S pritelem jsme spolu 3 roky. Bydlime spolu pul roku a prijde mi to cimdal horsi. Uz spolu skoro ani nespime,jen se hadame. Pomalu a jiste mi prijde ze ho prestavam milovat. Vse je hrozny stereotip :( porad mi je za zadkem a nemam chvilku pro sebe. Nema vubec chut na *** a svadi to na to,ze je unaveny a ve stresu. A to je na pracaku a dela si jen fusky okolo. Poradte co mam delat. Dekuji

Chodím s přítelem už rok a půl a přestalo nám to nějak fungovat po ***uální stránce je to v pořádku ale jinak po sobě taky pořád štěkáme.Vypisuje jiným holkám na FB a tvrdí mi jak si z nich jen dělá srandu,pak to ale přešlo do jiné ligy jedna z jeho slečinek si nakráčela do bytu jakoby se nic nestalo a on mě ani nezastavil abych neodešla a napsal po dvou hodinách.Říkal že ji nadal a jela domů což tomu prostě nevěřím a snad ani nikdo nebude chtít abych tomu věřila !!!Je to pořád dokola slíbil že už to neudělá ale když jsem po něm chtěla at mi to dokáže třeba ukáže ten FB ale on mi na to řekl že nebude ukazovat svoje věci at ho přestanu nutit :( Jsem docela v koncích prostě je vše pořád dokola a nevím co mám dělat moc ho MILUJI a nechci ho ztratit ale jestli nebude nějaká změna tak to nezvládnu prosím kohokoliv o radu na můj EMAIL sterova18@seznam.cz díky mnohokrát

chodim s klukem pul roku a nak nam to prestava fungovat drive mi rikal jak mu chybim dnes uz mi to ani nerekne :( nemuzu za nim jezdit protoze delam reparat z matiky a chci se ucit tak jsme jen u nas a to se mu nelibi ted nemuzu ja a hned jsem ta spatna a kdyz on tak je to v poradku. drive mi vykladal jak me nikdy neopusti a dnes mi rika co ja vim mozna te opustim prestane me to s tebou bavit . proc je takovej sobec proc mi takle ublizuje proc se porad hadame :( je konec naseho vztahu nebo to je jen mala krize ???:(

Jo,tak ten film mě taky napadnul,že by to mohlo být něco ze života
Nevíte jak bude dlouho trvat než zapomenu?Se to pořád vrací jako bumerang a ted v předvánočním čase je to obzvlášt něco.
Zdravim Sajrajta,asi na ten film zajdem,ne?

Jestli hledáte nějaké věrohodné (opravdu věrohodné) zobrazení nepodařeného vztahu a třeba i inspiraci, jak z toho ven, vřele doporučuji skutečnými osudy inspirovaný film Zoufalci. Premiéru měl nedávno.

Ahoj, proraďte mi, co mám dělat... Je mi 20, příteli 22, bydlí u rodičů, ale studuje v jiném městě. Domů jezdí na pátek a víkend. Poslední půl rok je to ale neúnosné, po x letech se něco stalo, já nevím co, a jeho rodiče začli nesouhlasit s tím, že spolu chodíme. Takže se to projevuje tak, že jakmile jsme domluvení, že máme být spolu, přítel napíše, že nemůže, že přijde později (větsinou několik hodin až klidně půl dne, někdy nepřijde vůbec), protože mu zas dělají problémy a musí doma něco dělat. Vypadá to asi tak, že on přijede po celém týdnu ze školy a musí doma uklidit celý barák, posekat celou zahradu a nebo už i takové stupidyty jako pověsit rámečky a tak. Jakmile ke mě má jít, rodiče vytasí sto úkolů. Jenže přítel to prostě neřeší, protože "čeká, až budou mít dobrou náladu", což už 3 měsíce nenastalo. Takže se vidíme vždycky asi od 7 večer, venku je už tma, takže sedíme doma, odjíždí většinou ve 3 ráno. Jenže už je to tak 3 měsíce, jediné co spolu děláme je kino a ***, občas procházka nočním městem. Další den tu noc dospává asi do 11 hodin, načež ho mamka nepustí bez oběda a během toho ještě stačí vymyslet kupu úkolů. O prázdninách jsme spolu skoro nikde nebyli, protože musel jet na dovolenou jen s nima, přes Vánoce musí jet zase na dovolednou do Alp s něma. Už nevím, co mám dělat. Když jsme spolu, je nám dokonale, jenže já se pořát trápím, skoro denně brečím, protože jsem ten typ, co se na něco těší a když se to zruší, težko se s tím vyrovná. Mají nad ním strašnou moc, vydírají ho, nezajímá je, co chce on. Vím, že za to nemůže, ale vždycky jsem na něj naštvaná a pohádáme se kvůli tomu, protože mám pocit, že se jim zkrátka musí postavit. Jenže on se jich bojí. Nevím, co mám dělat

