Můžu jen doporučit vztah s mladýma klukama a jsi šťastná žena,když se do tebe zamiloval mladší kluk.vím jaké to,jsem od přítele starší skoro o 12 let a klape nám to pořád tak krásně jako na začátku,jestly můžu poradit,neboj se tuhle nabídku přijmout. Určitě nebudeš litovat.

Mám přes dvacet let vztah s mladším mužem a je to velmi, velmi krásné. Je o 13 let mladší a problém v porozumění nevidím. Je to o tom: "Jaký si to uděláš, takový to máš". Nejdůležitější je komunikace o všem a hlavně i o ***u.

Mám přes dvacet let vztah s mladším mužem a je to velmi, velmi krásné. Je o 13 let mladší a problém v porozumění nevidím. Je to o tom: "Jaký si to uděláš, takový to máš". Nejdůležitější je komunikace o všem a hlavně i o ***u.

Moc Tě zdravím::::::Mě je 32 let,mám 2 děti,8 letý vztah,který je v krizi z různých důvodů.Nebudu tady řešit a soudit nevěru.Moc Tě chápu a rozumím.Zrovna teď prožívám něco náááááádherého s 24letým mužem.Je to opravdu muž,žádný cucák,ale zodpovědný člověk.Ano,je možné,že ho tak vnímám,protože jsem do něj blázen,ale znala jsem ho už dřív-objektivně..Já jsem nikdy nebyla na starší chlapi,mí partneři byli stejného věku,nebo o něco mladší-asi mám mladou duši .No prostě potkala jsem jeho a jsem ve fázi,kdy o něm hoooodně přemýšlím.Taky je zamilovaný,je nám spolu fajn..Hodně v sobě řeším,co bude dál,ale teď asi ještě nenastal pravý čas...

Dělej to, co chceš a co cítíš. Žij, protože je to jen a jen Tvůj život. eber ohledy na nikoho a předsudky vyhoď z okna. Ono na věku záleží až v pslední řadě. Musíš MILOVAT a BÝT MILOVÁNA.
Láska je život a bez lásky není život. Držím palečky, Já mám partnera o 15 let mladšího, jsem už i babička a "tchýně" žije spoustu let s mužem, který je také o 15 let mladší. No a co? Svět se nezboří - naopak - má pevné základy

Jsem asi takový pochodující příklad toho, že vše v životě je možné, pokud je to opravdové - živočišné. Po rozvodu jsem byla 10 let ve vztahu s mužem, který byl ode mě o 20 let starší. Byl bezvadný, prožila jsem krásné roky. Nasměroval mě i na cestu, po které jsem se měla vydat - a měl pravdu ... Taky říkal, že dostanu od chlapa za vyučenou. A měl pravdu. Jenže oni ti chlapi byli dva. Oba jsem zaměstnala ve své práci - podnikám a - oba si tam našli milenky. Toho prvního jsem si i vzala - byl tedy mým manželem. Našel si podřízenou a odešli společně - ona ale ještě u mě půl roku pracovala Tento manžel byl o 5 let mladší. Neumím být sama, i práce, kterou dělám vyžaduje mít citové zázemí ... Další partner byl ode mě mladší o 4 roky mladší a ten nejen že si v mé práci po 4 letech soužití našel ženskou, ale ještě ji i oplodnil ... mohla by to být jeho dcera. Pracují se mnou dosud O B A .
Jsem to ale zvláštní povaha? Ne, jen se dívám na to, jak je mi oporný a sama sobě se divím co všechno jsem za těmi růžovými brýlemi neviděla ... Myslím, že jsem ale zvítězila já ... On pochopil velice brzy, že udělal hloupost, ale nikdy bych ho nechtěla zpátky. Nechtěla jsem už nikoho, tak jsem jen tak psala na netu ... Oslovila mě spousta mladých mužů, ale zařekla jsem se - mladšího NEEEEEEE !!! Setkala jsem se osobně s několika muži - staršími ... Nikdo mě ale neoslovil a nepřesvědčil mě ... Pak mi napsal Vašek. Přijel na kafčo a proklábosili jsme spoustu hodin, spoustu nocí ... Seznámil mě s jeho maminkou. Je stejná jako jsem já - plná života ... Žije již 16 let - a jsou i manželé s mužem, ketrý je o 15 let mladší, než ona. A Vašek? Je o 15 let mladší, než já.
Dostala jsem od života hodně ran, ale on se člověk nesmí litovat. Hledala jsem chybu v sobě, trápila jsem se. Ono mě to ale posunulo asi jediným správným směrem - neřešit co bude za rok, to stejně nikdo neví a jen těžko to člověk ovlivní. Naučila jsem se žít dnes. Každý den se snažím si užít.
Dnes už vím co potřebuju - žít - jezdím na kole, na moterce, na čtyřkolce, lítám letadlem, mám slíbený i tank a chtěla bych vyzkoušet padák a řídit traktor Já vím, že jsem cvok, ale právě proto vím, že chlap, který by se mi válel na faulenci by mi nic, co potřebuju nedal. Vašek? Ten má co dělat, aby mi stačil A Vaškovo maminka? Bezva, prima, fajn. Snad bychom měli být společně v dokumentu v televizi na toto téma.
Takže závěr? Důležité je to, co u tady zaznělo - žít, žít, žít. Myslet víc na sebe a dělat si radosti. Minulý život byl a byl důležitý. Bývalý partner by mému tempu stejně nestačil a díky němu jsem poznala, jak chutná svoboda - s ním jsem nebyla sama sebou, byla jsem taková šedá myš ve stínu "Jeho eminence".
Přeji všem klidné vánoce. Budeme společně s Vaškem. Milujeme se a ať si každý myslí co chce

