Návrat po rozchodu - co mám udělat?

Před týdnem jem se rozešel s partnerkou po roce a půl. On ten vztah byl z její strany založen rozumově – bez citu (chémie) – po 2 měsících mi to řekla (prý to zkusíme a snad ji přitáhu (zaujmu něčím jiným) – chtěla chlapa do rodiny se 2 dětmi, ale já ji miloval a chtěl taky rodinu, tak jsem souhlasil.
V afektu, když mi to před týdnem řekla že mi dala 1,5 roku na to abych se změnil a zaujal ji a že ji došla trpělivost (chtěl jsem ji políbit a ona se odtáhla, ale už jsem něco tušil několik měsíců před tím), jsem se na druhý den po incidentu odstěhoval a navíc to viděli její děti (já to nechtěl dělat před nimi, ale neuvažoval jsem racionálně, při tom stěhování jsme na sebe nekřičeli..). Protože jsem do toho zatáhl i její děti a „rozhodil“ je, tak jsem to vše jen zhoršil. Navíc před měsícem jsem přišel o práci, což vztahu taky moc nepřidalo (každou chvíli jsem byl na PC kde jsem hledal práci). První týden jsem ji posílal emaily a sms, aby to zvážila a dala mi druhou šanci – no jen se to zhoršilo a jako poslední email jsem dostal toto:

Neměla jsem v úmyslu ukončit náš vzah ze dne na den..už toho bylo na mě moc, víš, že jsem chtěla aby jsi občas byl u své rodiny a tam na počítači, prostě nemůžu s Tebou být 24hod. No a proto jsem ti řekla at tam jdeš na týden, potřebovala jsem si odpočinout od Tebe, abych pořád neřešila co děláš a neděláš, že sedíš, koukáš, spíš a pod…toto mě vyčerpávalo,…ale asi jsi to cítiil že tě posílám od sebe pryč a víc a víc jsi to odmítal a tlačil, at mluvíme a řešíme…ale já neměla co řešit. Proto to psaní bylo taky pořád něco řešit a připomínal ses a nevedlo to k lepšímu. Jen ti připomenu, určitě si pamatuješ, že mi nevadilo když jsi jezdil na služebky a byl mimo, že mi nebylo smutno!!! nejdřív jses na to ptával, pak už ne – asi jsi věděl odpověď.. To je dost podstatné ve vztahu, když ti neni po partnerovi smutno, nemyslíš?? Říkala jsem ti prober si náš vztah…
Abych to zhrnula, nezvládli jsme tuto situaci my oba, navolili se emoce a nepodrželi se, nic…každý si šel( ústně a písemně) svou cestou a to značí taky něco.. Doufám že to snad pochopíš správně, tak jak jsem to myslela.

Rozum mi říká, že je definitivní konec a nevěřím, že se sama ozve, ale srdce mi krvácí a chtěl bych ji získat zpět… Prostě nevím, zda-li se mám o něco pokoušet nebo to vzdát a ušetřit si další velké zklamání... Vím, že je těžné někomu poradit, když člověk nezná detailně celý vztal, ale i tak....