ahoj,zarazil me tvuj pribeh ja mela tohle doma to samy proste aby si to po sobe uklidil a jak rikas ze mu to nevadi tak ja sem taky hakliva na jakykoliv bordel a jeste ke vsemu mam dite s nim a prave kvuli prkotinam jsme se hadali az utekl odde me a od syna a vyresil problem tento ze se zamiloval do jiny takze doporucuji pokud ho milujes tak to zkousni protoze jinak by pak mohl odejit a pak bys toho litovala jako ja dneska je to jenom muj nazor ale zkusenost ted ztoho mam taky a prave sem si ho tim odradila.

Jdi dokud jsi mladá,mám totiž pocit jako bych ten příběh psala já až na nějaké maličkosti.Nespokojená v manželství jsem 19 let.Vdaná jsem 20.Měla jsem stejné
důvody jako ty,proč to neudělat ale myslím,že jsi stejná
jako já a ta bojácnost ti zůstane,jen to bude horší,ve 40
se odchází mnohem hůře a hlavně všechno ti mnohem
víc vadí,protože tě to ponižuje,že si dovolí poroučet dospělé
ženě,moje tchýně bydlí vedle nás a jen vytáhnu paty,podává hlášení,ale tak abych jí to nemohla dokázat.
Teď ještě můžeš k rodičům,ale ve 40 ti to bude trapné,vím
o čem mluvím,tak ti držím palce.

M. ,
děkuji za Tvou reakci na můj příspěvek.
Ten společný koníček či téma k rozhovoru, to právě máme.
On miluje auta a já kupodivu též. Můj otec je automechanik, takže k tomu mám od mala lepší vztah než ostatní holky. A sama se celkově o auta zajímám, i sám přítel říkal, že je to velký plus, že s ostatníma holkama se o tom nedá vůbec mluvit.
Já nevím, myslím, že máme i hodně dalších společných věcí. Hlavním problémem je to, že mně je 17 a příteli je 19. Já mám hodně přísné rodiče - no spíš mamku. Takže mě nikam pořádně nepouští...a potom když on chce někam jít se bavit a já vím, že budu muset sedět doma na ***i, tak mi to prostě vadí no. Vím, že sem sobecká, ale prostě vždycky si řeknu, že budu reagovat jinak, a když to potom přijde, tak jsem zas podrážděná. :(
Přítele si moc vážím a nechtěla bych ho ztratit.

Ahoj Anette,
si rada len tak v jeho prítomnosti, vtedy nemusíš myslieť na nič, len na to, že si pri ňom a je ti tááák príjemne ? To je prednosťou Vás žien, že viete takto prežívať spoločné okamžiky a to Vám mnohokrát stačí pre šťastie. Muž potrebuje podnety, chce niečo vidieť, skúsiť, niekam ísť. Keď sa naplní jeho prvotná zvedavosť - ako to dievča vyzerá zblízka, keď si ju môže "omacať" všade( neber to v zlom ) a uspokojí sa jeho túžba, môže prísť chvíľa, keď sa začne s Tebou nudiť. Nie je to tak aj u Vás ? Ak áno, recept je v tom : zaujímať sa o to, čo zaujíma Tvojho priateľa. Možno máš aj Ty nejaké hobby - čo Ťa baví ? Skúste zdieľať spolu svoje koníčky, rozvíjajte sa. Moja známa imponovala chlapcovi v tom, že sa zaujímala o futbal, vedela mená hráčov, ako hrali zápasy a mali sa hneď o čom rozprávať, alebo kam ísť. Aj keď sa trošku k tomu prinútila - stojí to za to zaujímať sa. Prežité spoločné chvíle pri nejakom výlete, šport. podujatí, maľovaní ?, fotení... atď , atď. ..Vám dajú látku na spoločné rozhovory a podnety pre Váš celkový rozvoj. Ja zatiaľ toľko, nechám ešte iným priestor. Maj sa pekne, buď milá, veselá, smiech je najlepší lekár.

