Návrat po rozchodu - co mám udělat?

Ano, podváděla ona mě. Samozřejmě, že mi to vadí. Vadí mi i to, že mi to jen prostě sdělila, ale nikdy se mi neomluvila - narozdíl třeba ode mě, i když já jsem to s těmi omluvami až přeháněl. Ona vždycky jen řekne: "Nemám se za co omlouvat, tak se neomlouvám." Nechápu! Je prostě strašnej hrdopych, což není vůbec pěkný.
Že už mě nechce, jsem si začal připouštět nedávno (proto jsem udělal i ten radikální krok, že jsem si změnil veškerý kontakt na sebe a nic jí neřekl) a i když se snažím dělat všechno možné (jen se nenudit), tak ji prostě nemůžu vyhnat z hlavy. Ani po takové době.
Souhlasím, že nejlepší řešení by asi byla rozmluva z očí do očí a k věci. Problém je v tom, že z téhle konfrontace mám regulérní strach. Navíc v létě chce zůstat ve městě svojí školy (daleko od domova), takže případný návrat nehrozí.

s tim podváděním to v kontextu vyznělo blbě.. myslela jsem jako že ona podváděla tebe.. kdyby mě řekl přítel při rozchodu, že mě podváděl, tak bych se k němu tutově nevrátila.. ty bys jí to prominul?? a pokud byste se dali znova dohromady, nepředhazoval bys jí to?? nevyčítal??

ahoj miniminere.. opravdu ti nezávidím tvou situaci.. ale podle toho co tady píšeš mi přijde, že se asi k tobe tvá bývalá vrátit nechce.. a upřímně, já bych se k někomu kdo by mi řekl, že mě podváděl, vrátit nechtěla.. jinak je strašně těžké ti poradit, jelikož tě neznám, ani tvou ex.. ale pokud tě již několikrát odmítla, tak už toho nech.. nedělej ze sebe blbce.. prostě jí nech.. pokud bude chtít, tak se ozve sama.. zkus na ní tolik nemyslet.. najdi si čas sám pro sebe, zajdi s kamarádama na pivo, na disko, věnuj se koníčkům.. třeba potkáš jinou, lepší.. přeji ti hodně štěstí a málo trápení.. každopádně dej vědět, jak se ti daří!

Musím říct, že už při čtení tvého příspěvku mě napadlo to, co podrobně popsala Lucajda, a to, že chování tvé bývalé slečny po rozchodu jasně naznačuje, že si žádá o pozornost, která jí asi ve vztahu chyběla. Takže ber můj příspěvěk jako potvrzení, že by na tom něco mohlo být. Víš, my holky od přírody máme v sobě takovou potřebu skoro bych řekla obětování se, toho, že uděláme cokoliv, abychom mohly být s přítelem. Když je nám dobře, chceme to s ním sdílet, když je nám zle, chceme jeho oporu. Myslím, že to pochází z toho, že žena vždycky následovala muže - to jen tak na okraj. Chtěla jsem hlavně říct, že si myslím, že to tvé zapírání, abys měl klid, mohlo být dost velkou bolestí pro tvou slečnu. I my s přítelem s tím někdy bojujeme, mám pocit, že chlapi jsou na to svoje pohodlíčko, kdežto ženy, i když samozřejmě potřebují svůj relax, to na úkor času stráveného s partnerem dělají výjimečně a jen v nutných případech. Samozřejmě že tohle se dá řešit, ale pokud se to řeší tak, jak si to řešil ty, a to lhaním, tak to není dobrá cesta. Troufám si tvrdit, že jste měli problém s komunikací, pokud tys nebyl schopen přítelkyni vysvětlit, proč a kdy a jak často a vůbec že nějaký svůj čas potřebuješ a naopak, když ona ti nedokázala říct, že ji to vadí.
Ptáš se, jakou zvolit strategii...nebo taktiku...to slovo se mi moc nelíbí, ale budiž. Osobně si myslím, že bys tomu měl dát na čas klid, sám uvidíš, zda o ten vztah vlastně chceš bojovat a i bývalé přítelkyni se rozleží v hlavě, zda by tě ještě chtěla. Ale vlastně si psal o tom vánočním dárku, pokud jste tak dlouho od sebe, možná by bylo dobré si promluvit. O tom, co se nepovedlo, že se s tebou přítelkyně rozešla, o tom, co bys měl změnit, aby to už nebylo 50:50 ale 100:0. Abys viděl, zda ty naše dohady jsou nebo nejsou daleko od pravdy. A abyste si dokázali uvědomit, zda spolu chcete být. Přeju hodně štěstí.