Nevím, zda tato diskuse ještě funguje, poslední příspěvky jsou už z 2009. K mému problému.Asi před rokem a půl jsem se asi po 12 letech setkal s ženou, kterou jsem sice prostřednictvím svých příbuzných a kamarádů znal, ale nikdy před tím jsem se s ní nějak nepřátelil.Musím ale říct, že se mi vždy líbila. Potom jsem jí během asi třičtvtě roku dvakrát potkal a něco mi říkalo, že bychom mohli být víc než občas se potkající známí. Brzdilo mě ale to, že má dvě děti a je vdaná, ikdyž žila už delší dobu odloučeně od manžela. Po tom třičtvrtě roce jsme se setkali znovu na taneční zábavě, přeskočila jiskra a já se do ní beznadějně zamiloval. Na její popud jsme se poté několikrát sešli na kávě, byli jsme i na taneční zábavě. Po čtrnácti dnech jsem jí řekl, že ji mám rád, na což reagovala kladně, ale mě své city takhle přímo nevyjádřila s tím, že mě vůbec nezná. Ale další měsíc se chovala tak, jako by mě taky měla ráda. Několikrát jsme se sešli, jeli na výlet, byli na plese či tanečních zábavách. Nutno říct, že kromě pár pus nedošlo k žádným intimnostem. Nechtěl jsem ji odradit velkým naléháním, pořád říkala - není mi náct, mám dvě děti... Pak přišlo složité a pro ni vyčerpávající období v její psychicky i fyzicky náročné práci. Neměla skoro čas. Já neustále něco vymýšlel, skoro nic neklaplo, připadal jsem si jako loudil.Ona však říkala, že jí moje neustálé nápady a návrhy neotravují. Potom jsem jí sdělil, že bude lepší, když to nechám na ní, načež reagovala, že jí vyčítám, že spolu nejsme častěji.Přišel prosinec a její absolutní nedostatek času (vánoce, děti, práce). Žádný můj návrh k setkání se neuskutečnil až na vánoční taneční zábavě, kde se však chovala divně - chladně až zle, ale jenom ke mně. Počátkem ledna jsme si konečně předali dárky k vánocům. Já jsem se jí opět zeptal, zda jí neotravuju, řekla, že ne. Ale vzápětí mi řekla, že náš vztah musíme utlumit (už skoro nebylo co tlumit), že třeba potkám jinou, že není na vztah připravená, že vůbec nebude mít čas, ...a nechovala se vůbec jako dřív. Pak mi řekla, abych se zas někdy ozval.Já jsem od té vánoční zábavy na to co je mezi námi špatně pořád myslel, téměř nespal. Po posledním setkání a bezesné noci jsem ji napsal mail, že jsem pochopil, že v jejím životě pro mě není místo a že bude lepší se dál plánovaně nescházet. Reagovala mailem, že je chyba na její straně,že se v ní něco bloklo, že mi nechce a nikdy nechtěla ublížit. Asi dva měsíce mezi námi neproběhl žádný kontakt (mail, sms) ani jsme se nikde nepotkali. Potom až doteď proběhlo pár neutrálních mailů, sms. Před týdnem jsme se víceméně náhodně sešli. Já jí řekl, že mé city k ní se nezměnily. Říkala, že ji mrzí jak to dopadlo, že jsme o vztahu moc přemýšleli (já jsem do toho spadl po hlavě) a měli se řídit instinktem. Je mi vděčná, že jsem ji moc pomohl a otevřel srdce. Chce,abychom byli kamarádi.Je už rozvedená. Má přítele, jak zdůraznila, který přišel po našem rozchodu. Nevím , zda ji to mám věřit a jestli její chování nebylo takové úmyslně, abych to ukončil já a ona měla volnost.
Můj lednový mail byl určitě zbrklý a nebýt jeho tak by podle ní vztah pokračoval. Už nevěřím tomu, že bychom se k sobě vrátili. Pořád o tom přemýšlím a chtěl bych mít konečně klid. Děkuji vám za názory. Ráďa

To je mi líto, kámo, ale asi bude opravdu nejlepší, když si změníš telefon a případně i e-mail, nemyslíš?? Já mám nový číslo a v mailu jsem si nastavil filtr, že mail od ní se automaticky smaže. Sice jsem tím zabouchl dveře úplně, ale co jinýho ne?! Odkopla mě, vydržovala si mě a nakonec se dala dohromady s tím, kvůli komu mě de facto odkopla. 3 zrady jsou podle mě až až. Já to po zlém rozhodně nechtěl, ale nedala mi jinou možnost. Ona si číslo samožřejmě nezměnila a nezmění, na to je moc pohodlná a hrdá. Ten baráček mi taky nevrátila - nevím proč, ale myslím, že neměla na to podívat se mi do očí. Doufám, že už ji nikdy nepotkám a že toho bude jednou litovat, třeba až ji ten o 2 roky mladší lofásek vymění za mladší. Věřím, že se to těmhle lidem jednou vrátí. Nikdy jsem jí neudělal nic zlýho a podvedla mě s každým, kdo na ní hodil oko a aspoň trochu se jí líbil. Moje blbost, že já jsem se choval celou dobu jako jeptiška.
Teď se naskytla jedna příležitost, tak jsem se jí patřičně chopil, ale to je ještě divnější tvor než ex. Příliš atraktivní, týden je milá až na půdu, týden o sobě nedá vědět. Asi podle toho, jak moc se jí ozývá těch 100 borců, se kterýma už chodila. A pak ať mi někdo vypráví, že chlapi jsou ***. Pardon