M.

uvědomuji si také mou přílišnou závislost na partnera, a také se uvědomuji, že to není příliš dobré.
Jediné co si však neuvědomuji je to, jak být nezávislá...

Ahoj,
mám krásný vztah se svým přítelem...ale i tak, jsme už někou tu krizi měli. A bohužel mi teď nějak zase přijde, že to zase skřípe víc než kdy jindy ...
S přítelem jsme často spolu a já si to už bez něj ani nedokážu představit.
Chtěla bych vás poprosit o nějaké rady jak překonat krizi a jak vztah zase na chvíli oživit.
Děkuju předem :))

Ahoj bejt tebou pošlu milou kamošku pryč at přítel říká jak te miluje tak me by to taky rozčilovalo kdyby tam bydlela holka navíc hlavne se zeptej přítele jak by to bral kdyby sis ty tam nastehovala taky kolegu z prace myslim že by se mu to moc nelibylo.Musíš se rozhodnout ty ale asi bych mu dala na vyber bud ja nebo ona držím palce at se rozhodneš jak ty tak on dobře pa Míla

Přesně tak odejdi..bude to těžke..ale takhle nebudeš štastna...a to jak se k tobě chova d o čeho všeho ti mluvi...A zavrhne tve rodiče kvuli male vzdělani..to nechapu..je divnej!..navic jak si užival v hospodach....asi ho drži jen společně ditě..jinak by byl možna s jinou a užival si dal. mrzi mě to..ale tohle je hrozny...on!

Ahoj, divím se příteli, že mu vztah na dálku připadne jako stereotyp. Mně připadne stereotyp spíše společné bydlení, pořád dokola...

Měl by si uvědomit, že stereotyp ho po 6 letech potká s každou ženou, i kdyby Tě "vyměnil", tak se dostane do stejné situace, asi bych mu ti řekla. Mně to stejné kdysi říkal můj přítel a uvědomila jsem si to.

Tak mu řekni, že když se budete oba snažit, aby se něco "dělo, tak se nemá čeho bát. Co ho "děsí" nějvíce? Rozebrala bych to s ním, abyste proti tomu mohli bojovat.

Jak je přítel starý a měl vztahy před tebou? Třeba má jen nějakou krizi a pocit, že mu něco uniká. Ale pokud si s ním přímo promluvíš, tak snad naleznete nějaké řešení, jak proti tomu bojovat. Hodně štěstí.

s přítelem jsme spolu již téměř 6
let. Po 1,5 roce vztahu jsme meli krizi resp. přítel měl krizi, že jsme zažívali
ponorku a bylo toho na něj moc. Žili jsme v jednom bytě s jeho maminkou a jejím
přítelem, neboť se rekonstruoval jejich společný byt. A tak jsme se domluvili,
že si dáme měsíční pauzu, s tím, že se nebudeme vůbec kontaktovat během toho
měsíce a že on se mi sám ozvě a během toho měsíce se uvidí, zda spolu zůstaneme
či nikoliv. Nechtěl náš vztah ukončit a chtěl mu dát ještě šanci. Po měsíci se
mi opravdu ozval a vše bylo v naprostém pořádku. Zůstali jsme spolu a žijeme
spolu téměř 4 roky.

