Maminkou v pozdním věku

Já jsem jedna z těch maminek v letech a mohu se podělit o trochu zkušeností.Vdávala jsem se v 21 letech a 1.těhotenství jsem potratila,na doporučení lékaře jsem otěhotněla po2. po 1/2 roce,ale znovu jsem potratila,3.těhotenství po 4 a1/2 letech po 2.těh. a znovu hrozil potrat-celé jsem si ho odležela v nemocnici a narodil se nám krásný 4kg kluk,po dalších 3 letech 2. kluk -také ryzikové těh.,ikdyž už ne celou dobu v nemocnici a pak přišla do našeho života náhoda,resp.selhání mého organismu-vždy jsme děti plánovali,nepoužívala jsem antokoncepci,nebyla mi doporučena,tak jsme využívali plodných a neplodných dnů,po letech pravidelné menstr.už jsem si ani neměřila bazální teplotu a fungovalo to a najednou se cyklus prodloužil a já v domnění ,že už mám po plodných dnech vyslovila mylnou informaci a bylo "zaděláno",bylo mi akorát 40 let a měsíc a řeknu vám,že mé rozhodování bylo jednoznačné,ale u manžela ne.Já si prosadila 3.potomka"Zvládli jsme dva,zvládnem a třetí,když to dopadne,vždyť nejsme zas tak staří" a do 8.měsíce těh. bylo vše vpořádku,cítila jsem se dobře,absolvovala jsem odběr plodové vody z důvodu vyššího věku,a paráda,jsme zdraví oba dva,ale pak najednou přišly obavy-zda porod proběhne dobře,jestli to zvládnu,jestli to zvládne dítě,aby nebyl táta nakonec na děti sám a nebo abych nejela domů s prázdnýma rukama.Teď je Kubovi 12 let a mě bude 53 a myslím,že nás to velmi obohatilo,prodloužili jsme si mládí,ale někdy se cítím unavená,jak fyzicky,tak psychicky a mám o něho daleko větší strach,než jsem měla o ty dva a hlavně už teď,přesto,že jsme oba zdraví,mám obavy,abychom ho ve zdraví dovedli do dospělosti.Ale hlavně si myslím,že na 1.dítě je ve 40.letech dost pozdě,hlavně z důvodů možných komplikací,tak jak to bylo u mě,potratíte jednou,doporučí vám odestup 1/2 roku od dalšího těh,pak vám ale doporučí třeba dva roky,když se to opakuje a pak je třeba někdy i nějaká léčba a roky běží a hlavně žena je prý nejlépe vybavena po stránce zralosti právě od asi 21 let,já vím,že teď jsou jiné trendy,ale jde o to,zda je to správně.Oni si teď prodlužují bezstarostné mládí,ikdyž je jiná doba a ono to tak bezstarostné není,ale starají se jen o sebe,ale pak zas budou mít ty starosti později.Mé vrstevnice se teď již starají jen o sebe a sem tam pohlídají vnoučata a já ještě žádné nemám a ani se neplánují a ještě mám starosti se začínající pubertou,školou a vůbec budoucností našeho 3.miláčka. A trochu trpěl i on,přesto,že na svůj věk jsem v jeho školkových letech nevypadala,pro jeho vrstevníky jsem byla babička-"Kubo jdeš domů,maš tady babičku" slyšel několikrát.Tak tak to je.Mějte se.Lenka