Vis uz je to rok co se moje bejvalka se mnou rozesla byl jsem taky v pohode celou dobu ale nekdy me napise a ja jsem zas z toho vyrizenej. Dnes sem se s ni sesel a rekl ji rovnou jak to vidim. Rekl sem ji ze si se mnou jen hraje atd. Ona na to ze pry si myslela ze me muze zavolat kdyz je ji nejhur atd. A mrzi ji ze si to myslim, ale je stastna a miluje sveho pritele. Nevim proc, ale kdyz me vzdy napise jsem zas z toho uplne hotovej. Asi jsem naprosto neponaucitelnej. Museli by ste vedet co pise, a podle me si me chce udrzovat i kdyz chodi s nekym jinym. Boze ja uz chci mit klid. Mimochodem pritelkyni zatim taky jeste nemam. Jedine co me uklidnuje je ze je nas vic. Tento rok je krize na vztahy.

Ahoj miniminere.
Musím říct, že tuhle diskusi jsem si po půlroce přečetla docela s nostalgií. Když jsem se Ti tehdy snažila poradit, tak se ve svém červnovém příspěvku divím tomu, že jste po tak dlouhém vztahu neuměli komunikovat, žes nevěděl, že ji tolik trápí Tvůj "nezájem" apod. Taky jsem tam psala, že já mám 5letý vztah a taky na přítele nemám čas, ale že to naštěstí zvládáme, protože komunikujeme. No a víš co? Před čtyřma týdny se se mnou náhle rozešel úplně ze stejného důvodu - že si na něj nikdy neudělám čas a že má pocit, že mě nezajímá. Zamýšlela jsem se před půl rokem nad vaší situací a nakonec jsem dojela úplně na to samé - jaká ironie . Teď už randí s jinou, podle jeho slov mají "volný vztah" a je prý možné, že se někdy dáme zase dohromady, chce se mnou kamarádit, semtam mě pohladí.....Zkártka a dobře, nejsou to jen holky, kdo si udržuje bývalý protějšek jako "pojistku". A samozřejmě, že mi všichni říkají, ať na něj nečekám, nedělám si naděje a pustím ho z hlavy, taky jsem si teď přečetla, jak to skončilo s Vámi, ale člověk si stejně nedá říct a dokud má nějakou naději, tak ho to nepustí .

Buď aspoň rád že máš jasno, to co Ti udělala se opravdu nedělá, takže ji můžeš pustit z hlavy a věřit, že potkáš někoho, kdo si Tě zaslouží víc. Držím palce

Čus,a není jednodušší jí říct,at ten domek hodí do popelnice?se ti divim.Určitě si u tebe nechávala zadní vrátka a zřejmě se jí dotklo,že si z ní nebyl stále hotovej a nepřiběhl na zavolání. Já mám také u své bývalé věci a vím,že je tam mám někde sbalené a jen čeká na příležitost je předat,tedy až se ozvu.Jsem takovej srab,že je už nechci a raději těch pár krámů oželím.I když svoje věci,podotýkám spodní prádlo a tepláky...nutně potřebuje.Moje bývalá na začátku taky vypadala,že neumí do pěti počítat.Prostě už chce udělat definitivní tečku.