Mazlik to napsal za mě.

me konkretne se toto tema netyka, ale mam zrovna 20leteho syna. Nedovedu si predstavit svou reakci, kdyby se to tykalo jeho. Nevim jestli bych takovouto pritelkyni dokazala skousnout. Vztah dvou lidi se tyka i tech okolo a i kdyz je to mene podstatne, vem v potaz i tuto otazku. Mam pocit, ze ve dvaceti je to porad jeste kluk , bez zkusenosti, to nemuze mit pro neho budoucnost.

Napíšu ti rád, ale bohužel to bude ještě horší než to, co jsem psal předtím. A táká se to toho, že bys s ním ráda zůstala jako kamarádka.

Nerad ti beru iluze, ale zapomeň na to. Šance, že něco takového vyjde, je opravdu mizivá. On od toho očekává naprosto něco jiného, snaží se tě "urvat" jako ženu pro sebe, se vším všudy. Pokud mu to nevyjde, znamená to pro něj neúspěch. Pro holky je to asi hodně nepochopitelné, ale tak to prostě je. Být kamarád v takovéto situaci, to jestli dá jeden z tisíce, tak možná, a stejně bude stále skrytě doufat.

Pokud tu situaci budeš chtít vyřešit, je bohužel velmi pravděpodobné, že budeš muset do tohoto kyselého jablka kousnout, a připravit se na to, že o něj přijdeš. Dost možná se i smrtelně urazí, řekne ti něco ošklivého, nebo tě třeba bude i drsně citově vydírat. Všechno tohle se bohužel běžně stává. Nechci malovat čerty na zeď, nepřeju ti nic z toho, ale varianta, že teď jen tak kývne na kamarádství, je stejně pravděpodobná, jako výhra ve sportce.

Pro tebe to má ale jednu výhodu. Podle toho, jak danou situaci ustojí, vlastně teprve poznáš, jaký je, a za co stál. Pokud je skutečně formát, bude potřebovat jen nějaký čas na srovnání myšlenek, a za pár let třeba budete skuteční kamarádi. pokud není formát, možná se budeš divit... ale zase ti to pomůže na ně zapomenout.

