Alkohol

Dobrý den,
mám takový problém, můj *** je silný alkoholik. Dříve to bylo docela dobré, ale poslední 3 roky je to šílené. Skoro denno-denně je na mol. Neustále pije a je hrubý. Přijde domu z práce a první co je tak si načne pivo...večer po něm sbírám už jen flašky od piva, vodky či rumu, které ještě ten den ráno byli plné. Nevím co mám dělat. Doma na nás křičí a nestydí se nás ani uhodit. Je hrubý a zlý. Máme z něj velký strach, dokáže se rozčílit jen kvůli maličkosti, nebo si jen tak něco vsugeruje, i to co není pravda a začne nadávat. Naposledy to bylo, že jsme přišli domu po akci, asi tak ve 12 hodin v noci, a ono začal šíleně křičet, že nejsou udělaný řízky...už nás to unavuje!
Je to šílené žít s takovýmhle člověkem :/
Chtěla bych se zeptat, zda neexistuje něco, co by mu zapříčinilo po užití alkoholu, takové zažívací problémy, které by ho donutili přestat pít.
On tvrdí, že mu nic není, a ani si nepřizná, že mu to dělá problém. Už jsem z toho všichni naprosto vyčerpaní :/
Dobrý den,
mám takový problém, můj *** je silný alkoholik. Dříve to bylo docela dobré, ale poslední 3 roky je to šílené. Skoro denno-denně je na mol. Neustále pije a je hrubý. Přijde domu z práce a první co je tak si načne pivo...večer po něm sbírám už jen flašky od piva, vodky či rumu, které ještě ten den ráno byli plné. Nevím co mám dělat. Doma na nás křičí a nestydí se nás ani uhodit. Je hrubý a zlý. Máme z něj velký strach, dokáže se rozčílit jen kvůli maličkosti, nebo si jen tak něco vsugeruje, i to co není pravda a začne nadávat. Naposledy to bylo, že jsme přišli domu po akci, asi tak ve 12 hodin v noci, a ono začal šíleně křičet, že nejsou udělaný řízky...už nás to unavuje!
Je to šílené žít s takovýmhle člověkem :/
Chtěla bych se zeptat, zda neexistuje něco, co by mu zapříčinilo po užití alkoholu, takové zažívací problémy, které by ho donutili přestat pít.
On tvrdí, že mu nic není, a ani si nepřizná, že mu to dělá problém. Už jsem z toho všichni naprosto vyčerpaní :/

Co to znamená pít s rozumem? Na to se nedá odpovědět jednoznačně. Pro každého rozumné pití znamená totiž něco jiného. Všichni by však měli znát svou hranici a v zájmu vlastní zodpovědnosti ji nepřekračovat.

Zde je videoanketa, ve které odpovídalo na otázku rozumného pití několik Praženů.

https://www.youtube.com/watch?…

Zdravím,
mohu požádat o vyplnění dotazníku k mé seminární práci na téma alkohol, prosím?

Mám strach o svoji mámu. Každý večer si dá něco "na dobrou noc". Je to většinou panák slivky nebo sklenice vína...Vím, že to není nic dramatického, že se to i doporučuje, ale i tak mám strach, aby se to nezvrhlo.

Dobrý den, nevím, jestli přispívám do správné diskuze, prvně jsem brouzdala v diskuzích o hubnutí, ale třeba je tu někdo, kdo by mi mohl poradit...
Delší dobu už držím redukční dietu a bylo mi doporučeno úplně vynechat alkohol. Miluji víno. Snažím se to tak nějak koordinovat, ale teď budou svátky a vím, že určitě neodolám. Kamarádka jednou mluvila o nealko víně. Nevíte, kde se to dá sehnat? a jestli je více druhů nebo jak to sním vůbec je? Děkuji

Ola:
snadné? I když tento dárek mě teda určitě nenapadl, to by možný byl dobrý napad.
A kde si na tom kurzu byla, ani nevím, kde takové kurzy jsou.

A taky kolik stojí,to je taky docela důležitá otázka .

To Ola: Úplně chápu! Taky si ráda dopřeju vínka, obzvlášť po náročném dni se nemůžu dočkat večera a za alkoholika se rozhodně nepovažuji, protože mi stačí jedna sklenička abych se uvolnila. Jen mě nedávno vyděsil článek o rizicích užívání léků (třeba i antibiotik) a alkoholu: http://www.leky-poradna.cz/…leky-alkohol.htm Co myslíte? Je to opravdu tak zlý?