Beru jako svoji povinnost napsat sem, jak můj příběh nakonec dopadl, tak se hezky usaďte a pozorně čtěte:

Celé léto jsem trávil mimo domov ve svém "školním městě", měl super brigádu, kde jsem potkal spoustu báječných mladých lidí, od nevidím do nevidím jsem měl stále co dělat a tato brigáda byla nejlepší možnou terapií, jak zapomenout na tu potvoru, co mě odkopla. Tu a tam mi od ní přišla zpráva, jestli si spolu nepůjdem zahrát tenis (který jsem ji učil) a kdy přijedu domů, že by se se mnou chtěla sejít. Neměl jsem moc zájem, ač jsem byl a stále jsem volný, nicméně být doma, asi bych se s ní sešel. Ale byl jsem tak vytížen, že jsem se domů prostě nedostal.

Pak se dloho nic nedělo, až mi přišla další zpráva před 3 týdny - opět to samé - kdy přijedu domů, že by se se mnou chtěl sejít. Řekl jsem jí, že domů jezdím pravidelně a že u mě s časem není problém a že se ještě domluvíme. Čas plynul, ona se neozývala, tak jsem po 3 týdnech vyměkl a zavolal jí. První tel. nezvedla, druhý posléze odmítla. Vůbec jsem nechápal, každopádně se mi začala hrnout krev do hlavy a dostával jsem pěknou zlost. Navíc mi hned vzápětí došla zpráva ve stylu: "Již delší dobu se ti snažím říct, že se s tou dále nehodlám stýkat." (rok jsem ji neviděl) "A s někým jsem začala chodit." Zuřil jsem. Ne proto, že s někým chodím, ale protože se mě více než rok těmi SMSkami vydržovala jako pojistku, ke které se může kdykoli vrátit a pak mě bodla kudlou podruhé. Dovolal jsem se ji ještě jednou, řekl jí, že bude nejlepší, když si oba změníme čísla, načeš mi odpověděla, že jestli si změním číslo já, je jí úplně jedno a ona si změní číslo, jen pokud si bude měnit tarif a natvrdo jí řekl, že to, jak si mě vydržovala, je největší hnusárna, co mi mohla udělat - na to neměla slov. Příští víkend mi přijede vrátit ten vlastnoručně postavenej domeček, co jsem jí dal k Vánocům a rozchod po zlém bude dokonán. Já mám nové číslo, slzu jsem neuronil ani jednu ani, ale jsem rád, že vím, na čem jsem. Navíc je to životní zkušenost k nezaplacení.

Nechci Vás, dámy a slečny, házet všechny do jednoho pytle, ale co mi udělala ona, dost značně mění můj pohled na vás.

Nazdar,mám podobný příběh,jen sem s ní byl 9 let a viděli jsme se denně,pak z ničeho nic chtěla pauzu,která trvala rok a před vánoci se semnou rozešla v klidu.Projevoval jsem prý málo citu atd.Jestli to bylo k vuli jinému to nevím,když jsem se ptal,tak že né,jen chce být ted sama.Po pul roce jsem se jí ozval,protože jsem měl indicie,že někoho má a ona mi slíbila ,že mi to řekne a nic.Začala být dost nepříjemná a že to není pravda,pak mi to i odpřísahla ,vyčítala mi ty samé věci co před rokem a přitom věděla že jsem se změnil.Tak nevím,taky bych chtěl aby se vrátila a začli jsme znovu,protože ji pořád miluji,ale nevěry jako u tebe bych jí neodpustil.Aspon vidíš,že v tom nejsi sám,já už plánoval svatbu,že se nastěhujem do mého domečku atd,taky jsem se trápil dost dlouho,ale nebudu se trápit kvuli člověku který mě už nemá rád ,už je to někdo jiný .Drž se chlape,třeba ti to vyjde ale nech to být,čas ti to ukáže.