V současné době se situace ovšem
opakuje s tím rozdílem, že v červenci 2008 přítel odletěl na rok za prací do
Bruselu, kam vyhrál výběrové řízení. Já jsem s ním neodletěla, neboť tu mám
práci a dodělávám si vysokoškolské vzdělání. Vídáme se tak 1x za měsíc až měsíc
a půl. Doposavad se zdálo být vše v pořádku, i když jsem u něj zaznamenala jisté
změny v chování, ale vše jsem přičítala a stále přičítám té náročné práci, co
tam má, i když si to nechce připouštět, ale je na něm vidět, že je velice
unavený a vyčerpaný. Ze začátku se tam těšil, postupem času ho však nadšení
opustilo a nyní ho tam drží pouze peníze, které si tam vydělá. Letos v červnu či
začátkem července by se měl vracet.


Ale proč Vám to vše píšu. Nyní mi
totiž svěřil, že má pocit, že už neví jak dál, že má pocit, že se náš vztah
naplnil, že je to stereotyp i když mě má stále rád, tak mu občas lezu pěkně na
nervy – vím, že nejsem dokonalá, že dělám občas boty, které si neuvědomím,
nebo´t jsem dost impulsivní a také impulsivně jednám. Také mi řekl, že se se
mnou nechce rozcházet a bez boje už vůbec ne. Věděla jsem, že to odloučení nás
odcizí a bude to obtížné pro oba, ale on se obává budoucnosti, co bude až se
vrátí. Co bude s náma – i když toho se obávám taky. myslí si, že mi není schopen
dát už tolik lásky jako předtím a že mi ubližuje, že mu v Bruselu zkamenělo
srdce. Také mi řekl, že jsme spolu srostlí a zalezla jsem mu pod kůži a že to
asi není dobře a že má občas pocit, že jsme jako bratr a sestra. Bojí se
stereotypu, manželství, děti zatím nechceme ani jeden. Prosím poradte mi co v
takové situaci máme dělat. Já to taky nechci vzdát i když vím, že to bude chtít
hodně úsilí a nebude to vůbec lehké, ale nechci to vzdát a ztratit ho.

Tak tohle je tema,ktere znam.Muj muz t ake nevi co je poradek.Napr.prisel z prace,mame jidelni stul,u nej 6 zidli a na kazdou dal jednu vec ze sebe.Na jednu obe ponozky,na druhou kalhoty ....Drive mi ponozky vesel na fikus.To jsem ho za 15 let odnaucila.Kdyz jedu jedenkrat za mesic za svou maminkou na vikend z domu pryc(je to 600 km),tak se vzdy vracim s tim,ze nic nebude na svem miste,kose na odpad budou plne,veskere pouzite obleceni na ruzne velkych hromadkach,nadobi neoplachle mimo mycku atd.atd.Nemam uz silu a chut mu to stale pripominat,aby si alespon po sobe uklidil.Vinu vidim take ve vychove u jeho matky,ktera dokaze tez behem nekolika dnu udelat ze sveho bytu spoust.Co kde odpadne ,to necha lezet.Nejsem zase pedant,abych stale nekoho perovala k poradku,tak to radeji udelam sama,ale v poradku to neni.

Není to člověk, který ti za to stojí. Vezmi synka a jdi od něj pryč. Co nejrychleji. Vím, že je to těžké, ale s ním to určitě lepší nebude. Klukovi to taky jen prospějě a až najdeš někoho, kdo za to bude stát, uvidíš sama ten rozdíl.

Atevi, snad VYRAŽ HO, proč vyraž ji???????

Vyraž jí !!!!!!!!!!!!!!!

Holka zlatá,přestan se ho bát, je to zmetek, nikdy lepší nebude, pokud by ses rozhodla si ho vzít, budeš mít doma peklo na zemi. Nenech se ponižovat, ani urážet,máš dítě,mysli na něj.Udělá z něj neurotika a to snad nedopustíš. Určitě si najdeš časem slušného,hodného kluka,který bude stát za to,a bude mít tvé dětátko rád, NEDEJ SE, vzmuž se,dokud tě neutrápí.Držím ti pěsti a fandím ti. .

