Dobry den nevim co mám dělat. Má přítelkyně mne moc miluje ale boji se ze ji az zestarne opustím.Neveri si pritom je strasne aktraktivni zena coz me zaráží. Miluje me ale porad mě mluví o mladsich holkach a ze byvh mohl mit klidně mladší atd. Prijde mi to docela zvláštní.

Tak pokud je žena atraktivní, tak je to bez problému..
Na věku nezáleží

Zdravim Vas
Je to pekne cist tady ty pribehy.
Ja ze svym manzelem mame 16 lety rozdil a jsme spolu 21 let a finguje to super ,dnes je me 58 .
Zprvu jsem mela z rozdilu velky strach ,odjeli jsme do USA po svatbe a zacali zde od piky a myslim ,ze to nas vztah neskutecne utuzilo.
Fandim vsem kdo se maji radi ,kor v dnesni dobe .
Kazdy to mame nastavene jinak ,nemyslim ,ze si tyto vztahy zasluhuji kritiku okoli ,jelikoz kazdy jsme jiny a kazdy od zivota ocekavame neco jineho a lidska schranka opravdu az tak dulezita neni ,Pokud chcete vymenit par radek a jste v podobne. vztahu ,budu potesena ,pekny den Ren

Zdravím. Zrovna prožívám úžasný románek s mladším mužem. Je mi 40 a jemu 28. Je naprosto uzasnej a skvělej. Chová se jako gentleman. Chce poznat moje děti a přemýšlí o společné budoucnosti. Máme hodně společného. Oba hodně sportujeme a děláme spousty věcí. Přemýšlela jsem o tom jestli to zkusit a jdu do toho. Nikdy se žádný muž ke mně před tím nechoval jako tenhle. Doporučuji všem. Pokud to cítíte tam uvnitř, že vás někdo miluje, nebrante se tomu jen kvůli morálním zásadám. Hledala jsem může s velkým M a našla ho. Co na tom, že He mladší. Všem ženám, které to mají jako moc fandím. Máme právo být šťastné.

tak to gratuluji
my jsme s partnerkou od sebe o 9 let a už jsme spolu 15 let

Ahojte, ráda sek tomuto tématu přidáme. Žiji 3 rok s přítelem o 18 let mladším. Jemu je 32 a mě 50. Z počátku náhodného setkání jsme ani jeden netušili, že začneme spolu být, žít a plánovat budoucnost. Reakce okolí byly a ještě i jsou odsuzující, ale našli se i tací, co nám přejí štěstí. Prožívám snad nejkrásnější období ne moc vydařeného života. Procházela jsem těžkou nemocí a do cesty mi vstoupil ON. Vzájemné přijetí a láska nás naplňují a léčí i nevyléčitelné. Jsem hluboce vděčna za to, že jsme se potkali a dnes vím, že už nechci nikoho jiného. Jsme zasnoubeni a budeme se brát iv

Gratuluji Vám. Je krásné číst Váš šťastný osobní příběh. Mohly bychom si napsat soukromou zprávu?

Ahoj Maja tak to moc gratuluji.A přeji hodně dalši společnych let

Tak já to měla asi takto: když jsme se seznámili bylo mu 18 a mě 43.za rok byla svatba..... byl to opravdu risk ale já do toho šla..prostě sem si řekla že takového člověka potkáš jednou za život..měla jsem tři děti ( 25,17 a 6) on mezi ně tak nějak zapadl, přeskočila jiskra a bylo hotovo..řekla sem mu ,, mám si tě adoptovat nebo vzít??? No a abych to zkrátila,, ze začátku jsem si od lidí užila svoje, ale , ustáli jsme to a zakrátko oslavíme 24 výročí seznámení...a 23 let jako manželé.Takže jděte do toho, žijem jen jednou...i když takové štěstí jako jsem měla já?? no,,nevím?????

Ahoj lidi přidávam se do diskuze.Taky žiju s přitelkyni které je 43 let a mně je 34 let jsme spolu už 13 let.Ze začatku taky lidi si kecali svoje ale ustaly jsme to a ted to už nikdo neřeši, a mam kolem se par páru kde je žena starši od partnera a taky to neřeši.Když vam to klape tak proč spolu nezustat.