Já jsem jedna z těch maminek v letech a mohu se podělit o trochu zkušeností.Vdávala jsem se v 21 letech a 1.těhotenství jsem potratila,na doporučení lékaře jsem otěhotněla po2. po 1/2 roce,ale znovu jsem potratila,3.těhotenství po 4 a1/2 letech po 2.těh. a znovu hrozil potrat-celé jsem si ho odležela v nemocnici a narodil se nám krásný 4kg kluk,po dalších 3 letech 2. kluk -také ryzikové těh.,ikdyž už ne celou dobu v nemocnici a pak přišla do našeho života náhoda,resp.selhání mého organismu-vždy jsme děti plánovali,nepoužívala jsem antokoncepci,nebyla mi doporučena,tak jsme využívali plodných a neplodných dnů,po letech pravidelné menstr.už jsem si ani neměřila bazální teplotu a fungovalo to a najednou se cyklus prodloužil a já v domnění ,že už mám po plodných dnech vyslovila mylnou informaci a bylo "zaděláno",bylo mi akorát 40 let a měsíc a řeknu vám,že mé rozhodování bylo jednoznačné,ale u manžela ne.Já si prosadila 3.potomka"Zvládli jsme dva,zvládnem a třetí,když to dopadne,vždyť nejsme zas tak staří" a do 8.měsíce těh. bylo vše vpořádku,cítila jsem se dobře,absolvovala jsem odběr plodové vody z důvodu vyššího věku,a paráda,jsme zdraví oba dva,ale pak najednou přišly obavy-zda porod proběhne dobře,jestli to zvládnu,jestli to zvládne dítě,aby nebyl táta nakonec na děti sám a nebo abych nejela domů s prázdnýma rukama.Teď je Kubovi 12 let a mě bude 53 a myslím,že nás to velmi obohatilo,prodloužili jsme si mládí,ale někdy se cítím unavená,jak fyzicky,tak psychicky a mám o něho daleko větší strach,než jsem měla o ty dva a hlavně už teď,přesto,že jsme oba zdraví,mám obavy,abychom ho ve zdraví dovedli do dospělosti.Ale hlavně si myslím,že na 1.dítě je ve 40.letech dost pozdě,hlavně z důvodů možných komplikací,tak jak to bylo u mě,potratíte jednou,doporučí vám odestup 1/2 roku od dalšího těh,pak vám ale doporučí třeba dva roky,když se to opakuje a pak je třeba někdy i nějaká léčba a roky běží a hlavně žena je prý nejlépe vybavena po stránce zralosti právě od asi 21 let,já vím,že teď jsou jiné trendy,ale jde o to,zda je to správně.Oni si teď prodlužují bezstarostné mládí,ikdyž je jiná doba a ono to tak bezstarostné není,ale starají se jen o sebe,ale pak zas budou mít ty starosti později.Mé vrstevnice se teď již starají jen o sebe a sem tam pohlídají vnoučata a já ještě žádné nemám a ani se neplánují a ještě mám starosti se začínající pubertou,školou a vůbec budoucností našeho 3.miláčka. A trochu trpěl i on,přesto,že na svůj věk jsem v jeho školkových letech nevypadala,pro jeho vrstevníky jsem byla babička-"Kubo jdeš domů,maš tady babičku" slyšel několikrát.Tak tak to je.Mějte se.Lenka

Já jsem jedna z těch maminek v letech a mohu se podělit o trochu zkušeností.Vdávala jsem se v 21 letech a 1.těhotenství jsem potratila,na doporučení lékaře jsem otěhotněla po2. po 1/2 roce,ale znovu jsem potratila,3.těhotenství po 4 a1/2 letech po 2.těh. a znovu hrozil potrat-celé jsem si ho odležela v nemocnici a narodil se nám krásný 4kg kluk,po dalších 3 letech 2. kluk -také ryzikové těh.,ikdyž už ne celou dobu v nemocnici a pak přišla do našeho života náhoda,resp.selhání mého organismu-vždy jsme děti plánovali,nepoužívala jsem antokoncepci,nebyla mi doporučena,tak jsme využívali plodných a neplodných dnů,po letech pravidelné menstr.už jsem si ani neměřila bazální teplotu a fungovalo to a najednou se cyklus prodloužil a já v domnění ,že už mám po plodných dnech vyslovila mylnou informaci a bylo "zaděláno",bylo mi akorát 40 let a měsíc a řeknu vám,že mé rozhodování bylo jednoznačné,ale u manžela ne.Já si prosadila 3.potomka"Zvládli jsme dva,zvládnem a třetí,když to dopadne,vždyť nejsme zas tak staří" a do 8.měsíce těh. bylo vše vpořádku,cítila jsem se dobře,absolvovala jsem odběr plodové vody z důvodu vyššího věku,a paráda,jsme zdraví oba dva,ale pak najednou přišly obavy-zda porod proběhne dobře,jestli to zvládnu,jestli to zvládne dítě,aby nebyl táta nakonec na děti sám a nebo abych nejela domů s prázdnýma rukama.Teď je Kubovi 12 let a mě bude 53 a myslím,že nás to velmi obohatilo,prodloužili jsme si mládí,ale někdy se cítím unavená,jak fyzicky,tak psychicky a mám o něho daleko větší strach,než jsem měla o ty dva a hlavně už teď,přesto,že jsme oba zdraví,mám obavy,abychom ho ve zdraví dovedli do dospělosti.Ale hlavně si myslím,že na 1.dítě je ve 40.letech dost pozdě,hlavně z důvodů možných komplikací,tak jak to bylo u mě,potratíte jednou,doporučí vám odestup 1/2 roku od dalšího těh,pak vám ale doporučí třeba dva roky,když se to opakuje a pak je třeba někdy i nějaká léčba a roky běží a hlavně žena je prý nejlépe vybavena po stránce zralosti právě od asi 21 let,já vím,že teď jsou jiné trendy,ale jde o to,zda je to správně.Oni si teď prodlužují bezstarostné mládí,ikdyž je jiná doba a ono to tak bezstarostné není,ale starají se jen o sebe,ale pak zas budou mít ty starosti později.Mé vrstevnice se teď již starají jen o sebe a sem tam pohlídají vnoučata a já ještě žádné nemám a ani se neplánují a ještě mám starosti se začínající pubertou,školou a vůbec budoucností našeho 3.miláčka. A trochu trpěl i on,přesto,že na svůj věk jsem v jeho školkových letech nevypadala,pro jeho vrstevníky jsem byla babička-"Kubo jdeš domů,maš tady babičku" slyšel několikrát.Tak tak to je.Mějte se.Lenka