Bětko já víno piji také často, na tom si myslím není nic špatného, když je to v přiměřeném množství. A tak máš pro něj snadné vybírání dárku ne?
Já jsem dostala kurz o víně loni, právě proto, že manžel ví, že stále piji víno :) A byl to super zážitek takový kurz.
A pokud se o to zajímá, je to fajn

Ahoj, muj manžel pije často, naštěstí pouze jen a jen víno, každý den, bez něho by už nebyl snad ani, už jsem si i na to zvykla. Neberu víno ani jako alkohol už, taky záleží jestli se člověk vysloveně zboří nebo ne.
Také mi trvalo, než jsem si na to zvykla.

Je to trochu mimo téma, ale na FB agentury Sociotrendy odkazují na článek týkající se názoru mládeže na alkohol. Víc než polovina polovina tvrdí, že je jim alkohol lhostejný. Já vám nevím,mám pocit že je to taková ta jejich póza. Co myslíte. FB zde: https://www.facebook.com/…ndy/368730941419

Jsme abstinující ženy a chceme pomoct našimi zkušenostmi těm, kdo se závislostí stále trápí.
Nebojte se a přijďte se podívat, rády Vám i zodpovíme Vaše otázky.

http://www.zavislostzeny.g6.cz/

ahoj všichni.

Ja jsem se zamilovala do alkoholika. Poznali jsme se v mé praci. Dělam v léčebně dlouhodobě nemocnych. byl tam hospitalizovany. Je to slušně vychovany a zdvořily chlap. ale je tam ten problém. Navíc mam 7 letého chlapce. A bojím se jít do takového vztahu naplno! On je hodně zavislý a také jistým způsobem poznamenaný. Má skvělou rodinu. ALE.............................................................Nedá si říct. že už do konce života nesmí alkohol. .

undefinedundefined

undefined

undefinedundefined

undefined

Kvůli
svému příteli jsem opustila rodné město a přerušila studium na VŠ. Dva roky
jsme usilovali počít dítě. Neúspěšně. Poté mě opustil a já se pokusila spáchat
sebevraždu. Přežít mi krom úzké skupiny přátel pomáhá alkohol a antidepresiva.
V žádném zaměstnání jsem nevydržela déle než pár týdnů. Jediné, co mi za
dlouhou dobu zvedlo náladu, byl tenhle film (jedna z hrdinek je na tom dost
podobně): http://www.zoufalcifilm.cz/

zdravím všechny Viktorky.
Přeji všem krásné,klidné,pohodové velikonoční svátky.

Já budu v klidu,můj muž bude všechny sváteční dny v práci.Musím to zaklepat, zatím je klid a pohoda.

Tak nazdarek přece jsem se dočkala.Je to až neuvěřitelné jak mnoho společného bychom ve svých životech našli.Ono asi žívot s alkoholikem a tyranem nemúže byt nějak jiny a moc rozdilny.že jo?Ale je to za nama,a teť si to jednoduše musíme užít přesto že už nic dohnat nejde.Ptaš se kolik mi je letos 56.Tobě asi také alespoň tak jsem usoudila s tvého povidani.Myslim že máš i hodně stejnych povahovych vlastnosti jako ja.To jedno podstatne že se neumíme ukajet ve svych ptoblemech a tu smradlavou kuličku dokažeme aŤ pomalu ale jistě dokutalet na kopeček k cíli.A hlavně brát život s usměvem vždyť na světě je tak krásně. takto někdy skotačím tak zas někdy ahoj.Marie

Ahoj kámoško,je to až neuvěřiteně podobný příběh.Kolik ti je teď?Vím o čem mluvíš,já byla také nějaký čas sama,zvykla jsem si a pak jsem si musela zvykat na chlapa se dvěma dopspělými syny.Já mám dvě dcery a kluka jsem vždycky chtěla.Zeťáci jsou fajn(jeden už není-rozvedli se),ale ty syny ,co mám od přítele ty bych nedala za nic na světě.Když jsese přistěhovala byli už bez maminky čtyři roky a vzali mě jako nejlepší kamarádku.Můj přítel si dělá legraci,že mě mají radši,než jeho!Tak máme čtyři dospělé děti(kluci jsou stále svobodní,ale bydlí samostatně)a čtyři vnoučata od mých dcer.Když se sejdeme,k tomu moji rodiče ,tak je to paráda.To teprve vidím ,jak jsem bohatá a o co všechno se můj bývalý muž ošidil,když neviděl vnoučata vyrůstat...Chodím do práce,moc se sem nedostanu,ale píšu si s holkama na čtyřicítkách,jsou všechny moc fajn!Tak se měj moc hezky a snad si brzy napíšeme.Anička