TO janina:Je mi 41 a už 4 roky žiju s mužem kterému je 29. Poznali jsme se v práci. Samozřejmě tomu nikdo nedával šanci, pomluvy, rodina se mnou nemluvila. Nyní ho mí rodiče i sestra zbožňujou, malá neteř je z něho celá pryč.Kvůli němu jsem se rozvedla, ex mi dělal ze života peklo, ale ustáli jsme to. Letos na jaře jsem těžce onemocněla, nevím co se mnou bude dál, ale náš vztah to jen posílilo. Podotýkám že nemám děti, nemůžu, partner to od začátku věděl. Určitě to zkuste, je to váš život,vaše rozhodnutí. Ale chce to pevné nervy a stát si za svým. Připravte se na negativní reakce okolí, ale ujišťuju vás, že za pár měsíců to už nikoho nebude zajímat.

Zajímave ano,ale okolí se dovi a v práci tėž. No zatim se dá tajit a jak bude možnost tak odejdu..a pak ať si říkaji co chtějí..ale je to zapeklitá situace

TO Anonym: přijde mi to v pohodě. Jestli chceš děti taky, což asi ve 32 letech ano, půjdeš na mateřskou a může ti být jedno co lidi ve firmě ... navíc to přece nemusíte troubit do světa. Dokonce by to mohlo být i zajímavé, předstírat, že jste si lhostejní a pak se doma na sebe vrhnout. Hodně štěstí.

Ahojky,je mi 32 a zamilovala sem se do kluka ten ma 24 a tez se obavam co okoli a hlavne v praci a taky dela ve stejne firme..on semnou chce byt,chce mit rodinu aspon to tvrdi ale ja mam tak velky strach co kolegove..ze budu za starou kravu co si mysli ze ji je asi 20 let..ten strach mi nedovoli byt stastna

Jsem zblblá do kolegy z práce. Je asi o 10 let mladší. Mně je 37 let. Myslím, že on do mě taky. Z chování to poznám, že to cítí stejně. Mám strach, že se do dozví kolegové, že máme o sebe zájem nebo že se chceme a budou se mi posmívat, protože jsem starší. Ale trápím se, protože ho chci. Neměla bych s ním nic mít, protože je to kolega, ale to napětí a jiskření se nedá vydržet... Vím, že se říká, co je v domě není pro mě, ale když si nemůžete pomoci. I psychologové radí, nejít do toho. Ale trápit se má být jako dobrý? Taky můžu litovat, že jsem to s ním nezkusila. Nevím, jestli se mám držet a nejít do toho s ním, kdyby mě někam pozval (zatím nepozval), ale čekám na to. Vidíme se v práce několikrát za den, je to velký sklad. Někdy v autobuse, bydlí náhodou kousek ode mě. Máte někdo podobnou zkušenost?

TO Monika33: ahoj jakpak se mas rad te poznam

TO Biki:
Souhlasím, takže z toho nakonec plynne, že ať se Andy rozhodne jakkoliv, nemusí toho litovat ani vzhledem k dost možné jedinečnosti celé nabídky... Takže pointa na závěr : „Dělej si co chceš, ale hlavně ničeho nelituj, protože život je na promrhání sebelítostí moc krátkej.“

TO Mr.Nobady@email.cz: A no tak asi nelitovat ničeho. Automaticky už vůbec . To, co jsme udělali místo toho, nemuselo nutně být vůbec špatné. Jen asi jiné. Život je moc krátkej, škoda ho promrhat sebelítostí.

TO Biki:
Složitá věc to ztrácení se v překladu, protože když se nad tím zamyslim, tak když bychom litovali toho, co jsme neudělali, tak bychom automaticky museli litovat toho co jsme místo toho udělali, nemám pravdu ? Takže to je opravdu hluboký názor k zamyšlení, který zastáváš

TO Mr.Nobady@email.cz: to máš jedno. Ztraceno v překladu. Hlavně že oba chápeme, co tím bylo myšleno.
Ta čeština je zapeklitá.

TO Biki:
Děkuji za uvedení na pravou míru taky mi to mohlo dojít, protože nejenom mě by jako patnáctiletému určitě maminka zakázala se k takovéto ženě nastěhovat a mohl bych se vztekat jak bych chtěl, i když jako převýchova problémové mládeže by se to zřejmě osvěčilo Jen bych poupravil Tvůj názor, který zastáváš k obrazu mému, tedy : „Nelitujme nikdy toho, co jsme udělali, ale toho co jsme udělat mohli."

