Diskuse: mladší muž a starší žena

   
Řadit:
48
příspěvků
Správce: pravaenergit
Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 26.9.2018 22:27

Ahojte, ráda sek tomuto tématu přidáme. Žiji 3 rok s přítelem o 18 let mladším. Jemu je 32 a mě 50. Z počátku náhodného setkání jsme ani jeden netušili, že začneme spolu být, žít a plánovat budoucnost. Reakce okolí byly a ještě i jsou odsuzující, ale našli se i tací, co nám přejí štěstí. Prožívám snad nejkrásnější období ne moc vydařeného života. Procházela jsem těžkou nemocí a do cesty mi vstoupil ON. Vzájemné přijetí a láska nás naplňují a léčí i nevyléčitelné. Jsem hluboce vděčna za to, že jsme se potkali a dnes vím, že už nechci nikoho jiného. Jsme zasnoubeni a budeme se brát :-) iv

Kamarádka nemá fotografii.
Jolanta | 24.6.2018 16:53

Gratuluji Vám. Je krásné číst Váš šťastný osobní příběh. Mohly bychom si napsat soukromou zprávu?

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 31.5.2018 16:41

Ahoj Maja tak to moc gratuluji.A přeji hodně dalši společnych let

Kamarádka nemá fotografii.
Maja | 12.3.2018 15:23

Tak já to měla asi takto: když jsme se seznámili bylo mu 18 a mě 43.za rok byla svatba..... byl to opravdu risk ale já do toho šla..prostě sem si řekla že takového člověka potkáš jednou za život..měla jsem tři děti ( 25,17 a 6) on mezi ně tak nějak zapadl, přeskočila jiskra a bylo hotovo..řekla sem mu ,, mám si tě adoptovat nebo vzít??? No a abych to zkrátila,, ze začátku jsem si od lidí užila svoje, ale , ustáli jsme to a zakrátko oslavíme 24 výročí seznámení...a 23 let jako manželé.Takže jděte do toho, žijem jen jednou...i když takové štěstí jako jsem měla já?? no,,nevím?????

Kamarádka nemá fotografii.
doktor | 22.11.2016 12:01

Ahoj lidi přidávam se do diskuze.Taky žiju s přitelkyni které je 43 let a mně je 34 let jsme spolu už 13 let.Ze začatku taky lidi si kecali svoje ale ustaly jsme to a ted to už nikdo neřeši, a mam kolem se par páru kde je žena starši od partnera a taky to neřeši.Když vam to klape tak proč spolu nezustat. <3

Kamarádka nemá fotografii.
aysa | 4.11.2016 17:12

TO janina:Je mi 41 a už 4 roky žiju s mužem kterému je 29. Poznali jsme se v práci. Samozřejmě tomu nikdo nedával šanci, pomluvy, rodina se mnou nemluvila. Nyní ho mí rodiče i sestra zbožňujou, malá neteř je z něho celá pryč.Kvůli němu jsem se rozvedla, ex mi dělal ze života peklo, ale ustáli jsme to. Letos na jaře jsem těžce onemocněla, nevím co se mnou bude dál, ale náš vztah to jen posílilo. Podotýkám že nemám děti, nemůžu, partner to od začátku věděl. Určitě to zkuste, je to váš život,vaše rozhodnutí. Ale chce to pevné nervy a stát si za svým. Připravte se na negativní reakce okolí, ale ujišťuju vás, že za pár měsíců to už nikoho nebude zajímat.

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 24.10.2016 19:01

Zajímave ano,ale okolí se dovi a v práci tėž. No zatim se dá tajit a jak bude možnost tak odejdu..a pak ať si říkaji co chtějí..ale je to zapeklitá situace

Kamarádka nemá fotografii.
xxx | 21.10.2016 12:41

TO Anonym: přijde mi to v pohodě. Jestli chceš děti taky, což asi ve 32 letech ano, půjdeš na mateřskou a může ti být jedno co lidi ve firmě ... navíc to přece nemusíte troubit do světa. Dokonce by to mohlo být i zajímavé, předstírat, že jste si lhostejní a pak se doma na sebe vrhnout. Hodně štěstí.

Kamarádka nemá fotografii.
Anonym | 19.10.2016 21:20

Ahojky,je mi 32 a zamilovala sem se do kluka ten ma 24 a tez se obavam co okoli a hlavne v praci a taky dela ve stejne firme..on semnou chce byt,chce mit rodinu aspon to tvrdi ale ja mam tak velky strach co kolegove..ze budu za starou kravu co si mysli ze ji je asi 20 let..ten strach mi nedovoli byt stastna

Kamarádka nemá fotografii.
janina | 21.11.2015 20:39

Jsem zblblá do kolegy z práce. Je asi o 10 let mladší. Mně je 37 let. Myslím, že on do mě taky. Z chování to poznám, že to cítí stejně. Mám strach, že se do dozví kolegové, že máme o sebe zájem nebo že se chceme a budou se mi posmívat, protože jsem starší. Ale trápím se, protože ho chci. Neměla bych s ním nic mít, protože je to kolega, ale to napětí a jiskření se nedá vydržet... Vím, že se říká, co je v domě není pro mě, ale když si nemůžete pomoci. I psychologové radí, nejít do toho. Ale trápit se má být jako dobrý? Taky můžu litovat, že jsem to s ním nezkusila. Nevím, jestli se mám držet a nejít do toho s ním, kdyby mě někam pozval (zatím nepozval), ale čekám na to. Vidíme se v práce několikrát za den, je to velký sklad. Někdy v autobuse, bydlí náhodou kousek ode mě. Máte někdo podobnou zkušenost?

Kamarádka nemá fotografii.
osma | 6.3.2014 20:21

TO Monika33: ahoj jakpak se mas rad te poznam

Kamarádka nemá fotografii.

TO Biki: Souhlasím, takže z toho nakonec plynne, že ať se Andy rozhodne jakkoliv, nemusí toho litovat ani vzhledem k dost možné jedinečnosti celé nabídky... Takže pointa na závěr : „Dělej si co chceš, ale hlavně ničeho nelituj, protože život je na promrhání sebelítostí moc krátkej.“ :-))

Biki
Biki Poslat vzkaz | 4.3.2012 23:59

TO Mr.Nobady@email.cz: A no tak asi nelitovat ničeho. Automaticky už vůbec . To, co jsme udělali místo toho, nemuselo nutně být vůbec špatné. Jen asi jiné. Život je moc krátkej, škoda ho promrhat sebelítostí.

Kamarádka nemá fotografii.

TO Biki:
Složitá věc to ztrácení se v překladu, protože když se nad tím zamyslim, tak když bychom litovali toho, co jsme neudělali, tak bychom automaticky museli litovat toho co jsme místo toho udělali, nemám pravdu ? Takže to je opravdu hluboký názor k zamyšlení, který zastáváš :-))

Biki
Biki Poslat vzkaz | 4.3.2012 23:09

TO Mr.Nobady@email.cz: to máš jedno. Ztraceno v překladu. Hlavně že oba chápeme, co tím bylo myšleno. 8-) Ta čeština je zapeklitá.

DIALOG
nápověda
Potvrzení
zavřít
Upozornění