Milá Lucajdo. Musím uznat, že mi spadla čelist až na zem. Vystihla jsi
snad každý sebemenší detail. Teď už vím, že mi cosi dávala najevo, ale
jak říkáš - holky chtějí, abychom to, nevím jak, vycítili a udělali to
bez vtkloukaní do hlavy. Já to ale bohužel nikdy nepochopil, a tudíž
nikdy neudělal. Bohužel mi nikdy neřekla nic "natvrdo", vždy jen samé
"náznaky", které jsem nebral vážně. Máš asi i pravdu v tom, že jsem měl
ve vztahu navrch, i když neřekl bych, že nějak výjimečně.

Pořád ale nevím, jestli mám pokračovat v taktice, kterou jsem si
vytyčil - že už nikdy nezapnu starý tel. ani ICQ, anebo se o ni dál
"snažit", resp. být s ní v alespoň nějakém kontaktu, který mi ale síly
rozhodně nepřidává. Opravdu nevím.

Možná bych mohl dodat, že moje ex je strašně tvrdohlavá, což za ty léta
asi pochytila ode mě, a jsem si skálopevně jist, že i kdyby mě bůhvíjak
moc chtěla, což si nejspíš jen pořád dokola sugeruji, tak se s tímto
nikdy neozve
To je třeba ta jedna z mála vlastností, která se mi na ní nelíbi. Díky
i ostatním. Budu vděčný za jakýkoli názor z "druhé strany barikády".

Ahojky,
moc ráda bych Ti poradila, protože z Tvého příspěvku úplně vyzařuje, jak Ti na bývalé přítelkyni moc záleží. Upřímně řečeno ale nevím co poradit, když Vás vůbec neznám. Jediné, co Ti mohu nabídnout, je můj holčičí pohled na věc . Jsem téměř ve Vašem věku, mám již pětiletý první vážný vztah se stejně starým přítelem a nemáme na sebe moc času, takže by se dalo říct, že výchozí situaci máme podobnou jak Vy. Moc dobře vím, že když je člověk mladý, aktivní a vytížený, chce to hodně velkou trpělivost, toleranci, lásku, vzájemnou úctu a schopnost s druhým otevřeně komunikovat, aby měl vztah dlouhou trvanlivost. Byli jste spolu 6 let, takže tyto věci Vám asi nebyly cizí. Proto mě překvapuje, že se s Tebou přítelkyně, dle Tvých slov zničehonic, bez předchozího upozornění, rozešla. Jak to, že jsi nevěděl, že je ve vztahu nespokojená, že ji to nebaví? Bavili jste se někdy spolu o tom, co se Vám na druhém líbí a co Vám naopak nejvíc vadí, co byste mohli dělat líp? Napadá mě jediné. Víš, my holky máme často v hlavách schované takové ty pohádkové představy o dokonalém princi, který nám vidí na očích všechna naše tajná přání a udělá pro nás první poslední. A často si nepřipouštíme realitu, že nám partner, i když se známe dlouho a je nám spolu dobře, do hlavy prostě vidět úplně nemůže, nemá-li schopnost telepatie. A tak i když nás něco trápí a chtěly bychom něco změnit, tak mu to prostě neřekneme a tutláme to v sobě a doufáme, že na to přijde sám a krásně nás tak překvapí. No, občas dáváme taková nenápadná znamení a naivně si myslíme, že mu to přece musí dojít......... jenže ta znamení jsou pro většinu chlapů až moc nenápadná . Takže podle toho co píšeš si myslím (ale neznám ji, hádám), že Tvá přítelkyně moc moc stála o Tvou péči a doufala, že si na ni někdy pořádně najdeš čas, s něčím přijdeš apod., ale protože Ti to neřekla, netušil jsi, že má Váš vztah problém. Ona ale mohla mít pocit, že Ti svou nespokojenost dává dostatečně a dlouho najevo a Ty na ni bezohledně nereaguješ. A jednoho dne jí pohár trpělivosti přetekl a rozhodla se to ukončit, protože se cítila zneuznaně. Pokud jsem to dobře pochopila, nijak jste se nerozhádali. Pokud by k Tobě v době rozchodu už nic necítila a brala by Tě prostě jako kamaráda, myslím, že by neměla důvod vytahovat staré nevěry, nesnažila by se Tě "srazit na zem", nenechávala by Tě v naději, že Ti 50:50 zavolá, nerozdmýchávala by v Tobě znovu a znovu ránu z rozchodu SMSkami. Pokud vím, že mě bývalý partner miluje, ale moje srdce je už jinde, tak díky úctě k němu se mu přece budu snažit maximálně usnadnit odmilovávání, ztratím se mu z očí, nebudu ho dále provokovat atd. Jednání Tvé bývalé přítelkyně je však podle mě něco jiného. Řekla bych, že se jedná o "pomstu" Tobě za to, že sis na ni často nenašel čas, že jsi jí neviděl na očích, že ve vztahu není šťastná, žes jí třeba nedával dostatečně najevo svojí lásku apod. Podle Tvého příspěvku mi přišlo, že jsi měl ve Vašem vztahu navrch spíš Ty - Ty jsi neměl čas, ona se musela doprošovat o pozornost. Tak udělala vztahu šmitec a teď je ona ta chtěná, milovaná a nedostupná. Téhle pozice si může vychutnávat ještě dlouho, ale sečteno podtrženo si myslím, že na Tebe úplně nezanevřela, že je to spíš taková hra a že máš u ní šanci .