Ano, bohužel je tomu tak. Ač sám nic nezjisťuju, tak vím, že už jí rukama prošli 2 maníci, ale nic z toho nebylo. V nejistotě mě bude držet klidně 100 let, a to až do doby, kdy si najde někoho schůdnýho. To je jen další fuj vlastnost, která se mi na ní nelíbí, takže asi vypnu hruď, zvednu oči ze země a hodím na to bobek. Už to prostě trvá příliš dlouho.

se Ti hnusí ale bohužel tomu tak je...spousta lidí nechává své rádoby bývalé partnery v nejistotě o jejich vztahu dokud nenajdou někoho lepšího...je to hnus ale je to tak...

to Zdenal:
Cau Zdenale. Svůj příběh ještě okořením nečím, čím je ještě více podobný tvému. Můj nej kámoš chodil 7 let z nej kámoškou mojí ex... Byli jsme prostě super čtveřice. A obě se s námi rozešly v týdenním rozestupu. Moje ex kvůli oněm maličkostem, jeho ex právě kvůli jinému borcovi. Taky se teď všude dušuje, jak je konečně šťastná a podobné plky. Těžké (opravdu hodně těžké) to bylo pro nás pro oba, ale on se s tím nakonec vypořádal lépe. Asi proto, že ví, na čem vlastně je. Co já bych za to dal. Kdyby mě nechala kvůli jinému, v životě bych s ní už nepromluvil.

to smiley:
Ahoj smiley. Dávám ti za pravdu. Věř mi nebo ne, přemýšlím o tom samém opravdu hodně často. Chci ji vlastně, resp. jak by to vypadalo, kdybychom to NÁÁÁHODOU dali zase dokupy? Hodně skutečností opravdu hovoří v neprospěch - ona už vlastně není tou holkou, do které jsem se před x lety zamiloval (byla milá, hodná, neuťápnutá; teď je z ní namachrovaná hrdopyška, nebo to jen hraje, nevím), nadcházející léto má ona i já pracovní a v jiném městě, takže nic, příští rok končím VŠ (diplomka + super těžký státnice - a poslouchat od ní jako od malý holky: "Ty se mnou nejseš, nemáš mě rád.", to už nemám zapotřebí). Pořád je tu ale to ALE... Vaše často se objevující hlášky se "zadními vrátky", se mi, mám-li být upřímný, hnusí. Promiň, ale je to tak. Každopádně díky za tvůj příspěvek!!

...protože já se se svým bývalým rozešla taky kvůli tomu, že jsem měla pocit, že na mě neměl čas. Respektive mám takový názor, že když někdo čas najít chce, tak ho prostě najde. A když si ho hledat nechce tak to nemá cenu. Ale u nás dvou to bylo trochu jiné, já mu jasně řekla, co mi vadí a když jsem mu to xkrát řekla a pořád se nic nedělo, tak mi došlo, že vztah je o dvou lidech a tohle nemá smysl.
Taky se přidávám k tomu, že Vám chybí komunikace.
Ale ještě mě zaráží jedna věc. Přemýšlel jsi nad tím, že pokud by ten vztah znovu začal, tak by musel být jiný než byl doposud. To znamená asi předně trávit víc času spolu atd. atd. Prostě eliminovat věci, které tvé ex přítelkyni na vztahu vadily. Dokážeš to a chceš to vůbec? Podle mně zřejmě ne - viz tvoje teď na prázdniny bude stejně v jiném městě, takže vrátit se nepřichází v úvahu.
Být tebou tak nevymýšlím složitě strategie, ale prostě si sednu a první popřemýšlím sám, jestli opravdu chci. A pokud zjistím, že ano, tak si promluvím s ní. Jinak moc se mi líbí i strategie Lucajdy - velmi originální.
Co se týče současného chování tvé bývalé slečny, netroufám si říct, jestli tě pořád chce nebo ne. Každopádně je příjemné vědět, že po nás někdo touží a miluje nás a kdyby něco, tak máme zadní vrátka. Co myslíš?

Ahoj, minimere prozil jsi hodne podobnou situaci jako ja, jen s tim rozdilem ze ja mam pul roku po rozchodu. A moje ex me podvadela mesic s chlapem a az po mesici jsem z ni dostal ze nekoho ma. Nakonec se se mnou rozesla z hodne podobnych duvodu jako u tebe. Ona je ted porad s tim chlapem, mimochodem o 20 let starsim nez je ona (ona 20 let a jemu 40 let). Taky jsem skemral a porad ji mam v hlave. Mam ji moc rad. Ale ona je prej silene zamilovana a je stastna. Vis celej ten pulrok si me ale taky jeste udrzovala a ja se ji snazil ziskat zpatky, ale zbytecne. Zlomila me srdce po rozchodu asi jeste dvakrat. Je to tezke a take nevim jak dal. Jde videt ze je nas vic.

