přijdeš, říct, že se těšil a už se nemohl dočkat až zas budeš u něj. Je to bomba tohle slyšet!
Když je manžel venku, nepíšu mu kdy příjde, ale to, že ho miluju a ať se pěkně baví.
Neříkám, že to takhle bude vždycky (to jsme spolu už sedm let), ale užíváme si každou chvilku co máme pro sebe, komunikujeme a jsme k sobě upřímní a tolerantní. Pohádáme se kvůli kravině, ale důležité věci a rozhodnutí děláme spolu a v klidu!
Neříkám ti, abys se s ním rozešla, ale udělej nějakou změnu, třeba se do tebe znovu zamiluje. Neboj se, jestli o tebe stojí, tak se tě nevzdá a jestli ne, tak je to vůl a ty jdi dál.
Držím ti pěsti a snaž se. Jen mluvit o tom nestačí!
Neboj se a jdi do toho.

No asi to tak bude, pořád jen čekám na nějakou kapku. Jenže je problém, že pokaždé když mě přítel něčím hodně vytočí tak si v tu chvíli říkám no to je konec, tohle už tedy ne. A pak se mi to nějak rozleží a zase nic.

Nikkitko,
podle toho co píšeš, slabá nejsi. Pokud si to uvědomuješ a dáváš mému názoru za pravdu. Čekáš už jen na tu poslední kapku! Držím ti pěsti! neboj se takového rozhodnutí a hledej něco nového a krásného. Nikdy sama sebe nepodceňuj!!!!!!!

Sama mám stejný názor, ale nedokážu ho realizovat. Vím, že bych moc ráda zašla někam zacvičit, shodit přebytečná kila, hezky se obléknout, nalíčit, jet někam se známými. Ale nedokážu to udělat, protože se bojím následků - hádky, další podezírání, žárlivost... Jsem slabá povaha

Lucy 3, já tě sice vůbec neznám, ale přece se nemůžeš trápit kvůli takovýmu chudákovi (omlouvám se za silná slova, ale chlap, kterej je schopnej něco takovýho udělat a říct manželce, si nic jiného nezaslouží).
Moje kamarádka takhle žila 3 a půl roku, než se konečně zpamatovala a opustila ho. Denně za mnou chodila na rady a vyzpovídat se, ale rady šly vždy do vzduchu. Později mě to začalo i obtěžovat, protože jsem ji nemohla pomoci a slyšela jsem pořád jen ty stejné věci. Bohužel to pochopila a své obavy naplnila, až když ho nachytala s jinou. A to si celou dobu hrál na beránka, že mu to skoro všichni zežrali!
Není jednoduché říct si "zahoď ten vztah" ale stejně tak není jednoduché uvěřit, že to takové jako dřív UŽ NIKDY NEBUDE.
Zvedni si sebevědomí, zajdi si na kosmetiku, nakup nové oblečení, seznam se z novými lidmi, zajdi do fitka nebo udělej cokoliv, co ti zvedne náladu, ale oprosti se od toho. Ten chlap si tě nikdy nebude vážit, když se z toho zhroutíš. Musíš mu ukázat o co vlastně může přijít, ale nedělej něco, co nechceš!!!!!!!!!!!!!!! Jeslti o něj opravdu stojíš, tak na sobě makej, ale ne kvůli němu, ale kvůli sobě!!!!!
Uvědom si, že jsou horší věci, jako je nemoc dítěte, smrt......
Jestli ale nejsi schopná zapomenout, tak jdi z takového vztahu pryč, i když jsou v tom třeba děti. Věř mi, že pokud by to neklapalo, budou nejvíc trpět ony ne ty.
Důvěru je velmi lehké ztratit a skoro nemožné získat zpět, to si pamatuj!
A ženu, která se bude doma hroutit, brečet, dělat scény a věčně se ptát, na to "kam jdeš" nebude chtít doma i ten sebelepší mužskej!
Přeji ti hodně štěstí, pevné nervy a víru v sebesamu!
Mj. ta moje kamarádka je půl roku znovu vdaná a čeká mimi, ve slabých chvilkách se bije do hlavy, že ztratila tolik času. Ale spíš o tom už raději ani nemluví, nevzpomíná na to období ráda.

zlatíčko, nepřemýšlej, UDĚLEJ TO! Vážně bys tak dál chtěla žít? Víš, jak je život krátký? Proč má tak krásná bytost tolik trpět? Zatím je to jen přítel a nic Tě u něj nedrží! Zasloužíš si přece jiný život.