Já jsem se ocitla v opačné situaci.Můj neljepší kamarád(se kterým jsem dřív chodila)se k nám nastěhoval.Můj přítel mu to sám navrhl.Bydlela tam skoro rok.Ze začátku to bylo super,ale po čase začal můj přítel žárlit (i když neměl důvod)a šlo to z kopce.Nakonec to dopadlo tak, že se kamarád odstěhoval a od té doby jsem ho už neviděla a ani s ním nemluvilä.Přišla jsem o nejlepšího kamaráda,ale se svým přítelem jsem stále a šťastná.Ve třech se opravdu žít nedá.Je to jen otázkou času,kdy ti to začne nesnesitelně vadit nebo kdy se něco stane.Řešením je podle mě buď ona nebo ty.Měj se pěkně.

No především bys ji měla dostat ze společného bydlení. Můžeš nějak blíž vysvětlit, jak se proboha stalo, že bydlíte všichni pohromadě?

ahojte vsichni,nemam problem ani tak s pritele,ale s jeho kamaradkou s kterou pracuje a nedavno se k nam i nastehovala.Myslela jsem,ze to bude ok,ale po nejake dobe me vytaci kazdy jeji slovo.Hlave jak se zacala hrozne chovat mile k memu priteli.A neustale mi povida jak je skvelej,jak mu muzu duverovat atd atd.Bud jsem hloupa ja a vse si jen namlouvam nebo se ho snazi balit a muj pritel to nevidi.Kazdy vecer,kdyz ja jsem v praci travi spolu.A pred nedavnem jsem cekala na pritele v pokoji a on sel k televizi,kde sedela ona a ani mi neprisel rict ahoj.Kdyz jsem se ho zeptala proc,tak mi jen odpovedel,ze jsem nahore poslouchala muziku a ze sedel na jinym gauci.Jinak pritel se ke me chova stale pekne,pozorne.I po otazce,jestli se mnou uz nechce bejt,tak ze to je v pohode a je mi to jedno a odstehuju se,ze zivot pujde dal mi odpovedel,ze nechce.,ze me miluje.Jen potrebuju poradit,jak bejt pred pritelem lepsi nez ona,jak upoutat jeho pozornost a ji poslat na druhou kolej.Dekuju moooc

Děvenko milá,zbal syna a utíkej a ani se neotáčej!!!Ten život,co by vás oba čekakal, by nestál za nic.Já taky doufala,že to možná zvládneme a snažila se manželovi vysvětlit,že když bude na syna stále hrubý a nebude naslouchat jeho zálibám,tak ho jednou stratí,že ho po patnácti už nebude potřebovat.Dneska mu stačí mamka a dobří kamarádi.Synovi je devatenást a taťku rád nemá.Já si taky užila těch nadávek až nad hlavu a pak přijde den,kdy ho přestanete mít ráda a leze vám jen na nervy.Tak přuju pevné nervy a hodně odvahy!

Ahoj,musíš si dodat odvahu a bojovat!Musíš zachránit sebe a hlavně syna.Bojíš se,že přijdeš o syna,jestliže ho máš v pořádku a je o něj postaráno,nevidím důvod proč bys o něho měla přijít.Navíc tvůj přítel studuje.Vezmi nohy na ramena a utíkej!Přesně takhle si vybíjí chlapy svoji ubohost.Týrají a ponižují druhý.A nemyslýš,že je chyba i v jeho rodičích?

Máš obrovskou výhodu, že nejste manželé, takže odejdi a odejdi hned. Copak snad vážně jen přihlížet tomu, že tím trpí tvoje dítě?

ahoj, chci ti poradit jednu věc....přečti si znovu to, co jsi napsala a představ si, že jsi to nepsala ty,ale někdo jiný a ty mu máš poradit, cos tím má dělat....co bys takové paní poradila? Vsadím se, že ty sama bys řekla, ať vezme nohy na ramena a utíká a utíká...tím zachrání sebe,ale hlavně svého syna. Myslím, že u tebe je hlavně problém v tom, že si vůbec nevěříš a nemáš žádné sebevědomí...zkus víc věřit sama sobě a svým schopnostem. určitě toužíš po lepším životě, ale ten se nikdy nedostaví, pokud budeš žít s tímto člověkem.