TO lemurek:

Já měl to samý, kdy na mne manžel mě matky taky neustále křičel když jsem byl menší a já to musel roky snášet... Jednou když Máma nebyla doma mě vyzval i do sklepa, s tím že si to tam rozdame a že jsem z**d a mně bylo v tu dobu 15 let.

Neustále zákazy a naschvály, když přišel z práce tak ani nezdravil. Teď mi je 24, od svých 20 let cvičím uz nevypadám tak jako v 15 letech, jednou na mne nedávno zkusil zárvat a říct mi před mámou že jsem c**ak tak jsem hned vstal a vyzval jeho do sklepa, připomněl jsem mu to co řval tehdy na mne když jsme byl malý a neměl jsem proti němu šanci. Byl ticho, jen zrdudnul a něco zamumlal pak se přišel omluvit... Od té doby už na mne nezarval ale pořád mezi náma nejsou dobře vztahy.

Člověk se musí někdy ozývat jinak mu budou vždy s
##t na hlavu... Bohužel je to tak a u holky chápu že tk je možná těžší... Každopádně nevěřím tomu ze se ty vztahy dají zlepšit, podle mne jakmile se to stane jednou tak tam pořád bude mezi těma dvouma lidma něco. Ale mě to třeba ani nemrzi ani uz nestojím o to aby to bylo dobrý, je mi to fuk

TO lemurek:
Mám to samí až na to že nemám přítele, který by mě držel nad tím.
A také to že nemám ani svého otce umřel jediný kdo mě drží na živu je moje sestřenka, ale ta bydlí hoooodně daleko.
Také jsem byla šikanována, ale to naštěstí pominulo.
Ten nev. otec na mě křičí i kvůli maličkostem, protože jsem lepší než jeho dvě dcery, které za ním nejezdí přes tři roky proto mě nesnáší.
Uvažuji nad tím, že také uteču z domova.

Dobrý den,

chci se zeptat, moje máma si našla staršího přítele,ted s námi momentálně bydlí už asi 3 roky mají spolu 5ti letou holčičku,mě je 19 a ted momentálně nemám práci a oni prostě za každou cenu chtějí abych si jí našla, jenže už nevím kde se mám zeptat no a prostě pořád na mě řvou není den kdy by mi mě nezvýšili hlas.Zrovna včera jsem vstala ráno a máma mi řekla at jdu oloupat brambory, no tak jsem šla a ona pořád na mě řvala kvůli tý práci tak jsem jí řekla at už mi dá pokoj ten její přítel to slyšel a vytrhl mi tu škrabku na brambory z ruky a řekl mi že nedostanu najíst. Kdyby s náma nebydlela babička tak asi celý den jíst nebudu :( fakt už nevím jak to mám řešit :( mám měsíc na to abych si našla práci jinak se budu prý živit sama, prát si, žehlit si , vařit si a všechny poplatky jako je voda a elektrika si taky budu platit sama. Prostě jim jde o to mě tady odtud vystěhovat a o tohle se pokoušejí už celý 3 roky. Ten mami přítel si neuvědomuje že si mě vzal i s ní.Máma se mu prostě podřizuje jako kdyby to byl její táta. Tak se vás chci touto cestou zeptat co mám podle vás dělat? Děkuji za odpověď Tyna219

jinak omlouvám se za i, y (jsem tak trochu negramot na češtinu takže je chyba ve slově vydím a my....Děkuji za pochopení)

tvůj příběh je opravdu smutný,....Tak moc až jsi zapoměla i na druhou stranu mince.Neber to osobně ,ale je tam pořád jen to "já já já" A co když jsi třeba trošku i ty v pubertě a děláš věci tak jak je prostě dospěláci nchtěj vydět.Moje ex přítelkyně si neustále stěžovala na svého "otčíma" a jednou to došlo tak daleko že jsem chtěl jít k nim vykopnout mu dveře a pořádně mu rozmasakrovat jeho ciferník....Ovšem až tak daleko to nedošlo.Přišel jsem k nim, zazvonil a zeptal se jestli je pan M. K doma.Paní E.K my otevřela a pozvala mě dál.Já jako nezkušený vyjednavač jsem začal chrlit nadávky a dotaz za dotazem.Pan Miloslav .K mě ale zarazil a přívětivě se zeptal jestli nechci kafe.Tím mě tak trošku vyrazil dech, ale neodmítnul jsem a pak se stalo něco co jsem nečekal
.při posezení u dobré kávičky jsem stihl vidět fotky mé milované, deník školáka...( přez 80 neomluvenejch hodin)
lékařský nález o požívání marihuany .pár zápisů od policie o útěku z domova a tak dále.To je právě to.Asi nejsi taková to určitě ne, jen zkus třeba jít a zeptat se ho ..Proč je takovej ?Tady po tom kafi byla odpověď na snadě.Proč byl nevlastní táta na mou ex přítelkyni naštvanej.

http://***/cz/s16/c1633-ZHAVE-AKTUALITY/n2214-Sokujici-skutecnosti-jak-by-mohla-nase-zeme-dopadnout

Jojo, taky jsem mívala takové pocity, když jsem byla v podobný
situaci. Je to devastující, zničující, demotivující. Ale dá se to
přežít (jen ne dlouho...). Zatni zuby a pokus se nevlastního otce
ignorovat, co to jde. Předtím si ale promluv s mamkou, i když je dost
pravděpodobné, že to nepochopí a bude ho bránit. Zkus jí naznačit, jak
jsi ve skutečnosti zoufalá. Nenech se odbýt. Jsi její dítě, je jasné,
komu by měla dát přednost, ale bohužel, lidi bývají ve vztahu dost
zaslepení a nevidí, co by jinak viděl každej. Když to nepůjde, počkej
do maturity. Mysli na učení, mysli na sebe a na svou budoucnost a zkus
ho maximálně ignorovat (pochopila jsem, že nějaká diskuse s ním nemá
smysl). A pokud máš kam (k příteli?) - odejdi pak. Přeju ti pevné nervy, než se to vyřeší...chápu, že v takovém prostředí se nedá žít.