Já si taky myslím, že s tím není žádný problém...ale je důležité, aby ti starší rodiče byli duševně mladí, aby se prostě uměli s dítětem vyblbnout a taky aby sportovali a měli trochu kondičku, aby dítěti stačili...prostě aby jen neposedávali doma, ale aby mělo dítko pestrý život. A hlavně by si měli uvědomit, jestli to dítě opravd chtějí, protože přeci jen starší páry mají nějaký vžitý stereotyp a jsou zvyklí na určitý životní styl,ale dítě jim to všechno změní - tak aby na to bylo připaveni.

Me se tohle tema tak trochu tyka. Nasi jsou rozvedeny a tata ma pritelkyni, je bezdetna a jeste by "na stara kolena" rada mela dite. Podotykam, ze ji je 42 a tatovi 50, nic proti nicemu, ale mam tak trochu strach, ze toto je uz dost pokrocily vek. Tata se zdraha (ma uz dve dospele deti), ale ona zadny a furt o tom mluvi.
No tak sem sama zvedava jak tohle dopadne. Klidne bych hlidala, ale tatu si neumim s mimcem predstavit!

Mám kamarádku, co už má odrostlé děti, a "na stará kolena" si s manželem pořídili další dítě (oba po čtyřicítce).
Ráda čtu její dopisy, kde píše o jiném rozměru, které jí to dítě dalo, jak dělá spoustu věcí jinak, jak je klidnější a tolik nevříská, jako u těch starších...
To je klasika.
Jenže díky více zkušenostem má i víc obav, víc se bojí, víc předvídá.
No, malou doufám dovede vpohodě do dospělosti, oba to berou jako velké obohacení.
Já už bych se znovu v tom věku do dítka nepouštěla, na tojsem moc líná. ledaže by to bylo moje první, to bych chtěla v jakémkoliv věku.

Myslím,že je to dobrý a já osobně,
kdybych neměla děti nebo nemohla z nějakého důvodu mít,tak bych si určitě zažádala o adopci.
Podle mě je ideální mít první dítě do 35 let,pak už tady jsou asi větší rizika.
Mě moje mamka měla v 34 letech a teď jí je 70 let.Vím,že když mi bylo 13 let tak mi připadalo,že mám "starou" mamku. Ale pak ,když jsem měla malé děti a potřebovala hlídat,tak už byla v důchodu.
Určitě je to dobrý.

Ja temto zenam fandim, proc nemit dite az v pozdejsim veku!

Myslim, ze je to dobra volba, stihnout si "uzit", udelat karieru apod. Myslim tim ale tak vek do 40, starsi rodice uz ne, to by nemuselo byt dobre naopak pro deti.
V dnesni dobe lide ziji plnohodnotnym zivotem min do sedesati, v padesati si pripadaji jeste mladi, tak proc ve 40 nesplodit potomka. Samozrejme, ze si kazdy musi sahnout do svedomi a uvedomit si, zda to zvladne, jeste v sedesati se starat o dite.

Co si myslíte o ženách, které mají děti , ať už z jakéhokoli důvodu, v pozdním věku? Myslím tím kolem 40 let? Teda pro někoho může být pozdní věk třeba i třicítka, ale to myslím, že pozdním věk není. Tak co s myslíte o tom, když má žena první dítě až kolem 40? Jen předesílám, že to nejsou mé plány, to je jen taková akademická debata