TO Mr.Nobady@email.cz: no, já si myslím, že jsi se překoukl a tedy přepočítal.
Řekla bych, že Andymu je 30 a paní domině 45. Jinak je mi jedno, jestli na nabídku přistoupí nebo ne. Nakonec snad je svobodnej člověk a odejít , když mu takový vztah nebude vyhovovat , může vždycky.
A zkušenost to může být zajímavá. Taková nabídka se nemusí jen tak znovu naskytnout.
Já zastávám názor : "Nelitujme nikdy toho, co jsme udělali, ale mohli bychom někdy litovat toho, co jsme neudělali."

TO Tatu a Andy:
Mám pocit, že by to Andy potřeboval trochu více rozvést, jelikož chce stejnou měrou vysvětlit té ženě, že nechce není úplně submisivní jako tím nechce o tu ženu přijít. Je to složitější, když nevím jakou máš povahu, ale zřejmě budeš jak vzhledem ke svému věku a tím pádem první takové zkušenosti, tak i kvůli tomu, že hledáš radu zde citlivější mladík. Myslím si, že ta žena ví co chce a když jí hned řekneš, že nesplňuješ její požadavky stoprocentně, tak couvne a najde si optimálnějšího, ale to my nechceme. Ovšem nechceme ani tu její jasnou představu Vašeho vztahu, takže jediné možné řešení je do toho jít a využít prostoru, který Ti nabídla svým dlouhodobým vztahem, protože ikdyž je to domina jak stehno, tak srdce z kamene určitě nemá. Má teorie je taková, že bys musel tedy kvůli nechtěnému couvnutí chvíli trpět subíka a po bližším poznání Tvé paní šikovně hrát na její struny tak, aby jsi nakonec dosáhl čeho chceš. Nemusí to ale třeba vzhledem k tomu, že je Ti patnáct (I když mentálně jsi oproti vrstevníkům na míle vpřed, soudě dle textu bez hrubek) vyjít a Ty z toho můžeš vyjít jako poražený a navíc se zlomeným srdíčkem a zaděláním si na jisté komplexy. Je to tedy pouze na Tobě, jestli si věříš a tak jí chceš, že využiješ mou taktiku nebo jí to zkusíš říct naférovku s možností, že Ti nevyjde vstříct a Ty utřeš hubu. Proto si myslim, že by byla má taktika ve výsledku lépe využitelná, ovšem na úkor rizik s tím spjatých...

TO micumisi@seznam.cz:
Ahoj, vypadá to, že máme stejný názor na tuto vždy zcela individuální situaci, protože i já se mohu chlubit velmi podobným vztahem jako Ty, dokonce se stejným věkem obou zamilovanců (mě 24 a jí 38). Tedy až na to, že ta má si nejenom zaslouženě připadá jako princenza, ale i tak vypadá, avšak svou osobností se nachází mimo hrad, jelikož žena, která je ochotná vstoupit do vážného vztahu s o tolik výrazně mladším mužem, musí zákonitě preferovat hlubší a přirozenější hodnoty, než-li dnes asi oprávněně upřednostňovaného finančního zabezpečení. Ano, finanční stránka je vždy důležitá, ale není tím prvním a nejdůležitějším kritériem, podle kterého jen těžko dosáhnete perspektivního vztahu. Ovšem na druhou stranu takového vztahu nedosáhnete ani s ideálním (rozuměj mladším) mužem bez práce. Proto zřejmě udržuje většina žen z finančního hlediska své ať už partnerství či manželství i za vnitřně nenaplňujícího stavu a mladšího muže využívá třeba i přes přesvědčení, že by takovýto zajíček byl schopný rovnocenného partnerství, pro vše ostatní, čeho se jí doma nedostává. Za předpokladu, že tato žena mezi dvěma muži takto jedná jen když její snaha o napravení domácích nedostatků se minula účinkem, nemůžeme této ženě nic vytýkat, natož jí pak soudit. Největší obhajobou takové situace je vždy i tak už ne zcela jisté lepší zabezpečení jejích dětí. Je to bohužel důsledek dnešní doby. A právě o to větší musí mít žena charakter i odvahu, aby se přes tento důsledek moderní doby a i přes utrhnutí "lepších" finančních podmínek dětěm dokázala přenést a primárně se řídit hodnotami, které vedou ke štěstí, protože žena mezi dvěma muži nikdy plně šťastná nebude... Podle mě se to ale odvážným ženám vyplatí víc i přes jistou možnost nakonec neúspěšného vztahu s mladším mužem, ponevač v důsledku riskuje úplně stejně jako žena jen za mladíkem z domu utíkající, páč jak všichni víme, tak může třeba zbytečně ztratit jak mladíka, tak i paroháče sponzora, kvůli svaté pravdě, že nevěra se nedá skrývat věčně... No a abych se vrátil k mé odvážné princezně, tak ona je nejlepším důkazem (místo slibů), že její odvahu ocenim tím, že toho jednoho dne nebude litovat i přes všechny ty pohledy závistivých (taky bych jí někomu záviděl) námi pohoršených, neuvědomělích a staromódně konzervativních lidí, kteří nejsou ani přes svou nepopiratelnou omezenost stále trochu nepříjemné. Oni totiž ani nemají jinou možnost, než se na náš nebo jakýkoliv takovýto vztah dívat z obecného hlediska "mladý muž a starší žena" ze kterého automaticky vycházejí především problémy ruku v ruce s předsudky. Dá se na to ale zvyknout, protože Vám nic jiného totiž ani nezbyde, když štěstí je to nejvzácnější co můžeme mít... A pointa na závěr: A že je má láska starší ?...láska přece neni omezená, ale jen Ti, kteří se jí jen kvůli předsudkům brání...