ahoj Slunečnice zase jsem se koukla jestli náhodou ses neobjevila.Jak jsem už napsala naše životy a osudy jsou si velmi podobné.A jak čtu u tebe tak u mne po 50 se život radikalně změnil.Bala jsem se vztahu ale prozatim v tichosti ale opravdu tiše příznávám že jsem počatečni problémy ustála.jedním z nich byla přítomnost člověka vedle sebe.Zvykla jsem si na samotu a začala se v ní libovat.Holky se povdávaly.Já se snažím chovát jako vzorná tchýně,mám hodné zeťaky,senzační vnoučata.Ale co dál .Uvědomovala jsem si že tak prázdny život je o ničem,ale za každou cenu mít někoho jsem taky nechtěla.Je takové rčení -dočkej času jako husa klasu.Přesto že jsi ve znamení panny mám dojém že vlníme na stejné frekfenci,važíme si podobných hodnot.A myslím že v našém případě při zvladání problému to strašně pomáhalo.nestracec smysl pro humor svou důstojnost a hodnotu.Věř že ijá jsem majetkopravní spor řešila víc než 10 let a taky to býl dům.Někdy jsem se nestačila divít jak zákony funguji ale co hlavně že jsme zdraví.Tak se měj a zař dál slunečnikově taky to tak dělám .

mila slunečnice jak tak čtu tvé povídáni trochu mi to připomína mne.také jsem prošla jak už jsem se zminila manželstvim s alkoholikem.psychické a fizické násilí bylo na denním pořádku.Ani vdětství jsem toho nebyla ušetřená otec také pil.A opravdu jak pani jedna psala není to vtom jestli něgdo je monterkový nebo ma před jménem titul jak měl tata.Odešla jsem po 17 letech manželstvi.Vzala si co bylo moje(naše) - děti a začala znovu.Přišla o práci ale nevzdala jsem se,nový vstah jsem neměla odvahu začít už jen kvuli dcerám.Paradoksem je to že jsem dostala možnost zaměstnáni a teť si typněte gde.No pochopitelně v hospodě.No ale z něčeho žít bylo třeba manžel něják zapominál na alimenty.A tak jsem šla že to skusím no a živi mne to do dnes.Já se postavila na vlastní,Holky se mi povdavaly ,mám vnoučatka.A teprve teť po skoro 20 létech samotného života se mi připletl človíček do cesty.Opravdu jak jste se zmnila není vše o věku ale jak člověk dokáže přijimat vše zle i dobre jestli dokaže se zasmat sám sobě .přiznát chybu,A hlavně umět život žít tak abych sám sobě nedělal ostudu a nemusel se stydět.pišeš že po rozvodu jsi začala žít ja také sice víc vpráci.Bohužel jsem si musela pořidit byt a trochu ho vybavit ale Vždy na trochu toho rozptylení jsem si našla čas.Najednou jsm pocitila že žiju.Jezdim na kole,chodím plavát do sauny s partnerem na hokej občas na nějaký koncert.I přez svuj věk také si barvim vlasy a ja dokonce 3 barevně.proč ne pry mi to sluší a hlavně ja se citim dobře.A hlavně co mi vždy pomhlo že jsem za každe situace byla dobre mysli a nikdy nestracela smysl pro humor.Tak se baby držte a co zle tak hoďte za sebe.

no je to těžké gdyž tata pije znám to z vlasní skušeností a věřte není to ve vzděláni ani v titulu je to v každém z nás.otec měl před jménem titul a já opravdu nedokážu říct že jsem měla TATU.Jak jsem vždy tiše zaviděla všem svým vrstevnikum ,jak pod peřinou skryvala slzičky.A pak jak ještě umřela maminka bylo to ještě horší.Bylo mi teprve 15 a byli ještě mladší sourozenci.Musela jsem se postarat o ně o tatu tak nějak trochu o sebe.No a jak by toho bylo málo vzala jsem si jak jinak alkoholika.no ze začátku nepil ale pak si vždy duvod našel,přišla agrese,biti nevěra atd.co vše k tomu patři.Skoušela jsem vše nic nepomohlo a jestli tak opravdu jenom na chvilinečku.tak jsem si řekla dost vzala co bylo moje(naše)Děti a šla.Dnes jsem rada že jsem se k tomu odhodlala protože hlavně jsem si sama sebe začala važít.Nezatracuji nikoho ale pomoct se musí každému .Každému je nutno poskytnout šansi ale oprvdu to nejde do nekonečna .neni pravda gdyž se tvrdi že za to může alkohol.Je to v každém z nás jak a kolík .A gdy a proč.Proto holky neomlouvejte.Jak se stane že občas váš partner zapomene na ktere strně těla mu narostly nohy přehledněte to,povzneste se a uvařte mu dobrou česnekačku.Ale nikdy neodpouštějte denni a neustále piti k tomu urážky atd.