Ahoj, tak já jsem na tom teď podobně, píšu to v tématu o ztrátě chuti na ***. Příteli už jsem několikrát zjistila, že volá, píše sms na erotické linky. Teď dokonce nějaké ženské odeslal mms se svým ztopořeným ***em a ještě je tak sprostý, že mne neustále obviňuje z nevěry. Přijde mi to jakoby z toho co dělá se chtěl vykroutit a tak to háže na mne. Podle sebe soudím tebe. Nevím čeho se od něj ještě dočkám a přemýšlím o rozchodu.

Kazdopadne je dobre ze ses objednala do psycholog.poradny.Nebran se tomu se tam vypovidat,treba Vam doporuci ii manzelskou poradnu...
S mym byvalym jsem mela problem ze me vecne vytykal jak vypadam a kolik vazim apod,on sam si myslel ze je mistr sveta a je to jen obycejny kriminalnik.Nynejsi muz ten je naopak rad ze jsem trosku pri tele.
Hlavne se NETRAP a HLAVU VZHURU....


Dej vedet jak jsi dopadla u psychologa Ahoj...

Tak jsem se konečně odhodlala objednat do poradny. Jíst jsem pořádně nezačala, v tom žádnou změnu nemám, spíš je to horší. Pořád jsem v depce, ničím se. Domýšlím si věci jako,když mi nepíše, tak si píše s jinou. Pro něj je to všechno už vyřešený, vyříkaný. Jenomže já se pořád nemůžu zbavit pocitu, že to neskončilo. Že když už se s níma nestýká na tom chatu, že si s nima nepíše jinak. Zjistila jsem náhodou, že si vytvořil nové číslo na icq. Jedno má na mě a to druhé pravděpodobně na ostatní. Jde to se mnou dolů z kopce

Atevi a Peg to napsaly naprosto přesně a výstižně.
Já jen dodám:
Začni si vážit sama sebe, pak budeš přitažlivá i pro svého muže. Váha je jen zástupný problém.
Holka, nenič si zdraví zvracením a něco dělej se svou psychikou. Utíkej k psychologovi, držím pěsti!

Naprosto souhlasím s Peg je to zak .Muži si někakých pár kil ani nevšimnou .Když jsme nedávno koukali na 6 let staré video kde jsem čekala svou druhou dceru tak manžel mě nemohl ani poznat a říkal že jsem tedy mala"mašina" myslet to v legraci a že mu připadá divný ,že si toho vůbec nevšiiml.6e ví že jsem od té doby hodně zhubla,ale že tolik to nevěřil.Prostě jsem jeho žena a čekala jsem jeho druhé dítě....Taky si myslím,že tím ,že nebudeš jíst a takto nezdravě hubnout tak manžel se nezmění.Prosím zajdi za psychologem.Každé manželství se svým způsobem okouká pak je potřeba to nějak oživit,ale to co dělá Tvůj manžel to je mimo mísu .Dojdi si za odborníkem ,dej se dohromady pro toho zkutečného muže.Vím lehce se mi to říká,ale zachovej si sebeůctu.Napiš jak to zvládáš.

Pochop jednu věc – to že řekl, že se mu nelíbí tvá postava není skutečný důvod vaší krize!!! Byla to jen výmluva. Musel něco říct, protože si přišla na jeho tajemství a tlačila si na něj, aby ti to vysvětlil. Nejjednoduší je samozřejmě postavit se do role oběti ve stylu: Já jsem vlastně chudák, naše manželství neklape, protože si tlustá. To není pravda!!! Je dokonce dokázáno v průzkumech, že muži si neuvědomují, pokud jejich žena přibere pár kil, protože se to děje pomalu a před jejich očima. On určitě taky není stejný, jako před lety. Pravda je, že si se okoukala. Vím, že je to kruté, ale je to tak. Pokud něco opakuješ pořád dokola (třeba *** se stejným partnerem) tělo se otupí. To, že tohle naše tělo umí je na jedné straně pro nás užitečné. Na stejném principu fungují například lidé, kteří bydlí u rušné ulice. Když k nim přijdeš domů, divíš se, že v takovém hluku mohou být a oni jen odvětí, že už to nevnímají a tudíž jim to nevadí. To co zažíváš se stalo milionům jiných párů. Tvůj muž to řeší tak, že hledá dobrodružství a internetu a třeba opravdu s nimi nechce spát, jen se mu líbí ta možnost, že by mohl, že o něj stojí. Zvracením a hubnutím své manželství nezachráníš, protože problém není ve tvé váze. Jediné čeho docílíš, je že skončíš v nemocnici a zničíš si nadobro zdraví. Tvého muže to nezmění, dál bude dělat to, co dělá. Měli byste vyhledat odborníka a pokud nechce k němu jít on, jdi alespoň sama.