Je mi vždycky docela líto, když kazím někomu iluze, ale bohužel to tak většinou je, a i když náhodou ne, je lepší být vždy připraven na tu horší variantu, a pak být překvapen příjemně, než si to kdovíjak růžově malovat, a pak nestačit zírat ;)

Díky za vaše odpovědi.
Mazliku - přesně tohle jsem asi potřebovala slyšet (nebo spíš číst). Já si to všechno právě uvědomuju. Je mi jasný, že to jednoho dne skončí, tohle nemůže trvat donekonečna. Jen doufám, že to skončí v klidu, ráda bych s tím klukem zůstala jako kamarádka, protože si skvěle rozumíme a pomáháme si navzájem. Od manžela neodejdu, nechci rozbíjet rodinu a dělat "krok do neznáma". Teď se snažím, abychom si víc povídali atd. Tak snad se všechno vylepší a rozmotá "ku prospěchu všem" . Děkuju a klidně zas napiš.

Csctino - taky zajímavá odpověď. Četla jsem tu spoustu diskuzí na tohle téma a vím, že je spousta takových partnerství nebo manželství a někdy je ten věkový rozdíl opravdu velký a přesto jim to klape. Jen se chci zeptat: ta kolegyně z práce má dítě? A jak to to dítě vzalo - rozvod a soužití s mladým "strejdou"?

Ahoj anonymko,

u nas v praci je takovy pripad. Kdyz se poznali (v praci) ona byla vdana a on mladej zajicek. Ona se rozvedla a se zajickem jsou spolu uz 5 let. A v zari se berou! Ji je 42 a jemu 28!

Takze nazor na "mladší muž a starší zena"? Kdyz to klape a vyhovuje to obema... tak proc ne???!!

Preju hodne stesti a hlavne preju at se ti ten zamotanej zivot rychle rozmota a najdes pro sebe a sve dite tu sparvnou cestu!

to se nám to trochu zvrhlo. Napadlo mě to, že by to mohlo být takhle, že by mohlo jít o mladšího milence, ale doufal jsem, že to tak nebude.

¨To je docela průserová situace. Možná bych ti mohl napsat, že na tom pár věcí chápu, ale zrovna moc neschvaluju. Nehodlám tě hned osuzovat, vím, že život je podstatně složitější, než je na nějaké černobílé odsouzení, ale přesto bych ti spíš doporučil důkladně se zamyslet nad dopady všeho okolo, kam až to může vést.

Bez dítěte by to bylo ještě realitvně v pohodě. Píšu relativně, protože když jsi vdaná, měla bys taky vědět proč. myslím si totiž, zřejmě dost naivně, že když už člověk do toho manželství leze, měl by tak činit s tím, že to skutečně chce, a ne po pár letech "jé, já si to rozmyslela, já si vlastně chtěla ještě užít". Neříkám po dvaceti a více letech, kdy už jsou děti dospělé, to může být jiná situace, ale tohle?

Rozvodů je hodně, právě kvůli něčemu takovému. každý chce jen brát, dávat ani špetku. pak to dopadá takhle. Píšeš, že s manželem to není ono? Předtím to bylo ono? Najednou se změnil? Pochybuju. O něco možná, ale ne radikálně. V posteli to neklape? Může za to opravdu jen on? Často za to může žena, že není schopná ani dát najevo, co vůbec chce, a doufá, že si chlap nějak "sám" všimne, aniž by mu k tomu dala náznak. Jste schopniu spolu vůbec nějak rozumně mluvit? Nebo už jsi nad ním zlomila hůl, a v mysli už máš jen a pouze toho zajíčka?

Chápu, jaké to je, se do někoho zamilovat. Jaký je ten nový úžasný, jak tvrdí, že tě miluje, jak by se o vás postaral, jak je úžasný v posteli. Ovšem, jak často se vidíte? Jednou týdně? To je úžasný každý! Za plotem vypadají ty sousedovy hrušky tak sladké.... ale když ten plot přelezeš, a kousneš si, zjistíš, že jsou úplně stejné, jak ty tvoje - nebo dokonce kyselejší. Buď v klidu, že toho zajíčka by tohle všechno rázem přešlo, jakmile byste se k sobě fakt nastěhovali a měl se starat. A že by z toho za chvíli zatraceně rychle vycouval - a vše by zůstalo jen na tobě. On žádnou zodopvědnost nemá (kór ne ve 20), a ani mít nemusí, ty máš na krku minimálně to dítě. Tak si zkus probrat všechno tohle, a pak rozhoduj...