Ale jak říkám, píšu jen to, jak na mě Tvůj příspěvek zapůsobil a možná jsem úúúúplně vedle. Každopádně hodně štěstí

Zdravím váš, dámy a slečny. Obracím se na vás s prosbou o radu či jen názor. Je mi téměř 23 let a před 9 měsíci mě po 6 letém vztahu opustila moje o rok starší přítelkyně.
Náš vztah byl, řekl bych, asi trochu neobvyklý. Netrávili jsme spolu asi tolik času, kolik se dnes považuje za "obvyklé". Já dojížděl na střední, kde jsem bydlel na intru a po střední naše cesty rozdělily vysoké školy každého v jiném městě. Trávili jsme společně vlastně jen víkendy a prázdniny. Během víkendů a prázdnin jsem se ale dost věnoval svému sportování anebo brigádám, takže uznávám, že jsem spolu trávili málo času.
Všechno bylo ale fajn, avšak až do chvíle, kdy se navíc projevila moje introvertní vlastnost - OBČAS, když jsem přijel v pátek domů z intru nebo o víkendu z večer z brigády, hned mi zvonil tel. - co dnes a tak. Někdy jsem byl opravdu utahaný a potřeboval jsem si lidově řečeno odfrknout - a sám. Přítelkyně to nikdy nemohla pochopit, vždy začla hysterčit, že ji už nemám rád a tak. Proto jsem jí začal OBČAS lhát Jsem tam a tam, dělám to a to... Prostě jsem OBČAS potřeboval být sám. Až na její občasné hysterické scénky jsme ale měli, myslím, skvělý vztah.
Nicméně po 6 letech, krátce po 6. výročí mi bez nejmenšího varování oznámila rozchod. Málem se mi zastavilo srdce. Řekla, že je to kvůli maličkostem, ale jí to prostě vadí (jsme spolu málo, nikam kvůli těm mým brigádám nejezdíme, že jsem lhal). Navíc mě bodala dál, když řekla, že mi po 2 letech chvíli zahýbala, ale nakonec po vybírání mezi ním a mnou se rozhodla pro mě, což mě srazilo ještě víc na kolena. Snad nejhorší ale bylo, že mi řekla, že se mnou většinu času nebyla šťastná Nevím z jakého důvodu mi nakonec řekla, že se třeba někdy potkáme a zkusíme to znovu (což mi později řekla i její sestra) a že můžem zůstat přáteli.
Rozchod u mě probíhal velmi těžce. Bylo to holt poprvé. Nechci tu břečet, jen říct, že jsem se s tím nedokázal moc statečně poprat. Dlouho jsem jí psal ty prosílkovské a naříkací SMSky a tak. Po pár měsících jsme si občas napsali "Dobrou noc", "Dobré ráno" a nic víc. Před Vánoci (3 měsíce poté) jsem se rozhodl pro ni postavil z krabic a barevného papírů dům, který jsme spolu občas plánovali, ale já jí nebyl nikdy moc po vůli. Stavěl jsem ho měsíc, práce jako blázen, ráno na Štědrý den jsem jí ho zanesl pěšky až před dům a předal. Byla milá, strasně moc. Celý večer jsem čekal na telefon, ale k ránu přišla SMS "Myslím, že je to to nejhečí, co jsem dostala" Zavolal jsem jí, ale znovu mě srazila na kolena, prý by se nic nezměnilo a že mi třeba za půl roku zavolá. Anebo nezavolá, je to 50 na 50.
Před nedávnem jsem konečně našel sílu změnit si tel. i ICQ číslo, kam mi občas napsala, ale mě to vždy jen dál ničilo. Každopádně myšlenek na návrat se nemůžu zbavit. Víc a víc přemýšlím o jejích špatných vlastnostech, ale pořád bych ji chtěl.
Mám na vás tedy prostý dotaz: Co mám dělat? Pozvat ji někam a dělat siláka, jak jsem strašně OK? Nebo nedělat vůbec nic a definitivně skoncovat s jakýmkoli kontaktem, který mě akorát ničí? Díky moc všem.