lázně,nebo cokoliv,zkoušela jsem to,reakce byla opačná.Doprovodil mně k autobusu,sotva es au rozjel,už jsem dostávala žárlivé SMS. Tím mi pokazil všechno a neměla jsem z toho vůbec nic.Navíc ze všeho bylo cítit,že je nalitej.
Je to opravdu těžké.Pá

Ahoj,ale to vůbec není o věku!!To je o přístupu k životu.Bolí tě klouby,ale dokážeš si udělat srandu sama ze sebe!!Bolí tě nohy,ale dokážeš si udělat s vnoučatama pořádný disco!!Já si mezi těma holkama 40 připadám jako jejich vrstevnice a jsem jim za to moc vděčná.Změnila jsem barvu vlasů na červenou,protože se to mému příteli líbí,ještě mi jí sám nabarví.Tak co,jakýpak věk?Horší je,když jsi psychicky zdeptaná,to pak dá hodně síly to ustát.Ale nevzdávej to,pořád to stojí za to.Už jsi přemýšlela,co může tvého muže trápit?Třeba by vám prospělo být nějakou chvíli od sebe(třeba lázně nebo dovolená atd..Držím palečky,vím,že jsem taky chtěla hodit flintu do žita,ale nějak se to povedlo.Tak se měj hezky a ozvi se.Anička

. v srpnu mi bude 65. Už bych si zasloužila pohodu a klid a ne řešit problémy které mám,vid.
Někdy je to na mašličku.
Hezký den ti přeji.Vlastně všem Viktorkám,zároven přeji vše nejlepší k svátku.Užijte si to.
pá

patřilo napsat že vztahy posílí,nějak mě to vypadlo.Jinak se mě Aničko strašně líbí ve tvém profilu říkání o tobě.To jsem stále dcera své mamky atd,to je prostě úžasné a máš tam uplnou pravdu s tím že jseš bohatá.Já mamku sice mám,ale naše vztahy jsou odmala trošku jiné,vztah mamky s dcerou jsem měla se svou babičkou a ta umřela před 6 lety,taky doma,jak strýc.Naši se odstěhovali a nechali mě bydlet s babičkou a dvěma strýci (svobodnýma),jeden teď právě zemřel,ve čtvrtek jsme měli kremaci.Nikdy jsem si nestěžovala,ale taky jsem to nikdy nepochopila.Tak raděj končím a přeji krásný sluníčkový den a pohodu v dušičce

Máš pravdu že všechno zlé je vždy pro něco dobré.Myslím si že i kdyby jsme se vrátily na zpátek,tak by jsme zase udělaly vše stejně i s těma chybama.Vždyť chybama se člověk učí a nikdo není neomylný.Teda já teda určitě ne.Já sama vím že i nemoc v rodině posí (nebo taky vytříbí)vztahy a něco nám vezme,ale na druhou stranu nám zase něco přinese a záleží na každém jak si to přebere.Aničko jsi supr ženská a myslím si že máš spostu kamarádek,tady teda určitě.Tak ti přeji hodně a hodně štěstíčka a taky toho tvého optimismu.Taky přeji krásný dnešní svátek MDŽ

Ano,to jsem jí přesně napsala a jsem ráda,že jsem natolik silná,že umím říct ne,tebe za kamarádku nechci.A přitom je mi jí taky líto,jen si myslím,že kdyby potřebovala pomoc,tak by psala úplně jinak.Ale má preavdu v tom,že si každý z nás může vybrat.A víš,že čím jsem statší nelituju těch zničených let bolesti.Kdybych to neprožila,nedokázala bych se na spoustu věcí dívat s nadhledem,nevážila bych si každého dne,který proto žiju v klidu.Nerozhází mě nějaké žabomyší války.Drobné problémy přehlížím a snažím se rozdávat optimismus.Tak ji nechme v klidu,zůstala sama.Anička