Jinak co se týče toho kluka, dost mě štvou tihle týpci, co takhle vědomě blbnou hlavu někomu zadanému, kór se závazkem. Nic jiného, než zkazit někomu život, totiž zpravidla neumějí. Ale taky se dost často stane, že oni sami na totéž doplatí za pár let úplně stejně - akorát je dost pozdě si říkat, že oni sami udělali totéž, a najednou vidět, co to má za důsledky.

A co to dítě? Tomu bys po večerech vykládal, že maminka je nevěrnice a ty za nic nemůžeš? Nevidíš to zbytečně černobíle? Myslím, že riskovat zdravý vztah dítěte k rodiči kvůli nevěře je pitomost. Psala jsem tady několikrát o svojí kamarádce. Otec matku podváděl celou dobu asi 13ti letého vztahu. Věděli to všichni známí. Jednou jí nějaký dobrák poslal video. Matka řekla, že otec ničí rodinu a že je ten zlej. Ten otec se to snažil zachránit a nechtěl se rozvést kvůli děte, ale ty mamika naočkovala tak, že se z toho ani ve třiceti nemůžou vzpamatovat. Od té doby se téměř nevídají a děti si užili svoje s novým partnerem, který všechny psychicky terorizoval. Moje matka naopak otcovy nevěry skousla a nikdy ho za to před námi neočerňovala, i když by na to měla právo. Rozdíl ve mě a mojí kamarádce je, že já mám 5ti letý vztah a ona nevydrží ve vztahu déle než tři měsíce. Bojí se závazků, ale strašně by je chtěla. Tak co je lepší? Pokud je zde dítě, měli by mít rodiče rozum a ne se z uraženosti rozvádět a navzájem pomlouvat. Děti je před takovými věcmi třeba chránit a to dokonce i v dospělosti! Odchod kvůli nevěře bych pochopila u bezdětného páru, ale jinak jsme (pokud je nevěra jediný problém) zásadně proti!

A jak dlouho jste spolu s manželem, když tobě je 30 let ??? A co tvoje děcko, když bere tvého milence za kamaráda .... nebojíš se, aby svému tatínkovi nepovídal, že trávíte čas u kamaráda ??? hele, ona pak lež má krátké nohy a aby ses do toho všeho nezamotala tak, že budeš mít opravdu problém. Trvá to přes rok ... dlouhá doba, aby sis uvědomila, co chceš, jestli manžela a klid a nebo rozchod a být s tím mladým .... Hele, nejhorší na tom všem je, že *** dopadne vždycky, ale vždycky stejně. Po každé době s každým partnerem dopadne *** stejně - už se nemilujete denně, není to žhavé jako na začátku, ale to je standardní průběh každého vztahu. "vybouřila" ses před manželstvím ? Pak se nedivím, že někdo podvede svého partnere, protože nezkusil, jak "chutná jiné ovoce" ..

No to by bylo vážně super!! Mám manželku a dítě, plnou hlavu starostí, v posteli to neklape, lítám po všech čertech kvuli práci, abych sehnal dost peněz a všechny uživil - a zjistím, že mě manželka podvádí s nějakym zajíčkem, kterej ji oblbuje sladkejma řečičkama. Fakt super. Co bych dělal já? Pěkně bych ji vykopnul z bytu, nevěrnici, ať se o ní ten mladíček postará, když je do toho tak hrr. Ono by se vidělo. Jestli na to má, jestli je chlap. A když by to nesvedl? Opustil ji? No tak co? Tak ať třeba shoří v pekle! Bude pro mě uzavřená kapitola a budu doufat v takovou, co má touhu semnou problémy řešit. A ne před nimi utíkat do náruče k někomu jinému..