Rozepisovat tu všechny ony "maličkosti" by bylo na dlouho. Některé byly absurdní, souhlasím, ale za některé si můžu opravdu sám. Jen mě mrzí, že mezi námi vázla komunikace, že jsem nikdy nepochopil její narážky. Myslím, že takhle zbytečně končí hodně vztahů - možná bych vám málo "vyvoleným", které si můj přiběh čtete, měl říci, že chlapi jsou z Marsu a jazyku, kterým se mluví na Venuši, občas nerozumí (a samozřejmě naopak). Chce to mluvit víc k věci a nečekat (a nedočkat se), až se nám v hlavě rozsvítí

Nic proti ale takoveto důvody jsou absolutně absurdní....proboha partnerství je o tom že každý žijeme svůj život a navzájem je sdílíme....nemusíme přece mít rádi přátele svého partnera...pokud s nimi nefetuje, nechlastá o život atd. Jsou to jeho přátelé ne moji ne? Vybodni se na ni...kdybych nebyla zadaná dala bych ti sve icq...

Děkuju všem, kteří jste mi něco napsaly. Soudě podle příspěvků jsem svoji ex vybarvil dost černě, což ji úplně přesně nevystihuje. Špatné vlastnosti určitě má, ovšem to já také. Paličák jsem byl až hrůza, ona mi to ke konci jen vracela. Ale hodně mi vadí ta hrdopyšnost, že se mi neomluví za nevěru. Dobrých vlastností má ale víc než tucet holek dohromady - jinak bych o ni tolik nestál. Kámen úrazu byl v neposlední řadě i v tom, že se poslední rok začlenila do partičky vrstevníků (pro ni supr lidí x pro mě totálních hovad) a pak se z ní pomalu stávala ta rádoby ramenatá holka To byl mimo jiné i další z oněch "maličkostí" alias důvodů rozchodu - nemáš rád moje kamarády...

Alka má pravdu, i já už jsem starší generace a jen koukám, jak ta dnešní mládež umí vyvádět a zahrávat si s vrstevníky. Když už je taková paličatá teď, tak jak bude vyvádět za 10.let? To otázka. Já myslím, že chodí po světě spoustu hodných dívek, a proto raději na ni zapomeň. Nemá to budoucnost a Ty se jen budeš trápit. Rosimka

jsem si v letu přečetla všechny vaše příspěvky a nedá mě to , abych se nevyjádřila. Jsem už stará, ze mně může mluvit zkušenost, ale nevím, nevím, jestli vlastnosti, které dotyčná dívka má, jsou vhodné pro společný život. Tvrdohlavost, pýcha, neústupnost , podvádění - to není zrovna to pravé .Život partnerů je o kompromisu.

Já jsem se při jednom rozchodu zachovala podobně jako tvoje přítelkyně. Byli jsme spolu teda jen pár měsíců, ale přítel na mne taky neměl nikdy čas, vídali jsme se jen, kdy jemu se to hodilo, dělali jsme jen to, co chtěl on. Netvrdím, že u vás to bylo stejně. No a prostě jednoho dne mi došla trpělivost a řekla jsem mu, že je konec - neplánovala jsem to dopředu, samotnou mě v tu chvíli překvapilo, co jsem řekla.
Prostě mi došla trpělivost, nikam to nevedlo, nic neukazovalo na "lepší zítřky".
Následně jsem o svém rozhodnutí pochybovala, taky jsem mu psala, dožadovala jsem se pozornosti (která mi ve vztahu chyběla ... jak tu někdo napsal). Ale zpětně jsem ráda, že jsme se rozešli.
Můj názor je tedy ten, že tvoje bývalá se cítí podobně jako já tehdy. Možná ti dala naději, aby si ponechala zadní vrátka a taky je tak nějak sobecky příjemné vědět, že nás pořád někdo miluje. Měl by jsi na ni zapomenout a jít dál.