TO andy: Ty se ptáš jak se máš zachjovat a vzápětí si odpovídáš. Tak jí to normálně řekni, že nechceš být v pozici poslušného subíka. Že jsi pro klasické rozložení sil, že bys chtěl být naopak domík. Že by sis chtěl randit s mladšíma a jí mít jen jako milenku, kdy se ti zamane, vždyť přece sama říkala, že hledá jen milence, ne partnera, přítele, druha. Jestli ty ale nejseš tak trochu sobík.

Ahoj nedávno jsem odpověděl na inzerát ženy,která je o 15 starší než já(30).Osobní setkání bylo velmi zajímavé.Respektovala mou počáteční nervozitu a po pár minutách mě pohladila po ruce.Projel mnou blesk a naskočila mi husí kůže po celém těle.Pověděla mi,že hledá mladého milence pro dlouhodobý vztah,kde ale ona bude vše řídit.Chce,abych se k ní nastěhoval a byl jen s ní.Je velmi přitažlivá ale,já vím,že mě chce mít jako hračku.Máte někdo podobnou zkušenost a poradil mi jak se zachovat a vysvětlit jí,že nechci být v pozici poslušného subíka.Diky za postřehy

Ahojky..jen bych ráda podpořila všechny ženský, jenž váhají zda jít do vztahu s mladým klukem či ne.Mám vlastní zkušenost..já 38 a on 24 let.Jsme zamilování, vážíme si jeden druhého...on se může přetrhnout pro mé štěstí a já si poprvé za celé roky vedle něho připadám jako princezna.Začátky byli těžké...oba, musíme obhajovat náš team do dnes před lidmi s předsudky.Naše světy se překryli v jeden a za nic bych neměnila.Jestli nás čas oddělí...i tak to stálo za to.Už teď vím, že to budou nejkrásnější roky mého života...a že je má láska mladší?...láska přece není omezená...

TO Monika33: Moni, tak si to tady všechno čtu a mám moc radost, že ženský mají krásný vztahy s mladejma klukama. A taky, že nejsem sama, kdo se takhle rozhodla. Stejně jako Ty to můžu všem 30letým a starším holkám jen a jen doporučit. Fakt nebudete litovat. Když máte někde vedle sebe mladého hocha a je hezkej a chytrej, tak se toho nebojte a jděte do toho!

TO Anonym: Tak s Tebou bych moc ráda zašla na kafe a dortík a mohly bysme plkat o těch naších klucích. Jsme na tom skoro stejně, já mám 31 let, pracuju jako laborantka a on má 22 a je studentem VŠ. Už rok jsme spolu a můžu říct, že je to nejkrásnější rok mého života. Měla jsem předtím nějakou dobu staršího manžela, ale tohle je úplně něco jinýho. Je krásnej, mladej, chytrej, zdravej, silnej, obratnej, pozornej a moc galantní. Není nic hezčího na světě než mít m l a d é h o přítele!

TO bocboc: Moc mi Váš příspěvek pomohl,jsem rok vdova,mám přítele o l5 let mladšího,neustále se otáčím na své okolí a život tak utíká,když jsem s ním,žiju!!!!!!!!!!!!!!!!ASI DO TOHO PŮJDU,PROTOŽE SAMOTA JE UKRUTNÁ MRCHA A MLADÝ CHLAP JE O NĚČEM A NÉ O NIČEM.DEKUJI ZA PODPORU MÉ NEJISTOTY,ZDA DO TOHO JÍT.BUDE TO TĚŽKÉ,ALE JEŠTĚ CHCI ŽÍT. . . .