život holt není žádný péříčko . Tohle všechno si právě uvědomuju. Zatím to teda nijak neřeším, nechávám tomu všemu volný průběh, ale občas na mě padnou tak trochu "depky"... Nechci si ten život moc "rozházet" a ani jemu to nechci komplikovat. Je mi jasné, že to časem (snad) poleví, najde si holku k sobě a bude žít normální život a na mě bude vzpomínat jen v dobrým.. Zatím to tedy nechávám tak, jak to je a tak trochu "užívám života" . Akorát se asi občas potřebuju "vykecat" - nemám žádnou hodně důvěrnou kamarádku, který bych se mohla svěřit a mohla jí natolik věřit. Tak snad mě chápete, díky.

život nám přináší zvláštní věci Já jsem chodila s klukem, kterému bylo 21 a mne 26. Rozdíl mezi námi určitě byl. Ale ze začátku jsem do něj byla blázen. Ale postupem času mi začalo vadit, to, jaké má názory, ve společnosti bylo vidět, že nemá zkušenosti, a postupem času to šlo od desíti k pěti... a viděla jsem ten 5ti letý rozdíl. Rozhodně ničeho nelituji, byla to zkušenost, ale to je tak vše . Mezitím jsem potkala současného přítele, který je o tři roky starší.
Je problém, že si doma s manželem nerozumíte, ale musíš si uvědomit, jestli by vás ten přítel uživil. To je dost závažný problém a jestli by si uvědomoval tu zodpovědnost vůči Tobě a Tvému děcku. Něco jiného je užívat si s někým a pak žít ..... Ale to ty víš sama nejlíp. Hodně zdaru v dalším rozhodování.

Mazliku, jsem ráda za odpověď. Nechtěla jsem vše rozepisovat hned do prvního příspěvku. Je to docela komplikované. Trvá to totiž už přes rok a je to oboustranné. Mně je 31, jemu 20. Na svůj věk se chová dospěle, dokážeme se bavit o všem, hodně mi i pomáhá a rozumíme si úplně ve všech oblastech. Nejprve jsme byli jako dobří kamarádi - spíš jako bratr a sestra. On říká, že se teda zamiloval hned, u mě to přišlo až postupně. Jenomže je tu jeden velikánský problém - jsem vdaná a mám dítě. S manželem to není ono - jsme hodně rozdílní. Dost často nebývá doma, i k dítěti je spíš "chladnější", ani v posteli to moc neklape - už delší dobu. Tohoto "kluka" zná, bere ho jako mého nejlepšího kamaráda. Prostě je to hodně zamotané a já už nevím kudy kam. Stále mu říkám, ať si najde sobě "rovnou", ať si žije svůj život, ale prostě ne. Tvrdí, že mě miluje, i dítě, že je s námi rád, rád nám pomáhá atd. Věřím mu, za ten rok jsem ho dost dobře poznala. Ale na druhou stranu také vím, že takhle to asi nejde a ani by to tak být asi nemělo. Prostě opravdu nevím co dělat.
Jsem se trochu rozepsala, asi jsem se potřebovala vypovídat... Díky.

Kolik mu zhruba je, a co od toho očekává? To je hodně individuální. Jsou třeba mladí kluci, co očekávají od starší ženy zkušenosti především v ***u. Píšeš, že se zamiloval, otázka je, jak dlouho mu to vydrží, a jak moc je to vážné. Může z toho být krátký vášnivý vztah, může z toho být i něco delšího, i když takových případů moc není, občas také jsou. Je to jen o tom, jestli oba stojíte o to zkusit to, s vědomím toho, že to nemusí dopadnout navěky, ale že i pokus či krátkký vztah za to stojí - úplně stejně jako v jiných případech, jen tady ta šance, že to nevyjde navěky, je o něco málo vyšší.

Ahoj!
Tahle diskuse je pro všechny, co mají zkušenosti s mladším partnerem. Zrovna teď se mi taková věc stala (zamiloval se do mě o 11 let mladší kluk) a nějak nevím co s tím. Moc mě zajímají vaše názory a zkušenosti. Díky!!