Tak se manžel vrátil po třech týdnech domů z práce a já jsem v depce zpátky. měsíc už všechno jídlo vyzvracím. manžel o tom samozřejmě neví. líbi se mu moje nová postava. zjistila jsem ale, že dál pokračuje v psaní si se ženskýma na erotické seznamce. pořád to nemůžu pochopit, co ho k tomu vede. něco mu chybí, nebo naopak má až všeho příliš? hrozně mě to uráží. hlavně když vím, že v tom byli předtím i erotické mms cizím ženám. v ***u nám to klape mnohem lépe než předtím, ale já se pořád trápim. brečím, jsem skleslá.

Tvá situace nemá momentálně řešení. Nevěříš mu, ale pravdu vlastně nechceš znát, protože se bojíš, že bude nepříjemná a budeš to muset řešit. Jenže tím se budeš trápit, hodně trápit. Už teď cítím Tvou velkou bolest. Jak hluboko do propasti musíš ještě zapadnout? S každou myšlenkou na nevěru se propadáš a dno je v nedohlednu. Na dno totiž narazíš ve chvíli, kdy si uvědomíš, jak skvělá jsi bytost a ŽE SI TO NEZASLOUŽÍŠ. Uvědomíš si, že nikdo nemá právo s Tebou takto zacházet a rozhodneš se, že buď se vaše soužití změní, nebo se rozejdete!
Jednu malou výhodu máš. Býváš často sama doma a tak mužeš na sobě začít pracovat. Jak radí Atevi, najez se, uprav se, zvedni hlavu a koukni na sebe. JSI ÚŽASNÁ, KRÁSNÁ, ***Y. Je duležité, abys to věděla, abys se s těmito pocity ztotožnila. Budou-li v Tobě zakotveny, budeš je vyzařovat i navenek. A v další fázi pak přestaneš škemrat o manželovu přízeň. Protože, jak už jsem psala výše, buď se stanete partnery, kteří se respektují, nebo se rozejdete a k Tobě přijde muž, kterého si zasloužíš!

Najez se ,uprav se dojdi si za kamarádkou a na toho sobce zkus zapomenout.Vím zní to dost nabubřele ,ale tak to je.Muž který řekne ženě něco takového (i kdyby to byla pravda ale 6 kilo není tak valký rozdíl když si Tě bral)Co poradna? Ale važ si sama sebe a jemu ty keci nevěř.Napiš jak se k tomu postavil.

Ahoj holky, mám problém. Přistihla jsem manžela, jak si na erotické seznamce našel ženskou a domlouval si s ní, dalo by se říct, rande. Byla jsem z toho hrozně špatná. Když jsem se ho ptala na důvod, proč to udělal, tak mi řekl, že jsem ho přestala přitahovat, protože jsem přibrala. Podotýkam že za 6 let, co jsme spolu, jsem přibrala 6 kilo. Byla jsem z toho na prášky, dokonce jsem prášky i snědla. Nakonec mi řekl, že si uvědomil, že by se s ní nikdy nevyspal. Že to všechno ukončil, všechno smazal. Týden, jsem byla jakžtakž v pořádku. Teď jsem se ale znova dostala do depresií. Přestala jsem jíst, všechno jídlo vyzvracím, abych náhodou nepřibrala, brečím, jsem náladová. Manžel je doma vždy týden v měsíci, precuje totiž v zahraničí. Nevím, jak budu fungovat dál. Chci mu dál věřit, ale už to nejde. Ale život bez něj si nedovedu představit. Poraďte. Trápim se už měsíc a fakt nevím, jak dál