S tou taktikou ti nevím - připadá mi totiž, že to máte takové nedořešené, že i pokud už byste spolu nikdy neměli být, tak je lepší vztah tak nějak uzavřít, vyjasnit, udělat navždy tečku, abyste mohli jít oba s čistým štítem dál. Proto mi ta tvoje taktika přerušení jakýchkoli kontaktů úplně nesedí, zvlášť, když ji nemůžeš stejně dostat z hlavy ven. Další čas vyčkávání tomu myslím taky nepomůže, když se za 9 měsíců nic nezměnilo. No, je to fakt složité, což je vidět i z našich odpovědí, když ti každá radíme něco jiného .
Já bych asi spíš být tebou teď hrála vabank. Podle mě nemáš co ztratit - stejně s ní teď nejsi, tak můžeš jedině získat. Pokud to bude pokus neúspěšný, tak to sice ještě hodně zabolí, nicméně budeš vědět definitivně, na čem jsi a nebudou tě hlodat nějaké naděje.
Podle mě je jednou variantou otevřená promluva, kterou to všechno vypluje na povrch, zjistíte na čem jste a podle toho se rozhodnete jak dál, jak tu už navrhovala Dedeckova. To má tedy jednak nevýhodu, že z toho máš strach a zadruhé pokud se tvoje bývalá přítelkyně obrňuje za tak silným egem, že i kdyby tě chtěla, nedá to najevo, tak těžko říct, jestli by se za ego neschovávala i v přímé komunikaci.
Další varianta co mě napadá je asi trochu crazy a možná si pomyslíš, co jsem to za cvoka , ale podle toho papírového domu co jsi popisoval vám kreativita není vzdálená . Podle mě je potřeba začít tak nějak odzačátku a dostat se nějak pod ten její pyšný krunýř a dát jí přitom "zadní vrátka", aby v realitě nemusela ztratit svou hrdost. Zkusila bych to hrou - hra má výhodu, že člověk může vstoupit do jakékoli role a tvářit se, že tahle role není reálná, protože je to jenom hra. Jenže právě pro to, že jsme chráněni tou rouškou hry, se často lidi nebojí odhalit svoje pravé tváře, které v realitě schovávají za ega a masky, atd. Např. jí pošli stylovou pozvánku od italského elegána do pizzerie. Jestli s tebou chce jít na večeři, ale nechce to za žádnou cenu přiznat, má tak šanci vžít se do role signority co jde s třeba s mafiánským bossem na véču (a v případě neúspěchu se tvářit, že to přece byla jen dětská hra). V téhle hře můžete pak setrvat celý večer, když budete chtít, nebo z ní podle situace vyklouzněte. Nebo napiš část pohádky o princi, kterýho odmítla princezna, ale on pořád a pořád tajně stráží její hrad, aby se jí nic nestalo a nechce se mu pryč. A popros jí, jestli ti nechce s psaním pohádky pomoct a nenapíše pokračování. Snad chápeš jak to myslím, můžeš zkrátka vymyslet jakou hru chceš, tohle jsou jen moje momentální nápady. Podle mě by to bylo celkem elegatní a výmluvný, ale fakt Vás neznám a třeba si teď ťukáš na čelo. Je ale taky možný, že si o tobě pomyslí, že jsi blázen a definitivně tě zavrhne - je to prostě vabank. Držím pěsti

koukám, že tvá ex je pěkně paličatá.. ale fakt tomu nech čas.. nemá cenu jí do něčeho nutit, nebo se jí furt vnucovat.. vim, že je to těžký, ale zkus na ní zapomenout.. to přebolí.. hlavně se zamysli nad tim, jakej by byl váš slepovanej vztah.. určitě by tam byly výčitky, podezírání a tak.. podle mě slepované vztahy moc nefungujou.. vim o čem mluvim.. a nebo jak ti někdo radil, sejít se s ní a jednou pro vždy si to vyřikat.. ale nevidim to jako to nejlepší.. doporučuju tomu nechat čas..