Musím říct, že já mám druhého manžela, spolu vychováváme jeho i moje děti a samozřejmě, že problémy se vždy nějaké vyskytnou. Pokud by takto, jako ty, uvažovaly moje děti, tak bych si přála, aby za mnou přišly a společně jsme to probrali. Takže moje rada je, jít za maminkou, zkusit si s ní promluvit, říct jí svoje pocity a myslím si, že by bylo i dobré sednout si dohromady všichni tři, i s nevlastním otcem. Mám zkušenost, že pokud se o problému nemluví, tak neustále narůstá, a pak už jsou kolikrát vztahy tak narušené, že ani nejdou dát dohromady. Zkus to a uvidíš. Budu ti držet palce!!!! A pak sem pisni, jak to dopadlo. Pa, pa.

tohle si musíte přečíst - to je bomba : www.***

Oběma moc děkuji. Asi bude nejlepší se učit, odmaturovat a zkusit zmizet. Ale nevím,jestli to vážně ještě dokážu dál snášet. Máma se mě sice zastává, ale ne vždy v ní najdu takovou oporu, jakou bych chtěla

máš tu dva názory, dva různé způsoby řešení. Vyber si, co je Ti bližší. Cesta je různá, cíl stejný. Držím Ti palce, ať svůj problém vyřešít navždy a nikdy se k Tobě nevrátí v jiné podobě.

Těžko ti pomůžou nějaké šarlatánské metody na cokoli, vycucané z prstu. Zapoměň také na horoskopy, věštění, numerologii a podobné pitomosti. Vše je ve tvých rukou. Jestli si myslíš, že na vině nejsi ty, proč by ses tedy měla měnit. A jestli ti nevyhovuje role mučedníka, odmítni ji, i kdyby ti ji vnucovál sám Bůh. Jestli si myslíš, že s otčímem nemá cenu mluvit, promluv si s maminkou a trvej na svém. Pověz jí, jak je to vážné. Že už nevíš jak na to, aby situace nebyla napjatá a dala se snášet. Ať se ti nenápadně vynasnaží zajistit hájení před tvým otčímem alespoň do maturity, abys jí zvládla. O svém zamýšleném odchodu jí neříkej. S maturitou a plnoletá odejdi z domova. Všechno bude lepší než takové trápení. Myšlenka na tento okamžik bude to, co tě bude posilovat v tom čase, než nastane. A samozřejmě tvůj přítel. Věnuj se řádně studiu a plň své povinnosti doma, aby ti nebylo co vytknout, plň požadavky svých živitelů a nečekej slova uznání. Ber to tak, že to děláš pro sebe. Zůstávej nad věcí. Těch pár měsíců to vydržíš. Nenech si ničit duši. Nač se rozčilovat. Máš povinnost ke svým budoucím potomkům. Přece bys nechtěla být matkou coby nějaká neurotická troska.
Hodně štěstí.
T

prožíváš moc těžký začátek života. JitkaSt má rubriku ...AFT, reiki a já. Možná by Ti mohla pomoci. Nebo si můžeš půjčit v knihovně některou z knih od L. Hay, např. Miluj svůj život. Možná Tě osloví. Dnes jsem již v jedné diskuzi doporučovala knihu od Colina C. Tippinga, Radikální odpuštění. Mi ta kniha pomáhá pochopit a pomaličku měnit svůj život. Zkus to. Pokud na tu knihu nebudeš mít peníze a budeš si ji chtít přečíst, napiš. Nějak to spolu vyřešíme.

Ahoj,
je to už nějaký ten rok, co se naši rozvedli, máma se pak vdala a táta se také oženil. Zatímco s "macechou" problémy nemám, u nevlastního táty je to naopak. Nemůžu s ním normálně mluvit, za těch 7 let, co s ním musím sdílet jeden byt jsme našli společné téma tak 4x. Poslední 2 roky je vše ale snad jen horší a horší, pořád na mě křičí a mě to dost mrzí, prožila jsem si jako malá své (tím nemýslím jen ten rozvod, ale hlavně to, že ve škole jsem měla funkci boxovacího pytle, ani u učielek jsem neměla zastání). Navíc, teď padl v jeho nemilost i můj přítel, který je snad jediné, co mě drží při životě, a to mě mrzí ještě víc. Hrozně mě štve, jak mi organizuje život, pořád jen něco zakazuje. Příjdu si jak nesvéprávná. Asi největší korunu tomu nasadil tuhle středu, když po mě chtěl něco do práce, nemohla jsem se s ním vůbec normálně domluvit, když jsem se mu snažila něco vysvětlit,začal hrozně křičet, nejvíc mě mrzelo, když na mě řval "Pár facek by pro tebe bylo málo...". Od té doby se mu nsažím vyhýbat. Někdy si myslím, že on tyhle konflikty snad vyhledává naschvál . Máma mi říká, že mě má rád, ale copak takhle vypadá projev lásky? :-/ vím, že jsou lidé, kteří to moc dát najevo nedokážou, ale já už prostě tohle nedokážu dál snášet, poslední dobou uvažuji i o tom, že bych utekla z domova pryč. Začíná to tu být horší a horší, navíc, čeká mě maturita a mám strach, že v tomhle prostředí bych se asi připravit nedokázala. Už nevím, co mám dělat. A tak prosím o pomoc, jsem z toho zoufalá